,Co se to se mnou krucinál děje?!' přemýšlel nad sebou ještě toho večera mladý Uchiha, když jeho parťák vedle něj už dávno spokojeně oddechoval, ale on sám nemohl, u Jashina, za nic na světě usnout.

Ne, že by snad Naruto chrápal nebo sebou snad ze spaní mlel či dokonce mluvil, to ne, ležel v poklidu jako beránek na břiše, s rukama složenýma pod polštářem, nebo snad to, že by měl na posteli málo místa či byla matrace nepříjemná. Leželo se mu dobře, jen... polohu ke spaní změnil už nejmíň dvanáctkrát a pořád nic. S povzdechem se obrátil na břicho a lehnul si stejně, jako jeho parťák. Ruce nacpal pod polštář, nachrul si ho a položil na něj hlavu. Černočernýma očima se zadíval na tu opálenou klidnou tvář a sám nevěřil tomu, že se nad tím pohledem mírně pousmál. V tu chvíli mu na mysl vyvstanula vzpomínka na to, jak jeho nynější spolubydlící vylezl z koupelny. Líčka mu mírně znachověla a ve slabinách ucítil lehký záškub.

,U Jashina, začínám bláznit,' pomyslel si a otočil hlavu na druhou stranu, aby se na něj nemusel dívat.

***

Když se ráno Sasuke probudil, první, čeho si všimnul, že je místo vedle něj prázdné. Očima zabloudil na budík na nočním stolku a překvapeně zjistil, že už je něco málo po osmé. Vždycky si myslel, že je Naruto spáčem a spí do poslední chvíle, do které může, ale sraz s Kakashim byl až za dobré dvě hodiny a ten kluk už byl někde fuč. Najednou, jako kdyby ho někdo střelil šípem do zadku, vystřelil z postele div se nerozplácnul na zemi, jak se zamotal do přikrývky.

,Ha! Určitě už lítá někde po vesnici a žvaní jako papoušek! Věděl jsem, že to nevydrží!' běželo mu hlavou, když rozhodně kráčel ke dveřím s ďábelským úšklebkem na rtech, že to ten trotl nevydržel ani dvacet čtyři hodin.

Jaké pro něj ale bylo překvapení, když narazil na blondýnka, jak se otáčí v kuchyni a připravuje snídani.

,,Uhm, dobrý ráno," zamručel zaraženě Sasuke a podrbal se vzadu ve vlasech.

Naruto se na něj otočil a už už otvíral pusu, aby mu pozdrav oplatil, načež se zavčasu zarazil a s úšklebkem se plácnul do čela, kroutě nad sebou hlavou. Pak mu jenom mávnul, ale zrak z něj nespouštěl. Místo toho jenom vcelku vyzývavě povytáhnul obočí a koutek rtů se mu zformuloval do dalšího úšklebku.

Sasukeho obočí se nechápavě stáhlo.

,,Co je?" zamručel znovu.

Uzumaki jenom modrýma očima sjel z jeho tváře na hrudník a z něj k nohám, načež se vrátil zase v dosti výmluvném gestu zpátky k jeho obličeji.

Tmavovlásek jeho pohled o sekundu později následoval, než sebou trhnul. Stál tu jenom v trenýrkách! Vůbec mu nedošlo, že z ložnice vystřelil jenom ve spodním prádle, hnaný touhou zjistit, jestli druhý shinobi sázku porušil.

,,Krucinál! Dojdu se oblíct!"

Blondýn jenom pobaveně protočil očima a vrátil se k přípravě snídaně.

,Chová se divně,' pomyslel si.

***

Růžovlasá kunoichi už pod mohutných stromem netrpělivě vyhlížela své dva týmové partnery, kteří se ještě stále nedostavili na smluvené místo. Včera, když na ně se senseiem narazili v Ichiraku Ramen, se drb o tom, že spolu Uzumaki a Uchiha uzavřeli sázku, roznesl Konohou během několika minut. A tentokrát za to ona vůbec nemohla! Byl to Kakashi. A jak na něm tak pozorovala, evidentně se nad tím dobře bavil. Ne, že by snad jejich sensei začal chodit po Konoze a roztrubovat zprávu o jejich sázce, ale přimotal se k němu mladý Inuzuka s otázkou, zda je Naruto v pořádku. Nepřišlo mu totiž normální, že by u jídla mlčel tak dlouho a že by dokonce odešel společně s Uchihou pryč. A Kakashi nelenil a všechno mu vyžvanil. A jelikož byl Kiba druhým nejukecanějším shinobi v Konoze, jelo to pak jako po másle. Od něj se to dozvěděli Shino a Shikamaru, pak Lee a Chouji a tak dál. A Sakura na tom taky měla trochu svůj podíl, co se týkalo ženské části.

,,Kde sakra vězí?" povzdechla si nedočkavě dívka a několikrát podupala nohou o zem.

A jako kdyby je snad konečně přivolala, v dálce ty dva konečně zahlédla, jak se blíží k místu setkání. Hnedka vztáhla ruku do vzduchu a začala jim zběsile mávat, jako kdyby se neviděli týden.

,,Tak jak to šlo, kluci?" přivítala je s nadšeným úsměvem a zářivýma očima.

Sasuke pokrčil rameny.

,,Pořád mlčí."

Naruto se vesele zazubil a i když ho od Sakury dělil necelý metr, zvednul ruku do vzduchu a zamával ji na pozdrav.

,,Už o tom ví skoro všichni," měla nutkání je informovat.

,,O čem jako?"

,,No... o té sázce," špitla, ,,Kakashi to řekl Kibovi a ten... no... ten to poslal dál."

Tmavovlásek se podíval koutkem oka na svého parťáka.

,,Mám dojem, že Inuzuka se ti to bude snažit pěkně znepříjemnit," ušklíbnul se.

Naruto však sebevědomě zavrtěl hlavou. Momentálně měl takovou chuť jim říct, že Kiba je jeho kámoš a drží s ním při jakékoliv hovadině, ale bohužel nemohl. V duchu si dal důležitý úkol, aby si s sebou napříště vzal aspoň kousek papíru a tužku, aby nějaké sáhodelší odpovědi mohl nějak sdělit a nedělat u toho ze sebe šaška, kdyby se to gesty snažil nějak vysvětlit.

***

Čekání na Kakashiho se jako obvykle protáhlo na několik dlouhých desítek minut, během kterých Uzumaki seděl zadkem v trávě a znuděně si kreslil cosi za klikyháky větvičkou do hlíny a Sakura se motala stále kolem Sasukeho. Avšak s výrazným rozdílem oproti dřívější době. Nepoletovala kolem něj ve snaze ho přemluvit k tomu, aby jí pozval na rande, ani se nesnažila na něj nějak zvlášť zapůsobit a uchvátit ho, tentokrát se s ním bavila naprosto normálně, přesně tak, jak Sasuke už několik let chtěl.

,,Všimnul jsem si, že se s Narutem bavíš poslední dobou jinak," pronesl nakonec s mírným odkašláním a poněkud zvědavě se na svou týmovou partnerku zahleděl a narážel tím tak na to, nad čím včera ještě před sázkou přemýšlel.

Sakuřiny líce se jako na povel rozpálily do ruda a uhnula svým pohledem na stranu, což v Sasukem vyvolalo nepříjemné tušení.

,Pálí po něm?' pomyslel si trochu šokovaně, ,Že by se po letech role obrátily?'

,,Uhm, b-bavím se s ním pořád stejně," dostala ze sebe nakonec.

,,Ne. Nebavíš... Vyklop to."

,,N-není c-co, Sasuke," polkla nepříjemně a v duchu se modlila za to, aby ten opozdilec konečně přitáhnul na smluvené místo a přestal šmírovat ženský v lázních, pomáhat babičkám přes cestu, soutěžit s tím hyperaktivním magorem nebo cokoliv, na co se vždycky tak skvěle snažil vymluvit.

,,Říkám ti, vyklop to."

Růžovovlasá kunoichi si zhluboka povzdechla a přešlápla na místě.

,,Máme něco společnýho, t-takže... takže se bavíme hlavně o tom."

,,Společnýho? Vy dva? A co jako?" zahltil ji otázkami, až se nad tím sám zarazil.

Krucinál co se to z něj stává?! Snaží se snad zaujmout Uzumakiho místo v tom, že to je nyní on, kdo nedokáže zavřít pusu?

I Sakura se trochu zarazila nad jeho podivným chováním, než se mírně pousmála.

,,Řekněme, že ani jeden není schopnej udělat první krok," svěřila se mu nakonec.

Tmavovlásek nespokojeně mlasknul.

,,Sakuro... už několikrát jsem ti dost jasně řekl, že u mě ne-"

,,Tady se ale nejedná o tebe," skočila mu rychle do řeči a upřímně se nad jeho zaskočeným výrazem musela krátce zasmát.

,,Nejedná se... o mě?"

,,Ne, už dávno ne," zasmála se znovu uvolněně, ,,Začal se mi líbit někdo jiný."

,,Kdo?" zabručel.

Nad tím jenom dívka zavrtěla hlavou.

Shinobi si založil ruce na prsou a podezřívavě se na ní podíval. Výborně. Záhada toho, proč po něm Sakura už nepálí byla vyřešena tím, že si našla novou oběť, což ale znamenalo... když říkala, že má s Narutem něco společnýho... že Uzumakimu se taky někdo líbí. Ucítil, jak ho v hrudníku cosi nepříjemného bodlo.

,,Na koho má ten ubožák zálusk?" zeptal se tedy jinak.

V odpověď se mu dostalo další zavrtění hlavy.

,,Neřeknu."

,,Proč?"

,,Kdyby chtěl, svěří se ti sám."

,,Tak teď asi těžko, kdyby nechtěl prohrát sázku."

,,No právě."

,,Co tím jako myslíš?"

Sakura se na moment podíval na modré nebe, po kterém plulo několik velkých šedých mraků.

,,Asi bude pršet," pronesla zadumaně.

,,Neodbíhej od tématu," zavrčel na ní.

Dívka se ušklíbla a smaragdovýma očima se na něj podívala.

,,Neřeknu nic, co by mu mohlo uškodit."

Sasuke se nechápavě zakabonil a překvapeně se napjal, když se k němu jeho týmová partnerka naklonila.

,,Až bude chtít, řekne ti to sám. A nebo taky ne... Taky bys to mohl zjistit sám, kdyby ses trochu zajímal," pronesla k němu tajemně.

Shinobi se už nadechoval k tomu, aby ji mohl odpovědět, ale v ten moment se na smluveném místě konečně objevil jejich sensei.

,,Nazdar, bando, nesu novinky!"

***

Kakashiho novinky spočívaly v jednoduché misi, kterou by jeho tým měl zvládnout bez problému. Nedaleko jejich vesnice se nacházela široká řeka, přes kterou vedlo několik prkenných mostů na druhou stranu. Jelikož už byly opravdu staré a každý den přes ně přecházela spousta lidí a povozů, některá prkna potřebovala vyměnit za nová a také bylo potřeba zkontrolovat základy. Řeka vedla kolem Konohy a směřovala k Čajové, proto se o misi podělili ninjové z obou vesnic, kteří si práci rozdělili napůl. Materiál si každá vesnice měla zaopatřit svůj.

,,Nepřijde mi to jako mise vhodná zrovna pro nás," ozval se ne zrovna nadšeně Sasuke, ,,Měl jsem za to, že z nějakejch pomocnejch prací jsme už dávno vyrostli."

Kakashi se pobaveně pod maskou ušklíbnul.

,,Vzhledem k Narutově handicapu je to ta nejlepší mise, kterou jsem mohl zajednat, abyste se tolik nenudili."

Blondýnek se na svého senseie výhružně zamračil a Sakura se potichu pochechtávala. Jí takováhle mise rozhodně nevadila. Měla ráda poklidné mise, u kterých se dalo si i trochu odpočinout. Občas nějaké vzrušení samozřejmě stálo za to, bylo fajn plnit nějakou důležitou misi a mít zodpovědnost, ale odsud posud.

,,Půjdeme sami?" zajímala se kunoichi.

,,Prozatím ano. Podle toho, jak nám to půjde nám Hokage pošle posily," odpověděl Hatake a klasicky se podrbal vzadu ve vlasech, ,,Takže si jděte sbalit a sejdeme se za dvacet minut u brány."

***

O dvacet minut později tým sedm už opouštěl vesnici a vydal se k nedaleké řece. Cesta probíhala v naprosto zvláštním tichu, až se Kakashi musel za sebe několikrát ohlédnout a ujistit se, že ten věčně ukecaný ninja, který měl nyní na puse snad zámek, jde vůbec s nimi. I když si věčně (a vesměs hlavně sám pro sebe) stěžoval na to, že blondýn není schopný zavřít pusu ani na dvě minuty, uvědomoval si, že z toho nezvyklého ticha jej začínají bolet uši.

Mezitím blondýnek poměrně veselým krokem kráčel vedle tmavovláska a nadšeně se rozhlížel kolem sebe, jako kdyby snad touhle cestou šel vůbec poprvé v životě. Byl to teprve druhý den, co musel držet jazyk za zuby a jakože se vážně snažil ze sebe nevydat ani hlásku, ani zamručení, zavrčení, zasténání, zafrkání nebo cokoliv dalšího a upřímně... upřímně to bylo zvláštní, ale zvykal si na to. Čekal, že na něj Sasuke začne něco zkoušet, aby sázku prohrál co nejdřív, ale jak se zatím zdálo, nejspíš na něj žádný podraz nechystal. To mu sice chuť k vítězství trochu kazilo, protože mu to přišlo až moc jednoduchý, ale vidina ramenu na měsíc zdarma v něm chuť naopak rozdmýchávala. A k tomu srazit Uchihovi namyšlený hřebínek z hlavy bylo jenom třešničkou na dortu, nebo spíš nasekanou cibulkou na ramenu.