Tak jste se kdovíjak po dlouhé době dočkali dalšího nového příběhu :D Už jsem si skoro ani nepamatovala, jak se tvoří obálka nebo se přidává nový příběh (ano, ano, stydím se) *kroutí nad sebou zostuzeně hlavou*

Každopádně povídka je na přání pro karol_styless ^-^ Po dlouhé době se můžete těšit na uvolněnou komedii z ninja světa na všemi oblíbený a starý dobrý známý ship SasuNaru <3

Povídka bude prozatím vycházet každou středu, pár dílů mám již předepsaných tak se nemusíte bát, že nastane dlouhá pomlka :D

Přeju příjemné počtení <3

Mladý šestnáctiletý tmavovlasý ninja se opíral zády o hrbolatý kmen mohutného listnatého stromu a snažil se zcela potlačit a vytěsnit otravný hlas svého týmového partnera, který stál kousek opodál a s přehnanou gestikulací něco líčil jediné dívce v jejich týmu, která se s ním kupodivu dala zcela bez problémů do řeči, aniž by mu jednu vrazila, jak měla už dlouhá léta v oblibě.

Avšak poslední dobou se její chování vůči blondýnovi vcelku změnilo a ona místo toho, aby ho obdařila ukázkou své brutální síly, ho spíše s jemným úsměvem na tváři poslouchala a odpovídala na všechny jeho všetečné dotazy. Bylo to víc, než podivné a Sasuke upřímně nechápal, co se to mezi nimi děje. Rozhodně však opovrhoval myšlenkou, že by snad na ty dva mohl žárlit.

,Tseh, to nikdy.'

Dřív mu nedělalo zase až takový problém vnímat, aniž by se k tomu samozřejmě nějak vyjadřoval, Uzumakiho neustavičné brebentění o něčem a o ničem, ale během posledních týdnů z toho jeho žvatlání dostával silné migrény a tiky do oka. Nedokázal pochopit, že ten kluk dokáže mlít pantem od chvíle, co se s nimi potká, až do doby, dokud se s nimi nerozloučí. A opět zcela zapudil myšlenku, že mu to vadí poslední dobou právě proto, že Uzumaki svou pozornost nevěnuje jemu. Jako kdysi, kdy se ho téměř neustále snažil vtáhnout do hovoru a poletoval kolem něj jako střelená husa.

Sasuke pevně věřil tomu, že existují jenom dvě chvíle, kdy drží hubu - když spí (i když i to občas porušil, protože nejednou jej slyšel mluvit při misích ze spaní) a když jí. A právě ta myšlenka na jídlo v něm probudila nejspíš doslova spásný (nebo taky absolutně debilní) nápad, jak aspoň na několik dní ulevit svojí hlavě.

,,Hej, Usuratonkachi!" zvýšil hlas, aby přehlušil remcajícího blondýna, který na něj okamžitě stočil svůj azurově modrý pohled.

Stejně tak na sebe přilákal pozornost i Sakury, která jenom překvapeně zamrkala. Nestávalo se zrovna často, že by jim mladík do debaty vstupoval, nebo že by se do ní dokonce přidal.

,,Pojď se vsadit."

Na Sasukeho tváři se rozlil mírný úšklebek, když si všimnul velké dávky zvědavosti v Uzumakiho hloubkách a odpíchnul se konečně od kmene stromu, aby k nim popošel.

,,Vsadit?" nechápal blondýnek a podrbal se na temeni hlavy, ,,O co se chceš vsadit, Sasuke, hm?"

Černovlásek se zhluboka nadechnul, aby si nechal trochu času na promyšlení toho, jestli se náhodou nežene do jámy lvové, než pomalu vydechnul.

,Čert to vem, trocha klidu za to stojí.'

,,Když vydržíš týden... jeden celičký týden... držet tu svou klapačku, tak," nechal pomyslnou dramatickou pauzu, aby navodil tu správnou atmosféru, ,,za tebe budu platit celý měsíc ramen."

,,Sasuke-kun!" vyjekla Sakura, v očích upřímný děs, ,,To nemyslíš vážně! Víš, kolik toho-"

,,Nepleť se do toho, Sakuro," zpražil ji Uchiha ledově chladným pohledem, ,,Tohle je mezi mnou a jím."

,,Přísaháš?" zamrkal Naruto a snažil se skrýt blažený výraz v obličeji, když si představil, že už za jeden týden by mohl po celý měsíc baštit Teuchiho ramen zcela zdarma.

,,Uchiha vždycky dodrží svoje slovo," přikývnul bledolící mladík, ,,Celý jeden týden neprohodíš s námi, ani s nikým jiným, ani slovo a já ti za to budu měsíc platit ramen, když to splníš."

,,Ale jak to uděláme při trénincích? A na misích? A... a mimo ně? Jak můžeš vědět, že doma to třeba neporuším?" vyzvídal Naruto.

,,Jediná možnost, kdy ti dovolím mluvit, jsou mise, ale budeš při nich mluvit pouze a výhradně k věci. Jakmile zaslechnu, že se snažíš navodit jiný téma, nebo meleš od věci, prohrál si... a co se týče toho posledního... na ten týden se sestěhujeme k sobě, abych tě měl pod kontrolou."

Sasukemu upřímně Narutova přítomnost nevadila. Pokud byl zticha, nebo nemlel úplný sračky. Vlastně... dokázal by snést přítomnost každého, kdo by byl zticha nebo nemlel sračky. Až na Inuzuku. Stačil mu jeden jediný pohled na toho prašivýho psovoda a už se mu otvírala pomyslná kudla v kapse.

,,Sasuke, no tak, promysli si to ještě," růžovláska se ho snažila ještě varovat, ,,Nevíš, do čeho se namáčíš."

Přece jenom trávila poslední dobou s Narutem víc času a tak měla dost jasný přehled o tom, kolik toho ten pablb vlastně snědl. Byla to naprostá sebevražda! Sasukeho tím přivede na pokraj bankrotu. Rozhodně!

,,To on taky ne," zamručel černovlásek, ,,To mu vážně věříš, že vydrží týden potichu? Skutečně?"

Sakura si stydlivě skousla spodní ret, sklopila pohled a jemně přikývla.

,,Je to ramen," špitla.

,,Právě proto, že je to ramen," zamručel, ,,Aspoň se bude trochu snažit. Má dobrou motivaci."

,,A-ale," začala, ale pak raději umlkla, nemělo to smysl.

Sasuke jenom protočil očima a udělal k Uzumakimu ještě jeden krok. Napřáhnul ruku.

,,Tak co, platí? Týden mlčení za měsíc ramenu? Povoleno je mluvení pouze při misích a samozřejmě citoslovce, takovej barbar zase nejsem," ušklíbnul se povýšeně.

Naruto nad tím nepřemýšlel ani sekundu a ruku mu stisknul. Na stvrzení, že to myslí opravdu vážně, místo slov jenom přikývnul.

,,Fajn. Jsem rád, že si užiju aspoň chvíli ticha."

Sasuke po potřesení ruky se s pocitem toho, že aspoň dneska už bude mít konečně klid, odebral zpátky ke stromu, o jehož kmen se opřel, aby se skryl před žhnoucím sluncem, které svou září rozjasňovalo celou louku, na které už několik desítek minut čekali na jejich věčně pozdě chodícího senseie. Věděl, že ramen je ta nejlepší volba, kterou mohl Narutovi nadhodit jako něco, co by mohl vyhrát. A ještě ho mít zdarma? A na celej měsíc? Byl by blázen, kdyby to nepřijal, ale... to by musel vyhrát.

Mladý tmavovlásek zavřel oči, vrazil ruce do kapes a mírně se ušklíbnul.

,Vydržet... Naruto nikdy nebyl dost trpělivý na nic. Tohle bude hračka vyhrát... Užiju si aspoň jeden tichej den, než to zase začne,' pomyslel si a užíval si to ticho, které se kolem něj najednou rozhostilo, jakmile blonďatý shinobi konečně zavřel klapačku.

***

Trvalo to ještě několik dlouhých, ale sakra tichých minut, než se tam v obláčku bílého kouře objevil vysoký šedovlasý sensei.

,,Nazdar, bando, omlouvám se, že jdu pozdě, ale-" spustil svou obvyklou písničku, ale v půli svých neuvěřitelných omluv se zarazil a tmavým okem zvědavě přejel po svých třech svěřencích.

To jediné, co jej zaujalo bylo to, že mu nikdo najednou vztekle neskočil do řeči. Ani Naruto, ani Sakura. Oba stáli kousek od mladého Uchihy a tiše ho sledovali. Pozdvihl nechápavě obočí a odkašlal si. Něco mu tady nesedělo. Za ty čtyři roky, co je trénoval a měl je na starosti, se ještě nestalo, že by mu nevyčetli jeho obvyklý pozdní příchod. Tak co tak najednou?

,,Ehm, stalo se něco?" zeptal se trochu ostražitě a podrbal se v šedivých vlasech vzadu na hlavě.

Jeho temné oko se zabodlo na jediné dívce v jejich týmu a mlčky po ní vyžadoval vysvětlení, jelikož si oproti těm dvěma nervózně skousávala spodní ret, přešlapovala na místě, uhýbala pohledem a taky se trochu krčila.

,,Sakuro?" popohnal ji.

,,Oni... oni se vsadili," vydechla nakonec, ,,Snažila jsem se tomu zabránit."

Proč by se tím vlastně měla zabývat a řešit to? Jak Sasuke řekl, bylo to jenom mezi nimi.

,,Vsadili?" vydechnul nechápavě Kakashi a pohledem zaletěl k mladému Uchihovi, který se konečně odpíchnul od stromu a stoupnul si mezi dva své týmové partnery.

,,Hm, o ramen," přikývla dívka.

,,Jak o ramen? Můžete mi to vysvětlit normálně, abych se nemusel po každý ptát?" zamručel nespokojeně.

,,Vsadil jsem se s ním o to, že nevydrží tejden držet hubu," odfrknul si Sasuke, ,,A když jo, budu mu ochotně platit celej měsíc ramen."

Naruto na to jenom zběsile s nadšenými jiskřičkami v očích přikyvoval, zato Hatake se po mladíkových slovech plácnul s vrtěním hlavy do čela.

,,Myslel jsem si, že ty seš tady ten nejvíc inteligentní, ale tohle si trochu nepromyslel, Sasuke. Ten kluk tě přivede na mizinu."

Tmavovlásek po něm vrhnul naštvaným pohledem a založil si ruce na prsou.

,,Tak to se vám omlouvám, že jsem chtěl mít aspoň jeden den klid! Už mě z toho jeho neustálýho žvanění třeští hlava... To mu vážně všichni tak moc věříte?! Posere to při první příležitosti! Je to přece Naruto! Nevydrží mít hubu zavřenou, vždyť ho znáte."

Tmavovlásek se nechtěl nechat odradit od toho, co ještě před několika desítkami minut vypadalo, jako naprosto geniální nápad. Prostě a jednoduše nevěřil tomu, že by to Uzumaki splnil.

,,Je to ramen, Sasuke," ušklíbnul se Kakashi a pokrčil rameny, ,,Pro něj udělá cokoliv."

Na to jenom Naruto začal opět zběsile přikyvovat hlavou a zářivě se usmívat. Ramenem drcnul do černovláska a když se na něj podíval, s šibalskými jiskřičkami v očích si začal hladit přes oranžovo černou kombinézu ploché bříško.

,,Hlavně, aby ti to mlčení vydrželo, Usuratonkachi," zamručel s protočením očí.

,,No nic, bando," vydechnul Kakashi, ,,začneme tedy s tréninkem."

***

- O několik hodin později -

Šedovlasý ninja s pomalým západem slunce ukončoval trénink, který byl opravdu nečekaně tichý a bezstarostný, když nejužvaněnější článek jejich týmu držel pusu na zámek a doopravdy se snažil ani neceknout.

,Možná ta sázka nebyla až tak špatnej nápad,' pomyslel si Kakashi s úšklebkem schovaným pod maskou, jenž mu halila dobrou polovinu tváře, ,Jestli to nakonec Naruto vyhraje, možná bych mohl Sasukemu za to aspoň trochu finančně vypomoct, aby neskončil na mizině. Za ten tejden v tichosti by to i stálo.'

Uchiha se přimotal k blondýnovi, který si právě utíral zpocené čelo do rukávu svojí kombinézy.

,,Tak co, Usuratonkachi," sjel ho pohledem, ,,Kde budeme po ten úžasně tichý tejden bydlet? U tebe nebo u mě?"

Sasukemu bylo upřímně jedno, kde budou. Byl ochotný strávit týden klidně i u něj. Po tom, co konečně aspoň minimálně dospěl, přišel na to, že neustálý bordel otravuje i jeho samotného a začal po sobě uklízet, tudíž tmavovlásek neměl problém se k němu na těch několik dní nasáčkovat. Narutův byt nebyl nijak velký a rozlehlý jako Uchihovic sídlo a měl by ho tam pod mnohem lepším dohledem.

Uzumaki chvíli přemýšlel, jakoby snad zvažoval všechna pro a proti, než se nakonec prstem šťouchnul do hrudníku v mlčenlivou odpověď.

,,Fajn, jak chceš," kývnul Sasuke hlavou, ,,V tom případě se musíme stavit u mě, abych si sbalil."

Naruto jenom ze svých rtů vydal souhlasné citoslovce.

Oba se tedy vydali směrem k jednomu z konců Konohy, kde stálo rozlehlé Uchihovic sídlo, doprovázeni dvěma zadumanými pohledy.

Sakura stále tiše vedle jejich senseie s rukama založenýma v bok.

,,Podle mě je to vážně pitomej nápad," pronesla nakonec.

,,Ale uznej, že to bylo dneska fajn," uchechtl se Hatake.

Dívka protočila očima, ale v duchu s ním musela bohužel souhlasit. Takhle klidný a tichý trénink nezažila snad od doby, co se stali týmem 7.

,,Upřímně jsem zvědavej, jak dlouho to nakonec vydrží, i když... je to ramen. Může to zvládnout až do konce."

,,Toho se právě bojím. Copak Sasuke neví, kolik toho dokáže za jeden jediný den spořádat? Kdyby se s ním vsadil jenom o týden, nebo deset dní, ale... celej měsíc?!"

Kakashi pokrčil rameny.

,,Jestli to nakonec Naruto zvládne, tak Sasukemu přispěju," svěřil se jí se zasmáním, ,,Za ten týden ticha by to stálo."

,,Hm," poklepala si dívka prsty o bradu, ,,to není zase tak špatnej nápad, do toho bych šla taky."