Když se o necelou hodinku později dostali konečně k Uzumakimu domů, plavovlásek svému novému spolubydlícímu posunkem hlavy naznačil, zda-li má v úmyslu uvelebit se na rozkládacím gauči nebo jestli chce obývat jeho ložnici.

Sasuke se na něj skoro až ďábelsky pousmál a aniž by tušil, kde se to v něm vlastně vzalo, naklonil se k němu a téměř mu až zavrněl do ouška: ,,Nezbavíš se mě ani na noc, Uzumaki. Nevěřím, že to zvládneš, takže tam, kde budeš spát ty, budu spát i já."

Blondýnek se pod tím, jak mu parťákův horký dech a ten prazvláštní šepot ovanul ouško zachvěl a ucítil, jak se mu do tváří dostává roztomile růžová barva. Nakonec si jenom odkašlal a přikývnul. Zvednul ruku a ukazováčkem zamířil ke dveřím do svojí ložnice. Přece se nebudou mačkat na ne úplně pohodlným gauči, jeho postel byla mnohem přijatelnější volbou. A když mu dal sám Uchiha na výběr...

Naruto vyrazil směrem k ložnici. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Přešel k vysoké skříni s posuvnými dveřmi a nehledě na to, jestli ho jeho host následoval nebo ne, začal se v ní přehrabovat a přendávat věci.

Sasuke si mezitím drze sednul na okraj postele a trochu zkoumavě se na blondýnka díval, zvláště ve chvíli, kdy se před ním ohýbal. Aniž by to vypadalo nějak rajcovně nebo snad svádivě (o což se Uzumaki vážně v tu chvíli vůbec nesnažil), mladý Uchiha jenom na dvě sekundy uhnul pohledem, když si všimnul, jak oranžové kalhoty naprosto perfektně obepnuly to kulaťoučké pozadí, než svůj jako noc temný zrak upnul zase zpátky. Uvědomil si, že se za svoje zírání absolutně nestydí. Už nějakou dobu totiž silně polemizoval nad tím, za který tým vlastně kope. A vzhledem k tomu, že se mu ta banda uječených slepic alias jeho zpola omdlévajících a slintajících fanynek naprosto hnusila, byl výsledek zcela naprosto jasný. A jemu to bylo vlastně fuk.

Blondýnek se jenom o pár minut později konečně hrdě narovnal, udělal krok od skříně a rukou mávnul k několika uvolněným prázdným poličkám a místu na věšáku.

,,Oh, jak šlechetné od tebe," neodpustil si Sasuke, místo toho, aby řekl prosté díky.

Nad tím Uzumaki jenom protočil očima v sloup a dal si ruce v bok. Azurově modrýma očima hleděl na svého týmového parťáka, jak si vybaluje svoje věci.

Zabralo to jenom chviličku, než si tmavovlásek nacpal svůj prázdný batoh do spodní poličky a narovnal se.

,,Tak co teď?" podíval se na něj zvědavě.

Blondýnek nemusel přemýšlet dlouho. Rukou si v kruzích několikrát pohladil přes vrchní díl kombinézy svoje bříško.

,,Máš hlad?" dovtípil se bystře Uchiha.

Přikývnutí.

,,Co by sis dal?"

Odpověď mu podle Uzumakiho výrazu došla vzápětí.

***

O pár minut později neseděli dva mladí shinobi nikde jinde než v Ichiraku baru, kde se plavovlásek už spokojeně ládoval teprve první z několika dalších dnešních porcí. Prozatím mu absence jeho brebentění nevadila. Sázka byla vážně natolik lákáva, že se v duchu zařeknul a zapřísáhnul všem ocasím démonům, že ji vyhraje, i kdyby se mělo stát cokoliv. Naprosto cokoliv. I kdyby před ním měl samotný Uchiha klečet na kolenou...

Ďábelsky se pro sebe ušklíbnul a s odhodlaným leskem v očích si mezi hůlky nabral plátek vepřového masa.

,,Co se tak šklebíš, hm?" nadhodil s nadzvednutým obočím Sasuke, který ho i při svém jídle pozoroval.

Uzumaki po něm hodil očkem a znovu se ďábelsky ušklíbnul. Pak jenom myknul rameny a dál se věnoval svojí porci.

Tmavovlásek na něj ještě několik sekund hleděl, než svůj zrak stočil ke svojí plné misce a začal se i on věnovat v dokonalé tichosti věnovat jídlu. V duchu si rovnou zamítl krátkou myšlenku na to, že mu ten mírně nakřáplý hlas začíná docela chybět.

,Ne, to určitě ne. Tohle ticho je naprosto perfektní.'

***

- O dvě hodiny později -

Mladý Uchiha již poměrně znechuceně a nikým nepostřehnutelným udivením sledoval, jak jeho týmový parťák, se kterým ještě toho rána uzavřel sázku, naklání ke rtům dvanáctou misku a nechává do svého hrdla proudit zbytek vepřového vývaru. Sasuke samozřejmě věděl, že tohle jídlo Naruto miluje a celou Konohou se proslýchalo, kolik je toho tenhle normálně hubený klučík schopný spořádat na jedno posezení, avšak doteď si myslel, že to jsou jenom dost přibarvená slova. Když pořádně zapátral v paměti, uvedomil si, že nikdy s Uzumakim neseděl v Ichiraku Ramen baru do doby, než byl ten pakůň najedený do sytosti. Sám vždycky spořádal nanejvýš jednu misku a pak se prostě v tichosti sebral a odešel, zanechávaje tam zbytek svého týmu, když se po tréninku šli společně najíst.

,,Ještě pořád tý sázky nelituješ?" ozvalo se najednou vedle něj poněkud posměšným hlasem.

Tmavovlásek sebou ani netrhnul, jen se koutkem černého oka podíval vedle sebe, kam si zrovna sedal Kakashi společně se Sakurou.

,,Ne. Proč?" zamručel.

,,Kolikátou misku už má?" zajímal se maskovaný ninja.

,,Dvanáctou," mykl Sasuke rameny nezúčastněně.

,,Tak ještě tak tři a budete moct jít domů," ušklíbnul se na něj pod maskou jeho sensei.

,,Cože?" zamrkal.

,,Obvykle jich k večeři sní patnáct," přimotala se do jejich hovoru jediná dívka v jejich týmu.

,,Patnáct?"

,,Ke snídani je to ale jenom pět," uchechtla se, ,,Prý aby mu nebylo těžko při tréninku."

,,Sežere jich dvacet denně?!" zajíknul se mladík zcela a naprosto neUchihovsky.

,,Jenom když jsou tréninkový dny," pokýval pobaveně hlavou Hatake, ,,Pak jsou tu taky dny volna. A taky musíš započítat ještě večeři."

Sasuke se nepříjemně zamračil, přesto však vnímal, jak mu před očima vyskočila kalkulačka.

,Chtěj mě jenom rozhodit,' uklidňoval se v duchu.

Šedovlasý jounin pobaveně sledoval svého studenta, jak mu cosi šrotovalo v hlavě a jak pomyslná kalkulačka násobila počet misek s cenou ramenu a dny v měsíci. Na začátku mu ta jejich sázka přišla naprosto absurdní, avšak po tom neskutečně klidném a tichém tréninku, kdy si i jeho ušní bubínky odpočinuly, to nakonec zhodnotil jako dobrý nápad, ale teď... teď mu to vlastně přišlo až navýsost zábavné. A proč se přece jenom trochu nepobavit?

,,Ale když je nemocný, tolik jich nesní," snažila se mu nejspíš trochu odlehčit Sakura, ,,To jsou vážně jediné dny, kdy jich sní míň jak pět... A pak samozřejmě na misích. Ale to jak víš, bere si s sebou instantní, ale na ty vždycky nadává, že to není ono."

,,Co mi tím jako chcete říct?" vyprsknul nekontrolovatelně.

,,Nezávazně se bavíme," odvětil Kakashi stále velmi pobaveně.

,,Nepřijde mi to moc jako nezávazný," odseknul Sasuke a možná by ještě něco dodal, kdyby se vedle něj neozvalo hlasité odříhnutí, které ho donutilo se znechuceně otřást a otočit se vedle sebe.

Uzumaki se pohodlně rozvaloval na barové stoličce a s naprosto blaženým výrazem ve tváři si pod vrchním dílem kombinézy hladil nafouknuté bříško a Teuchimu ledabylým máváním ruky naznačil, že dneska už má konečně dost.

Uchiha tmavým pohledem sjel na horu prázdných naskládaných misek a rychle je spočítal.

,,Osmnáct," vydechnul.

,,Tak to se dneska při tréninku asi moc nenamáhal," zasmál se jounin.

***

Když se dvojice mladých shinobi dostala po (pro jednoho z nich rozhodně) vydatné večeři domů, Sasuke stále nevycházel z údivu. Nejenže to nenažraný prase spořádalo tolik misek ramenu za pár hodin, které on sám byl schopný sníst tak za rok, ale když si z ramen sundal vršek své do očí bijící oranžovo černé kombinézy a odhalil mu tak polovinu svého opáleného těla skrytou jen za síťovaným tričkem, nebyl na něm vidět ani gram přebytečného tuku navíc. Teprve v momentě, kdy černočernýma očima vyjel od jeho pupíku výš, až k jeho obličeji, uvědomil si, že na něj nejspíš zíral až moc dlouho, protože Uzumaki na něj koukal s pobaveně pozdvihnutým obočím. Tmavovlásek se lehce stydlivě zarděl, uhnul pohledem do strany a rázně svého momentálního spolubydlícího obešel. Nechat se tak trapně načapat!

Blondýnek jeho vzdalující se postavu sledoval s úšklebkem na rtech, než nad tím nakonec jenom pokrčil rameny, pověsil si bundu na věšák a zamířil za ním, po cestě přemýšleje, co budou teďka jako dělat. Na to, jít spát, bylo ještě hodně brzo a pochyboval, že by byl Sasuke opačného názoru.

,Co vlastně tak běžně dělám, když jsem tu sám?' zapřemýšlel v duchu.

No... většinou po večeři v Ichiraku Ramen se vydal na nějakou delší procházku po Konoze a běžně se s někým dal do hovoru, takže domů přišel o dost později než teď. Bohužel, teď mluvit nesměl, takže nějaké vykecávání se známými padlo. Občas, když se hodně nudil, vytvořil si několik svých klonů, aby si zahrál nějakou hru sám se sebou. Ať už to byli karty, nebo Go. Na rtech se mu usídlil jemný úšklebek, když si všimnul, jak se jeho týmový parťák pohodlně uvelebil na gauči. Zamířil proto tedy k vyšší úzké dřevěné knihovničce, kde ve spodní poličce našel krabici s deskovou hrou. Tu si vzal do dlaní a šouravým krokem se přiloudal ke gauči a krabici položil na malý stoleček před Sasukeho.

,,Chceš si zahrát Go?" pozdvihl tázavě obočí tmavovlásek.

Na to jenom Uzumaki pokrčil s přikývnutím hlavy rameny, naznačuje mu tak, že tu rozhodně nechce jenom tak sedět a civět do zdi.

,,Fajn," ušklíbnul se povýšeně Sasuke, ,,Připrav se na prohru."

Blondýnek jenom protočil očima a odfrknul si. Bylo mu jedno jestli vyhraje nebo prohraje, pro něj bylo důležité prostě nějak zabít čas, než bude vhodná doba na to, jít spát.

***

Hraním strávili k Sasukeho překvapení necelé tři hodiny. Ne, že by snad hráli jenom jednou, samozřejmě, že museli začít několikrát od začátku, protože mladý Uchiha byl v téhle hře až moc dobrý, ale právě s tím překvapením tmavovlásek zjišťoval, že s každou další hrou se jeho protivník zlepšuje a zlepšuje, a možná by to chtělo už jenom chviličku, jednu dvě hry a vyhrál by. Možná za to taky mohlo to ticho, které mezi nimi panovalo, protože obvykle by Naruto u téhle hry nezavřel pusu. Což nejspíš byla možná i jeho taktika, jak znervóznit nepřítele a dosáhnout toho, že i někdo tak geniální jako právě Sasuke, se přestane soustředit a začne dělat chyby.

,,Hrál si dobře," uznal nakonec tmavovlásek, když černé a bílé herní kameny skládal do krabice.

Naruto se jenom pousmál a přikývnul. Pak se na něj trochu soustředěně zadíval, než si získal jeho plnou pozornost a prstem ukázal na opodál stojící dveře vedoucí do koupelny. Pak prstem ukázal na sebe a na něj.

,,Do sprchy s tebou fakt nejdu, to se bát nemusíš," ušklíbnul se Sasuke, ,,Ale budu poslouchat za dveřma... To jenom pro případ... Klidně jdi první."

Blonďák protočil s odfrknutím očima a vstal ze země, na které doteď seděl. Netrvalo to dlouho a už se za ním zavíraly dveře od koupelny.

Sasuke je probodával svýma černočernýma očima, než se ušklíbnul, zaklonil se a pohodlně se na zemi zády opřel o gauč. Ne, vážně neměl v plánu mít přilepený ucho na dveřích a zjišťovat, zda si náhodou ten trotl ve sprše nezpívá. Trochu unaveně si promnul oči a několikrát zamrkal. Dnešek byl snad úplně prvním dnem v jeho životě, kdy toho namluvil víc, než jeho parťák.

,Ještě nás čeká šest dnů... tak dlouho prostě nevydrží. Je to Naruto,' pomyslel si s úšklebkem.

,Ale jde tu o ramen,' ozvalo se jeho druhé Já.

,Je jedno jestli jde o ramen nebo o cokoliv jiného,' nakrčil Sasuke v duchu nechápavě obočí, ,To, že nedokáže zavřít hubu je v něm prostě už nakódovaný od přírody. Dřív nebo později mu to začne vadit nebo se prostě neuhlídá.'

,Na to bych moc nesázel.'

,Znám ho líp, než kde kdo.'

,Známe ho oba úplně stejně.'

Ze Sasukeho vnitřního rozhovoru jej vyrušilo otevření koupelnových dveří. Vzhlédnul a musel se mírně zarazit. I když blondýna už několikrát za ty roky viděl polonahého, dneska jej to z neznámého důvodu trochu vyhodilo z rovnováhy. Mladý shinobi měl bělostný ručník uvázaný pevně kolem pasu a na odhalené hrudi mu utkvělo ještě několik kapiček vody. A s těmi splihlými vlasy vypadal vskutku rozkošně. Uchiha nad svými podivnými myšlenkami jenom v duchu zakroutil hlavou a možná se zbytečně moc překotně postavil, jako kdyby byl snad nachytán u něčeho, co se nesmělo.

Naruto udělal krok do obýváku, čímž mu němě uvolnil prostor v koupelně, kam tmavovlásek ihned zaplul, v duchu si nadávaje, že by se měl začít chovat normálně a přestat na něj při téměř jakékoliv příležitosti tak dlouze a nevhodně zírat.