Osaměle jsem seděl na vysoké barové stoličce a mým jediným společníkem byla již z poloviny prázdná sklenice červeného vína. Zády jsem se opíral o pult, na němž spočíval i můj loket položený jen milimetry od otevřené lahve, jejíž obsah plnil můj žaludek i čiré sklo na stopce. Příjemně trpká chuť naplňovala má ústa, zatímco jsem mdlým a nezáživným pohledem sledoval dění okolo sebe.

Mé místo se nacházelo v té spoře osvětlené části místnosti, kde probíhal Tonyho večírek. Za mými zády se rozplývalo slabé světlo z několika tenkých zářivek připnutých na stěně těsně pod poličkou, na níž stály, vystavené jako těžce vybojované poháry, lahve s tím nejdražším alkoholem široko daleko. Mé oči se však upíraly do míst, jež byla zbarvená třpytivými odlesky ze zavěšené disko koule a odkud k mým uším doléhala směsice nejpopulárnější taneční hudby se smíchem lidí, kteří si povídali se svými známými a kvůli hluku vycházejícímu z reproduktorů museli zvyšovat svůj hlas na maximum. Bylo tu živo, ostatně jako na každé párty pořádané ve Stark Tower.

Na černé kožené pohovce přímo naproti mně se rozvaloval náš asgardský přítel a živě koketoval s několika dámami, které se okolo něj seskupily a byly ochotné poslouchat jeho božské, hrdinské historky. Zatímco jeho hruď, svalnaté paže i vypracované břicho obléhaly ženské dlaně zkoumající pevnost Thorova těla, sám bůh se samolibě culil na skleničku s nazlátlou whiskey ve své dlani. Když jej jedna z jeho společnic vzala za bradu a natočila si ji k sobě, aby na něm vymohla pozornost jen pro sebe, ostatní krasavice s povzdechem protáhly obličej a čekaly, co se vzápětí odehraje. Stejně jako já mohly dobře vidět, jak ona jedna z jejich středu nahodila svůdný pohled, našpulila rty a začala si okouzleného boha přitahovat do polibku.

Úšklebek zbrázdil mou tvář, když jsem zpozoroval, že jakmile Thorovy rty opustila jedna žena, okamžitě se k nim natlačila další, aby nemohla svým kolegyním závidět. Něco v hloubi duše mi napovídalo, že dnes Odinův syn zažije dlouhou a nadmíru zajímavou noc. Vždyť jak je to dlouho, co začal Tony pouštět do svého příbytku všechny tyhle velectěné návštěvy? Dvě hodiny? Tři? Noc ještě pořádně nezačala a Thor se již činil, jak nejlépe uměl. I na tu dálku jsem jej imaginárně poplácal po rameni. Tenhle chlap očividně ví, jak na to.

„Ten je nádherný!" vyrušil mne z mého soustředění na bohovo počínání ženský hlas, jehož majitelka napasovaná do, již od pohledu nevídaně drahých, pouzdrových šatů, právě procházela kolem mne. Panovačné mlasknutí její kamarádky, může-li toto označení správně pojmenovávat vztah mezi nimi – jelikož u lidí z této společní jsou přítel a přátelství velmi relativní pojmy – se mi zarylo do uší. Dotyčná zatřepala svou něžnou rukou, na níž by člověk nenašel ani stopu po namáhavější ruční práci, než je soustředěné lakování nehtů, a pohodila hlavou tak, aby si své dlouhé vlasy přehodila přes rameno. „Ještě aby nebyl, když stál majlant!" zahudrovala přitom a zpražila svou společnici pohledem.

„Vážně ti ho manžel koupil?" Dychtivě se vyptávala první, když společně obcházely pult, který tak pečlivě podepíral má záda, aby si mohly uzmout kousek z Tonyho alkoholových zásob pro sebe. Ozvalo se několikeré cinkání skla, křehkého i pevného, a poté následoval hlas i druhé z paniček: „Musel. Riskovat skandál v novinách nechtěl, a přesně o ten bych se v opačném případě postarala. Už mám dost toho jeho věčného lítání za kdovíjakými děvkami!" znechucení odkapávalo z každého z jejích posledních slov. „Pokud si mě chce udržet u sebe, ať si to aspoň nějak zaslouží."

Možná jsem neviděl to, jak se její společnice zarazila, ale její dlouhá, tíživá odmlka tuto skutečnost zvěstovala sama o sobě velmi dobře. „Vždyť ale ty sis taky našla toho mladého podnikatele, ne?" odvážila se poté zeptat. Vsadil bych se, že se jí dostalo vražedného pohledu, který mohou přežít jen ti nejlepší a nejodolnější. Mně z úst uniklo tiché uchechtnutí. Byl jsem rád za to, že ani jako superhrdina nepatřím do takovéhoto světa. Snad jen ty Tonyho večírky a oslavy, pořádané pomalu i na počest toho, že se náš Iron Man dokázal druhého dne probudit živý, mě s ním nějakým způsobem pojily. Mám ženu, kterou nadevše miluji, a nepotřebuji si její lásku kupovat za drahé šperky, mám zdravé děti, které mi dělají jen a jen radost, a jsem šťastný. Co víc si přát?

„Pssst!" ostrý sykot dolehl k mým uším. „Nemluv o tom!" napomenula druhou ženu. „Nikdo se to nesmí dozvědět. A manžel už vůbec ne! Ale ať si nemyslí, že když on si může domů vodit jinou pomalu každý den, že já si taky občas nevyrazím," zabrblala a poté se ozvalo zadunění, jak odložila lahev nějakého alkoholového moku zpět na polici. „Na rozdíl od něj mám v sobě aspoň nějakou soudnost. Stačí mi jeden a ještě se s ním scházím mimo dům," odfrkla si.

Nevydržel jsem to a přes rameno se na ni ohlédl. Můj pohyb však zaznamenala okamžitě, jakmile jsem ho vykonal, a tak jsem se raději ihned otočil nazpět. Chtěl jsem pohledem vyhledat našeho asgardského playboye, ale i když jsem si mohl oči vykoukat, již jsem ho nikde v místnosti nemohl nalézt. Že by se opravdu rozhodl využít jeden z Tonyho hostinských pokojů a milé dámy s nenechavýma rukama právě obšťastňoval svým nadpozemských tělem?

Ve skupince lidí nedaleko od kožené pohovky jsem zahlédl známé tmavé vlasy našeho hostitele. Se skleničkou šampaňského v ruce a s paží přehozenou přes záda jednoho z mužů u něj, pobaveně pohazoval hlavou a odhaloval své běloskvoucí zuby v širokém úsměvu. Nevěřil jsem, že by dokázal své rty roztáhnout ještě více, ale opak se ukázal pravdou v momentě, kdy se vedle něj objevila Pepper. Stáhl svou dlaň z mužova ramene a obmotal ji okolo jejího boku, čímž si ji přivinul blíže k sobě. Poté jí začal něco šeptat do ucha.

Netrvalo dlouho a můj pohled si našel svůj cíl jinde. Lépe řečeno, zaujala jej dvojice stranící se ostatním lidem na večírku podobně jako já, ovšem s mnohem lepší zábavou. Měli jeden druhého, a zatímco já tu pouze upíjel vína, oni si dokazovali svou lásku a vášeň. Mužova záda mi zakrývala pohled na ženu, jež byla natisknutá na zdi a rukou si přitahovala hlavu svého společníka blíže ke svým rtům. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že vím, na koho se to dívám, jenže pro mou mysl pozvolna se omamující alkoholem bylo složité vybavit si, komu daný sestřih prohrabovaný ženskou rukou patří. Možná kdybych jim byl blíže...

Leknutím jsem sebou škubl, když mi na rameni přistála cizí dlaň. Nadskočil jsem na židli a hlavou škubl k dotyčnému, který si takto dovolil narušit mou samotu a klid. Jak jsem záhy zjistil, ani jedna z velectěných dam, jež mi dělaly společnost ještě před chvílí, to nebyla, ovšem... netušil jsem, zdali být rád, nebo ne, když jsem se zadíval do rozzářeného obličeje Tonyho Starka.

„Legolasi!" zakřenil se na mě a automaticky si přisedl na vedlejší stoličku. Nemohl jsem nic namítat, vždyť jsem přeci jen byl hostem v jeho domě. Nebo spíš paláci? Nejsem si jistý, jak přesně to tu nazývat. Mohl by tu s přehledem ubytovat celou chudinskou čtvrť a ještě by mu spousta místa zbyla.

„Tony," zdvořile jsem se pokusil o drobný úsměv, ale mé rty se proti mé vůli stočily do menšího šklebu. „Parádní párty," prohodil jsem suše, díky čemuž má slova vyzněla velmi ironicky. A to jsem jen chtěl se zdvořilostí ohodnotit večírek hostitele.

„O tom nepochybuji, je přece moje," egoisticky se Star zachechtal. „A všichni vidí, jak se tu skvěle bavíš!" pěstí mě udeřil do ramene, ale následně velmi rychle ruku stáhl a nenápadně si protřepal prsty s bolestným výrazem ve tváři. Tiché au mu sjelo ze rtů a já se neubránil ušklíbnutí, které si pro změnu všiml on. „Pevný jako skála. Z fleku bys mohl konkurovat Thorovi. Kde pak ho vůbec máme?" přelétl očima části místnosti před sebou. „Chci ho zkusit opít."

„Smůla, příteli," zkroutil jsem rty, „před chvílí ti zmizel i s několika půvabnými dámami."

„Parchant," ulevil si Iron Man v reakci na má slova. „Zase pobral to nejlepší a zmizel."

„Máš Pepper," připomenul jsem mu jakoby mimochodem.

„Dívat se můžu," namítnul a energeticky seskočil ze stoličky. „Nechceš zkusit něco jiného?" pokynul hlavou k mému vínu, zatímco se sám natáhl po čisté skleničce, do níž si hodlal nalít něco z obsahu lahví v baru.

„Ani ne," pohodil jsem hlavou, při čemž jsem jej s vykrouceným krkem sledoval.

„Tvoje chyba," netečně zatřásl rameny a nakonec si nalil panáka vodky, když v tom se zničehonic uchechtl. „Viděl jsi už někdy nadrženýho Hulka?"

„Ne?" v nechápavé otázce jsem nakrčil čelo. Jak jen tohle zase napadlo?

„Já taky ne," opřel se o pult z druhé strany, než jsem seděl já. „Ale vybavilo se mi to jako první věc, když jsem je viděl," hlavou pokynul na dvojici muchlující se u zdi. Díky Starkovým slovům mi konečně došlo, na koho jsem se to před chvílí díval. Bruce a Natasha, jistěže. Hlupáku! Jak to, že mi to nedošlo? Možná jsem jen nevěřil, že se vážně znovu dají dohromady, když se teď Bruce vrátil.

„Dokážeš si ho přestavit?" naznačil Tony rukama svaly, které mělo doktorovo druhé já. „Jak velkej asi může být takovej nabušenec, když je nadrženej?" K mým uším se doneslo jeho uchechtnutí.

„Vážně si myslíš, že by dokázal myslet i na takovýhle věci, když bude vzteklej?" nesouhlasně jsem pohodil hlavou a upil ze svého vína, za což jsem byl však záhy napomenut. „No tak! Legolasi! To si ani nepřipijem?" zabrblal Tony pobouřeně. „Ještě jednou a líp!" zavelel záhy a pozvedl svou vodku. S otráveným výrazem jsem pozvedl i své pití.

„Tak kde jsme to skončili? Ah, ano. Nadrženej a vzteklej Hulk, to věru nejde moc do sebe, ale ta představa," hlas Iron Mana zakolísal rozverností a touhou zjistit, jak by taková verze našeho přítele vypadala. Chtěl jsem mu něco odpovědět, když v tom pozornost nás obou upoutalo neobyčejné ticho, které se Starkovým domem rozlehlo. I tu proklatou hudbu někdo ztlumil, jako by čekal na vysvětlení, po němž by teprve zábava mohla pokračovat. Až později mi došlo, že to pravděpodobně byla práce F.R.I.D.A.Y. a jejího naprogramování pro udržení atmosféry.

Tony mi věnoval zmatený pohled, než se odtáhl od barového pultu a vydal se vstříc zjišťování, co tu tak narušuje jeho skvěle rozjetou zábavu na dnešním večírku. Nedošel však příliš daleko. Brzy jsme oba pochopili, odkud se bere všechen zdroj pozdvižení. Lidé v chumlu před námi otáčeli hlavy jedním směrem a rozestupovali se, aby nechali projít netradiční dvojici.

Zkoumavě jsem sledoval oba příchozí, kteří očividně dojeli do tohoto patra Stark Tower výtahem a dokořán otevřenými křídlovými dveřmi prošli do této místnosti. Samozřejmě mi neunikly všechny ty zprávy, jež se jako virus šířily našimi hrdinskými řadami, ale i médii, takže se tak dostaly i k uším obyčejných lidí, které jsme tak často museli chránit před nebezpečím. Jenže vidět tyhle dva pospolu se mi ještě nepoštěstilo a zážitek to byl opravdu nevšední.

Rogers, kterého jsem již několik týdnů neviděl a na tamto večírku jej stejně jako většina ostatních pozvaných ani neočekával, jelikož neměl ve zvyku takové zábavy chodit navštěvovat, se vydával vstříc Tonymu a za ruku si vedl toho svého Buckyho. Možná, že jsem jeho společníka neviděl poprvé, přesto pro mě byl stále něčím novým, na co se musela upínat moje zvědavá pozornost. Zatímco Steve suverénně kráčel kupředu a vypadal, že se snaží všechny okolo sebe ignorovat, on svým nepřívětivým pohledem vraždícím každého, kdo se na něj jen koutkem oka podíval, jasně dával najevo, jak moc už nyní lituje toho, že se Captainem nechal přemluvit k tomu, aby s ním sem šel.

„Tak jste přišli," konstatoval Stark nahlas a teatrálně rozpřáhl ruce. „Oba!" dodal poté s neobvyklým nadšením. Nejspíš doufal, že dnešek bude jedním z těch výjimečných večerů, kdy Steven přijme jeho pozvání a ukáže se tu. Avšak ani mozek, jako je Tony, si netroufal věřit, že se splní ono nicotné procento pravděpodobnosti, že si s sebou Rogers dovede i svého dlouhovlasého přítele.

„Tony," trpce se Steve pousmál a Barnes věnoval Iron Manovi jedno strohé pokývnutí hlavou. Pravdou bylo, že i pohled našeho hostitele vždy lehce ztvrdl, když seržanta viděl přímo před sebou. Stále se nemuseli a jejich nevraživosti si musel všimnout každý, kdo s nimi nějakou, byť jen kratičkou, chvilku pobyl v jedné místnosti. „Díky za pozvání."

Stark nad jeho slovy mávl rukou, ve které nedržel svou vodku. „Přátelé jsou tu vždy vítáni," pronesl a nepodařilo se mu zabránit lehce kousavému podtónu škádlícímu právě Jamese. „I s jejich doprovody," nasadil tomu Tony korunu. „Bavte se, hoši," mávl jim poté rukou a vydal se obšťastňovat svou společností někoho jiného. Hlasitá hudba začala opět naplňovat místnost a postupně se k ní přidávaly i štěbetající hlasy ostatních hostů.

Captain se postavil před svého společníka a začal k němu promlouvat, zatímco já využíval příležitosti a z boku sledoval seržantovu tvář, jíž mi byl natočen. Jeho výraz se uvolnil, když byl Tony pryč z jeho zorného pole a zněžněl při pohledu do partnerovy tváře. Jejich ruce zůstávaly propletené dohromady. Nyní Steve dokonce uchopil do své prázdné dlaně i robotické prsty svého milence. Jaké to romantické gesto. Přestože jeho dotek Barnes nemohl cítit, stejně Captain nevypadal, že by jej v nejbližší době hodlal pustit. Učinil tak, až když to bylo nevyhnutelné pro další činnost – oba se totiž rozešli směrem ke mně a vzápětí se posadili na dvě prázdné barové židle po mé levici, dál od celého dění. Nejspíš stejně jako já pochopili, že tady v tomhle koutku je klid, a mnohem frekventovanější je větší a vybavenější bar na druhé straně místnosti.

Se Stevem jsem si vyměnil přátelský pozdrav, zatímco seržant mi věnoval velice drobný úsměv spolu s pokývnutím hlavy, které však bylo mnohem vřelejší než to směřované k Tonymu. Přestože se první Avenger posadil na židli hned vedle té mé, připadal jsem si, jako bych tu zase seděl sám. Důvod byl prostý – aby se mohl věnovat svému milenci, natočil se mi zády a rukou loktem opřenou o barový pult mu odrhnul pramen černých vlasů z tváře. V láskyplném gestu je zastrčil za jeho ucho.

Musel jsem se natáhnout pro svou sklenici s vínem. Bylo to málem až k dojatému pláči, jak romantičtí ti dva dokázali být. Nikdo z nás netušil, zdali je jejich vzájemná náklonnost něčím novým, co si uvědomili až poté, co se znovu našli, nebo zdali ji objevili již za války, kdy byl ještě James obyčejným vojákem. Jednoznačně však jejich vztah v lidech vyvolával pocit okouzlení. Kdo by se taky necítil omámen tím, že by tato láska mohla být stará celé jedno století? Že by mohla přežít dlouholeté odloučení a po opětovaném shledání se znovu usídlit v jejich srdcích? Probudit se v jeho hloubi, prodrat se zpátky na povrch a konečně, ve vřelejší a otevřenější době, projevit svou přítomnost i nezakázanou náklonností?

O délce času, po který okupovala srdce těchto dvou mužů, jsme se všichni mohli dohadovat, ale bylo nezpochybnitelné, že nyní tu je; jednoznačná a čistá láska plná upřímných citů plynula z každého jejich gesta, z jejich pohledů, jejich slov. Jen hlupák by se opovážil tvrdit, že jsou jen nejlepšími přáteli, kteří vůči sobě projevují abnormální starost.

Nejlepší vždy bylo sledovat, jak se mění chování Winter Soldiera pokaždé, co se ocitá ve Stevově přítomnosti. A nejen jeho chování prozrazovalo, jaký má na něj Captain vliv. Když se jejich pohledy střetly, Buckyho oči vždy zářily jako dva drahokamy blyštící se na výsluní světelných paprsků, plápolaly v nich zálibné ohníčky a jeho zorničky jiskřily a třpytily se ještě více, než kovové prsty jeho na přímém slunci. Všechny ty mladé slečny, které se považovaly za jejich fanynky, by řekly, že měl místo očí dvě srdíčka vždy, když na Steva jen pohlédl, kdykoliv zaslechl jeho hlas. Svým způsobem by měly pravdu, jen její prezentace by byla hodně ovlivněná žlutavými emotikony.

I upřímný a neobvykle široký úsměv - jenž se na seržantovi nedal zahlédnout moc často, zvláště byl-li v přítomnosti mnoha neznámých lidí, jako třeba na tomhle večírku - všem prozrazoval, jak moc mu na Captainovi záleží a jaké city k němu chová. Nahrazoval jím ten svůj bolestný výraz, který jsem u něj viděl při našem prvním setkání, a který mu pak zůstával i dlouhé týdny po té, co se začal vracet do normálního života. Každý mohl poznat, že je to právě Steven, kdo mu pomáhá překonávat všechny vnitřní démony a díky komu je opět schopen žít. To on mu byl oporou i tehdy, když James musel do Wakandy, aby mu z hlavy odstranily všechny implantáty, které z něj dělaly naprogramované vraždící monstrum. Zkrátka, to obrovské pouto mezi nimi by přehlédl ani slepý.

„Měl jsem zůstat doma," uslyšel jsem tichý povzdech vzešlý právě z Barnesových úst. Neměl bych poslouchat cizí rozhovory, pravda, ale kdo by odolal dalšímu rozptýlení, než je lahev plná vína? Nemůžete mi to mít za zlé. Nebo jsem snad prahl po nové senzaci právě díky vínu? Těžko říct, zda to byla má přirozená zvědavost, či zda ji víno posilovalo a nutilo ji lačnit i po věcech, po kterých mi nic nebylo – jako třeba po obsahu rozhovoru právě těchto dvou hrdinů.

„Pak bych zůstal i já." Ve Stevově hlase zazníval jemný úsměv. „Víš, že nejsem žádný fanda těchto večírků, a přesto mě Tony zve na každý, který pořádá," uchechtl se.

„Kdybys sem přišel beze mě, aspoň by na tebe všichni nezírali jako na opici v zoo." Šustění látky prozradilo, že si Bucky založil ruce na prsou, a letmá obhlídka mým pohledem tuhle domněnku jen potvrzovala. „Stále jsem pro všechny atrakcí, které se bojí, a zároveň je pro ně vzrušením," suše si odfrkl, čímž ze svého partnera vymámil tichý povzdech: „Jsi pro lidi stále plný tajemství, toť vše."

Periferně jsem viděl, jak Stevova ruka rozpletla křečovité sevření Jamesových paží a jak vzala jeho pravou dlaň do své. Palcem pohladila její hřbet v uklidňujícím gestu, kloub po kloubu, milimetr po milimetru. „Uvolni se, ano? O nic nejde. I fakt, že mi Tony sám nabídl, abych si tě vzal jako svůj doprovod, když to bude znamenat, že přijdu, mluví sám o sobě. Vstřícnost ostatních vůči tobě roste a nebude trvat dlouho a zvyknou si úplně. Stačí, když se občas ukážeš na veřejnosti, a hned si udělají jiný obrázek. Nemůžeš se schovávat věčně," mluvil Captain tišeji, aby bylo jasné, že jsou tato slova určená jen a jen jeho milenci. Měl jsem z něj dojem, že si uvědomoval, jak jsem je tu nestydatě poslouchal - jako by to tušili oba dva - ale přesto chtěl, aby jeho milovaný Winter Soldier věděl, že on je tím jediným, na čem prvnímu Avengerovi záleží.

„Nemůžu, ale chci," namítl Barnes s lehce odvrácenou tváří, a tak tichým hlasem, že mi byl sotva slyšitelným. Hlasem, v němž zazníval nevyřčený důkaz o tom, že je Steve opravdu tím, kdo našeho seržanta drží nad vodou. Celý jeho svět ukrytý v dávném příteli, který se kdovíkdy stál něčím víc, někým mnohem důležitějším, a kterému náleželo celé Jamesovo srdce.

„Promiň, lásko, ale dokud budeš chodit se mnou, tak máš asi smůlu," uchechtl se Captain jemně ve snaze situaci odlehčit a přivést svého partnera na méně černé myšlenky. S rozverným úsměvem, který jsem nemohl vidět, si přitiskl Buckyho dlaň ke svým rtům, než ji opět svěsil dolů, aniž by ji pouštěl ze svého sevření.

„Jo, začínám se s tím smiřovat," s ušklíbnutím pronesl černovlasý. „Fanoušci slavného Kapitána Ameriky jsou všude, na každém rohu, v každé čtvrti a v každé zemi. Vcelku se divím, že jejich počet ještě nepřekročil ten Starkův," pronesl sarkasticky.

„Ten nikdy převýšen nebude," mlaskl Steve přesvědčeně. „Na to mám málo miliard na kontě," pobaveně prohodil, zatímco si dlaň svého partnera položil na své stehno, kde ji překryl svou vlastní a zapletl jejich prsty do sebe.

„Tak moment! Jak to, že jsem nevěděl, že máš vůbec nějakou?" zformovaly se Winter Soldierovy rty do úšklebku, v němž se zračil potlačovaný smích.

„Možná proto, že nemám?" ozval se v odpověď Steve o něco vyšším hlasem, než u něj bylo obvyklé. „Představ si, i hrdinové můžou mít normální průměrný plat."

„To by vysvětlovalo, proč jsem věčně švorc," uchechtl se Bucky.

„Hej," Stevova ruka zamířila na stehno druhého muže, „víš, že pracuji na tom, aby ti Fury dal místo u nás – v mém týmu," laškovně pronesl poslední slova.

„A je mi jasný, jak moc by ze mě byli všichni nadšení," s hořkostí v hlase se James zamračil a stisk Rogersovy ruky na jeho stehně zesílil.

„Zvykli by si. Až by tě poznali, nikdo by si už nedovolil o tobě pochybovat."

„Pokud bych jim to dovolil," ušklíbl se Barnes.

„Jo, pokud by ses jim zbytečně nestranil a dovolil jim to," poukázal Captain s povzdechem na největší problém svého přítele spočívající v nedostatečné sociální adaptabilitě. „Ale nekazme si večer dalším rozhovorem na tohle téma, hm?" Prstem si natočil Jamesu tvář k sobě a rozhodl se spojit jejich rty v polibku, takže jsem okázale odvrátil tvář. Už takhle jsem narušoval jejich soukromí víc než dost.

Ovšem jako by se dvojice chlapíků, kteří se tudy nejspíše vydali k toaletám, aby ulevili svým močovým měchýřům, rozhodla převzít štafetu za mě. „Ty vole, podívej, oni jsou vážně spolu," zachechtal se jeden z nich a drkl do toho druhého loktem.

„Co děláš, vole?!" ohradil se okamžitě ten zasažený, pravděpodobně byl dloubanec do žeber příliš bolestivý, když takhle vyletěl.

„Tam se koukni!" neslušně ukázal prstem přes rameno na pár vedle mě, který okamžitě přestal ve své aktivitě a s nosy blízko sebe stočil své oči na procházející dvojici. „Myslel jsem si, že je to jen blábol z novin, ale oni se líbali!"

Druhý muž znechuceně stáhl tvář. „A přesně takhle, kamaráde, půjde sláva Kapitána Ameriky do háje. Nechal se nakazit dnešním homo trendem," odfrkl si. „Proč dnes musí být každý druhý chlap gay? Člověk by si myslel, že aspoň někdo, kdo si pamatuje válku, se tomu vyhne," nespokojeně mlaskl.

Stevova ruka zpevnila svůj stisk na Winter Soldierově, již během líbání opět zajal svou dlaní, a pevnější sevření mu byl opětováno. Nepochyboval jsem o tom, že Captain pomaličku začíná pěnit vzteky. Vždy byl majetnický a výbušný, když došlo na podobné situace. A v téhle se již od začátku dalo tušit, že slova procházejících mužů nebudou zrovna lichotivá. Snad i proto se jej Bucky snažil rozptýlit a uklidnit malováním drobných kroužků na hřbetu jeho dlaně, kterou si přivlastňoval ve své vlastní.

Sotva oba chlápci zmizeli za rohem a Steve se vedle mě začal polohlasně rozčilovat, zatímco jej jeho společník konejšil jemnými doteky a láskyplnými slovy, zahlédl jsem v davu Starka, jak důležitě rozhazuje rukama před Pepper a žene se na vyvýšené místo před vstupem na balkon. V jedné dlani odhodlaně držel mikrofon, a jakmile stál na nejvyšším schodku, luskl prsty a jako na zavolanou F.R.I.D.A.Y. zařídila, aby hudba utichla a Tonyho ozářila světla jako reflektory na nějakém koncertu.

Teatrálně několikrát poklepal prstem na vršek mikrofonu, a když se místností rozlehlo zadunění, odkašlal si. „Mí nejdražší přátelé, známí, kolegové i vy, které jsem pozval jen ze zdvořilosti," uchechtl se a Pepper v davu schovala hlavu do dlaně. „Všechny bych vás tu rád přivítal ve svém skromném příbytku a poděkoval vám, že jste zatoužili vidět prostory Stark Tower na vlastní oči. Snad vás zde přítomný luxus příliš neoslnil – nerad bych, kdybyste přišli o zrak a nemohli o tom vyprávět dál," pokračoval ve svém rozpustilém tónu.

Několik lidí se pobaveně zasmálo, jiní raději jeho ješitnost přecházeli s křivým úsměvem. Na chvíli jsem vypnul a přestal jej poslouchat. Tohle byl celý Tony. Vždy, na každém večírku, takto vyrukoval s nějakým proslovem, aby nemusel všechny přítomné obíhat osobně a vítat je tu jako správný hostitel. Nehledě na to, že se spoustou lidí ani mluvit nechtěl, a další hromada přítomných nechtěla mluvit s ním. Bylo typické, že každá z jeho řečí byla prostoupena tolika sarkastickými narážkami, ironickými poznámkami a samolibými vtípky, kolika to jen bylo možné.

Natáhl jsem se pro lahev s vínem a dolil si sklenici. Přitom jsem zaslechl Barnesovo rozladěné mrmlání: „A přesně tohle je ten důvod, proč ho tolik nesnáším," procedil skrze zuby.

„Tony je zkrátka Tony. Na jednu stranu rozmazlený miliardář, na druhou celkem nápomocný přítel. Ovšem... přiznávám, mé sympatie k němu se lehce zmenšily poté, co jsme se kvůli tobě porvali a poté spolu týdny nemluvili," ušklíbl se Steve.

„No, dovol mi připomenout, že tehdy jste se kvůli mně rozhádali úplně všichni," s hořkostí v hlase si Winter Soldier odfrkl. „A to ještě nikdo pořádně netušil, že my dva..." výmluvně pohodil rameny.

„Stálo mi to za to," hrdě se Captain uculil. „Když někoho miluješ, jsi s ním v tom dobrým, i v tom zlým," s dozajista zamilovaným pohledem si přitáhl Buckyho do polibku, a já se v tu chvíli rozhodl, že bude přeci jen lepší se zase soustředit na Starka, než na ně dva.

„... no, a protože už bychom tu měli být všichni, přijde mi ten správný čas na to, abychom pustili do éteru první ploužák dnešního večera! Vidím na vás, kolik opravdu zamilovaných dvojic tu máme, tak proč tu hrstku pevných a upřímných vztahů a manželství neocenit jednou hezkou příležitostí k tanci? Jistě se nikdo z vás nebude zlobit, když výběrem písně udělám radost své snoubence Pepper a pustím vám její oblíbenou skladbu, viďte?" zašklebil se Tony na své hosty. „Miláčku, smím prosit?" natáhl poté ruku k nazrzlé blondýnce pod schody a odložil mikrofon, než začal scházet dolů vstříc své nastávající.

„Taky bychom si mohli jít zatančit, co ty na to?" uslyšel jsem Captainův hlas, jak promlouvá k Buckymu. „Na tohle bychom to měli zvládnout," uchechtl se poté a poukázal tak na pomalé tempo písně, které naplnila místnost o něco hlasitěji, než všechny předchozí.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?" pochybovačně pohodil hlavou jeho černovlasý přítel.

„Nemyslím, já to vím," zakřenil se Rogers a už si stoupal ze židle, přičemž Jamese tahal za ruku s sebou. Když se připojili k tancujícím dvojicím, přitáhl si jej Steve na sebe. I na tu dálku jsem si mohl všimnout, jak je Barnes celý nesvůj, když na svého milence pokládal svou kovovou paži. Captain, jako by si byl vědom toho, jaké pocity se tímto ve Winter Soldierovi odstartovaly, ji uchopil do své dlaně a přitiskl si ji na sebe, a teprve až byl kompletně spokojený, položil svou ruku zpět na Buckyho bedra.

„Nezatančíte si taky?" ozval se vedle mě jemný ženský hlas. „Celou dobu tu sedíte sám a pijete, nebavíte se," vyčetla mi můj nedostatek entuziasmu pro dnešní večírek.

„Netančím," pousmál jsem se na ni a namluvil jsem jí jen polovinu pravdy. Podstatné je, že netančím se žádnou, která není má žena. Té jediné jsem ochotný šlapat na nohy - a ne, že by mě to těšilo, jen jsem zkrátka ochotný se takhle ztrapňovat jen v její přítomnosti.

„Střílet z luku umíte na výbornou a tančení vám nejde?" zlehka se zasmála.

„Nikdo není dokonalý, slečno," věnoval jsem jí jeden ze svých drobných úsměvů.

Její smích dolehl k mému uchu. „A umíte být aspoň skvělý společník?" zeptala se koketně.

„Bohužel, obávám se, že mi to příliš nejde, když jsem na večírku sám a žena zůstala doma." Cítil jsem, že je nejvyšší čas jí dát najevo, že tady nemá šanci. Měla by jít hledat dál, pokud potřebuje mužské rozptýlení. Vypadala, že pochopila, ovšem ani tak se neměla k odchodu. Naopak, přisedla si k baru na volnou židli vedle mě. „Proč nešla s vámi?"

„Zůstala doma kvůli nejmladšímu synovi," upil jsem z vína.

„Je nemocný?"

Zakroutil jsem hlavou. „Narozený před pár týdny."

„Tak to gratuluji," upřímně se na mě usmála.

„Děkuji."

„Taky mám syna, už o něco staršího, než je ten váš," hrdě se uculila, „ale nemám manžela. Kandidát se vypařil, když jsem mu řekla, že se dítěte nevzdám. Vaše žena má štěstí," mrkla na mne.

„Asi ano - dokud nemusí trnout strachy, jelikož jsem zmizel zachraňovat svět," uchechtl se.

„Jistě to má i své výhody," pohodila hlavou.

„To se musíte zeptat jí, jestli ji někdy potkáte."

„Třeba na dalším Tonyho večírku?" vyzývavě našpulila rty očekáváním.

„Možná," neurčitě jsem přislíbil.

Ona se však spokojeně pousmála. „Budu se těšit," odvětila tajemně, než seskočila ze stoličky dolů a s krátkým mávnutím odešla zpátky tam, odkud za mnou přišla. Dost možná také proto, že písnička na ploužák již dohrávala a zamilované páry tancující v prostředku místnosti se postupně pouštěly a odcházely. Jen Steve s Buckym stáli stále na místě a jejich rty se líně otíraly o sebe, zatímco se oba navzájem drželi v objetí.

Jakmile dohrál i poslední tón skladby, kterou tu Tony pustil pro potěšení Pepper, konečně otevřeli oči a odtáhli se od sebe. Steve si neodpustil láskyplné gesto, při kterém Barnesovi odhrnul pramen dlouhých vlasů z čela, na nějž posléze vtiskl letmou pusu. Za ruku si začal svého partnera odvádět nazpátek k tomuto baru a po cestě si rozverně přitáhl hřbet jeho dlaně ke rtům.

„Víš, že tě miluju, že ano?" slyšel jsem Buckyho, když si oba přicházeli sednout na židle.

„Jestli víš ty, že já tebe taky..." sladce se Steve usmíval, načež se mu dostalo dalšího hlubokého a nekončícího polibku plného lásky a oddanosti. Byli tak nechutně romantičtí, až to bolelo.

„Vím, ale nebránil bych se, kdybys mi to dnes v noci chtěl opět dokázat," uchechtl se Winter Soldier do Captainových rtů.

„Jak si vaše panstvo přeje," zakřenil se Rogers. „Bude vám to stačit jednou?"

Polkl jsem nad jeho slovy. No... myslím, že je nejvyšší čas se odsud vypařit.