VÁNOČNÍ PSYCHO: NATAŠA
Wattpad jméno: Nataša
@ jméno: -poetassa
Zvolené téma: Vánoční psycho
Název příběhu: Let's talk about love or Fear of letting go
Pár: Taehyung (BTS) X Jungkook (BTS)
Hlavní postavy: Taehyung, Jungkook
Anotace: Obě strany se pokoušely najít mírovou dohodu, která by vyhovovala přítomným osobám.
Anděl se nechal zlákat silou pekelných plamenů, které šlehaly z každé strany a nahlas na něj volaly, aby se poddal jejich síle.
Ďábel se zas nedokázal ubránit touze spatřit oslnivý jas očekávaného ráje, který mu přinášel věčnou blaženost.
Avšak oběma bylo dost zřetelně jasné, že Bůh nad nimi nikdy nesouhlasil a ani do soudného dne to nedovolil.
Text příběhu:
Omámeně hleděl prázdným pohledem před sebe. Přestože se na začátku snažil soustředit na plameny plápolající v krbu, po čase se jeho pozornost přesunula na jiné místo. Soustředil se na ticho, které se rozléhalo po celé místnosti. Kožený gauč mu alespoň zčásti poskytoval pohodlí, když už byla samota jeho jedinou společnicí.
Chyběly mu ty časy, kdy vůni vzduchu naplňoval vanilkový cukr a perníkové koření, kdy v obýváku stál baňkami oběšený vánoční stromek a kdy v přítmí viděl rozzářené oči jeho přítele. Pyšnily se ještě tím dětským nadšením.
Chtěl by se vrátit zpátky. Chtěl by znovu zažít to bezstarostné štěstí, které mu tak šíleně chybělo... To vše ztratil jen kvůli sobě a své sobeckosti.
Poslední měsíce neudělal jedinou věc s nadšením. Neměl motivaci k ničemu, pozitivní myšlení ho opustilo. Připadal si jako troska; ploužil se po ulicích jako stín, ztratil veškerou svoji výkonnost. Sžíral ho ten pocit hořkosti.
Na jeho porcelánové tváři se již dlouho neobjevil upřímný úsměv. Zatímco celý svět věšel světýlka na okna a těšil se na Vánoce, on dlouhé večery trávil sezením na onom koženém gauči zíráním z velkého okna a posloucháním, jak se polena dřeva mění na popel. Povětšinou si u toho představoval, jaké by to bylo, kdyby teď mohl objímat svého černovlasého přítele...
Cítil jeho vůni, která ho pokaždé přinutila se cítit, jakoby nebyl podřadným mužem se žádným smyslem pro život, ale obyčejný člověk s laskavým srdcem, který dokázal a byl schopný milovat. Naslouchat zvonivému zvuku smíchu jeho milence, který se rozléhal po sídle. Dotýkat se jeho hebké pokožky, ta jemnost představovala samotnou hmotu nebeských oblaků a i když věděl, že to není možné, jeho přítel ho dokázal přesvědčit, že i nebe dokázalo existovat za zemi.
Aby zahnal přicházející hněv, který ho již v hloubi mysli začínal dráždit v nervech, poslepu sáhl levou rukou po malé skleničce se zlatavým obsahem, kam si naléval tvrdý alkohol. Avšak když ji nedokázal nahmatat, podrážděně zavrčel a otočil se, zjišťujíce, že skleněný předmět byl o pár centimetrů dále. Když se natáhl ve snaze skleničku uchopit, zrak mu padl na věc vedle. Byla to fotografie s jednoduchým černým rámem.
Jakmile spatřil tu fotku, vrásky na jeho čele zmizely a jeho pohled obměkl. Několik send na ni hleděl, než místo bourbonu do rukou vzal fotografii a držel ji před sebou. Očima detailně skoumal každou část, všímal si dokonalých rysů tváře jeho milence. Jeho bělavé pokožky, které studené počasí a mínusové teploty nijak nezměnily. I když byla zima, mladší ho neposlouchal a neoblékl si na sebe bundu.
Onen den měl Jungkook perfektně zafixovaný ve své paměti.
**✿❀❀✿**
„Taehyungu, říkal jsem ti, že přijde dnes," opět zopakoval a zmíněnému chlapci nevěnoval pozornost, než otevřel ledničku. Jazykem si navlhčil suché rty a zkontroloval obsah onoho kuchyňského spotřebiče. Sice už s mladším společně obědvali před několika hodinami, měl chuť na nějakou drobnost.
Oslovený jen zklamaně svěsil hlavu, vlasy černé jako uhel mu spadly do obličeje. „Ale já jsem se těšil, že spolu budeme péct perníčky-" začal smutně a podíval se na Jungkookova záda, avšak dříve, než stihol vůbec dokončit svoji myšlenku, starší ho přerušil:
„Můžeme je péct zítra," uklidnil ho a ani se na něj nepodíval. Vypadalo to, jakoby mu na tom ani nezáleželo, což mladšího trochu zasáhlo u srdce. Nelíbil se mu Jungkookův lhostejný přístup o to víc, že nedávno měli mezi sebou vážnou debatu.
„Jungkookie, prosím, třeba je stihneme ještě než pan Kim přijde," nedal se a dále se pokoušel přemluvit svého milence, „Za dva dny budou Vánoce a ještě nemáme nic napečené," dodal a vstal z barové stoličky. ,,Můžeme vybrat něco jednoduchého, co se rychle udělá, aby jsi stihl svou schůzku a zároveň budeme dělat spoločnú aktivitu," pokračoval v přesvědčování. Myslel si, že když dá Jungkookovi důvod, aby se oba dva dohodli na kompromisu, pomůže to a Jungkook bude souhlasit s jeho návrhem.
„Včera v noci jsme dělali společnou aktivitu a ta schůzka sa mi líbila mnohem víc," ušklíbl se Jungkook a konečně svůj pohled obrátil na mladšího, aby zkontroloval jeho reakci - Taehyungovi se okamžitě zastavil dech a jeho líčka se nevědomě zbarvily do červené, kvůli čemu Jungkook pravou rukou zavřel dveře od ledničky, i když si z ní vůbec nic nevzal.
„A-ale t-teď bychom se z-zabavili jinak." polkl Taehyung, jelikož se mu nezamlouval význam slov, které Jungkook řekl a ani fakt, že se k němu pomalu přibližoval, ho nijak neuspokojoval.
„To tedy zabavili," se širokým úsměvem přikývl starší a když neměl Taehyung kam dále ustoupit, opatrně ho přitlačil ke kuchyňské lince. Chytil mladšího za ramena a jemně je začal masírovat. Jakmile spatřil, že se Taehyungovi na krku objevila husí kůže, jeho úšklebek nabral na intenzitě.
„Neřekl jsi, že na mě nemáš čas?" přimhouřil oči Taehyung a položil své ruce na Jungkookovu hruď, aby udržel mezi nimi alespoň malý rozestup.
„Kvůli tobě bych si ho dokázala udělat," odvětil starší, načež se nahnul dopředu a v té sekundě, kdy měl v plánu položit své rty na Taehyungovu hebkou pokožku, do něj Taehyung silně zatlačil a dříve, než mohl Jungkook jakkoli reagovat, mu mladík zmizel z dosahu. „Co to mělo znamenat?" nechápavě zvedl obočí a hned se za ním otočil. Nešel za ním, zůstal zaraženě stát u linky.
„Vpravo dole, ve spodní poličce je dřevěná deska. Můžeš ji vzít a položit na kredenc." promluvil Taehyung a nevšímal si změny v Jungkookově výraze. Nedávala tomu důkladnou pozornost a sám přistoupil ke skříňce na druhé straně, aby z ní vytáhl krabici ve které se nacházely formičky na pečení, jež stihl před pár dny sehnat v obchodě.
Bylo to těžké, vzhledem k tomu, že Jungkook ho nepustil ven bez jeho osobní ochranky, která mu hlásila kompletně všechno. Jungkook se ohrazoval tím, že to dělal kvůli jeho bezpečnosti, protože venku existovali jeho nepřátelé, již byli připravení kdykoli zasáhnout a vzít mu to nejvzácnější, jeho srdci nejbližší a jeho nejdražší poklad - Taehyunga.
„Proč bych to dělal?" dožadoval se odpovědi Jungkook a založil si ruce na hrudi. Nespokojeně sledoval Taehyungovy kroky a jakmile se postavil na špičky, aby dosáhl na horní skříňku, musel si odklašlat. Díky tomu činu, kdy se napnuly Taehyungovy svaly na zadku, měl krásný výhled na jeho pozadí.
„Protože jsi teď řekl, že si kvůli mně uděláš čas, což znamená, že spolu půjdeme péct," Taehyung mu vrátil úšklebek a nadšeně ze shora nadšeně vzal škatulku, která pod rychlým pohybem ruky vypadala hlasitý zvuk. „Takže tě naučím dělat perník," logicky vysvětlil - pokud se na pernících ovšem dá najít něco logického - a podíval se na Jungkooka.
„Taehyungu-" začal Jungkook a trhaně se nadechl.
„Šup, šup, šup," popohnal do mladší, „pohni sebou, jelikož jdeme dělat těsto. Musíme to vše stihnout, za necelé dvě hodiny máš tu schůzku." věnoval mu zlomyslný úsměv a položil krabici na stůl, který ještě před tím uklidil.
Jungkook si jazykem přejel po vnitřní straně tváře, aby zahnal vulgární poznámky a pevně sevřel ruce v pěsti. V duchu napočítal do osmi, ve snaze se uklidnit. Nakonec však udělal přesně to, co mladší chtěl a z dolních polic vzal dřevěnou desku, již položil na kuchyňskou linku. „Stačí?" zeptal se ironicky a koutky úst se mu zvedly do falešného úsměvu.
„Výborně," pochválil ho Taehyung a absolutně mu nepřekáželo, že k tomu Jungkooka doslova a dopísmene přinutil. Jelikož, koneckonců, jeho milenec byl kvůli němu udělal cokoliv. „Z ledničky můžeš vyndat těsto, které je v bílé misce," sdělil mu Taehyung další instrukce, načež otevřel krabici a vyložil z ní igelitový sáček, v kterém byly uložené formičky na pečení. Vydal se k umyvadlu, kde potřebné předměty vysypal přímo do dřezu. Volno rukou z kohoutku pustil vodu a začal formy umývat, aby na nich nebyly jakékoli nečistoty.
Za ten čas Jungkook poodešel k ledničce a opět ji otevřel. Když do ní znovu pohleděl, došlo mu, že jeho pohled předtím vůbec nezavadil o misku bílé barvy, ve které byla hnědá hmota. S pochybnosti ji uchopil a druhou rukou zavřel dveře. Sice to byla jeho kuchyně, ale nacházely se v ní věci, které viděl poprvé v životě, jelikož v ní sídlil především Taehyung. Proč neměl až doteď ponětí, že něco takového tu bylo?
„Polož to sem," Taehyung pravým loktem ukázal na volný prostor kuchyňské linky vedle něj. Jungkook dal na jeho slova a daný předmět umístil na kuchyňskou linku.
„Ty jsi toto plánoval, že?" podezřívavě zkonstatoval Jungkook a opřel se o kuchyňský pult.
„Samozřejmě," Taehyung odvětil s roztomilým úsměvem. „v mojí rodině se péci medové perníčky považuje za tradici. Obzvláště na Vánoce!" vypískl nadšeně a otočil se k dřezu. Mokrými prsty vypnul vodu a formičky pokládal na utěrku, kterou si napřed připravil.
Jungkook věděl, že Taehyung pocházel z Německa, kde se narodil a když mu bylo pět, jeho rodiče se rozhodli pro návrat do Koreje. Avšak netušil, že něco takového jako perníčky pekli, jelikož Jungkook evropské vánoční zvyky neznal.
Jakmile si Taehyung vysušil ruce, jsou tvář opět převrátil ke svému milenci, který ho celý ten čas sledoval a vzal z misky těsto. „Teď rozválíme těsto, abychom poté mohli vykrajovat perníčky," vysvětlil následně, protože mu neunikl Jungkookův zvědavý výraz. Netvářil se nejšťastněji, skoro mu jeho uražený vzhled tváře připomínal dítě, které nebylo spokojené se situací, protože nebylo po jeho.
Avšak Jungkookovi pochmurné chování nevydrželo dlouho, protože po čase, kdy mu jeho milenec vše detailně ukázal, ho to i začalo bavit. Nemyslel si, že by takováto činnost v něm dokázala vyvolat pozitivní emoce. Rozhodně ne, že by se při tom tolik nasmál. V Taehyungově přítomnosti bylo všechno možné,jeho přítomnost měla na něj uspokojující účinky a při jakékoliv aktivitě - ať už každodenní nebo nevšední - ho donutil změnit zlostné myšlenky na ty radostné.
Kdyby ho teď viděli jeho muži z armády - jak stojí za kuchyňským pultem, peče nějaký druh koláče, zároveň uždibuje syrové těsto a do toho poslouchá vánoční písničky se svým přítelem a dovolí mu rozkazovat, mít směsné narážky na jeho osobu, které byly myšlené z lásky; ...pravděpodobně by ztratili všechen respekt, který k němu kdy chovali. Avšak kvůli lásce, kterou cítil k Taehyungovi, byl ochotný dát jakoukoliv krutou realitu bokem a soustředit se na daný okamžik.
Taehyung byl důkaz, že i člověk, kterým byl Jungkook, měl právo se zamilovat, pretože ačkoli si mohl mladší vybrat jakoukoli jinou osobu, ze všech možností si zvolil právě jeho.
„Vidíš? Ani to nebolelo," prohlásil Taehyung, když dával do trouby poslední plech. Celkově by se do ní vešlo až osm takových, ale oni byli jen dva a oběma to stačilo, neradi by jedli onen sladký výtvor až do léta. „Teď počkáme deset minut - popřípadě patnáct - a už to bude úplně hotové." spokojeně se usmál a podíval se na uklizený dřez. Za ten čas, co Jungkook vykrajoval medovníky, on mezitím uklízel špinavé nádobí zpět na jejich původní předešlá místa.
Náhle Taehyung okolo svého pasu ucítil ruce staršího, chytil Jungkooka za jeho dlaně a nechal se obejmout. „Co by jsi chtěl k Vánocům?" položil mu Jungkook otázku a začal ho jemně líbat na krku. Ten dotyk způsobil, že se celý zachvěl, ale snažil se tvářit, jako by to s ním nic nedělalo.
„Abychom byli spolu," pokojně odvětil mladší a opřel se o Jungkooka. Věděl, že je jeho přítel je dostatečně silný na to, aby udržel jeho váhu. Pro jistotu zkontroloval obsah trouby, aby se nestalo něco nemilého a nepředvídatelného.
„To je samozřejmost," zasmál se. Jeho smích ho mírně polechtal v ohbí krku, což donutil se zasmát i Taehyunga. „Chci ale vědět, jestli existuje něco konkrétního, po čem toužíš," upřesnil svou otázku Jungkook a přemístil se na druhou stranu. „Vždyť ty víš, že ti splním ledacos," ubezpečil ho.
„Mám tebe, takže nic jiného nepotřebuji," ujistil ho Taehyung, spokojeně zavřel oči a nechal Jungkooka, aby zapnul rádio, které měli postavené na kraji linky, přičemž poslouchal příjemnou melodii, které se ozývala z rádia.
„To je klišé, Taehyungu, buď více originální," dobíral si ho Jungkook a během sekundy přinutil mladšího, aby se otočil o sto osmdesát stupňů. „Myslel jsem si, že za ty tři roky jsi si zvykl, že se přede mnou nemusíš stydět." prohlásil a levou rukou jemně zezadu sevřel krk, načež mladší trochu zaklonil hlavu, aby měl Jungkook k němu lepší přístup. „Jen do toho," zavrněl a opět mu daroval mokrý polibek na jeho pokožku.
„Říkáš c-cokoliv?" Taehyung mírně přivřel víčka kvůli přicházející slasti, která se mu pomalu dostávala do mozkových buněk.
„Hmm," přikývl Jungkook a druhou rukou, kterou měl ještě stále ovinutou okolo pasu mladšího, si Taehyunga k sobě natiskl mnohem blíže než doposud. K nevinnému polibku přidal své zuby, mezi kterými sevřel Taehyungovu pokožku tak, aby na místě zůstal červený flíček.
Taehyung slabě vzdychl a oběma rukama silněji uchopil Jungkookův oblek, aby alespoň nějakým způsobem zmírnil napětí, které se ho začínalo zmocňovat. „P-přeji si," začal, zhluboka se nadechl a hlavu naklonil do strany, aby svému milenci poskytl lepší přístup. „Aby všechny děti v dětském domově dostaly překné dárečky," vyslovil své přání a definitivně zavřel oči, oddávající se Jungkookovým příjemným dotykům.
Avšak samotný Jungkook se po těch slovech okamžitě odtáhl a zmateně si svého přítele přeměřil zrakem. „C-cože?" nechápavě svraštil tvář a zvedl obočí. Ruku, kterou měl dosud omotanou okolo krku mladšího, svěsil dolů a chytil jeho bok.
„Slyšel jsi," Taehyung nevinně zamrkal a skousl si ret, aby zabránil úšklebku.
„To nebude dáreček pro tebe," pokračoval Jungkook.
„Ale udělá mě to šťastným, protože budu vidět, jak malé děti mají radost," objasnil Taehyung svou myšlenku a prsty opatrně přejel po Jungkookově hrudi. „A ty přeci chceš, abych byl šťastný, ne?" položil mu řečnickou otázku, jelikož sám odpověď dobře znal.
Menší hádku o jeho přání si představoval delší, nečekal reakci, která se mu dostavila. Již nějakou tu dobu se chtěl Jungkooka zeptat, vzhledem na jeho počet peněz věděl, že to není neuskutečnitelné.
Náhle ho Jungkook napadl. Ne v tom nepříjemném slova smyslu, svými rty zaútočil na ty jeho a začal ho hrubě a vášnivě líbat. Nedal mu ani čas na zotavení, než ho chytil za zadek, čím mu dal najevo, aby na něj vyskočil a jakmile tak Taehyung udělal, Jungkook ho svižně otočil a posadil na kuchyňskou linku. Taehyung bezmyšlenkovitě ovinul ruce okolo jeho krku a i jeho nohy skončilil okolo Jungkookova pasu. Nedovolil mu, aby se od něj odtáhl ani na tu nejmenší chvíli, stejným tempem mu oplácel drsné polibky.
Jungkooka vzrušila Taehyungova rozkošnost. Zbožňoval na něm, že vždy myslel na ostatní a snažil se všem v jeho okolí pomáhat. Nezáleželo, v jak závažné situaci se nacházel on, snažil se hledat pomoc nejprve pro ostatní, i když to byli cizí lidé. Nikdy předtím takového člověka nepoznal, všichni hleděli jen na své kariéry, které jim vynášely peníze. Proto jakmile poznal mladšího, věděl, že mu nedovolí ho opustit a bude si ho držet při sobě.
„Miluji tě," vyslovil mezi polibky udýchaně Jungkook. I když se mírně odtáhl, nebylo to daleko, protože mu neustále pokládal chaotické pusinky na jeho tvář - či už pravá nebo levá tvář, brada, nos, čelo; úplně všude. Tak, jakoby se mu měl Taehyung rozplynout mezi prsty každou sekundu. „Tak šíleně tě miluji," pokračoval ve vyznání, všude mu bloudil rukama ve snaze se dotknout každé části jeho těla. Ubezpečit se, že se mu to nezdá a Taehyung je tu s ním.
„I-i j-já," Taehyungova hruď se prudce zvedlala, jelikož jeho srdce zběsile naráželo do hrudi. S pootevřenými rty se snažil do plic nahnat co nejvíce vzduchu. Jungkookova blízkosti na něj měla zvláštní účinky a jen v jeho přítomnosti ztrácel zdravý rozum, který ho v jiných chvílích neopouštěl.
Dovolil Jungkookovi, aby mu ukázal, že svá slova myslel vážně - užíval si projevy lásky; jak s ním jemně zacházel, jako s porcelánovou panenkou, starostlivě mu líbal každou část jeho tváře, na žádné místo nezapomněl a jeho krk mu označil dalšími známkami své vášně. Bylo to až příliš hypnotizující, jeho rty měly úžasnou moc Taehyunga dostat do jiné reality a pobláznit ho. Donutit ho nemyslet na ni jiné, kompletně se soustředit na daný okamžik, v němž se každé trápení rozplynulo.
Neměl ponětí, jak dlouho se oddával Jungkookově starostlivosti. Nevěděl, kolik času již uběhlo, protožemu jeho milenec znemožnil jakýkoli příjem reality. Ztěžka dýchal, rty měl upuchlé od intenzivního líbání se starším. Jungkook ho dostal přesně tam, kde vždy chtěl být - do nálady, kdy netoužil po ničem jiném, než chtíči po dosáhnutí nebes.
„Ehm, promiňte," vyrušilo je neznámé odkašlání. Taehyung byl první, který zareagoval na to, že je v jejich kuchyni cizí člověk a odtáhl jejich rty od sebe. To donutil Jungkooka, aby zuřivě zavrčel a odtáhl se od svého přítele. „Čekal jsem v hale, ale když jsem ucítil, že se něco pálí, pro jistotu jsem šel za vůní, abych zkontroloval, zda něco nehoří. Nevěděl jsem, že jste tu, omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil, pane Jeone." objasnil an Kim své konání a udělal několik kroků dozadu, protože ho Jungkookoův nepříjemný pohled, který spaloval jeho vnitřek a nahlodával jeho kosti, musel vystrašit
Jakmile to dopověděl, trvalo jen dvě sekundy, aby Taehyung pochopil obsah slov muže, a i on ucítil smrad spálených koláčů. „Ohh, Jungkooku," nešťastně zvolal, načež Jungkook ustoupil, aby poskytl mladšímu prostor. „Naše perníčky se spálily," smutně zkonstatoval a ihned vypnul troubu.
Jungkook si ani neuvědomil, že už uběhlo patnáct minut, co dali péci perníky. Jemu osobně to nijak překáželo, protože si mohl dovolit je dát udělat od někoho jiného, takže se nemuseli obávat, že by na vánočním stole nic neměli. Trápila ho Taehyungova reakce, jelikož vypadal, že ho to opravdu trápilo, proto na krátký okamžik ignoroval staršího muže, který stál na prahu kuchyně a poodešel za svým milencem.
„To nevadí, Taehyungu," opatrně ho chytil za bok a jemně mu ho stlačil. „Až se vrátím, můžeme to udělat znovu a tentokrát to zvládnu úplně sám." snažil se ho ukonejšit, protože nechtěl na jeho tváři vidět smutek.
„Opravdu?" Taehyung okamžitě svůj pohled obrátil k němu. Jeho mysl začaly napadat depresivní myšlenky, že kvůli jeho vlastní nepozornosti přišly potraviny nazmar. Dal si velkou práci s přesvědčením staršího jen k tomu, aby mu pomohl, překvapila ho tedy jeho ochota. „Slibuješ?" trochu přimhouřil oči, jelikož měl mírné pochybnosti.
„Slibuji," ten však opět zopakoval a bez varování mu věnoval rychlý polibek, který ho ubezpečil, že svá slova myslel vážně. „Až se vrátím z jednání, budu celý tvůj," znovu mu věnoval něžnou pusu a nevadilo mu, že se na ně z dálky díval cizí muž - Taehyung byl pro něj mnohem důležitější. „Za ten čas všechno připrav," na znak, že nežertoval ho plácl po za zadku, což způsobilo, že Taehyung slabě nadskočil, jelikož to od Jungkooka nečekal. Mladšího reakce donutila Jungkooka se pobaveně usmát. „Budu spěchat," dodal nakonec, než mu naposledy věnoval dětskou pusinku na nos a odtáhl se.
Taehyung nic neřekl, jen hleděl na odcházejícího Jungkooka, který se okamžitě přepnul do pracovní fáze svého já. Sledoval, jak začal komunikovat s druhým mužem. Ten mu podal nějaké fascikly, o jejichž významu neměl Taehyung ponětí. Své roztřesené prsty si přiložil ke rtům, jakoby chtěl opět cítit Jungkookův dotyk, načež se sám pro sebe usmál. Jeho vnitro naplnil hřejivý pocit, který mu nastartoval adrenalin v krvi.
Jenže jakmile znovu ucítil zápach spáleného pečiva, jeho oči se rozšířily a zaraženě se plácl do čela. Úplně zapomněl, že tam ty perníky nechal, ačkoli už předtím byly spálené. Proto okamžitě chytil do rukou utěrku a otevřel dvířka od trouby. Z jejího nitra začal vycházet ještě větší smrad, než který se do teď šířil místností.
Taehyung si nešťastně povzdechl, protože mu bylo jasné, že v nejbližším čase bude muset seškrabávat spálené kousky sladkého pečiva z plechů.
✧・゚: *✧・゚:* *:・゚✧*:・゚✧
Jungkook se smutně usmál s pohledem stále zabodnutým na fotografii jeho milence. Očima sledoval, jak jeho rty zdobil šťastný úsměv. V ten večer po onom pracovním střetnutí s podnikatelem panem Kimem se vrátil z Taehyungem až pozdě večer. Mladík za ten čas stihl vše uklidit, v kuchyni nezbyl žádný náznak toho, že se jim nepodařilo napéci vánoční cukroví.
Avšak Taehyunga v té místnosti nenašel a dokonce ani v obýváku. Až služebnictvo mu oznámilo, že se jeho přítel oblékl a šel ven na dvůr. Jungkook neváhal ani chvíli, než se i on převlékl a šel zkontrolovat svého milence. Zabralo mu poměrně dlouhou dobu, než se všude podíval a protože jeho pozemek nebyl nejmenší, musel prohledat všechny altánky, které sa nacházely v jeho zahradě.
Našel ho úplně vzadu, blízko zachradního domku, kde služebnictvo mělo odložené všechny nástroje potřebné na práci. Vedle něj se totiž nacházel poměrně velký kopec, který byl tvořený hlavně sněhem, protože někde onen nadbytečný sníh shromažďován být musel. Taehyung stál a vrcholku tohoto kupce a již z dálky mu kýval, což donutilo Jungkooka se usmát. Koutky jeho rtů se zvedly nahoru a na jeho tváři se objevil úšklebek, jakmile si Taehyung sedl do studeného sněhu. Chtěl mu všechno vysvětlit, protože chápal jeho smutek a bylo mu jasné, že když chtěl s ním trávit zbytek dne, tak mu musel chybět. Jungkook miloval, když se Taehyung dožadoval jeho pozornosti, a ještě více se mu líbil pocit, jakmile mu on splnil jeho přání.
Jenže Taehyung se v ten večer úplně zbláznil a doslova se choval jako malé dítě. Jungkook mu víckrát řekl, dokonce ho i upozorňoval, že by se neměl pustit po zadku dolů z kopce, protože by mohl nastydnout, ale Taehyung ho neposlouchal a dělal to naschvál. Proto Jungkook z kapsy vytáhl svůj mobilní telefon a udělal si pár fotek, kde se Taehyung smál a dětinsky výskal.
Jungkook byl do něj šíleně zamilovaný.
Nebylo to jeho zkaženou myslí nebo zničenou psychikou kvůli práci, jakou se živil. Nezáleželo mu, co si o něm mysleli ostatní lidé, nebo jak ho brali, protože nikdo nebyl schopen pochopit ten jedinečný moment, kdy se mu celé vnitro rozehřálo a doslova cítil, jak mu Taehyungova přítomnosti způsobovala lámání tvrdých ledových stěn obklopujících jeho srdce. Jedna po druhé pomalu pukaly, než se rozletěly na všechny strany. Jungkooka nebyl připravený na bolest lásky, jíž mu Taehyung nevědomky daroval.
Stačil jeho jediný pohled nebo zvonivý smích a Jungkook se přestával ovládat. Přestal kontrolovat touhu, kterou v něm každý jeden Taehyungův dotyk způsoboval. Bylo nemožné cítit takový nával emocí. Do té doby, než potkal Taehyunga nevěřil, že by nemohl být pánem svých hříšných myšlenek, avšak Taehyung ho přesvědčil o přesném opaku. Ukázal mu, že i v jeho zničeném světě mohou existovat prázdná místa, které se mohly zaplnit těmi pozitivními a přinášejícími teplo lásky.
Jungkook doteď nechápal, jak bylo možné, že se takový budižkničemu a bezostyšný kus chybného stvoření, kterým byl on, měl možnost poznat neposkvrněného anděla. Věděl, že spáchal ten největší hřích, když se rozhodl přivést k sobě Taehyunga, ale nedokázal si pomoci a musel se dotýkat té dýchající čistoty, jakou byl mladík obdařený.
Společně zhřešili mnohokrát, avšak Taehyungovy překrásné oči nikdy neopustila bezbožná nevinnost, která Jungkooka tak nesmírně přitahovala.
**✿❀❀✿**
Hodiny na bílé zdi odbily dvanáctou hodinu. V celém sídle bylo hrobové ticho, Jungkook si připadal, jako by vstupoval do opoustěného prostoru, zejícího prázdnotou a zlou energií. Ta pustota ho vábila svými hypnotizujícími pazoury zkázy a volala ho k sobě. Byl na takovýto typ temnoty zvyklý, doslova vyhledával hlubokou tmu. V poslední době se stávalo často, že by mu společnost dělalo takové hluboké ticho.
„Taehyungu?" zašeptal potichu, když jeho nohy překročily práh ložnice. Pomalu udělal pár kroků dopředu, jakoby sám sebe ujišťoval, že se nemýlil a ve svém pokoji nebyl sám. Odpovědi se mu nedostalo, ale když viděl, jak v peřinách leží mužská postava s vlasy černými jako uhel a pokožkou jako porcelán, všechny jeho obavy se vytratily a nahradil je malý úsměv. Mikinu si odložil na židli u pracovního stolku a usedl na kraj postele.
„Vím, že jsem se v posledních dnech věnoval jen práci, Taehyungie," schválně zvolil přezdívku, kterou používal, aby si získal mladšího kompletní pozornost, jelikož to Taehyung považoval za rozkošné, „ale přísahám, že na tebe celou dobu myslím a těším se, až spolu budeme... Tak jako předtím," v posledních dnech se Jungkookovi nic nedařilo. Pohádal se se spoustou svých podřízených, většina z nich postupně dávala výpovědi a odcházela.
Musel ve své temné kanceláři zůstávat až do pozdních večerních hodin a dodělávat všechnu práci za bývalé zaměstnance. Jeho největší obchodní partner zrušil jejich smlouvu. Sužoval ho nedostatek peněz na financování dalších projektů. Noví lidé se mu vyhýbali jako čert kříži. I když druhým byznysem vydělával větší peníze, nemohl se vzdát své firmy, kterou si chtěl pro každý případ nechat, kdyby se mu ledacos nepodařilo.
„To je v pořádku, Jungkookie," zašeptal náhle jeho přítel. Jeho hlas zněl tak křehce, Jungkook dostal obrovskou chuť ho sevřít v objetí a celý čas ho držet ve svém náručí. „Jen se věnuj práci, však já tu počkám," dokončil svoji myšlenku, párkrát zamrkal dlouhými řasami a věnoval svému milenci láskyplný pohled. Sice okolo nich panovala tma, ale díky vzájemné blízkosti byli schopni získat oční kontakt.
Jeho odpověď způsobila, že Jungkookovo srdce se uspokojilo a jeho rytmus se stal pravidelným. Natáhl se dopředu, ale dával si pozor, aby na Taehyunga nevyvíjel příliš silný nátlak, a opatrně ho pohladil po jeho hebkých vlasech. Poté přiložil své rty na jeho čelo a políbil ho.
———
Místo toho, aby Jungkook v ten den jel do práce, rozhodl se vynechat několik hodin, jelikož na Štědrý den měl pracovat do druhé odpolední hodiny. Už od rána na něj každé elektrické zařízení hlásalo, že mu přeje veselé Vánoce. Nemohl při tom přestat myslet na svého přítele, který tento čas roku miloval. Při každých společně strávených Vánocích mohl vidět, jak Taehyungovy oči svítí dětským nadšením a on je na vrcholu blaha. Toho měly být jejich třetí společné vánoční svátky, plánoval si dát záležet, aby i tentokrát byly výjimečné a on nic nezanedbal.
Tento rok chtěl Taehyunga obdarovat něčím speciálním. Chtěl, aby spolu strávili čas, ale zároveň, aby si to užil především jeho milenec. Chtěl vidět to štěstí a jeho úsměv, výtvarná galerie se mu proto zamlouvala jako úžasný dárek. Získat vstupenku na expozici malířů z celého světa nebylo lehké, po čekání ve skoro tříhodinové frontě v online podání bylo stejně zábavné jako čekání ve frontě v prezenční formě.
I přes svou smůlu v posledních dnech získal dvě poslední vstupenky a nemohl se dočkat, až se tam podívají. Až se budou držet za ruce, on bude cítit Taehyungovo tělesné teplo a místo umění bude obdivovat jeho tvář. Jungkooka nezajímala nějaká výstava, protože on měl svoje umělecké dílo rovnou před sebou a nikdy nenastal takový moment, že by se úplně ztotožnil s Taehyungovou krásou, jeho charisma ho vždy udivovalo. Každý den ho obdivoval a pozoroval jeho celé tělo. Od hlavy až po paty. Nedovolil si vynechat místo a po očku nezkontrolovat každou část.
Pokud mu Taehyung poskytl další důvod k tomu, aby ho zahrnoval láskou a rozmazloval, neměl problém se zahryznout do jazyka, obětovat čas a získat pro něj vstupenky do galerie. I když měl jeho milenec rád jiný druh umění než on sám, nemohl se dočkat, až uvidí výraz jeho tváře.
Čas mu tak utekl rychleji a než by se nadál, s černou péřovou bundou přehozenou přes rameno odcházel ze své kanceláře. Naposledy v tomto roce zkontroloval celkový stav jeho firmy. Měl namířeno přímo za mladším do sídla. Tyto Vánoce musí pro svého milence udělat ty nejkrásnější, které kdy zažil. Vlastně...o to sa snažil úplne každý den, avšak sám dobře věděl, že i tentokrát to musí být speciální.
Jakmile klikou otevřel těžké dveře, vstoupil do vnitra svého sídla a podíval se kolem sebe. První šok nastal, když jeho pohled spadl na překrásně prostřený stůl. Uvědomil si, že Taehyung vydal takovou námahu a vše co vidí připravil sám... Jungkook úžasem zatajil dech. Ústa měl od údivu mírně pootevřená a němě kráčel vpřed.
Náhle ucítil vůni čerstvého jídla, jež se mísila s atmosférou Vánoc. Byla sice pravda, že i po minulé roky se takto jeho milenec snažil přiložit ruku k dílu, ale opravdu by nečekal, že se znovu překoná a připraví pro něj takové překvapení.
Konečně se podíval Taehyungovi do očí, on s ním také spojil oční kontakt a úlevně si povzdychl. Jeho milovaný měl na sobě oblečený overal s dlouhými rukávy, který byl v šedé barvě a na celé hrudi byl pokrytý lesknoucími se třpytkami. Dokonalý dojem vytvářil pásek přišitý k obleku, jelikož perfektně zvýrazňoval Taehyungovy křivky těla, i jeho dlouhé nohy vynikaly ve splývavých kalhotech. Ve svých černých vlasech měl připnuté ozdoby stejné barvy jako oděv a doplnil to stříbrnými šperky. Jeho prsty byly zkrášleny drahými prsteny, které mu on sám, Jungkook, koupil. I když si do něj několikrát vyslech varování, že si nepřál, aby za něj utrácel tolik peněz. Avšak Jungkook by nikdy nedovolil, aby jeho jediný smysl života nosil nekvalitní cetky.
Nedokázal od něj odtrhnout oči. Taehyung byl mistrovský výtvor a kdokoli by se pokusil tvrdit opak, Jungkook by ho bez váhání poslal na onen svět.
„Vítej doma, drahý," promluvil mladší a provokativní úšklebek mu pohrával na rtech, které si svůdně olízl. Jednou rukou se opřel o nejbližší stoličku nejbližší jemu a pohled neopouštěl Jungkooka. „Přišel jsi přesně včas," pokračoval a na tváři úšklebek vyměnil zářivý úsměv. Očima si svého milence přeměřil, načež se slastně zavřel oči. Zatímco Taehyung měl víčka zavřená, Jungkook pohled nemohl odtrhnout od těsného dlouhého trička černé barvy, které obepínalo jeho svalnaté ruce a hruď.
„Opravdu?" starší pozvedl obočí a pochybovačně přivřel oči, neseděl mu Taehyungův tón hlasu. Ne, že by mu překáželo, že na něj čekal a vše připravil, skoro měl menší obavy, co se mělo stát dále. Jeho milý přítel by odvážný jen ve výjimečných případech a otevřeně s ním flirtoval. A přesně tato byla jedna z takových situací. „Vypadáš nadpozemsky krásně, můj andílku," nedopustil si ono pojmenování, o němž věděl, že v něm vzbudí několik hořlavých pocitů.
„Myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit." přikývl Taehyung a rozešel se blíže ke svému milenci. „Doufal jsem, že nebudeš mrhat časem, protože jsem chtěl, aby jsi byl dnes večer spokojený. Víš, toto jsou naše třetí Vánoce a podle mě je to magické číslo, ne? Takže i tento večer bude magický, protože jsme spolu," objasnil a postavil se před něj. Dlaněmi opatrně přejel po Jungkookových vypracovaných rukou a pomalu se ho dotýkal. Líbilo se mu mít jakékoliv spojení se starším a nemohl si pomoct. Zároveň i on potřeboval, aby byli při sobě.
„Nikdy jsi se mi nepřestal líbit," oponoval mu Jungkook a jeho hrubý tón hlasu prozrazoval, že to myslel skutečně vážně. „Stále si pamatuji, když jsi jako jediný za mnou přišel a přinesl jsi mi kávu s dezertem. Kvůli tomu nikdy nedovolím, aby ta kavárna zkrachovala, protože ty jsi jediný důvod, proč můj svět není tak temný, jako býval." odvětil a okamžitě chytil Taehyung za pravou tvář, palec mu přiložil na jeho jemné rty a ladně se jich dotkl. „To mi připomíná, že jsem se včera postaral, aby každé dítě z dětského domova v Seoulu dostalo dáreček. Přesně tak, jako jsi chtěl." mírně naklonil hlavu do strany a něžně se na mladšího usmál.
Jungkookovy slova přinutily Taehyunga rozšířit oči, načež zalapal po dechu a trochu pootevřel ústa, aby do sebe nasál nějaký vzduch. Ta informace mu kompletně znemožnila normální dýchání. Dobře, doopravdy doufal, že se Jungkook o to postará, ale nikdy by ho nenapadlo, že to bude tak rychle. Srdce se mu naplnilo hřejivým pocitem a cítil, jak se mu třesou kolena při představě, že se přesně v tom momentě všechny děti z sirotčince těšily a měly nefalšovanou radost. Taehyung přožíval ty nejkrásnější chvíle a skoro se obával, že se mu to jen zdálo.
„To jsi-...o-opravu jsi-..." nedokázal vymyslet smysluplnou větu, protože byl šokovaný a i když chytil Jungkooka za stejnou ruku, kterou ho on držel, stále tomu nemohl uvěřit.
„Řekl jsi, že by jsi to chtěl k Vánocům, takže jsem ti splnil přání, andílku," vysvětlil Jungkook a jemně políbil Taehyunga na nos, než se odtáhl a ze své mikiny vyndal dva papíry. Netušil, či na to byl vhodný čas a zda nebylo zvykem dávat dárečky až po večeři, tak jako u Jungkooka v rodině, ale Jungkook se smířil s tím, že v jeho životě bylo všechno naopak. „Mám to pro tebe lístky. Vím, jak máš rád umění a byl jsem si jistý, že by jsi se chtěl jít podívat do nějaké galerie. Vybral jsem Ontario v Kanadě," podal mu vstupenky do rukou a čekal na nějakou reakci, protože doteď na něj Taehyung hleděl, jako by viděl ducha. Což v něm vyvolávalo jisté pochybnosti, že něco pokazil. To však v plánu rozhodně neměl, a proto doufal, že Taehyung alespoň něco řekne.
Taehyung to s chvějícíma se rukama přijal a nervózně si olízl své vysušené rty. Jeho mozek stále nevstřebal, co pro něj Jungkook udělal. Cítil, jak se jeho smyslové vnímání více zintenzivnilo a racionální myšlení bylo potlačeno hlouběji do pozadí. V hlavě se mu Jungkookova slova několikrát opakovat, sám sebe chtěl ubezpečit, že skutečně slyšel to, co mu fakticky bylo řečeno. Zběsile mrkal řasami a v koutku duše věděl, že jakmile se vzpamatuje, dostane z toho tik v oku.
Jak bylo možné, že poznal osobu, která byla kvůli němu schopná udělat úplně cokoli? Mohl se jakkoli zamýšlet, ale na správnou odpověď nikdy nepřišel. Samozřejmě, že i on stále nedokázal uvěřit, že měl tak velké štěstí a našel onoho člověka, se kterým intenzivně uctívali takový způsob lásky. Bylo šílené, že nepřišel den, kdy oba spadli do nepřemožitelné síly milování a byli spojeni ohněm svých vášnivých srdcí a touhy.
Taehyung se nedokázal nabažit pocitu, že existoval člověk, jakým byl Jungkook, který ho bláznivými doteky dokázal přenést do několika ďábelských světů a zároveň mu za každým ukázal, jak moc si ho vážil. Slovy se to nedalo popsat, jak se cítil, když byli úplně propojení a oba si vyznávali svou divokou věrnost. Byl z tolika pozornosti opilý, ale současně to chtěl ochotně snášet... Byl připravený podstoupit jakékoliv riziko závislosti, které zahrnovalo milovat a být milovaný, protože se navěky dobrovolně oddal a svěřil své vše jedné jediné osobě, která si ho podřídila a donutila ho se stát chtivým po vůni rozpálené pokožky jeho milence
Bezmyšlenkovitě přirazil své rty na ty Jungkookovy a plný touhy na něj zaútočil. Nedal mu žádnou možnost zpětně reagovat, ani ztrácet čas, protože jeho mysl byla pohlcena chorobnou potřebou uhasit planoucí oheň po náruživé vášni. Jeho měkké rty chutnaly vábivým jedem pochopení a chybějícího pokoje, proto si byl dost zřetelně vědom, že potrvá dlouho, dokud neutiší křičící hlad po polibcích a Jungkookových nemravných dotycích.
Starší musel uznat, že ze začátku byl překvapený, ale to trval jen jednu sekundu, který působila jako celá hodina. Měl pocit, jako by ho omráčil obrovská síla nebes a do jeho srdce přivolala nejdrsnější bouřku. V jeho vnitru vybuchovaly ohňostroje nadšen, ale snažil se to kontrolovat, protože oba věděl, že právě on byl ten dominantnější. Proto rukama svižně sloukl na pas mladšího, pevně si ho přitáhl k sobě blíže a tenkrát hlouběji plenil jeho ústa. Násilným způsobem si od něj bral každou část posledního kusu jeho zůstávajícího zdravého rozumu.
V tom momentě chtěl vlastnit jeho všechno bez myšlenky litování. Nemilosrdně ho svalil na gauč a zároveň se ubezpečil, že mu za žádných okolností nezpůsobí bolest. Tedy, co se týkalo toho nesprávného typu bolesti, protože i tentokrát měl v plánu ho dohnat za hranice vědomí a střízlivého myšlení. Znal svého milence až příliš dobře na to, aby ho sužovaly nepotřebné pochybnosti a motaly mu hlavu.
Nikdy z těch mnohonásobných možností ho vidět žádostivého a dychtivého po jejich společném kontaktu se nedokázal nasytit té až podezřele překrásné skutečnosti, že mu Taehyung celý patřil a stačil jednoduchý styk jejich dvou těl, aby v něm probudil tichého hada, který dřímal a trpělivě vyčkával na tuto chvíli. Had symbolizoval praktikování zakázaných věcí a byl hlavním znakem spáchání nejtěžšího hříchu. Existovalo nekalé vyznávání nečestné vazby dvou duší, které byly na sebe nezdravě navázané. Když došlo na konkrétní spojení, blízkost měla na ně až velmi vábivý vliv, aby byli schopni odolat svůdnému pokušení.
Jungkook sa opatrně dotýkal studenýma rukama Taehyungova těla. Jeho pokožka pro něj znamenala božskou svátost a nikdy si nedovolil ji pošpinit nepovoleným činem, který by zničil všechno. Obdivoval každý kou mladšího těla a nezapomněl na něm zanechat jemné pusinky. Dlaněmi mu bloudil nahoře i dole, ve snaze udělat vícero věcí najednou a dopřát svému milencovi co nejvíce lásky. Očima zkoumal jeho křivky, které ho pokaždé doháněly k šílenství, jež nebyl schopen ovládat. Před Taehyungem se nevyplatilo skrývat své opravdové pocity, které mu přerůstaly přes rozum.
Jako odměnu za dobře odvedenou práci se mu dostávaly Taehyungovy steny vzrušení. Poslouchal, jak z jeho lahodných úst vycházely zvuky kňučení, které ho navázely k pokračování. Miloval jeho sladký hlas, jeho roztomilé prosby, i nekontrolovatelné třesení, jež dávalo najevo, jak dobře si Jungkook vedl. Oba vedli společný rozhovor, kde nebylo potřebné vyslovovat zbytečná slova, protože jim stačila vzájemná komunikace prostřednictvím dotyků na Taehyungově rozpálené pokožce a udržování očního kontaktu.
Jakmile nastalo vytoužené spojení, které v nich vyvolalo ještě větší nával emocí a způsobilo mohutnější vlnu extází chtíču, dalo se to považovat za rozpálený rozhovor mezi peklem a nebem.
Obě strany se pokoušely najít mírovou dohodu, která by vyhovovala přítomným osobám.
Anděl se nechal zlákat silou pekelných plamenů, které šlehaly z každé strany a nahlas na něj volaly, aby se poddal jejich síle.
Ďábel se zas nedokázal ubránit touze spatřit oslnivý jas očekávaného ráje, který mu přinášel věčnou blaženost.
Avšak oběma bylo dost zřetelně jasné, že Bůh nad nimi nikdy nesouhlasil a ani do soudného dne to nedovolil.
✧・゚: *✧・゚:* *:・゚✧*:・゚✧
Několikrát za sebou zběsile zamrkal. Neuvědomil si, že již hodnou chvíli hleděl do prázdného prostoru. Dovolil svým smutným myšlenkám, aby mu přinesly do jeho myšlení ukrutnou bolest, která mu přivodila nemilosrdné muky. Nikdy si vlastně neuvědomil, jaký uspokojivý pocit mu přinášela bolest. vyplnila všechny přebytečné jámy a zvítězila nad ostatními emocemi, které mu překážely. I když se každým dnem intenzita zvyšovala, časem si zvykl.
Když mohl cítit bolest, znamenalo to, že nebyl úplně krutý a neměl srdce z kamene?
Správnou odpověď by mu dokázal poskytnout jen jeho nebeský andílek. V takovém případě by mu nejdříve pověděl všechny nesprávné informace, které považoval za pravdivé, později by udělal vše možné i nemožné, aby ho přesvědčil o jejich vzájemné lásce. Zatímco starší by ho pevně držel ve svém náručí, tiskl si ho na hruď, do ucha by mu šeptal tiché, láskyplné vyznání lásky, donekonečna rozmazloval a líbal celou tvář a na jakoukoli část jeho křehkého těla pokládal něžné pusinky, které jeho milenec měl tak rád.
Doslova cítil jeho vůni, i když nebyl při něm. Uběhlo již hodně měsíců od té doby, co naposledy spatřil ty oči hluboké jako dvě studny, ve kterých se dokázal utápět celé hodiny a nenašel záchranu. Nevěděl, zde vůbec někdy toužil být zachráněný od Taehyungové lásky. Přál si nikdy nevlastnit své srdce, protože už od prvního dne věděl, že si ho nevědomky ukradl Taehyung. Ze začátku si on jen bezohledně vzal čistou duši, aby se pobavil a vyplnil svůj volný čas. I přes to si mladík získal jeho plnou pozornost, odcizil mu všechny naděje na útěk od jeho lásky, pobláznil mu mysl a poté ho krutě opustil.
Mohlo to vypadat, že všechno sdíleli společně a byli si rovnocenní, jenže Taehyung nadobro ovládal Jungkooka, který se dobrovolně ujal bytím otrokem jeho lásky.
**✿❀❀✿**
Svůj zrak upřímil na objekt, který na něj hledět temnýma očima, což kontrastovalo s jeho láskyplným pohledem. I přes to, že byli od sebe vzdálení nemálo metrů a několika stoly, okolo kterých byly rozmístěné stoličky a na nich seděli lidé, Taehyung si živě dokázal představit situaci, kde ležel v posteli vedle svého milence a oba se beze slov na sebe dívali zamilovanými pohledy. Přesně i tato chvíle jim patřila, byl to jen Jungkookův den.
„Dovolte mi říci pár slov," začal opatrným hlasem Taehyung a své rozechvělé prsty omotal okolo černého mikrofonu, aby alespoň nějak zmírnil svou nervozitu. Na pár setin zavřel oči, než se porozhlédl po celém areálu. Všichni na něj upírali své oči. „Dlouho jsem ji připravoval tuto řeč... ehm, chci tím říct, ž-že... je to pro mě velmi... důležité? Ano, je to důležité."
Jungkook se nad Taehyungovou rozkošnou nerozhodností musel pousmát a slabě se kousl do rtu, aby utlumil přicházející smích, který ho začal štípat na jazyku. Během jedné sekundy si zraky přeměřil dokonalý vzhled svého milence a spokojeně se opřel o sedadlo.Hladovýma očima ho sledoval a nedočkavě čekal, jak se rozhodne pokračovat. Líbilo se mu, že každý zúčastněný člověk, jenž přišel oslavit jeho narozeniny, nebyl schopný odtrhnout pohled od jeho zlatíčka. Taehyung stál vpředu, před všemi, jako na výstavě a ostatní si ho prohlíželi, jako by byl umělecké dílo, kterým Taehyung doopravdy byl. Dobře věděl, že mu ho všichni záviděli a ta skutečnost, že všichni věděli o jeho vlastnictví Taehyungova srdce, ho perfektně uspokojovala.
„Myslím si, že teď je ta vhodná chvíle, aby jsem se přiznal a byli jste mi svědky, jak zle na tom jsem. Nezáleží mi, že mě budete odsuzovat, protože víte, jak velmi se zajímám o Jungkookovo štěstí, takže asi je to v pořádku." vyhrkl. Měl pocit, že jeho ústa mluvila rychleji, než jeho mozek stíhal zpracovat informaci. Byl nejistý, nevěděl, zda dělal správnou věc. „Poslední měsíce jsem uvažoval, kdy nadejde adekvátní moment, abych s tím vyšel na veřejnost, ale zjistil jsem, že už nemůžu déle čekat, protože mě zabíjí vědomí, že jsem Kim Taehyung."
Předposlední slovo si získalo Jungkookovu pozornost. Způsob, jakým to Taehyung vyslovil byl zarážející a byl si jistý, že v tom okamžiku mu srdce vynechalo několik úderů. Ta ladnost, která zasáhla jeho sluch, mu doslova prorazila až do lidem neviditelné duše. Slyšel tu Taehyungovu zoufalost v jeho hlase, jako by se snažil dát najevo svou nespokojenost, načež Jungkook frustrovaně potichu zanadával, když mu došel pravý význam Taehyungových slov, protože ho to zkurveně vzrušilo.
„Měl bych přejít k podstatě, proč tu všichni vlastně jste," zhluboka se Taehyung nadechl a uvolněně zas vydechl. „Vy sami jste již zažili, jaké je to být omámení láskou a možná to některé ještě čeká, já jsem to okusil na vlastní kůži. Už tři roky se probouzím s pocitem, že mě bolí srdce z takové lásky, kterou dostávám. Nemůžu se zaměřit na cokoli jiného, dokonce si myslím, že moje hlava se z té choroby nechce uzdravit. Možná si myslíte, že to přeháním, ale ve skutečnosti tomu tak není. Nevadé, vás Jeon Jungkook neočaroval a nedonutil přijít o zdravý rozum jako mě."
„Chci, abyste věděli, jak jsme šťastní a jak se milujeme, abyste nám mohli závidět. Je to opravdu skvělý pocit cítit se nepřemožitelným, protože Jungkookova láska mi poskytuje svobodu a dává mi možnost věřit, že díky němu mi může ležet celý svět u nohou. Já vím... je to neuvěřitelné a chápu, že mi nevěříte, že něco takového existuje, ale můžu vás ubezpečit, nejsou to jen slova. Jungkook mi nikdy nedovolil plakat. Nesnáší vidět moje slzy, ehm, tedy... vlastně jen v jednom případě, kdy to ode mne vyžaduje, ale-" Taehyung se zasekl, jelikož omylem zmínil svoje a staršího intimní chvilky, protože byl v domněnce, že si to řekl pro sebe, avšak okolní uchechtnutí ho vyvedlo z omylu. Ale i tak cítil, že to nemělo mít výsměšný smysl. Nezabránilo to tomu, aby se mu od tváří nahrnula červeň a skoro celý se začervenal, což udělalo Jungkooka hrdým na své schopnosti.
„K-každopádně..." odkašlal si, aby uspokojil své srdce, které mu zběsile bilo. „...mi slíbil, že mě bude ochraňovat před zlými lidmi, všem zakáže o mně hovořit škaredá slova a já se budu moci přitulit k jeho hrudi v jakokoli chvíli. Každý den mě ujišťuje, že neexxistuje žádný člověk, který má moc rozdělit nás dva, protože podle jeho slov jsem jediný, kdo ho celého vlastní," po těch větách opět nabral své ztracené sebevědomí. Věděl, že pomalu z něj opadávaly všechny zlé emoce, které chtěly zabezpečit, aby se mu to nepodařilo před všemi lidmi, což se však ukázalo jako nemožné. „Též bych se chtěl přiznat, že jsem ukradl Jeonu Jungkookovi srdce a nemám v plánu mu ho vrátit zpět. Takže jakmile si kdokoli bude dělat nároky na moje baby, tak máte smůlu, protože klíc k jeho srdci se rozplynul ve vzduchu a jen já jsem osobou, která ho dokáže kontrolovat."
„Jungkooku," svou pozornost upřímil na muže, který seděl na vyvýšeném místě. Vedle něho byli jejich blízcí přátelé a rodina. Taehyung vždy měl zlý pocit z Jungkookových rodičů, protože věděl, že sice řekli, že respektují jejich vztah, ale víckrát jemu samotnému dalli najevo, jak s tím nesouhlasili, což si před Jungkookem říci nedovolili. Kvůli tomu to bylo pro něj tak důležité a chtěl to pokazit. „Jsem si vědomý, že teď budeš na mě naštvaný, protože tě chci předběhnout a vyfouknout ti tvou významnou úlohu, ale musíš pochopit, že nejsem schopen déle čekat. Moje srdce si dělá co chce a nutí plakat každou část mého těla."
„Cítím se hrozně, když nejsi se mnou. Dokonce i teď mám bolesti, protože nemám tvoji přítomnost na blízku, i když jsme od sebe deset metrů. Jsi magnet na moje problémy a všechny pochybnosti. Jakmile tě spatřím, zapomínám svoje jméno a důvod, proč jsem tu. Jsem si jistý, že se Bůh nad námi nemohl dívat, jak se trápím, a proto mi poslal tebe. Nechci urazit tvé rodiče, právě naopak - myslím si, že jsi byl stvořen nadpřirozenou bytostí, protože jsi mě mnohokrát přesvědčil, že není možný, aby jsi se narodil na tomto zkaženém světě," objasnil Taehyung a i když působil křehkým dojmem, když přišlo na jeho vyprávění o Jungkookovi, přenesl se na jiné místo. Dokonce i jeho hlase se stal hlubším a všechno, co řekl, dávalo smysl.
„Ať tě vytvořil kdokoliv, musím uznat, že se mu to podařilo. Nesouhlasím, že pocházíš z pekla, protože ďábel by si netroufl o vše přijít, aby obyčejnému smrtelníkovi dopřál myšlenku, že se mohl stát nezastavitelným. Odpověď je proto více než jasná. Vesmír chtěl všem svým dimenzím ukázat, že stále umí spojit ztracené hvězdy a udělat z nich statečné souhvězdí a mocí porazit silné a ochraňovat slabé, proto jsi se narodil. Tvoje polibky léčí moje rány. Stačí tvé jediné slovo a moje tělo je chtivé po tvých dotecích. Nezvládám kontrolovat svou vášeň, kterou ve mně vyvoláváš. Nutíš moje sny žádat o možnost být splněné. Jsem zlomený z toho, jak se moje touha snaží ti ukázat, jak tě chci. Způsobil jsi, že jsem se stal opilým po kráse tvého hlasu a chci poslouchat zrychlený tlukot tvého srdce, které bije jen pro mě.
„Jeone Jungkooku, dej mi své příjmení a pověz mi, že můžu být ztracený ve tvé lásce až do smrti, protože i když oba zemřeme, všem předvedeš zázrak, že i v nadpozemském světě může být milování jako způsob živého spojení," dokončil svůj proslov Taehyung.
Nezáleželo mu, jaký zmatek způsobil, protože všichni by se současně shodli, že toto bylo nejkrásnější, co za celý svůj mizerná život slyšeli. Nikdo nic neříkal. Každá živá věc okolo ztichla, sotva dýchali. Ani se nepohnuli, nebylo jim dovolené reálně existovat, protože všech zasáhly Taehyungovy slova.
Obzvláště Jungkooka.
Nikdy ve svém zasraném životě neočekával, že i jemu bude dopřáto plakat. Ano, samozřejmě, na vlastní kůži zažil, jaké to bylo trávit každou chvíli se svojím milencem, který se stal jeho neoddělitelnou součástí, respektivě světlem v jeho zlých časech. Cítil se živý, když Taehyungův zvonivý smích nutil jeho srdce dělat přebytečnou práci a téměř zapomínal věnovat se ostatním činnostem, protože jeho nejoblíbenější náplní času bylo vytvářet Taehyungovi spokojenost. Jakmile přišel ke své radosti i on, stal se skromným a náročným zároveň. Chtěl mu dopřát příjemné emoce, protože ji to zasloužil. Dával si záležet, aby se Taehyung cítil jako Bůh na nebesích, protože to náleželo jeho božskému andílkovi. Byl smířený se svým trestem, který od něj dostal - být beznadějně zamilovaný do jeho nejvznešenějšího pomocníka.
„ANO, ANO, ANO, ANO! ŘÍKÁM ZKURVENÉ ANO!" zavolal nejhlasitěji, jak to v té chvíli dokázal, šokovaný Jungkook a sletěl ze stoličky. Nestaral se, že tím čeinem vystrašil své rodiče, kteří s sebou od překvapení trhli, protože s tím nepočítali. Doslova to zakřičel, protože i když u sebe neměl mikrofon, chtěl, aby bylo jasné a zřetelné. Hlavně, aby to tak slyšel jeho milovaný. „BUDEŠ JEONEM A MOJÍ MAJITELEM, PROTOŽE NEHODLÁM DOVOLIT, ABY JSI SI NAŠEL NĚJAKÉHO JINÉHO ZASRANÉHO ČLOVĚKA. PATŘÍŠ JEN MNĚ A NIKDO SE TĚ ANI NEDOTKNE!" oběhl celý kruhový stůl , nemohl prodlužovat čas. Chtěl políbit svého anděla, cítit jeho pokožku na té své a vdechovat jeho vůni. Šílel, že byli tak velmi daleko od sebe, že jakmile zaregistroval, že i Taehyung běží jeho směrem, šťastně se usmál.
Nemohl si vynchválit pocit, když se Taehyungovy rty dotýkaly jeho pokožky. Vypadaly tak měkce a hříšně zároveň. Taehyung byl dokonalým protikladem jeho samého ve všech ohledech. Přeš den se na veřejnosti choval sladce, působil tiše a stydlivě, ale jakmile se zavřely dveře od jejich sídla, proměnil se z nevinného stvoření na nemravný nepořádek chtíčea vášnivého vábení. Jungkook to zbožňoval a naschvál v něm probouzel tuto stránku jeho odvážného já, protože o to větší dobrodružství rozkoše poté společně zažili. Taehyung byl synonymem pro oplzlou slušnost s bohapustou nahotou.
Jenže všechna perfektní dokonalost a zabavná chvíle se změnila na čiré zoufalství, které se mísilo s agónií obrovských rozměrů-
Jejich štěstí přeťal hlasitý zvuk výstřelu.
Ze všech momentů Jungkooka, kdy statečně čelil smrti a neměl na výběr, než jí vzdorovitě hleděl přímo do očí, to mi nejhrozivější okamžik. Vidět, jak se jediná dobrá část jeho lásky zastavila.
Taehyungův výraz tváře se z nadšeného projevu změnil na šokovaný, jeho velké oči se více rozšířily a pootevřel rty, aby do sebe dostal větší množství potřebného kyslíku. Což se mu však již nepodařilo.
Jungkook zničeně sledoval, jak se mu jeho božský andílek zhroutil přímo do náruče. Jeho hřejivý dotyk ho zamrazil a úplně omráčil jeho pozornost. Nebyl schopný si uvědomit, co se stalo. Pláč dráždil jeho nosní dutinu, srdce se mu zastavilo, až přestalo úplně bít. Nechtěl uvěřit kruté skutečnosti, která se odehrávala přímo před jeho očima, ale zahrávala si s jeho myšlením. Neslyšel vůbec nic. Absolutně se kněmu nedostávaly žádné zvuky z jeho okolí. Byl maximálně zaměstnaný vnímaním jediné emoce, která se ho úplně zmocnila a kompletně ho celého ovládla. Prázdný hněv dráždil jeho smysly a vytlačil všechny ostatní pocity, když ve svých rukou držel stuhnutého Taehyunga, který nejevil žádné známky života.
Byl naštvaný na Boha, že si jeho anděla zavolal nazpět k sobě.
✧・゚: *✧・゚:* *:・゚✧*:・゚✧
Jungkook pevně stiskl rámeček fotky v rukou ve snaze se dotknout vzpomínky, která by alespoň zčásti uklidnila jeho smutek a touhu po dosažení míru ve své duši. Ty časy, kde líbal Taehyungova líčka byly pryč, zbyly mu jen ony momenty, které nosil všude s sebou. Teď zůstanou v propasti zapomnění. Myslel si, že je dostatečně silný, aby unesl bolest, ale mýlil se. Tak šeredně se mýlil, že mu to přišlo ironické. Ten kus ještě živého orgánu měl v plamenech bolesti, které kolem něj vesele tancovaly, jako by se mu chtěly vysmívat.
Tma naplňovala celé obrovské sídlo, po kterém nikdo již dlouhou dobu neprošel s úsměvem na tváři, a ukrývala černovlasého pod rouškou tmy, jako by ho chtěla ochránit od té strašné samoty, která svírala jeho srdce. Zahrávala si s jeho dýcháním a ovládala ho podle svého mínění. Prožíval tolik věcí najednou, že nevěděl, které z nich měl věnovat svou pozornost, protože se cítil bezvládný a neschopný udělat cokoliv jiného, než jen v žalu vzpomínat na svého andílka.
Jungkook mohl jen sedět a tiše sledovat, jak ho ten pocit sžíral u konečků nervů.
Co právě teď dělal Taehyung? Díval se na něj shora? Pozoroval, jak se trápí kvůli jeho absenci? Toužil stejně jako on se s ním setkat a navzájem se dotýkat? Chtěl vidět jeho bolestivé trápení? Nezapomněl na něj? Jak musel vypadat? Měl stejně krásnou tvář nebo se mnohem více třpytila na jasu slunce? Pokud byl vyvolen z ostatních andělů, znamenalo to, že byl oděn do bílého roucha? Určitě musel působit nevinněji a vynikat svou božskou tvářičkou, takže proto si ho Bůh oblíbil a utrhl ho od domova?
Volnou rukou si zajel do vlasů, které mu již skoro padaly na ramena a sevřel je v hrsti. Dělával si srandu z ostatních lidí jen proto, že jsou slabí, i když on sám se jen schovával za maskou neohroženého ďábla. Ve skutečnosti měl křehké srdce jako ze skla, které se díky Taehyungovu odchodu roztříštilo na maličkaté střepy. Nechal ho na zemi s takovou strašnou bolestí. Kdyby si mohl něco přát, bylo by to poslední vydechnutí ve stejnou chvíli. Společně by zestárli v lásce a pokoji.
Uklidnil by ho zvuk klepání bot a mramorovou podlahu na chodbě, když za ním jeho milenec přibíhal a věšel se mu kolem krku pokaždé, když přišel z práce. Zlatem by zaplatil za možnost zlíbat jeho jemné tváře a opět ochutnat jeho sladké rty. Ten jeho zatraceně krásný úsměv by stál i všechny drahokamy. Žádná nerostná surovina nebyla dostatečně drahá na to, aby mu vynahradila pocit, který mu mohl dát jen jeho milenec.
Jakmile zavřel oči, viděl Taehyungovy rozšířené oči a jeho nehybnou tvář, když padl k zemi. Ta představa se stala jeho noční můrou, Jungkookovo srdce bylo ještě v tu chvíli poblázněné z překvapení snubního prstýnku v rukou mladšího, že nestihl pohotově reagovat. V šoku sledoval, jak se jeho milenec snaží nadechnout a bez duše mu padá do náruče. Ta bezmocnost, že nemohl udělat absolutně nic, aby ho vrátil zpátky, ho dráždila na smyslech a nutila plakat nad vlastní neschopností se zachránit.
Však měl pravdu, mohl si za to sám. Jak mu vůbec mohlo napadnout vzít svého milovaného na tak velkou akci a nechat ho ve společnosti tolika lidí, kde byl výskyt nepřátel pravděpodobný. Bůh ho potrestal za jeho nezodpovědnost a bezohlednost. Ani anděla, který mu byl seslán, aby mu ukázal světlo života a krásné stránky milované lásky, nedokázal ochránit. I když disponoval s několika muži, vlastnil několik drahých nemovitostí a jeho finanční účet se s každou vteřinou zvyšoval, byl chudý po pocitu žití.
Tantalova muka by nebyla daleko od jeho pocitů. Jakmile vztáhl ruce nad hlavu, aby se směl dotknout Taehyungových jemných rtů, zmizely mu před zraky. I Taehyungova ruka, za kterou ho chtěl chytit a již nikdy nepustit, zmizela v hlubinách jezírka, v nemž stál. Jediné, co mu zbývalo, byla nekončící bolest v jeho nitru. Raději by zevnitř krvácel, než aby trpěl takto.
Když se jako maličký prudce poranil, zůstala mu na poraněném místě malá jizvička. Teď bolestí skoro šílel a žádná jizva nebyla k nalezení.
Opětovný pohled na fotku, kterou držel v ruce nahnalo do jeho očí slzy. Jeho andílek si to nezasloužil. Ještě tu s ním měl být, slíbil mu, že s ním navždy zůstane.
„Kurva!" vyjekl a skleněným rámečkem mrštil o zem. Sklo se díky podlaze roztříštilo a nechalo Jungkooka opět v hrobovém tichu. Oběma svýma rukama zajel do vlasů a po porcelánové tváři mu stekly slzy. Mezi zuby skousl spodní ret, snažil se, aby jeho vzlyky nešířily po vile. Byl sám se svými špatnými myšlenkami, které zvětšovaly jeho bolest a zároveň vytvářely větší tlak na jeho zničenou mysl.
Nesnášel to. Nesnášel sám sebe. O život měl přijít on, ne jediný člověk, na kterém mu kdy doopravdy záleželo. Jeho milovaný Taehyung. Nikdy ani mouše neublížil, pomohl každému, neporušil ani jedno z deseti božích přikázání, tak proč si ho Bůh vzal k sobě?!
Bylo to kvůli jeho vlastnímu sobeckému egoismu, když toužil vlastnit úplně celého Taehyunga a zajistit mu všechno, na co si jen prstem ukázal? Nebo nehynoucí vášní, která mu naplňovala celý nitro a táhla se vyřádit na Taehyungově neposkvrněném těle? To mu opravdu bylo souzeno okusit chuť příjemného ovoce, aby zjistil, že mu nikdy nemělo být dovoleno být šťastným? Kdo ten Bůh byl, když jsi dělal nároky na jeho nebeského andílka? Věděl, že ho všichni nenáviděli, protože mu to dávali dostatečně najevo, avšak skutečně muselo být ublíženo té nejčistší duši, jaká kdy existovala?
Celou tu dobu se bál, aby ho jeho milenec neopustil. Bál se ztráty... Teď byla bolest způsobená ztrátou jedinou věcí, která zaplňovala jeho srdce roztříštěné na tisíce střípků. Nikdo je nemohl spojit opět dohromady, neboť k tomu neexistoval žádný správný návod.
Jakmile mu pohled opět spočinul na stole, s chutí se uchechtl. Vzhledem k zamlženému zraku slanými slzami hořkosti viděl rozmazaně, ale ani to mu nezabránilo, aby roztřesenou rukou sáhl po malé lahvičce. Párkrát zamrkal očima, rozzlobeně si odkašlal a obyčejným švihem prstu otevřel víko. Skleněná zkumavka obsahovala kyanid, který při silnějším dávkování přivodil smrt do několika vteřin. Neměl již co ztratit a ani důvod, proč dál pokračovat.
Toužil jen vidět tvář svého anděla, postačil by mu jediný jeho pohled, aby věděl, jestli byl v pořádku. Kvůli této vidině si pomalu přiložil okraj lahvičky ke rtům a na jeden hlt všechno vypil. Nestaral se, jaký dopad to bude mít na jeho životaschopné orgány, protože pro něj byla jiná věc důležitější.
S otevřenou náručí se oddal přicházející vlně, která při jakémkoli chladném doteku zanechávala zkázu smrti. Vnitřek mu rozžhavila jako horká láva, která se valí po silném výbuchu sopky, a ničí úplně všechno, co s ní přijde do kontaktu. Cítil, jak se mu jed smíchal do krevního oběhu a požíral každou živou tkaninu jeho nitra. Přestože mu to způsobovalo obrovské bolesti, nedalo se to srovnat s tou hlubokou prázdnotou, která mu zůstala po odchodu jeho milence. I tak věděl, že to nebude trvat dlouho, protože drápy smrti měly až příliš velkou moc, než by byl schopen vzpírat se a bojovat dál.
Osud s ním hrál odpornou hru a Jungkook prohrál.
Přesto vynaložil veškeré úsilí, které mu zbylo, a bez váhání se rozhodl jít do jiné dimenze, aby svým rozhodnutím předvedl zázrak a dokázal ostatním, že i v nadpřirozeném světě mohlo být milování chápáno jako způsob živého spojení dvou mrtvých těl.
Přesně jak slíbil Taehyungovi.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro