Další bonusové dílko od kolegyňky Moonchild, které vzniklo díky překlepu. Haha. Bavte se, děti!

❅

„Vytři to pořádně!"

„Zameť i pod tou skříní!"

„No jedu, jedu, neflákám se!"

Série povelů zněla za zavřenými dveřmi bytu. Vánoce se kvapem blížily, a přestože pravděpodobnost, že je čekají klidné a pohodové svátky jako v jiných rodinách, se téměř rovnala nule, Soobin usoudil, že neexistuje důvod, proč by nemohli mít před Štědrým večerem alespoň uklizeno.

V dormu od rána panoval chaos. Yeonjun se už přes hodinu snažil smontovat vánoční stromeček. Návod od produktu ležel na dně krabice: tanečník se nechal slyšet, že není blbý ani pitomý, aby si neporadil s jedním stromem, a instrukce že si ostatní mohou nacpat do míst, kam světlo nedopadá.

Taehyun už stihl vydrhnout podlahy i kuchyňskou linku, a teď běhal s kyblíkem napěněné vody po bytě a hledal, co ještě by se dalo nablýskat. V tom mu ochotně radil Soobin: ukazoval na samé životně důležité věci, jako vypínače a kliky od dveří.

V kuchyni mezitím Beomgyu zápolil s vyklízením lednice. Vypadal u toho nanejvýš komicky, neboť měl kolem hlavy uvázaný šátek, aby mu do čela nestékal pot, a odbarvené blond vlasy mu trčely do všech stran. V kombinaci s květovanou zástěrou Soobinovy mámy (jak ta se k nim do bytu dostala, neměl nikdo z nich ponětí) a žlutými gumovými rukavicemi vypadal jako strašák do zelí.

Na náladě mu nepřidávalo ani to, že mu Soobin předtím nařídil, aby z jídelního stolu sklidil všech sto třicet sedm náhodných předmětů, co se tam v posledních měsících nahromadily, a všechny je uklidil na místo, kam patří.

„Který z vás idiotů urval v autě pás ze sedačky a donesl ho sem domů?" vztekal se.

„Nemel a uklízej," pohrozil mu leader trenkami, co měl zrovna v ruce, jak skládal prádlo.

Beomgyu si pověsil utržený pás kolem krku a zamračil se. „Však uklízím," huhlal.

„No jen aby. Kaii!" obrátil se na nejmladšího.

„Pracuje se na tom!"

Odpověď křikl přes rameno a ještě přidušeným hlasem, neboť právě zápasil s matematickou úlohou, jak procpat dvoumetrové štafle skrz úzký rám dveří.

Kai měl tu smůlu, že vyfasoval ty nejhorší úkoly. Nejdřív musel umývat okna. Potom utírat všechny lustry, co v bytě měli (protože ty tři centimetry, co měl nad Yeonjunem navrch, dle Soobinova odborného názoru představovaly zásadní rozdíl lustrově-utěračských kompetencí). A teď mu leader pro změnu přidělil, aby se zbavil plísně na stropě v koupelně.

Kde a kdy se tam vzala, to zůstávalo záhadou. Kaie víc zajímala otázka, čím si zasloužil, že ji musí zlikvidovat zrovna on.

Z jídelního stolu na celý byt rádio vyřvávalo Rolničky, rolničky. Soobin teď opustil hromadu prádla a jal se dohlížet na to, jestli Taehyun správně leští botník. Tudíž si mohl Kai alespoň nerušeně zanadávat, když štafle opakovaně práskaly do toho pitomého rámu.

Yeonjun jeho pokusům s nedůvěrou přihlížel.

„Jestli to odřeš, budeš si to natírat sám," pohrozil mu.

No to mě teda hodně potrestáš, pomyslel si Kai.

„Jak to jde se stromem?" odsekl místo odpovědi.

„Skvěle."

Za Yeonjunem z křivě stojícího stromku upadla vánoční baňka a s křápnutím se rozbila o podlahu.

„Kurva."

Konečně se mu povedlo procpat se se štaflemi přes obývací pokoj do chodby a zamířit do koupelny. Zevnitř se ozývaly podivné zvuky, a Kai nakoukl za dveře. Beomgyu už skončil s třízením potravin a teď se stavěl na špičky a snažil se dosáhnout ke stropu koupelny smetákem.

„Pozor," žďuchl ho Kai vrškem štaflí do zad. „Nech to na profíkovi."

Hyung si založil ruce na hrudi (stále při tom držel koště a násadou si málem vydloubl oko). Kai roztáhl žebříky od sebe a jal se lézt nahoru. Konstrukce, kterou si vypůjčili (dočasně ukradli) ve sklepě paní domácí, patrně pocházela z doby před více lety, než kolik bylo jim pěti dohromady, soudě podle toho, jak se roztřásla v momentě, kdy se Kai vyhoupl na první stupínek.

Nějakým zázrakem se mu podařilo vylézt až ke stropu, aniž by se štafle rozsypaly v prach, a teď si zamyšleně prohlížel svůj nejnovější úkol.

„Plíseň," konstatoval po důkladné analýze.

Beomgyu se dole poškrábal na nose. Kolem krku mu stále visel bezpečnostní pás. „To vidím i odsud. Ale co s ní?"

„To je dobrá otázka." Tak daleko v řešení problému zatím ještě nedošel.

„Zeptáme se Soobina?" nadhodil blonďák. Jeho výraz prozrazoval, že z toho nápadu není zrovna dvakrát nadšený.

„To víš že jo. A nechá nás rovnou i vydrhnout kachličky za umyvadlem."

Něco takového by si Soobin jistě vymyslel, a tak bylo po několika kolech intenzivního vyměňování pohledů rozhodnuto, že se s problémem raději vypořádají sami.

„Tak to prostě zkus něčím utřít," navrhl blonďák.

Kai ale nebyl žádný amatér. Moc dobře věděl, že plíseň vzniká vlhkem, takže namáčet ji v žádném případě nepřicházelo v úvahu. Ještě by si myslela, že ji Kai zalévá jako nějakou kytku, a rostla by jako divá. Možná by i zapustila kořeny mezi obkládáním.

„Radši ne," odvětil, a hyung přikývl.

Chvíli přemýšleli mlčky.

„Koště?" nabídl Beomgyu po chvíli.

Nápad s koštětem připadal Kaiovi solidní přesně do doby, dokud se mu ho Beomgyu nepokusil podat nahoru a přitom mu násadou div že nepodrazil nohy. Naštěstí se mu podařilo se na rozhoupaných štaflích udržet, ačkoliv za cenu ztráty kusu vlastní důstojnosti.

Špatná zpráva byla, že koště se neukázalo jako efektivní nástroj pro odplísňování stropu. Ať se snažil, jak chtěl, černozelené tečky v rohu na zdi si z jeho pokusů o úklid nic nedělaly; a aby toho nebylo málo, ještě mu zašpinily štětiny smetáku.

„Tak a teď máme plesnivé koště, sakra."

Beomgyu navrhnul použít proti plísni chemikálie. Kai se nechal slyšet, že úplně stačilo, že ráno musel drhnout všechna okna, a kůže že se mu z rukou pro jeden den už odloupalo víc než dost. Kromě toho měl od Soobina výslovně zakázáno brát do ruky cokoliv, na čem byl natisknutý symbol vykřičníku a lebky - to od toho incidentu, kdy si s Taehyunem chtěli ve vaně uspořádat námořní bitvu.

„Já se na to můžu vysrat," zanadával a seskočil dolů. Opřel se o koště jako dělník o lopatu - o tu neplesnivou stranu, samozřejmě. „Stejně za to může Yeonjun," došel po chvíli k závěru. „Když se koupe, tak si schválně pouští páru. Kouká se na to sice hezky, ale že by si to teď po sobě přišel uklidit, to ho ani nehne."

„Jo, může za to Yeonjun," přizvukoval jeho druh pohotově. Co se Beomgyua týkalo, Yeonjun mohl za všechna jeho životní příkoří, stolem v kuchyní počínaje a plísní konče.

„Co vlastně teď dělá?" zajímalo Kaie.

„Kdo, Yeonjun? Pravděpodobně leží zamotaný na zemi do vánočních světýlek nebo tak něco."

„Hmm..." zamyslel se. To byl taky nápad, svěřit vánoční výzdobu člověku, co radši zdemoluje půlku bytu, než aby ho přistihli, jak kouká do návodu. Kdyby to byl dělal Kai, určitě by měl touhle dobou už dávno hotovo...

A tu se mu rozsvítilo.

„Hah!" rozkřikl se a vítězoslavně šťouchl násadou od smetáku do vypínače. Koupelnu pohltila tma.

„Geniální!" zajásal Beomgyu. „Teď žádnou plíseň nevidím! Budeme se prostě zbytek zimy sprchovat po tmě!"

„Ale kuš," mlaskl nespokojeně. Popadl Beomgyua za ruku a strkal ho ven ze dveří. „Pojď, honem. Mám naprosto úžasný nápad..."

***

Soobin objevil dva mladé génie rozvalené na pohovce v obýváku. Beomgyu vítězoslavně točil urvaným pásem z auta mezi prsty. S Kaiem popíjeli limonádu z lednice, na očích měli kdo ví proč sluneční brýle, a zdálo se, že je netrápí nic na světě - čímž na sebe okamžitě upoutali Soobinovu pozornost.

„Co se tu vy dva tak blbě smějete?" měřil si je leader podezíravě. „Neměli jste náhodou uklízet koupelnu?"

„To už je vyřešené," odvětil Kai a ucucával ze svého drinku brčkem. „V koupelně už žádnou plíseň neuvidíš. Místo toho se teď můžeš kochat nefalšovanou vánoční výzdobou."

Soobin si založil ruce v bok. „No, tak jestli už nemáte co na práci, někdo ještě musí umýt záchod." Jeho tón naznačoval, že ten šťastný někdo budou právě oni dva.

„Jasné, hyung."

„Spolehni se."

Jen co byl Soobin zase z doslechu, vítězoslavně si plácli.

„Problém vyřešen," radoval se Kai.

„Až na to, že mě teď bude ve sprše další tři měsíce od stropu pozorovat blikající Santa."

Střelil po blonďákovi zpod slunečních brýlí tázavým pohledem. „Chceš ho sundat a radši tu plíseň zas zametat smetákem?"

„Ne."

„Myslel jsem si to."

Ještě pár minut si užívali oslavného klidu - za zvuků Taehyunova hekání při drhnutí vchodových dveří a Yeonjunových nadávek, když se mu ani na pátý pokus nepodařilo zprovoznit světélkující betlém střídavě srkali limonádu a chichtali se nad svým vítězstvím.

„Ty, Kaii," ozval se Beomgyu po chvíli. „Co budeme dělat, až skončí Vánoce?"

Kai dopil svou limonádu a spiklenecky na něj mrkl. „Co by. Vyměníme Santu a světýlka za velikonočního zajíce."

Beomgyu se na něj zakřenil.

„Geniální."