Zdravím, Vážení čtenáři ~ ಡ ͜ ʖ ಡ 

Dlouho jsem se tu neukázala, což? Tato povídka měla vyjít už osmého února, ale Kryo si prostě řekla, že chce ještě Prolog, takže se to kapku pozdrželo. Mimochodem... jak se vám líbil? :3 

Vítejte u mého nového příběhu! Tentokrát mi byla inspirací relativně nově vydaná knižní série Půlměsíční město, která se mi i přes mírnou alergii nečekaně zalíbila a dohnala mě, až k napsání této povídky.

Sloučit magii, mýtické bytosti a moderní dobu sice nebylo nic pro mě, ale nakonec se mi to zalíbilo a já si psaní vážně užívala. I když jsem se u některých částí zamotala a dlouze přemýšlela, jak z toho ven. Ehm.. Ne, že by se mi to stávalo běžně... Vlastně skoro vůbec se mi to neděje. *-* (Teď lže.) Musím přiznat, že v detektivním prostředí tápám a tenhle pokus o fantasy detektivku to asi brzy potvrdí.

Doufám, že vás Velká hra Stínů zaujme, pokusila jsem se do příběhu zatřídit i různé bestie a příšery z folklorů, aby to bylo aspoň trochu originální a neslo to moji nadšenost z neexistujících potvor. ಠ◡ಠ

A je velká pravděpodobnost, že se nadšení objeví i u SasuNaru fandů, protože prvních pár kapitol ho mám jako hlavní ship. Vím, že tenhle pár je snad všude a fandom je jím tak zatraceně přehlcený, jenže holt se mi pro začátek hodil. S ostatními mám taky pikantní plány~ Proto u této povídky doporučím 18+ aneb nebude tu nic slušného.

Na konci kapitoly budete mít ještě pár vysvětlivek, které by měly pomoci k pochopení mého uvažování. *ehm ehm*

Tak, už dost bylo řečí. Přeji vám pěkné počteníčko~

Užijte si ho, dokud můžete~ 

ČÁST I. PRVNÍ TAH

Současnost

Kdyby si mohl Naruto Uzumaki vybrat, tak by v nejočekávanější den v celém roku, neseděl v práci jako trubka a přiblble se neusmíval na lidi, kteří si chtěli zakoupit nejnovější knižní hit od jeho kmotra. Nová erotická knížka od populárního mága spisovatele brala celé knihkupectví útokem a od nakladatelství se jim neustále dostává slibu, že brzy přijde nová várka, aby ukojila malicherné potřeby odběratelů. Knihy tohoto typu zmizely jako první a opozdilci poté naštvaně klepali do zvonku, aby jim obsluha laskavě vysvětlila, proč jim nic nezbylo.

Navzdory svému míšeneckému původu mohl být za takovou práci vlastně rád. Naruto byl výsledkem zakázaného mezidruhového páru, konkrétně měničského a vílího rodu, a právě tito Polokrevní (jak jsou už po staletí označováni), neměli přístup na vyšší pozice, ačkoliv zmodernizovaná doba by mohla takovým hloupým pravidlům učinit přítrž. Díky známostem si mohl dovolit slušné bydlení, avšak pro svůj zvláštní vzhled a pach byl pro mnohé rasy odpuzující.

Po svém otci, který byl z čistokrevného rodu víl zdědil fyzickou krásu, pro víly typickou opálenou pleť, světlé vlasy, čiré modré oči toho nejkrásnějšího safíru, prodloužené, špičaté uši a jemné, ne příliš řezané rysy. O poměrně vysoké postavě ani nemluvě, jenže jeho přirozeně přitažlivý zjev podnítila jedna věc: tři čárky umístěné uprostřed tváře a dotahující to až nevýrazným lícím. Právě tento zásah na obličeji mu odepřel příležitosti, po kterých by si nejeden vytrhal vlasy. Černé fousky byly znakem liščího měniče. 

Na první pohled bylo jasné, že nebude pravým Čistým, ani Vyšším. Míšenci zde nebyli příliš oblíbení, přestože zastávali důležité práce, nad kterými by běžný anděl, či víla tak akorát ohrnuli nos. Sám Naruto souhlasil s rizikem, že se k němu v této práci budou chovat jako k podřadnému smetí, což ono by to nebylo to nejhorší, jenom kdyby někteří z nich neměli oplzlé poznámky. Míšenci patřili do svých vlastních částí tohoto města a v jeho středu neměli co pohledávat. Ale Naruto jakožto chráněnec jednoho z nejuznávanějších lidských mágů, byl místní čistokrevnou smetánkou tolerován.

Po odchodu zamračeného staříka, dost možná mága, s náručí plnou vojenských knih, si mladík konečně oddechl. Sledovaly ho kamery, to věděl, jedna na něj varovně zablikala červeným světélkem, on však nehodlal po celou dobu otevírací doby jen stát a nechat na rtech kouzlit svůj hezký úsměv. Pro dnes ho vypotřeboval snad na každého a už toho začínal mít plné zuby. Přišel čas na přestávku.

Konečně si sedl na zadek, přímo do měkkého polstrování otáčivé židle a natáhl nohy před sebe. Jakožto bytost s vílí krví pokaždé očekával, že na něj taková únava nedolehne. Víly byly proti tomu odolné a vydržely bez spánku i celé měsíce. Naruto nechápal, jak bylo možné, že tak často spal a ještě častěji zaspával do práce. Možná za to mohla jeho druhá podstata měniče, ačkoliv, ani měniči nepotřebovali spánek.

Nafoukl opálené tváře, prsty si odhrnul dlouhé pramínky zlatých vlasů z čela a s upřímnou lhostejností se zadíval do černé čočky kamery, načež zvedl ruku a ukázal prostředník. Dědek jeden, pomyslel si, někde rajduje s nějakou dryádou a mě tady nechá dřít. To mu nedaruju. A zrovna dnes! 

Zkřížil si paže na hrudi, aby ukázal svůj nesouhlas a hlasitě si odfrkl. Pro dnes neměl co dělat. Do zavíračky zbývaly ještě tři hodiny a veškerou práci stihl ráno. Možná by se mohl zvednout a utřít prach v knihovně s omezeným přístupem? Ne, tam se mu vlastně nechtělo. Hlídala to tam chiméra, která ho ráda hryzala do zadku a dost protivná harpyje. Ta mu pro změnu vytrhávala vlasy.

Ne, že by to dělali z nějaké msty, prostě je to bavilo. A taky využívali toho, že na ně nemohl využít magii. Míšenci měli zákaz použít byť ždibec magie, takže výuka pro Naruta byla zcela zbytečná. Mohly za to názory starších rodů, které nechtěly, aby magii špinili typy jako byl právě Naruto.

Naruto se na moment zamyslel a zaklonil hlavu. Sledoval vysoký strop s diamantovým lustrem a vysoká patra několika různých knihoven, jež byly napěchované knihami, svitky, dokumenty a mapami. Nacházely se tu vzácné i běžné kousky - kroniky, kniha zaříkadel, něco o bylinkách, alchymii, tvorech, lidech, historii a dalších a dalších věcí, včetně detailní mapy města Konohy a Ohnivého kontinentu.

Kdyby si své okolí lépe hlídal, všiml by si, že otevřeným balkonem na druhé straně rozsáhlé knihovny, dovnitř vnikla štíhlá a rychlá postava, která se bez problému dostala za jeho záda. Modrooký na týlu ucítil mravenčení a dotek něčeho hebkého, co ho přinutilo k ostražitému otočení.

"Kdybych byl vrah, bylo by po tobě," promluvil s pobavením sametový hlas a jeho majiteli cukaly koutky úst pobavením.

Překvapený Naruto se otočil a vyčaroval kyselý škleb. Otráveně vstal na nohy a s pohledem plný neochoty přiznat si pravdu, zavrtěl hlavou. Smysly měl vycvičené dost a cítit ve vzduchu vražedné úmysly jiné bytosti proudící z aury, bránil by se hned teď.

"To není pravda, jen jsi využil, že jsem zapomněl zavřít dveře balkonu," odfrkl si míšenec, zatímco se údajný zloděj s úculkem posadil na půlkruhový pult, pokrčil koleno a špinavou podrážkou boty položil na kraj balzového dřeva.

Obsidiánové křídlo, jež ho před malou chvílí pošimralo na zátylku, složil za záda k druhému a obě přitiskl k sobě. Dlouhé perutě byly na konci vyztuženy ocelovými plátky, které mohl okřídlený vetřelec bez problému vrhnout na nepřítele, či se s nimi nepěkně ohnat a způsobit smrtelné škody. Přiléhavá výstroj barvy šedé a temné mu navíc ladila ke stejně černým vlasům a křídlům. Bojový archanděl z rasy Padlých, strážce pořádku a mladý kapitán Uchiha Sasuke věděl moc dobře, jak se za svou oběť dostat bez povšimnutí co možná nejtišeji.

"Oj, dej tu hnátu dolů. Jiraiya mě zabije," pravil Naruto rádoby přísně a rukou mu naznačil, aby uhnul.

Pohled na překrásné perutě mu pokaždé vyrazil dech. A zvlášť, když po nich stékalo sluneční světlo. Možná by mohl jeho neomalenost omluvit, avšak Sasukeho vysoké boty vypadaly jako by si užily lázeň v bahně.

"Jiraiya je pryč a navíc by s tím stejně nic neudělal," pokrčil nad tím rameny Sasuke, ale z pultu skutečně seskočil a dopadl podrážkami na čistý, vínově rudý koberec, čímž si od plavovlasého míšence vysloužil otrávený povzdech.

"Co je?"

"Nic, u Helu," protočil Naruto panenkami a raději se přestal dívat dolů, jinak by hrozilo, že se na něj, na čistokrevného archanděla, na kapitána pořádku, utrhne jak na malého spratka.

Sasuke si zaujatě prohlédl míšence před sebou a pak přistoupil k dokumentům rozesetých po pultu. Většinou se jednalo o nudné, pracovní záležitosti, Jiraiya chtěl mít všechny důležité dokumenty roztříděné, zkontrolované a zpracované, než se vrátí ze své inspirativní cesty a tak tuto otravnou práci rád hodil na krk někomu jinému.

"Co ten případ? Našli jste ho?" navázal Naruto raději na jinou řeč a opřel se o pult po své levici, kde po celý rok stálo jedno a to samé sněžítko - hadovitý plaz lapící do čelistí bezbrannou loďku.

"Hmmm, schovával se ve svým doupěti. Taky jsme našli dost důkazů na to, abychom ho zavřeli na několik století dopředu. Had jeden zasranej," zasykl podrážděně.

Mladý prodejce beze slova kývl bradou a měl chuť mu položil ruku na rameno, nebo ho na odlehčenou pohladit po dlouhých perutích. Bez jeho svolení ale nemohl. Bělokřídlí andělé a archandělé patřili mezi Vyšší, ušlechtilé bytosti a Uchihové, ač byli zařazeni mezi Padlé a jejich křídla byla "špinavá", tak byli hrdým rodem, jenž se nenechal srazit na kolena a díky svým schopnostem měli tu čest stát se správci pořádku a ochraňovat tohle město. Ruka obyčejného míšence nikdy nesměla spočinout na jediném peříčku, byť jen upadlém. A nezáleželo na tom, jestli byli nejlepší přátelé. Naruto znal svoje postavení, už od malička mu víly, jež ho vychovávaly, vtloukávaly do hlavy, co mohl a co ne. 

"Orochimaru nám dost pil krev. Posledních třicet let mě pěkně sral," promluvil opět mladý kapitán a zvedl zrak jezerních očí vzhůru, "a teď ho konečně máme. No, bránil se. Odnesl to Shisui, málem přišel o křídlo, když ten had zdrhl a on šel za ním."

Naruto pootevřel ústa překvapením. Málem dostal i Shisuie? Toho archanděla s božskou mocí? Shisui, nejlepší ve svém oboru, patřil mezi nejsilnější a pracoval na sobě usilovněji, než kdokoliv jiný ve sboru. Jeho ohnivá a manipulativní magie byla na božské úrovni. 

"Dostali jsme ho v močálu za městem, proto ty špinavý boty a poslal na nás ještě pár prokletých bánší, ale nikam to nevedlo. Bylo vidět, že byl zatraceně zoufalý."

"Celou dobu vám unikal a dneska ho konečně máte! To je přece úspěch!" zaradoval se Naruto a troufl si postavit vedle tmavovlasého mladíka. "Oslavme to. Tento víkend si udělej konečně volno, protože víš co nás čeká...?" nechal se dlouho odmlčet a s dětským nadšením pohlédl do jeho zmatené, sakra pěkné tvářičky.

"Ty troubo! Přece Slavnosti letního slunovratu!" vyhrkl blonďák a dloubl anděla do hrudníku obaleného ochrannou vrstvou a zaklínadly na odrážení kleteb.

"Och, máš vlastně pravdu. Mno, chtěl jsem tě tam pozvat, takže co by ne," řekl vlídně sametovým hlasem a usmál se na něj.

Naruto zamrkal. Nezdálo se mu to? Vážně se na něj usmál? Archandělova nádherná tvář se najednou zdála jasnější a příjemnější. Byl jako pečlivě propracované dílo. Dokonalé rysy v obličeji i na těle. Štíhlá postava s pevnou a bledou kůží, jež připomínala pokožku upíra, vypracované svaly na ramenou a jistě i na jiných místech. Mnozí by mohli zůstat u prohlídky jeho těla celé hodiny a nenašli by jediný kaz. Míšenec občas zůstal u obhlídky oblin toho pěkného zadku, který si, možná dokonce schválně, oblékl do uplých kožených kalhot. Asi aby zůstal terčem pozornosti pro jiné. Egoista...

"Ať ti neukápne slina, usurantokachi," uchechtl se vesele a dloubl zmrzlého čumila dvěma prsty do čela.

To, že po něm jeho nejlepší kamarád letěl už dlouho moc dobře cítil. Narutova sotva postřehnutelná aura se v jeho přítomnosti změnila na jasnější a výraznější, puls srdce měl hned nahoře a u špiček uší se objevila červená, což byla u víl známka stydlivosti. Víly obvykle uměly ovládat emoce a nepustily je na povrch, chovaly se jako chladné a bezcitné svině a on byl rád, že u Naruta tomu tak nebylo. Archanděl se svým sebevědomím věděl, že byl velmi přitažlivým a jeho nosu a očím nikdy nic neuniklo. Možná by si mohl dovolit úlet a zostudit ne moc oblíbeného otce.

"Tak dnes večer," zašeptal blízko špičatého ucha polovíly a stejně rychle se odtáhl, aby mohl odejít.

Sakra, z toho hlasu by se člověk zvládl udělat, zahrála mu tato nepatřičná myšlenka v hlavě, jenže včas se ovládl a prudce zavrtěl blonďatou hlavou. Jakmile se vzpamatoval, Sasuke už mávl křídly a s mírným odrazem vystoupal vzhůru, aby se hned na to vyprovodil balkonem ven.

Uzumaki vypustil z úst horký vzduch, který se mu dral plícemi a omámeně se opřel o dřevěný pult za zády. Sáhl si na obě uši, ujišťoval se, zda nebyly červené a zase paže svěsil. 

Prevít, usmál se dětinsky, snad přestane na ten případ myslet. Orochimaru mu dal vážně zabrat... Nebylo to tak dlouho, co Konoze hrozila občanská válka, protože se jeden jistý Čistý, hadí měnič, rozhodl sesadit ze starostova stolce nynější starostku Tsunade Senju a sám se stát svrchovaným vládcem. Měl v plánu zničit demokracii města a opět nastolit vládnoucí krev. Nižší skupina bytostí a Polokrevní by se podle jeho plánu okamžitě stali jeho otroky. Sasuke naštěstí zakročil a se svou jednotkou hada porazil.

Z myšlenek Naruta vyrušil drnčivý zvuk telefonu zapojeného ve zdi. Protočil očima, odrazil se od momentálního místa a přešel ke starému počítači z minulého století, kde byl umístěn i telefon s pevnou linkou. Kdo dneska ještě používal pevnou linku? pomyslel si. Bez meškání zvedl sluchátko, pozdravil a slušně se zeptal na přání. Hlas z telefonu ho velice překvapil.

"Řekni tomu Uchihovskýmu pitomci, že až si bude chtít ošoupat zablácený boty o můj drahej koberec, tak ho protáhnu skrz Pandořinu skříňku!"

"Em," vydechl zaraženě Naruto, který zpracovával výbuch svého kmotra a pak koukl do kamery nad vchodem, namířenou přímo na něj. "Jak dlouho na ty kamery koukáš?"

Proč si ty živý záznamy, ksakru, nechal přenést do svýho notebooku?

"Od té doby, cos na mě ukázal toho fakáče."

Doprdele. Strhne mi plat.

"A taky si v pracovní době přestaň domlouvat rande."

"Jasně tati."

Jiraiya začal mluvit něco o drzém klukovi, jeho pochybném kamarádovi a dalších věcech, které šly naprosto mimo mísu, takže se to Naruto rozhodl utnout. Zvedl tedy starý papír a začal s ním hlasitě šustit.

"Jééé, promiň, nějak se mi ztrácíš, tak ahoj! Ahoj! A přeju dobrý souložení!" vyhrkl nakonec, ignoroval kmotrův typicky varovný výkřik jeho jména a bouchl se sluchátkem zpátky na místo.

Já vím, že mě vidíš, ale byla to celkem prdel, ne?

"Pchm. Úchyl jeden. Šuká si dryádu za dryádou, nymfu na nymfou, ale aby mně dopřál klid? To ne. Hm," zabručel plavovlásek otráveně, protáhl se, a když zvonek upozornil na příchozího zákazníka, upravil si bledě modrou košili s nízkým límečkem, zkontroloval jestli na džínách neměl nějakou skvrnu a vřele se usmál.

Zřejmě se jednalo o čistokrevnou vílu, neboť jí nestál ani za pozdrav. Přesto si udržoval úsměv a dál nerušeně plnil svou práci. Pomalu se blížila hodina, kdy musel jít nakrmit ty dvě pitomé bestie, které hlídaly uličky s omezeným přístupem. Naruto v duchu útrpně zaklel a psychicky se připravoval na nová zranění.

Svině, já je krmím, aby nezdechly hlady a ony na mě takhle. Jednou se na to tady vykašlu, dattebayo.

Vysvětlivky >>> (pár základních informací, aby jste pochopili, proč tak nazývám ono, či tamto)

Podle zákona starého tisíc let, se různé magické bytosti dělí do pěti základních skupin, z nichž pouhé dvě vládnou světu a někteří z nich prosazují čistotu krve, aby byl zachován silný magický gen.

vládnoucí šlechta - Vyšší: rody bělokřídlých andělů a archandělů, klany vampýrů, rody víl a živelných draků

vládnoucí šlechta - Čistí: klany měničů, upíři, rody elfů a mořských víl, lidští mágové a čarodějky, druidové

zbaveni politické moci, nevládnoucí vrstva - Padlí: rody černokřídlých andělů a archandělů*, shinigami (bohové smrti)

střední vrstva - Nižší: nymfy, dryády, dračí zplozenci, skřítci, rody smrtelníků*

nejnižší vrstva - Polokrevní: míšenci (potomstvo mezidruhového křížení, na některých kontinentech jim stále hrozí smrt), nephilim (potomstvo andělů a smrtelníků), jinchuuriki (nádoby démonů Velké Devítky)

*černokřídlé rody dříve patřily k Vyšším, avšak kvůli dávné vzpouře o nebesa a válce, jim byla pošpiněna křídla a navždy zůstali zbaveni jakékoliv vládnoucí moci

*smrtelníci mají vlastní postavení a řád, avšak v rámci magického dělení jsou stále řazeni nad Polokrevnými, přestože je mnoho magických ras neuznává