Následujícího dne jsme měli domluvený ten sraz s tím chlápkem. Vše probíhalo v pořádku, ráno jsem vstal společně s Erenem, který odešel hledat práci. Já jsem mezitím uvařil oběd, který mi netrval tak dlouho. Hned jak přijela Erenova matka, tak jsem k ní nasedl do auta a společně jsem vyrazili k tomu chlápkovi. Ten nám ukázal ten dům. Musím říct, že takhle otřesný dům jsem snad nikdy neviděl. Vypadalo to tam jak u bezdomovce, v tomhle bych opravdu nechtěl žít. A uklízet za někoho nepořádek opravdu nechci, kór takhle velký. Samozřejmě jsem hned v ten den odmítl. Byl jsem si vědom toho, že se nemusí nic během měsíce sehnat, ale radši jsem šel do risku, než to tam uklízet.
      Kam ale přeskočíme je den večírku. Opět přeskakujeme o dost velký kus, červenec je pomalu za námi, do jeho konce zbývá jeden týden. Erenovi se podařilo najít práci, dělal práci dost podobnou té mé. Začal pracovat až od září, takže měl ještě volno.
      No a můj byt? Ten si o víkendu po večírku zažil poslední úpravy. Hned na to se dal do prodeje. Podstatnější ale je, že během přeskočených dnů se našly dva baráčky. Jeden byl pro mě luxusní a dost útulný, že jsem ho musel prostě vzít. Taktéž se na něm začaly první úpravy a to v podobě vybírání barev zdí, s čímž mi pomohla Carla, a vybírání nábytku, s čímž mi taktéž pomohla. Museli jsme celý baráček dát do pořádku do dvou měsíců, což bylo nereálné vzhledem k tomu, že čas jsem měl pouze o víkendech.
      To ale už opět přeskakuji, vraťme se zpět, tam, kam jsme chtěli, a to večírek.

      „Erene, pohni," popoženu tu lenost, co se válí na gauči, naštvaně.
      „Vždyť už jdu," zabrblá protáhle se a pomalu se začne zvedat.
      „Kam máte namířeno?" zeptá se Carla při mytí nádobí „nezačíná vám ten večírek až večer?"
      „Musíme ještě něco vyzvednout," odpovím jí a vytáhnu Erena na nohy.

***

      „Dobrý den pánové," pozdraví nás stařec.
      „Zdravím," pozdraví Eren, co jde, jako vždy, za mnou. Taktéž pozdravím.
      „Jdete pro svou objednávku?" zeptá se. Přikývnu a on začne hledat na jednom z mnoha věšáků dva určité obleky. Jen, co je najde, podá nám je a zavede nás ke kabince. První jsem se šel převléknout já, když jsem byl převlečen, vyšel jsem ven. Stařec se usmál nad jeho prací, která byla, jako vždy, dokonalá. Prohlídl jsem se v zrcadle, co stálo vedle kabinky. Upravil jsem si sako a podíval se na Erena, který na mě zírá div mu oči z důlků nevypadnou.
      „Děje se něco?" zeptám se.
      Vzpamatuje se ze svého tranzu a zavrtí hlavou „ne ne, nic se neděje," uhne pohledem a zčervená.
      „Fajn," prohodím a jdu se do kabinky opět převléct do svého oblečení. Poté vyjdu i s oblekem, který předám stařešinovi se slovy „tenhle beru," pak se otočím na Erena a pobídnu ho k převlékání. Doplazí se ke kabince ve které se schová, aby se mohl převléknout. Když vyjde stojím jako opařený. Sice to sako nemá vůbec upravený, ale to mi v tuto chvíli vůbec nevadí. I tak mu to zatraceně sekne.
      Levi, vzpamatuj se!
      Vydechnu veškerý vzduch, co mám v plicích a nahradím ho novým. Poté přestoupím k Erenovi, co se vyhýbá našemu očnímu kontaktu, jeho tváře jsou rudé. Předpokládám, že mu ten oblek přijde trapný. Upravím mu sako i kalhoty k dokonalosti, abych mohl vidět, jak mu oblek je. „Neškrtí tě to nikde?" zeptám se s očima přilepenýma na něm. A tím myslím jeho těle.
      „N-ne," šeptne. Ta barva je pro něj jako dělaná, oči mu vynikají přenádherně. Dnes mi mají lidé opravdu co závidět. Nerad se chlubím cizím peřím, ale mám opravdu nádherného a sexy přítele, kterého bych za nic na světě nevyměnil.
      „Dobře, tak se jdi převléknout. Já mezitím zaplatím," oznámím mu. Poslechne. Opět si zaleze do kabinky. Stařešinovi jsem nechal ne zrovna malé dýško za jeho úžasnou práci a hlavně i rychlou. Poděkuje mi s s velkým, jak vrata, vrásčitým úsměvem. Když Eren vyleze přebere si od něj oblek, který schová do ochraného obalu. Oba dva obleky nám předá a poté nás vyprovodí ke dveřím krámku.
      „Kam teď?" zeptá se Eren, sotva nastartuji.
      „Košile, kravaty, boty, něco není jasného?" zeptám se prostě.
      „Co?" zaskučí otráveně „vždyť to všechno mám! I oblek mám doma!"
      „Erene, tohle není maturita, tohle je večírek, kde se obchoduje. Jen počkej, až budeš mít v té své práci taky večírek, za oblek z maturity by tě zabili," řeknu mu.

      Lítačka po obchodech je taktéž nezajímavá, to až samotný večer na který opět přeskočíme.

      „Páni, Erene, tobě to sekne," zhodnotí Carla Erena jen, co nás uvidí scházet schody „a tobě samozřejmě taky Levi," dodá s úsměvem.
     „Mami! Je to trapný," zaúpí nad její pochvalou.
     Nesouhlasně se na něj otočím „co je na tom prapného?" zeptám se ho.
     „Ten oblek," vysvětlí potichu „vypadám v něm hrozně," dodá.
     „Myslíš si, že bych tě nechal jít v něčem, v čem bys vybadal hrozně?" zeptám se a snažím se ho tak uklidnit.
     Carla přistoupí ke svému synovi a sáhne si na látku saka „tak látka je žůžová! To muselo stát majlant," zhodnotí „Erene, opravdu ti to sluší. Levi, být tebou, tak si toho kluka dnes hlídám, než ti ho někdo ukradne," pobaveně mě varuje.
     „Toho jsem si vědom," odpovím, popadnu Erena za ruku a vyrazím s ním k autu, které mám i dneska vypůjčené. Opravdu bych si mohl to auto pořídit.

***

     Jsme v obrovské hale do které jsme právě teď vkročili. Eren se chtěl vydat dál, ale já ho zastavil se slovy „čekáme na Erwina, který by nás měl přivítat jakožto jeho pravou ruku a té pravé ruky drahou polovičku." A tak tu čekáme až se ta gorila uráčí přijít.
     „Ahoj Levi, jsi tu načas," pozdraví mě ta gigantická gorila, co k nám právě dorazila.
     „Zato ty máš deseti minutové zpoždění," pokárám ho vražedným tónem i pohledem. Přesně tento pohled věnuje Erenovi, který se zachvěje a stiskne mi ještě víc ruku. Já se z jeho sevření vyvléknu, místo toho si ho přitáhnu za bok. Chladná slova přesměruji na mého nepřítele „co je? Žárlíš?" toto uvítání nevychází zatím moc dobře.
     „Ani v nejmenším, nejsem totiž nemocnej, jako ty, aby mě rajcovalo stejné pohlaví," odpoví znechuceně.
     To snad nemyslí vážně? Pro jakého debila to pracuju?! „budu dělat, jako, že jsem to neslyšel," mluvím ještě chladněji, než předtím „ale radím ti, dávej si bacha na tu tvou nevymáchanou hubu, nebo to ode mě schytáš," řekl bych, že náš vztah je takový, že já se ke svému šéfovi chovám jako jeho šéf. On to ale radši přehlíží, protože nespočetkrát jsem mu zachránil prdel, a taky ji párkrát skopal. Respekt ze mě má, a to dost velký. Takže i teď radši mlčí a nechá nás vejít hlouběji do místosti. Moc jsme si té volnosti ale neužili. Další otravný člověk přišel. Čtyřoká slepice nás uviděla.
     „Ahoj kluci!" pozdraví tím svým pištivím hlasem.
     „Ahoj L-Levi," pozdraví šeptem Petra, co stojí vedle Hanji.
     „Tak co? Levi, povídej! Jsi tu jediný, co někoho má. Jak dlouho jstě spolu?" lepí se na mě s cílem ze mě něco dostat. Nejlépe všechno.
     „Hanji, dost," snažím se ji umlčet, avšak ona si nedá pokoj.
     Něco si zabrbrlá pod vousy a přesune se k Erenovi na kterého dělá ten samý nátlak.
     „Hanji!" zvýším hlas, čímž ji donutím se ztišit „neupoutávej tu pozornost. Uvědom si, že tohle je důležitý večer, který nesmí nikdo podělat," jsme sice na stejné úrovni, co se týče práce. I když, přesto mám značně výšší pozici a ona je nucena mě poslechnout, alespoň co se práce týče. Alespoň že teď poslechla. „Co ty?" promluvím na Erena „nechceš něco k pití, jídlu?" zeptám se ho.
     „Já bych si dala!" přihlásí se Hanji.
     „Tebe se nikdo na nic neptal," zavrčím „a vůbec, co to máš na sobě za hadry?"
     Podívá se na sebe.
     „To jsou šaty, Levi," pobaveně odpoví Eren.
     „To bych bez tvé pomoci opravdu nevěděl," řeknu ironicky „proč máš na sobě šaty?! Normálně nosíš dámský oblek."
      „Nějak moc všímavej," zhodnotí Hanji „nezapomínej, kde jsme, na tak důležité akci se nesluší u dámy oblek. Bohužel si ty šaty musím přetrpět," vysvětlí mi „křivký mého těla jsou okouzlující, nemyslíš?" zeptá se s pobavením v hlase a otočí se na pár vteřin, abych měl pohled i na její záď.
      „Jestli chceš vidět dokonalost, tak se podívej na Erena, ano?" jsem uvolněnější. Když je tu Eren, dokážu se bavit i s tou otravnou ženskou.
      Pozorně si ho prohlíží. Když má dost, tak popadne Erena za ruku a přitáhne si ho k sobě. Nečekal jsem tak náhlý pohyb a tak jsem nestlihl mou paži zpevnit a přitlačit si tak Erena víc na sebe. Přilepí se na něj „co myslíš? Tmavě zelená a červená se k sobě hodí, ne?" zeptá se mě. Asi jsem to tu nezmínil, ale má rudé šaty, které jsou přilepené na její kůži. Jsou dlouhé až nad kotníky.
      Povzdechnu si. Začínám Erena litovat. „Pusť ho," nakážu jí a už se natahuji po Erenovi, ona ale i s ním uhne.
     „Odkdy jste spolu?" zeptá se s úšklebkem na tváři.
     „Hanji!" tak jako tak to na ni nezabere, ale přesto na ni musím křičet. Ona je ztracený případ. Nebo jsem já ten ztracený případ?
     „No?"
     „Třicáteho září minulého roku," odpoví s mírně červenými tvářemi Eren.
     Podívá se na něj s uraženou tváří „s vámi není žádná sranda."
     „S tebou taky ne, když musíš toho kluka držet i přes jeho protest," utnu ji.
     „Já nejsem kluk, Levi!" zaúpí Eren.
     „Tak pardon, mylady, celý ten, už skoro, rok jsem byl plně přesvědčen, že se jedná o kluka, který je gay stejně jako já. Nejspíš jsem se zmýlil, omluvte mi tuto neslušnou mýlku," s mými rty mi pohrával mírný, avšak na oko patrný, úsměv. Hanji tam stála jako opatřena, nedokázala přestat koukat na ten pobavený úsměv jejího, podle ní, kamaráda, kterého znala jen se zachmuřenou tváří. Využil jsem situace a Erena popadl za ruku. Přitáhl jsem si ho k sobě zpět. Stoupl jsem si k němu čelem, elegantně jsem se sklonil, jemně nadzvedl jeho ručku, kterou políbím.
     „L-Levi," vypadne z něj zbrkle, ale i přesto se pobaveně směje, Hanji se k nám taktéž přidá s pobaveným úsměvem.
     Opět se narovnám a nechám naše ruce klesnout „ano mylady?"
     „Levi, nech toho, jsem kluk," pobaveně se zasměje.
     „Však jsi říkal, že kluk nejsi," zeptám se jako nechápavě.
     „Ne, to jen... Když to řekneš jako předtím: ‚Nech toho kluka na pokoji' nebo něco na ten styl, tak to zní jako bych byl malý dítě," vysvětlí mi pobaveně.
     „Levi, šéf tě volá," infromuje mě potichu Petra a ukáže směrem k Erwinovi, který na mě zběsile mává.
     Podívám se se zachmuřenou tváří a s povzdechem na toho mávajícího debila, co je líný si sem pro mě dojít. Stojí vedle nějakého postaršího pána, který má u sebe někoho tak v Erenovém věku. „Musím jít," neochotně oznámím. Udělám první krok směrem k těm lidem se kterými přesně nechci být. Eren mě ale přinutí se zastavit, jde totiž za mnou, tam ale bohužel nesmí. „Erene, ty tu zůstaň, ano? Tam musím jít sám," řeknu mu. Dvakrát z toho nadšený nebyl, když se dozvěděl, že tu bude muset být sám a Hanji mu moc nepomůže. Přitáhnu si ho za šíji na svou úroveň „jestli ti bude ta čtyřoká slepice nepříjemná, tak prostě mlč a nic jí neříkej," pošeptám mu do jeho ouška, které mám sto chutí skousnout „hned jsem zpátky, dobře?" řeknu tentokrát už nahlas zatím co se dívám do těch jeho nádherných očí. Nakonec ho políbím jemným polibkem. Poté jsem nucen odejít za nedočkavým Erwinem.
     „Tohle je Levi Ackerman, moje pravá ruka," představí mě a následně představí i toho staříka, který mi zase představí toho mladého cucáka, co je jeho synovec a zároveň jeho pravá ruka.
     „Takže k tomu obchodu," začne stařešina „stavil bych se u vás a domluvili bychom se při podepisování smlouvy. Kdy máte čas?" zeptá se Erwina, který je štěstím bez sebe.
     „Kdykoliv si řeknete," řekne nadšeně Erwin.
     On je opravdu obchodník na hovno. Jak jako kdykoliv? Musí mít nějaké své podmínky, ne?
     „Tak co třeba příští čtvrtek?" zeptá se stařešina.
     „Ano, jistě, to je dobrý den," prakticky zajásá Erwin.
     To mě naštvalo, jak jako příští týden? To si neuvědomuje, že máme zase týdenní úklid? Osopím se na něj „no tak to by tedy nešlo, příští týden máme kompletně narvaný. Zkuste to za čtrnáct dní, ale pochybuji, že se vše uklidní za tak krátkou dobu. Do třech týdnů," promlouvám k té bohaté parádě před námi.
     „Oh, jistě, chápu. Tak tedy za dva týdny vás budu kontaktovat, ano Pane Smithe?" je mi jasné, že pokud by byl Erwin i nadále vlezdoprdelka, tak by nakonec tento obchod zamítl. Takhle si alespoň řekl v té své bohaté kebuly, že dokážeme vyjednávat.
     Jen, co jsme se rozloučili spustil jsem naštvaně na Erwina „to je naposledy, co jsem ti zachránil prdel, jasné?!"