Probudí mě sluneční paprsky. Kruci, zapomněl jsem včera zatáhnout závěsy. Zakryji si oči dlaní a pomalu se zvedám do sedu. Na tom gauči se spí zatraceně špatně, příště spím na zemi.
     Příště... Moment... Jaké příště? Neplánuješ doufám zase Erena pozvat, že ne?
     Chytnu se za šíji, poněvadž mě bolí za krkem z toho nepohodlného spánku. Moje triko je srolovaný až k bradavkám a tak ho zase stáhnu dolů. Nemám v nejmenším zájmu vidět Erena, jak vidí moje zničené tělo mým otcem. Tak nějak tuším, jak se bude tvářit. Nohy položím na zem. Všimnu si papírku na stolku. Seberu ho. Je na něm ručně napsaný text. Přečtu si ho.

Dobré ráno Levi,
Děkuji ti, že jsi mě u sebe nechal na noc. Vím, že jsem jenom přítěž a tak chci, abys věděl, že si toho strašně moc vážím. Byla to včera s tebou sranda a já plně doufám, že tímto náš přátelský vztah nekončí. Rád bych se s tebou vídal, pokud to tedy nevadí tobě. Promiň, že tohle všechno musíš číst, ale odešel jsem před tím, než jsi se vzbudil. Počítám s tím, že ti to nevadí, ale kdyby se přece jenom stal zázrak a štvalo by tě to, tak se omlouvám. V kuchyni jsem ti nechal pár lívanců, snad ti budou chutnat.
Eren

     Takže to napsal on. Má úhledné písmo. Jde vidět, že si nad tím psaním dal záležet. Tenhle kluk musí na holky zapůsobit už jen pouhým psaním. To písmo se mi ale velice líbí, nikdy jsem se o tohle v práci nezajímal.
     S radostí jsem ochutnal jeho kuchyni a musím říct, že vaří fantasticky. To je pro mě ale samozřejmostí od doby, co mi dal v práci svůj první oběd.
     Nakonec jsem si vzal telefon a zavolal mu. Takhle to nemůžu nechat, zbaběle utekl. Ale před čím? Jo, to mi je záhadou.