Ten večer jsi mi všechno řekl. Byl jsem na Erwina hodně nakrknutý. Chtěl jsem ho nahlásit, ale ty jsi nechtěl. Kvůli mně. Prý bych přišel o práci. Jako kdyby bylo tak moc těžké si sehnat jinou. Byl jsi hodně obětavý člověk, který miloval celým srdcem.
     „Levi? Levi!" uslyším najednou ženský hlas. Proberu se z myšlenek. „Jak to jen děláš, že dokážeš během práce přemýšlet?" divý se jedna z mých kolegiň.
     „Co potřebuješ Isabel?" zeptám se, když se posadí na jednu ze židlí, které stojí za mým stolem.
     „Co plánuješ na 30. září?" zeptá se.
     „V ten den už něco mám. Proč?" zeptám se.
     „Pořádáme s kolegy takovou menší párty. Co máš v plánu ty?"
     „Já..." nevím, jak bych to měl říct „jdu navštívit někoho pro mě cenného."
     „Děvče?"
     „Ne, a nedozvídej."
     Sám nevím, co bych řekl, kdybych měl mluvit.
     „Tak kdybys náhodou mohl, tak mi řekni," řekne a odejde.
     Vůbec jsem si neuvědomil, že to je už za tak krátkou dobu. Už jen jeden týden Erene. Už jen tak málo. A já bych vám toho chtěl do toho dne ještě tolik odvyprávět. Budu sebou muset hodit.

     „Kde budu spát?" zeptá se mezitím, co mu podávám ručník.
     „Samozřejmě, že v posteli."
     „A co vy?" zeptá se znepokojeně.
     „Však já si poradím. Gauč jednu noc přežiju," což nepřipadá v úvahu, protože pokud se bude v noci dusit, tak ho neuslyším. Jeho krk ještě není tak moc silný na to, aby se s jistotou dalo říct, že mu v noci nezapadne jazyk či tak něco.
     „Dobře, opravdu vám to nevadí?"
     „Ne, a teď se padej vysprchovat."
     „Co oblečení?"
     „Něco tu snad najdu," další problém. Proč je k sakru tak vysoký?
     „Tak já jdu," oznámí mi.
     „Erene, počkej," zastavím ho ještě a podám mu ze svého šatníku jedno triko, které mi je ze všech největší. Věděl jsem, že mi tu ještě něco po strýci zbylo. Podaří se mi vyhrabat ještě tepláky. Obojí mu podám. Oblečení si vezme ale moc se teda netváří. „Problém?"
     „Nechci po vás žádat nemožné. Budu muset tuhle noc přetrpět."
     „Co ti zase vadí spratku?" zanadávám mu.
     „No doma jaksi v teplácích nespím," užuž jsem se chtěl zeptat, co tím má namysly, ale rychle mi to došlo. Já toho tupce přerazím.
     „Erene..."
     „Ne, to nic to nic, obejdu se bez toho," začne ze sebe vykoktávat, ale to už po něm házím jedny ze svých boxerek. Trefa přímo do obličeje a to jsem se ani nedíval kam házím.
     „Už padej," tohle bylo trochu přes čáru. Potřebuji se trochu zklidnit. Tváře mě začaly hřát, ale můj odraz v zrcadle neukazoval žádné červenání se. Aspoň že tak.