„Erene, pohni!" vyjedu po něm, protože nestíhá. Spíš bych měl říct „nestíháme", ale na to je už pozdě. Ty papíry musíme mít odevzdané za zbývající půl hodinu. Ještě nám toho docela dost chybí.
     „Já se snažím," zasténá Eren.
     To se ti opravdu povedlo Levi, povedlo se ti ho ještě více vydeptat. Zrovna teď.
     Rychle zkontroluji poslední papír a přesunu se k němu. Posadím se vedle něj na gauč a začnu mu pomáhat s jeho prací. Kouká na mě jak na zjevení.
     „Nic si od toho neslibuj, nestíháme. Nemám navybranou," pokusím se to dostat na úroveň „ledový Levi", bohužel bez efektu. Vůbec mě nebral vážně - ostatně jako vždy - co jsem tím asi tak chtěl dokázat? Netuším. Ale jedno vím jistě, kdyby to nebyl on, ale třeba Hanji, tak bych ji nechal na holičkách. Erenovi jsem ale pomohl. Spíš pomáhám. A jeho přítomnost mě tolik neirituje, jako kohokoli jiného. Podivný spratek.

***

     „Ještě něco?" zeptám se, když už máme hotovo. Do odevzdání nám chybí sotva deset minut.
     „Nejspíš jo," odpoví celkem pomalu.
     „Děje se něco?" zeptám se se zrakem upřeným na jeho tvář. Rychle se vzpamatuje, jako kdyby nad něčím stíhal v tomhle chaosu ještě přemýšlet. Docela mu závidím.
     „Co? Ne." prakticky vyjekne a začne sbírat papíry poházené po stolku. „Odnesu to," nabídne se.
     „Fajn, tak je dej do finančních záležitostí. Já mezitím dojdu pro smlouvy. Ty budou jednodužší," řeknu - kdo ví proč - celkem přívětivým hlasem.

     Nevím na co jsi myslel, ale dal jsi ty papíry do špatného kutlochu. Byla to příčina všeho, co se stalo (pro vás a mé minulé já stane). Od tohoto dne se setmělo před bouří. Mračna byla tak černá, že to ani pomalu možné nebylo. Avšak nikdo je neviděl. Poprvé je lidské oko bylo schopné spatřit teprve až uhodil první blesk.