„Můžu se zeptat?"
     „Už se ptáš," odseknu suše. Bohužel ho to nevyvedlo z míry. Spratek jeden.
     „Kam to jdeme?" zeptá se.
     „Erwin nás zavolal. Každý rok se tu koná pořádek v dokumentech. Kontroluje se jestli se žádný neztratil. Pokud ne, tak se všechny rozdělí a pošlou na určitá místa, kde se uskladní. Tak se udělá místo pro další dokumenty na další rok."
     „Co když se nějaký dokument nenajde?"
     „Tak to jsme pěkně v prdeli. Erwin je schopen vraždit. Vím o čem mluvím."
     „Co se stalo?"
     „Ve zkratce... Obvinil mě za něco, co jsem ani neudělal. Někam si odložil pár papíru a poté je nemohl najít. Jelikož jsem byl po celou dobu s ním, tak to svedl na mě. Nic příjemného."

     A jsme na začátku! Přesně tahle nepříjemná věc se stala v ten den, kdy jsem poprvé viděl Erena v parku. Nadával jsem jak jsem jen svedl. Jistě si na to vzpomínáte.

     „Našli se?"
     „Ne."
     „Tak teď se začínám bát," řekne s úsměvem a podrbe se na šíji.
     „Pokud něco pokazíš, tak to mám na triku já, ne ty. Tedy správně by to tak mělo být, jenže Erwin je Erwin. U něj nikdy nevíš."
     „Docela jste se rozpovídal."
     Na to nestačím co říct, protože jsme došli do místnosti, kde se měli sejít všichni pracující. Plno jich tu už bylo.
     „Nikde tu nevidím brigádníky," řekne s údivem Eren.
     „Ti tu na tohle být nemůžou. Až na vás tři, kteří jste s námi a máte úplně jiné zkušenosti."
     Já, Hanji a Petra, společně s našimi pomocníky během Erwinova proslovu nemáme povoleno sedět, jako ostatní. My musíme stát po boku Erwina, jakožto jeho pravá ruka. Nemám tohle rád. Hodinu stát a nic nedělat, mezitím, co před vámi sedí stovky lidí.