Záchranka přijela do pár minut. Odvezli jak Erena, tak mě do nemocnice, kde Erena stabilizovali. Zůstal jsem tam s ním přes den i přes noc a následující den. Poté mě z nemocnice „vyhodili" kvůli možnosti zkolabování z nedostatku spánku, jídla a pití.
     Chodil jsem za Erenem každý den. Od rána do večera. V práci jsem si dal volno na neurčitou dobu. Samozřejmě Erwin protestoval, ale to mě nepřimělo k tomu ho uposlechnout. Pořád jsem si byl jistý, že mi padáka nedá, a v tom jsem měl velkou pravdu.
     Byl to otřesný pohled koukat každý den na jeho čím dál tím víc a víc bledou tvář. Každý den jsem s ním mluvil, ptal se na vše možné, sliboval nesplnitelné věci, byl bych schopný ale čehokoliv jen proto, aby se probudil. I kdyby na jeden den, jednu hodinu, jednu minutu, chtěl jsem mu říct ještě jednou ta dvě slova, chtěl jsem vidět ještě jednou jeho oči, co mě doprovázely celé ty roky. Jenže to se mi nikdy nesplnilo.

     „Ahoj Erene," pozdravím ležícího Erena, co propadl spánku už před měsícem. Zaměnil jsem ve váze staré květy za čerstvé. Usadil jsem se na židli, která stojí celou tu dobu na jednom místě, u Erenovy postele. „Doufám, že se ti zdá něco hezkého. Spíš už měsíc, určitě máš hodně hezký sen od kterého je tak těžké se odtrhnout." Chytím jeho ruku, kterou přiložím ke svým rtům a následně políbím. Poté ji o pár centimetrů pooddálím abych mohl mluvit. „Ale byl bych rád, kdyby jsi ten sen přerušil a konečně se probudil. Čeká na tebe hodně lidí, víš? Tvůj táta sem chodí po práci na pár minut, aby se podíval jestli jsi v pořádku. A aby tě pozdravil, jako to měl ve zvyku pokaždé, když jsi bydlel ještě se svou rodinou. Carla se sem zastaví zase každé ráno. Zanechá ti tu jeden lísteček. Máš jich tu už dost, čekají jen na tebe. Popřeje ti hezké ráno, hezký den a promlouvá k tobě. Umírá strachy, jen před tebou i hraje na silnou. Tvoje sestry se o tebe taky bojí. Chtějí tě co nejdříve vidět, ukázat ti plno věcí. Hanji se na tebe každý den vyptává, nedá mi s tím pokoj," dám si pauzu slabým úsměvem při vzpomínce na Hanji, poté zase pokračuju „Chucky vyčkává u dveří na svého pána. Pokaždé když mě uvidí smutného, přidá se," začne mi z očí pomalu téct kapka za kapkou „Erene, tak strašně moc mi chybíš. Probuď se prosím, každý den bez tebe mě dostává do čím dál tím větší jámy ze které se nedokážu bez tvé pomoci vyhrabat. Jak dlouho mě chceš ještě trápit? Nevím, jak přežiju další den, a představa, že za ten den přijdou další bez tebe je nepředstavitelná. Vím, že mě posloucháš, akorát nemůžeš odpovídat, že? Miluju tě Erene, tak strašně moc, tak mě prosím dlouho netrap."