Remus Lupin otevřel oči. Nevybavoval si, jak se dostal domů, ale na tom nezáleželo. Důležité bylo, že byl opět člověkem, alespoň vzezřením.

Vlk v něm musel čekat další měsíc, než dostane na jedinou noc volnost.

Nikdo ještě nepřišel na způsob, jak zůstat ve vlčí podobě trvale. Usnadnilo by to spoustu věcí... potlačilo by to lidskou stránku i vědomí. Zůstat vlkem a neměnit se...

Nenáviděl svoje tělo, mysl. Člověka, jímž byl, lidskou kůži, co nosil. Všechno tohle mu připomínalo, že míval svědomí, emoce a výčitky, které dokázal smazat jedině ve vlčí podobě. Jen v ní nemusel vnímat hlasy dávno mrtvých přátel.