Spatřil ji. Spatřil, jak hůlkou míří na jednoho z nich. Ale pak se vytratila. Vypařila se jako pára nad hrncem a ponechala ho ve víru jeho snů, strachů, představ a stínů, ze kterého se nedokázal vymotat.

Probudil se. Rozhlédl se po ztichlé ložnici, ve které byl už dlouhých deset dní sám. Zadíval se na druhou stranu postele a rukou přejel po netknutém povlečení. Rychle vstal a setřel si slzy, jež si zase našly cestu na jeho tvář.

Vešel do koupelny a zrak mu padl na její parfém, jenž ležel na umyvadle. V záchvatu zoufalého vzteku ho popadl a mrštil jím proti zrcadlu.

Všude byly střepy, zařezávaly se mu do holých chodidel, ale on to nevnímal. Zoufale si sedl doprostřed koupelny, do spousty střepů, ale on byl schopný vnímat jen bolest ze ztráty někoho milovaného.