„Červíčku! Ráda tě vidím!" vykřikla jeho rusovlasá kamarádka, když ho spatřila stát na prahu svého domu.

„Lily," kývl na ní. Během několika týdnů se dostal do stavu, kdy vnímal, ale nic necítil. Jakoby část jeho duše, která ho dělala tím, kým byl, zmizela. Necítil bolest, neměl radost, nebyl smutný. Byl rád, že už nemusí nic cítit, zároveň se toho ale strašně bál a nevěděl, co si počít.

„James je na misi pro Řád. Má se vrátit někdy zítra," informovala ho Lily, když svého kamaráda nenašel v obývacím pokoji, ani v kuchyni a otočil se na ni s otázkou v očích. Samozřejmě si nemohl nevšimnout, jak se jí v očích mihla úzkost a strach o manžela, ale nic to s ním neudělalo. Věděl, že starý Peter by sevřel Lily v objetí, ale nějak to nedokázal. Už prostě nebyl stejný.

„Určitě bude v pořádku," pronesl, aby vyplnil to zvláštní ticho, které mezi nimi zavládlo, ale ta upřímnost z jeho hlasu zmizela. Zněl jako robot, jako někdo, kdo je pod kletbou Imperius. Jenomže on pod žádnou kletbou nebyl. To si jen Smrt vybrala svou daň, kterou Peter začal splácet.