„Dorcas? Dorcas! Probuď se, prosím," zašeptal zoufale Peter a zatřásl s mrtvým tělem Dorcas Loučkové. Klečel u ní v domě, ve kterém žila s Benjym Fenwickem, jehož tělo leželo jen o kousek dál. Ti dva do sebe byli zamilovaní už dlouho, ale teprve o Vánocích sedmého ročníku to dali dohromady. Zvedl Dorcas do náruče a opatrně ji položil k Benjymu. Něžně oběma zavřel oči a spojil jim ruce dohromady. Přišlo mu fér, že zemřeli bok po boku.

„Petere? Panebože," vyhrkla Emmelina Vanceová, která byla Řádem vyslaná s ním, ale do té doby jen prohledávala zbytek domu. Přitiskla si ruku na ústa a z vytřeštěných očí se jí začaly koulet slzy.

„M-musíme z-zavolat Bru-brumbála," dostala ze sebe mezi vzlyky a Peter přikývl. Sám měl na krajíčku.

Vytáhl hůlku a našel jednu z nejšťastnější vzpomínek, tu, jak šli s Marlene poprvé do Prasinek. Vzpomínal si, že celou dobu strávili v Medovém ráji a nacpali se k prasknutí. Na malou chvíli se z něj zase stal ten nervózní kluk, který byl do Marlene zamilovaný až po uši.

Zašeptal zaklínadlo a otevřel oči, aby spatřil, že před ním poskakuje malá stříbřitá krysa. Sdělil jí zprávu a jakmile malý patron zmizel, ten pocit štěstí, jaký pociťoval, se rozplynul.

Pohlédl na dvě mrtvá těla a zjistil, že je něco jinak. Jakoby jedna jeho část zmizela.