S trhnutím se probral. Ty sny byly den ode dne horší, noc od noci krutější a každé další ráno větším utrpením.

Ohlédl se na budík a zjistil, že je ještě hluboká noc. Natáhl se po zásuvce v nočním stolku a vytáhl z něj lahvičku Bezesného spánku, kterou vypil až do dna. Jeho smysly se začaly pomalu otupovat, začal ztrácet pojem o tom, kde je nahoře a dole, až se nakonec propadl do vytoužené temnoty, ve které se nikdo nenacházel a on si mohl v klidu odpočinout. 

A tohle se pořád opakovalo. Každou noc, když se probudil z noční můry, ve které viděl Marlene ležící na zemi, s prázdnýma očima a bezduchým úsměvem na tváři, si sliboval, že tenhle lektvar je poslední, tahle noc je poslední, nikdy ale svůj slib nesplnil. Další noc se zase natáhl po další lahvičce.