„U Merlinovy nohy, Petere!" vyhrkl Black. Nečekal na pozvání a vtrhl do bytu, ve kterém to vypadalo jako po výbuchu. Všude se válelo nevyprané oblečení a odpadky, které se majitel ani neobtěžoval vyhodit.

„Pete, poslouchej mě," začal uklidňujícím hlasem Sirius, když se oba dva posadili ke stolu v kuchyni, „vím, že to není jednoduchý a smrt Mar tě zničila - a věř mi, nás všechny -, ale nemůžeš se takhle sesypat. Vždyť víš, že to by si nepřála."

„Ty vůbec nevíš, co by si přála a co ne, Siriusi!" vyjel na něj skrz zaťaté zuby Peter. „Nevíš o ní vůbec nic!"

„To neříkej, Pete, protože víš, že to není pravda. Nenechám tě v tom. Máš právo truchlit - a fakt velký -, ale ne tímhle způsobem. Vem si všechny věci, tenhle být prodáme, protože by ti ji až moc připomínal. Můžeš se nastěhovat ke mně a nebudeš v tom sám," domlouval mu klidným hlasem Sirius, ale uvnitř něj to vřelo.

„Nikam nepůjdu," zakroutil hlavou Peter, zvedl se ze židle a odešel do koupelny, mávl hůlkou a všechny střepy zamířili do koše. „Ani ti nemůžu slíbit, že se dám dohromady. Marlene byla vším, ale ty to nemůžeš pochopit. Jdi domů."

„Věř mi, pochopit to dokážu," šeptl Sirius, než vyšel na chodbu, hlasitě práskl vstupními dveřmi a s ještě hlasitějším prásk! se přemístil.