Bylo to už několik dní, co odsouhlasil Lily, že se stane jejich Strážcem tajemství. Bylo to už několik dní, co se utápěl ve výčitkách svědomí a jen bezmocně čekal, až mu Lily napíše.

Kdykoli pomyslel na to, že by snad Lily řekl, ať si vybere někoho jiného, ta část, která ani nebyla on, kterou ovládl Voldemort, ho okřikla. Po nějakém čase se k ní přidala i ta zbabělá a strachem ovládaná strana a jeho myšlenky, které z něj ještě pořád dělaly aspoň trochu dobrého člověka, byly zatlačeny do pozadí.

A pak přišel ten den. Ze začátku se nejevil nijak nenormálně; Peter jako obvykle vstal, smutně se podíval na druhou stranu postele, na které už nikdy nikdo neměl ležet. Odešel do koupelny a ještě s kartáčkem v puse začal dělat čaj a připravovat snídani.

Zrovna byl uprostřed čtení ranního vydání Denního věštce, když na jeho okno zaťukala velká hnědočerná sova a on se tak lekl, že upustil noviny, jednou rukou drcl do šálku čaje, který se převrhl přímo na stranu, kterou skoro celou pokrývala velká fotografie Bártyho Skrka.

Peter si povzdechl, párkrát mávl hůlkou, pronesl Evanesco!, protože neverbální zaklínadla mu nikdy moc nešla a zaměřil svou pozornost na sovu, která netrpělivě klovala do skla.

„U Merlinovy levé nohy, Lily, prosím," zaklel, ale změnilo se to spíš v táhlé povzdechnutí, když zatočil klikou na oknu a dovolil sově, aby vlétla dovnitř a uždíbla si z jeho topinky.

Odvázal dopis z její nožky a roztřesenými prsty odlomil rudou pečeť, která byla očarovaná tak, že nedovolila dopis otevřít nikomu jinému než Peterovi.

Všechno je připravené, přijď co nejdřív.

Lily

Peter v rychlosti přelétl očima krátký vzkaz a to, co od začátku věděl, se mu potvrdilo. Lily své dvaadvacáté narozeniny nikdy neoslaví.

Bohužel...