„Kohopak mi to sem vedeš, Rodolphusi? Není to ten poskok Řádu?" Peter zvedl oči a střetnul se se zlověstným, pronikavě červeným pohledem, kterým ho propalovaly oči Pána zla. Vzápětí zase sklonil hlavu a zadíval se na velkolepou mramorovou podlahu, protože pohled těch očí nedokázal vydržet.

„Ano pane, malý Pettigrew, ocásek toho krvezrádce Blacka, " přisvědčil Rodolphus a nezapomněl do Siriova jména vložit co nejvíc odporu a nechuti.

Peter nechápal, co mají všichni s tím patolízalem, poskokem a ocáskem, ale věděl, že kdyby teď začal protestovat, nedopadlo by to pro něj dobře.

„A copak mi nabízíš, Červíčku?" Červíčku? Jak to ví? Peter zvedl hlavu a zmateně se podíval tam, kde na zdobeném trůnu seděl Pán zla.

„Jak to vím?" Voldemort se chladně zasmál a s krutým pobavením se zabořil do trůnu.

„Červíčku, já vím všechno."