„Cože chceš? Přidat se k nám?" Z jeho hlasu čišela nenávist a pohrdání.

„Ty? Ubohý, ustrašený Nebelvír? Řekni, co vážně chceš? Získat informace pro Řád? To se ti, chlapečku, asi nepovede. Možná tě zabiju." Chladně se zasmál, vytáhl hůlku a líně ji protočil mezi prsty. Pohled na ještě vystrašenějšího Petera, který se ostražitě díval na jeho hůlku, ho rozesmál ještě víc. A když se Peter natáhl a chtěl vytáhnout hůlku ze zadní kapsy svých džínů, Rodolphus popadl jeho zápěstí do železného stisku, ze kterého nedokázal Peter ruku vyprostit. Proč jsem neposlouchal Alastora?, zaklel v duchu a bezmocně se podíval na Smrtijeda, který se teď tyčil přímo před jeho obličejem.

„Vážně se k vám chci přidat," kuňkl Peter, ale tak tiše, že to téměř nebylo slyšet.

„Vážně?" zeptal se posměšně Rodolphus.

„Vážně." Peter vztyčil hlavu, narovnal záda a snažil se využít každý kousíček nově nabyté odvahy. Věděl ale, že ta ho brzy opustí. Mrcha.

„A jak mi to dokáže taková srabotka jako ty?" zeptal se pohrdavě a znovu zatočil hůlkou. Měl velice hezkou hůlku, jasanové dřevo a žíně z jednorožce, dvanáct palců.

„Prostě mě vezmi k Pánovi zla. Sli-slibuju, že nebudu dělat problémy. Brumbál se o nás vůbec nezajímá. Jsme jenom figurky v jeho hře. Všechno je lepší než on."

„Dobře, vezmu tě k Pánovi zla. Ale jestli jenom cekneš, s Bellou si s tebou pohrajeme a věř mi, to budeš prosit, abychom tě zabili," řekl a krutě se zasmál, až Peterovi z toho chladu naskočila husí kůže.