V tomhle Draco uměl chodit až moc dobře. Nasadil ten nejtvrdší výraz, jaký se mu povedl a o krok od Nebelvíra odstoupil.

„Proč tě to zajímá?" zeptal se odměřeně.

Harry se krátce zasmál. „Jsme zase u toho? Už minule jsem ti vysvětloval, že tě chci víc poznat. A oprav mě, pokud se pletu, ale tohle téma do toho poznávání docela zapadá, ne?"

„Vím, co jsi minule říkal." Odsekl blonďák. „Ale taky vím, co jsem tobě říkal já." Nemusel to vyslovovat nahlas. Podle Harryho výrazu mu bylo jasné, že ví, o čem mluví. Pak, když Harry jen krátce přikývnul, mu to potvrdil. Přesto měl Vyvolený potřebu vyslovit to i nahlas.

„Vím, ale pořád si myslím, že jsi to nemyslel zase tak vážně." Pokusil se usmát, ale spíš se ušklíbnul. „Musíme spolu mluvit, Draco. Neodháněj mě od sebe jen proto, že vytahuju tobě nepříjemný témata." Požádal.

„Zbytečně to komplikuješ, Pottere." Zakroutil hlavou, přešel k oknu a otočil se k Harrymu zády.

„Možná ano." Připustil černovlasý muž, zatímco se k blonďákovi pomalu a nenápadně přibližoval. „Možná už to komplikovaný je." Došel až k němu a jednu ruku mu obtočil kolem pasu a přitáhl ho k sobě. „Ale řekni mi, Draco, když já to tak komplikuju, proč jsi ke mně dnes přišel?" zašeptal mu zezadu do ucha.

Dracovi, i když se snažil ovládat, přejela husí kůže po celém těle. Otřásl se. Zatracený Potter. Jeho blízkost byla vražedná. Už zase bojoval s potřebou se nadechnout, což bylo v jeho blízkosti čím dál těžší.

„Kvůli sexu. Říkal jsem ti, že o nic jiného z mé strany nejde." Odpověděl, když konečně chytil dech.

V tu chvíli ho Harry pustil a o kousek odstoupil. Mohl tuhle odpověď očekávat. Draco mu to opakoval při každé příležitosti. I tak se ho to ale dotklo. V koutku duše doufal, že se jeho postoj aspoň o kousek změnil.

Založil si ruce na prsou a čekal až se na něj Zmijozel otočí. Ten tak udělal ihned. Při pohledu na jasně naštvaného Harryho se ušklíbnul. „Copak? Čekal jsi snad něco jiného?"

„Ano, abych řekl pravdu, tak čekal. Byl jsem k tobě upřímný, od začátku. A ty lžeš sám sobě, pokud nedokážeš připustit, že v tom klubu se stalo něco neuvěřitelnýho. Chtěl jsem být trpělivý, ale už mě nebaví poslouchat to samé stále dokola."

„O čem to mluvíš? Byl jsem k tobě upřímnější, jak ke komukoli jinému. Nemazal jsem ti med kolem pusy. Řekl jsem, ať ode mě nic nečekáš." Stál si za svým Draco.

„Máš pravdu, to jsi řekl. Několikrát." Přikývnul Harry na souhlas a sklopil pohled dolů. Nehodlal ukazovat Malfoyovi, jak se ho jeho slova dotýkají. Zároveň ale netušil, jak tuhle situaci vyřešit. Napadlo ho jen jediné řešení.

„Měl bych jít." Odhodlal se mu podívat zase do očí.

Pokud Draco něco cítil, rozhodně to uměl dobře maskovat. Protože jediné, co udělal, bylo chladné přikývnutí. „Asi to bude nejlepší."

Oo

Harry si ten rozhovor přehrával stále dokola. Možná to neměl tak rychle vzdávat. Možná měl zůstat, a přece jen trochu zpomalit, a tak na něj netlačit. Ale... nemohl kolem nich nechat tu obrovskou a odolnou zeď. Pokud mezi nimi mělo vzniknout něco jiného než sex, tak se museli pokusit tu zeď zbořit. To by ale museli chtít oba. A jak se Harry ujistil, tak jeho bývalý školní rival nechtěl.

Takže asi bylo dobře, že odešel. Protože Harry byl, co se týkalo jeho citů k Dracovi, minimálně zmatený. Takže pokud to mělo skončit, tak lépe dřív než později.

Kdyby ho alespoň neměl neustále v hlavě. Jak na někoho přestat myslet, když jeho obraz máte stále před očima? Draco Malfoy sedí u něj v křesle a pije svoji whiskey. Draco Malfoy se mu vysmívá a nadává mu do hlupáků. Draco Malfoy a jeho oči. Draco a jeho rty... Draco Malfoy.

Ale nezastavil ho, i když měl šanci. Naopak. Řekl mu, že je to to nejlepší. Odejít a už se spolu nevidět. Takže by se měl hodně rychle vzpamatovat.

Takže se loučím Draco Malfoyi.

Oo

Draco seděl u Hermiony v ordinaci přímo naproti ní. Nemluvila. Jen tiše seděla a míchala si svůj čaj, kterému věnovala veškerou svou pozornost. Nebo to tak aspoň vypadalo.

„Spím s Potterem." Vypálil na ni a hned si nadával, že nedržel pusu, ale co měl dělat? Poslal ho pryč, přesvědčený, že se vrátí. Že sex je tak dobrý, že to Nebelvíra přesvědčí, aby se přestal zajímat. Pokračovali by tam, kde skončili. Už to ale byly dva dny. A on se neobjevil.

Hermioně lžička zamrzla v ruce. Nevěřícně se na něj podívala. „Cože?"

„Teda... spal jsem s Potterem." Opravil se. „Několikrát."

„Jak..." snažila se položit otázku, ale Draco věděl, co ji zajímá.

„Potkali jsme se v jednom klubu. To jsme ještě nevěděli, že jsme to my. No a pak jsme v tom pokračovali, i když jsme to zjistili." Proč jí to proboha všechno vyprávěl? Protože mu nic jiného nezbylo.

„Takže ty jsi ten kouzelník, kterého potkal v jeho čtvrtek?" Nemohla stále uvěřit Hermiona.

„V jeho čtvrtek? O čem to mluvíš, Grangerová?" Nechápal pro změnu Draco.

Ta ale nad jeho otázkou mávla rukou. „Musíš to okamžitě skončit." Řekla tvrdě a nekompromisně.

„Skončil to sám. Nedostal odpovědi na své otázky, tak to skončil."

„Dobře." Přikývla nebelvírka spokojeně. „Proč jsi mi to tedy říkal? Harry vaše tajemství udržel."

„Chtěl jsem se ujistit, že se od tebe nedozví o důvodu mých návštěv."

„Draco, to bych nikdy..."

Ale bývalý spolužák ji nenechal domluvit. „Jojo, jasně. Ty kecy znám. Jde ale o Pottera. Tvého nejlepšího přítele. A když nedostal odpověď ode mě, bude se snažit u tebe. Myslím... chci mít jen jistotu."

„Neřeknu mu to, pokud ho necháš být." Podmínila nebelvírka svoji mlčenlivost. „Dopadlo by to špatně, Draco. To víme oba."

Jistě, že to věděl. Ať se mezi ním a Potterem dělo cokoli, nemělo to žádnou budoucnost. Jak má na něj ale přestat myslet?

Oo

Ron se tu neukázal, Harry. A protože tu bydlí Ginny, nebyla by tvá návštěva vhodná. Omlouvám se. Molly

Tak takovou odpověď nečekal. Ano, věděl, že Weasleyovi už ho neberou tak, jako dřív. Ale tohle? Copak by s ním nevydrželi v jedné místnosti pár minut. Navíc se jednalo o jejich syna. To je všem úplně jedno, že zmizel?

Za poslední dva dny, se byl znovu ptát v Ronově bývalé práci i u jeho bratra v krámku. Bez úspěchu. Neměli o něm ani ponětí. A i když byl Harry na něj vážně naštvaný za to, co provedl Hermioně, začínal mít o něj i strach. Rozhodnul se proto počkat maximálně dva dny a pak po něm v práci vyhlásit pátrání.

Hermiona se, za ty dva dny, stavila jen jednou a jen na chvíli. Pořád se trápila, i když dělala vše pro to, aby to na ní nebylo poznat. Přespání odmítla s tím, že ráno musí brzy vstávat do práce.

A on zase cítil tu starou, známou osamělost. Čtvrtek byl až zítra a stále si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. I když to s Dracem nedopadlo, něco to v něm změnilo. Asi by měl ještě chvíli počkat. Aspoň tak dlouho, dokud ho neuvidí pokaždé, když zavře oči.

Nudil se. Měl před sebou další večer plný předstírání, že si čte, i když do knížky jen tupě zíral.

Pohodlně se usadil do křesla u krbu s náhodně vybranou knihou a sklenkou vína v ruce. Smířený s nudou, která ho čekala.

Jakmile knihu otevřel, plameny v krbu zezelenaly. Postavil se, s falešným úsměvem na rtech, připravený přivítat Hermionu.

Úsměv mu ztuhnul, jakmile z krbu vypochodoval Draco Malfoy.

Nebyl schopen nic říct. Koukal se, jak ze sebe blonďák oprášil všechny saze a pak se narovnal a zahleděl se mu do očí. Harry mu ten pohled opětoval, rozhodnutý jím první neuhnout. Propaloval ho pohledem, přitom ho ten jeho pálil až hluboko uvnitř v těle.

„Mívám špatný sny, jasný?" vyhrknul ze sebe najednou blonďák.

Harry se nechápavě ušklíbnul. „Cože?"

„Chtěl jsi vědět, proč chodím ke Grangerové." Vysvětlil. „Je to kvůli mým nočním můrám."

Když Harry pochopil, co mu Draco říká, široce se usmál. Přišel. Přišel a odpověděl mu na otázku. Přišel, i když nemusel. Přišel, protože chtěl. To znamenalo jedno. Ani náhodou nešlo jen o sex.

„Posaď se." Ukázal mu na jedno ze dvou křesel. A zatímco si blonďák trochu oddechnul, že nebyl vyhozen, Harry přešel k baru, aby mu taky nalil víno, které mu následně podal.

„Čeho se týkají ty sny?" zeptal se ho, zatímco si sedal naproti němu. Asi měl být spokojený, že Draco přišel s odpovědí, ale nemohl to teď nechat být.

„Války, Pottere." Vyštěkl na něj zmijozel.

Harry přikývnul. „Mohl jsi mi to říct dávno. Taky je mívám."

Chvíli bylo ticho. Harry se v duchu stále radoval a přemýšlel, na co všechno se ho dnes může zeptat. Kam až může zajít? Draco na druhou stranu přemýšlel, jestli udělal dobře. Neměl ale na vybranou. Musel ho vidět, protože Potter mu... chyběl. Přišel by dřív. Zřejmě hned druhý den po tom, co ho poslal pryč. Musel ale počkat na své sezení u Grangerové. Musel mít jistotu, že ona mu nic neřekne. Vymyslet lež o nočních můrách už byla hračka.

„Takže..." začal nakonec Harry pomalu. „Konečně uznáváš, že jde o něco víc? Myslím mezi námi." Kdyby Draco stále dokola opakoval, že ne, asi by ho musel poslat pryč.

„Ano." Přikývl blonďák vážně a vykouzlil tím na Harryho tváři široký a upřímný úsměv. Právě se řítil do pekla, tím si byl jistý. Ale, proč si neužít, dokud to jde? Trpět může později. Pro teď se rozhodl užít si ten zbývající čas.

Měl ale obrovské výčitky svědomí. Měl by být upřímný, odejít a už se nevracet. Grangerová měla pravdu. Dopadne to špatně. A oběma jim to ublíží. A i když byl Potter šíleně otravný, ublížit mu nechtěl.

Jak ale měl odejít, když se na něj Harry díval těma svýma zelenýma očima?

„Takže ty jsi mi na mou otázku odpověděl. Je něco na co se chceš zeptat ty mě?"

„Jedna věc tu je." Ušklíbnul se na něj zmijozel. „Řekni mi, co znamenají ty tvoje čtvrtky?"

Harry protočil oči. „Mluvil jsi s Hermionou." Obvinil ho a byl vážně naštvaný, že mu to kamarádka řekla.

„Mluvil, ale neříkej jí, že jsem ti to prozradil, ano? Vlastně jí o nás neříkej raději nic."

Harry se sice zamračil, ale přikývnul. Přijde doba, kdy jí to bude chtít říct, ale na všechno je ještě čas. A pokud je tohle jediné, co po něm chce? Tak proč to nesplnit.

„A teď, Pottere mluv. Ty čtvrtky mě zajímají."

Oo

Ležel v posteli, nahý, nepřikrytý a sledoval, stejně odhaleného, spícího Draca. Vypadal tak nevinně, že měl chuť ho každou chvíli pohladit. Nebo se ho dotknout. Aspoň krátce. Byl nádherný. A asi i hodně ospalý, protože jakmile společně vyvrcholili a Harry z něj vyklouzl a odvalil se vedle něj, Draco usnul.

Ale byl to další krok. Nesnažil se rychle obléct. Nesnažil se odejít. A nesnažil se, dokonce, o tom ani mluvit.

„Nehleď na mě." Přerušil ho blonďákův hlas z přemýšlení. „Vzbudilo mě to."

„Promiň." Omluvil se mu s úsměvem. „Nemůžu si pomoct. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tu jsi." Rozhodnul se odpovědět upřímně, i když se bál, že ho tím zase vyděsí.

Draco otevřel oči a posadil se. Harry se nejdřív lekl, že chce odejít, ale jen seděl a sledoval ho, tak ho napodobil. Sednul si naproti němu a ruku mu položil na nahé koleno.

„Nechtěl jsem přijít." A neměl jsem chodit. Dodal v duchu sám pro sebe.

„Ale přišel jsi." Pohladil ho znovu Harry a sledoval, jak chloupky na blonďákové noze, se staví do pozoru.

„Nemohl jsem si pomoct." Přiznal zmijozel a zároveň zopakoval Harryho předchozí slova. Sklonil se, aby ho mohl políbit. Harry chtěl upřímnost a Draco se rozhodl dát mu jí tolik, kolik jde. Nemohl mu říct to nejdůležitější, ale ty ostatní věci... Aspoň něco, říkal si.

„Jsem rád, že jsi přišel." Zašeptal Harry do jeho rtů a přitahoval si ho pomalu blíž. Rukou jel po jeho kůži od kolene směrem nahoru. Blonďák spokojeně zamručel, když se ho lehce dotkl na jeho údu.

A najednou...rána.

Leknutím od sebe oba odskočili.

„Co to bylo?!" ptal se Harry zmateně.

„To se ptáš ty mě? Ty tu bydlíš." Odsekl Draco, zatímco lezl z postele a rychle na sebe soukal kalhoty. „Šlo to ze spodu."

Harry ho rychle napodobil a společně se vydali po schodech dolů. Hůlky měli oba připraveny.

Před dveřmi do obývacího pokoje se zastavili. „Může to být Hermiona." Zašeptal Harry. „Nemá to teď lehké. Tak raději chvíli počkej tady." Doporučil mu. Kdyby to vážně byla Hermiona, hned by jí bylo jasné, co se tady dělo a Draco přece nechtěl, aby to věděla.

A to zmijozel věděl taky, ale... „Co když to nebyla ona?"

Ale to už Harry otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Pomocí kouzla si rozsvítil a hleděl na postavu ležící před krbem, schoulenou do klubíčka.

„Rone." Vykřikl a ihned ke svému příteli běžel. Sklonil se nad ním.

„Harry." Dostal ze sebe Weasley těžce. „Pomoz mi." A omdlel...nebo spíš usnul, došlo Harrymu.

Při těch slovech se k němu totiž dostal alkoholový odér vycházející z Ronových úst.

Oo

Draco mu pomohl dostat Rona do patra, do jednoho z pokojů pro hosty. Ten celou akci prospal. Uložili ho a pak se Draco rozloučil. Nabízel se, že zůstane, kdyby něco, což Harryho potěšilo, ale odmítl.

Po jeho odchodu, Harry Rona znovu zkontroloval a pak si šel taky lehnout. Nejdřív chtěl dát vědět Hermioně, pak ale usoudil, že by ji zbytečně vyděsil. Ráno si s kamarádem promluví, zjistí, co se s ním děje a pak teprve zajde za kamarádkou. V nejlepším případě, půjdou oba.

Ráno vstal hodně brzy. Nemohl spát. Měl na zrzka tolik otázek a ty ho celou noc budily. Potichu proto, aby ho nevzbudil, šel do kuchyně a uvařil plnou konvici kávy a připravil lehkou snídani. Nějak předpokládal, že mu asi nebude moc dobře.

Teprve pak usoudil, že na spánek měl dost času a teď nastala chvíle vhodná na odpovědi. Třikrát zaklepal na dveře pokoje, ve kterém Ron spal a ihned vstoupil dovnitř, nečekaje na svolení.

Pokoj byl prázdný. Jen neustlaná, rozválená postel Harryho přesvědčila, že tam jeho kamarád opravdu spal.

Odešel...prostě se sebral a odešel. Ten sobecký parchant. Nadával na něj v duchu Harry.

Přešel k posteli a z polštáře zvedl kousek pergamenu, který ležel na polštáři.

PROMIŇ, HARRY

Dvě slova, nic víc. Žádné vysvětlení.

Jak chceš, Rone, zjistím si to sám.

_______________________

Tak, je minuta po půlnoci. Čtvrtek začal, tak tu máte novou kapitolu :).

Musím vám vše čtenářům strašně moc poděkovat. Je vás víc, než jsem čekala. Blížíme se tisícovce přečtení a to dnes vydávám teprve osmou kapitolu :).

Takže vám děkuju. Všem, za hvězdičky, komentáře, ale i těm, kteří si příběh jen čtou a líbí se jim. Jste úžasní, všichni.

Dál vám musím říct, že jsem se přihlásila do soutěže, kterou tady na wattpadu pořádá womiska . Tu vám určitě nemusím představovat, ale pokud ji někdo neznáte, určitě si ji najděte. Píše skvěle :). V soutěži jsme si měli vybrat z 10 postav ze světa HP, o kterých následně budeme psát (celkem tři příběhy). Draca mi vyfoukla jiná slečna :D a pak už jsem se rozhodovala až moc dlouho, takže mám Pansy. Sama na sebe jsem zvědavá :-D. Budu ráda, když mi budete držet palce. Určitě vám dám pak vědět, jak jsem dopadla :).

No a co říkáte na dnešní kapitolu? Co Draco? Něco tají a asi to bude něco velkého, když Harrymu takhle lže, hm? A dokonce kvůli tomu přiznal jejich vztah Hermioně. Co myslíte? Dokáže si někdo tipnout?

A Ron? To je taky jedna velká Tajemná komnata.

Těším se na vás příště. Užijte si víkend.

Vaše Mische <3