Dotyky. Harry je miloval. A způsob, jakým se ho dotýkal Draco... bylo to neuvěřitelné. Zkoumal každý kousek jeho těla. Pomalu přejížděl po jeho nahé kůži, chvilku jen lehce, konečky prstů, občas zapojil celé dlaně. Začal u krku a pokračoval dolů. Zastavil se u břicha. Harry nadzvedl hlavu, aby zjistil, proč přestal a naskytl se mu pohled na nahého Draca Malfoye, který se zrovna skláněl a jazykem obkroužil jeho pupík. V Harryho slabinách cuklo.

Byl nádherný. Pohled na něj byl přímo oslňující a Harry nedovedl pochopit, že si toho nevšiml nikdy dřív. Chtěl hlavu znovu položit a vychutnávat si ty pocity, ale nemohl od něj odtrhnout oči.

Když se Draco svým jazykem vydal na pouť, Harrymu na těle naskočila husí kůže. Pomalu, pomaličku se jazykem posouval od pupíku vzhůru.

Harry položil hlavu zpět na postel a z jeho úst uniklo hlasité zasténání ve chvíli, kdy kolem své bradavky ucítil jemné stisknutí zubů. Položil ruce na Dracova stehna, stiskl je a pak se s nimi vydal výš. Potřeboval se ho tam dotknout. Mít důkaz, že jsou oba stejně vzrušení.

Ve chvíli, kdy se ho tam Harry dotkl, Draco vzrušeně sykl, a to Harryho vyburcovalo. Silou se posadil a zároveň si blonďatého zmijozela přitáhl k sobě blíž. Seděl mu teď tedy mezi nohama a své nohy měl obtočené kolem Harryho boků.

Jazykem mu vnikl do úst a zmocnil se jím toho jeho. Rukou zkoumal jeho klíční kosti a hruď porostlou jemnými světlými chloupky.

Druhou rukou uchopil Dracův penis. Ten okamžitě zalapal po dechu a rukou mu zajel do vlasů za které bolestivě zatáhl. Harry nemyslel na svoje potěšení. Nemyslel na to, že v jeho vlastním penisu bolestivě škube, protože taky prosí o pozornost. Bylo mu to jedno. Teď ho zajímalo jen jedno. Pohled na vzrušeného Draca Malfoye, který mu vzdychá do úst a tahá ho za vlasy. Za tenhle pohled by v tuhle chvíli nevyměnil nic.

Chvíli ten penis jen držel v ruce a ani s rukou nepohnul. Ale když z Dracových rtů vyšel plačtivý zvuk, rozhodl se reagovat. Nejdříve ho jen pomalu pohladil a palcem přejel po špičce, kterou několikrát obkroužil. Pak se ale rozhodl zrychlit. Uchopil ho pevně do celé dlaně, rozhodnutý rychlými pohyby přivést Draca k vrcholu.

,,Pottere, tohle je..." vydechl mu Draco do úst, ale nebyl schopný větu dokončit.

Harry sám zalapal po dechu, když najednou ucítil ruku na svém vlastním penisu. Draco si ho přitáhl ještě o kousek blíž a v tom okamžiku Harry svou rukou uhnul a jejich erekce se dotkly. Harry vyrazil pánví dopředu, aby ten pocit znásobil a rovnou zmijozela opět políbil.

Vzájemné tření, které se neustále zrychlovalo, klouzavé pohyby rukou a k tomu Dracův jemný jazyk, který mu tančil v ústech.

Nevydržel.

Zaklonil hlavu a vykřikl. Draco ho o pár vteřin následoval. Zřítil se přímo na něj. Povalil ho zpátky do postele a Harry nevědomky kolem něj obtočil ruce a opět si ho k sobě přitáhl. Svou chybu si ihned uvědomil. Dracovo tělo v jeho objetí ztuhlo a ihned se začal odtahovat. Ať Harry chtěl nebo nechtěl, musel ho pustit.

Blonďák, aniž by mu věnoval pohled, z postele vstal a začal se oblékat. Harry ho napodobil, protože mu přišlo nepatřičné si dál v klidu nahý ležet.

,,Odcházíš?" položil zbytečnou otázku, zatímco si zapínal košili.

,,Ano." Přikývl blonďák, v obličeji už zase nasazen svůj typický arogantní výraz. ,,Věděl jsi přece..."¨

,,Věděl." Přerušil ho Harry. ,,Ale mohl jsi zůstat. Nikdo neříká, že jsme museli mluvit." Usmál se.

Malfoy pozvedl obočí a ušklíbl se. ,,Co mi můžeš nabídnout, Pottere?" zeptal se výsměšně, ale Harry tak nějak poznal, že to bylo hrané. Že ve skutečnosti se mu vůbec nevysmívá. Ne po tom, co před chvílí zažili. I když vlastně opět k sexu nedošlo. I když to bylo zase rychlé, uspěchané. Jenže, když byli spolu, bylo to jak uragán. Potřebovali se navzájem dotýkat a způsobovat si rozkoš. Bylo to silné. Magické. Nebylo to jen o posteli. Nemohlo být. Ať si Malfoy říká co chce.

,,Nabídnout?" zasmál se znovu Harry. ,,Zůstaň a uvidíš."

-----------------------------------------------------

Hermiona seděla doma. V jejich obýváku, na gauči. Opřená o opěradlo a plakala. Nebrečela nahlas. Spíš jen tiše nechala stékat slzy po tvářích. Ze začátku se je snažila utírat, ale nemělo to cenu. Bylo jich tolik, že to nestíhala, tak to po chvíli vzdala.

Tenhle večer nezačal špatně. Večeře s Harrym byla výborná, i když na ni kamarád zapomněl, nakonec si ji spolu užili. Nakonec se i zdálo, že její už měsíc až moc smutný přítel má lepší náladu. Spěchal domů, podivně natěšený. Možná, že kdyby společný večer neukončili tak brzy, tak by vše dopadlo jinak. Ale oni ho ukončili a ona musela domů.

Milovala svého manžela. Merlin jí byl svědkem, že ano. Opravdově, hluboce a poctivě. Dnes ale úplně ztratila jistotu, že on ji taky.

Už delší dobu byl zamlklý. Vůbec s ní nemluvil, nepohladil ji, neřekl ji, že ji miluje. Dnes ale zašel ještě o trochu dál.

Pořád si myslela, že se to zlepší. Pracovala jako lékouzelník-psycholog. Dokázala poznat jisté náznaky deprese. Nemohla ovšem manželovi pomoct, když on sám nechce. Navíc si byla poměrně jistá, že před ní něco tají. A dnes už by se ani nedivila, kdyby měl opravdu nějakou milenku. Teď už to ale bylo jedno. Opustil ji. Sbalil si svoje věci a přemístil se pryč. Takže bylo po všem. Ta láska, o které si vždy myslela, že je nekonečná a že s ní nic neotřese, skončila.

Když přišla domů, už seděl v kuchyni u stolu a u sebe sbalené kufry. ,,Jdu pryč." Oznámil jí. Snažila se z něj dostak kam a proč, ale jako obvykle s ní nemluvil. ,,Prostě musím." Opakoval stále dokola a na její další snahy pouze záporně kroutil hlavou.

Hermioniny prosby se postupně změnily na nadávky a snaha o klidnější tón na křik. Kdyby ji viděl nějaký její kolega, rozhodně by ji nepochválil, ale nemohla si pomoct. Zrovna se jí zhroutil svět. Život, který brala jako pevný bod. Skálu, se kterou nic nehne.

Mohl by se jí někdo divit, že ho nakonec uhodila? Nemohl. Ani Ron se nedivil. Jen si rukou protřel tvář a s tichým ,,Promiň" zmizel.

Už to byly dvě hodiny, co byl pryč a ona nemohla přestat brečet. Kdyby ráno nemusela do práce, tak by si snad dala další víno. Ale vždycky byla zodpovědná. A ani Ronald Weasley to nezmění. Prostě se přes to přenese. Nakonec se to podaří, protože když ona Ronovi nestála za vysvětlení, on jí nestojí za trápení.

A s touto myšlenkou si vlezla do postele a kašlala na to, že vypustila večerní hygienu. Ráno si přivstane a napraví to. Zabalila se do své oblíbené deky, kterou jí dala kdysi Giny k vánocům a usnula.

--------------------------------------------------------

,,Možná bych mohl zůstat." Řekl Malfoy jakoby nic, ale když viděl světýlka v Harryho očích dodal. ,,Na jednu skleničku a nebudeš mě otravovat zbytečnýma otázkama."

Harry protočil očima. ,,To ti slíbit asi můžu." Zasmál se a vedl zmijozela po schodech dolů, do obývacího pokoje, kde se Draco usadil do jednoho z křesel a sledoval Harryho, jak rozlívá whiskey do dvou sklenic, jednu mu následně podává a sám si sedá do druhého křesla.

Chvíli pili mlčky. Každý si pomalu upíjel ze své sklenice a koukal před sebe. Snad jakoby se snažili vyhnout vzájemnému pohledu.

Překvapivě to nebyl Harry, kdo ticho přerušil. ,,Tak jo Pottere. Co jsi dělal celou dobu, co jsme se neviděli?" snažil se, aby jeho otázka vyzněla tak, že ho to vlastně vůbec nezajímá, ale Harry věděl, že hoří touhou to vědět.

Zasmál se nahlas, protože na tom nebylo nic zajímavého. ,,Většinou pracoval." Přiznal pravdivě. Dál to nerozváděl. Nehodlal vysvětlovat, jak se stalo, že uvíznul v kanceláři, místo toho, aby byl v terénu.

,,To jsem tak nějak předpokládal, že slavný Harry Potter chytal zločince. Myslel jsem to ale jinak. Vztahy a tak. Co se stalo s tou malou zrzavou lasičkou?" ušklíbnul se.

,,S Ginny? No možná sis stačil všimnout, že ona tak nějak nemohla být můj typ. Rozešli jsme se."

Draco se ve svém křesle víc uvolnil. Levou nohu si přehodil přes tu pravou, napil se ze své whiskey a zasmál se. ,,Nepovídej. Takže Hrdina Potter, zachránce kouzelnického světa zlomil srdce své lásce ze školy? To pro její rodinu musel být šok, ne? Doufali, že se dostanou z té chudoby a zase nic."

Harry se v křesle narovnal a zamračil se. ,,Proč tohle říkáš?"

,,A není to snad pravda Pottere? Nejsi hrdina? Ten, co všechny zachránil? Ten, co zbavil svět Temného pána? Ten, co dostal smrtijedy do Azkabanu?"

,,Jednomu jsem z něj pomohl." Vyštěkl Harry, ale hned měl chuť si jednu vrazit. Tohle říkat neměl.

Malfoyovi oči potemněly. Vztek mu přejel přes obličej a chvíli to vypadalo, že po Harrym skočí a udeří ho. Byl to ale rozený aristokrat. Takže místo toho klidně položil skleničku na odkládací stolek a postavil se k odchodu. ,,Říkal jsem, že je to chyba. Půjdu." A otočil se ke krbu.

Harry si povzdechl. Podobnou situaci už dneska jednou zažili. ,,Počkej. Omlouvám se jasné. Ale vyprovokoval jsi mě." Pokusil se ho zastavit chytnutím za ruku, ale Draco se mu vytrhl. Aspoň se ale zastavil.

,,Proč to děláš? Proč jsi o tom začínal mluvit?" dožadoval se Harry odpovědi, ta ale nepřícházela.

Draco stále stál otočený k němu zády a hleděl do krbu. Nebelvír se k němu pomalu přiblížil a opatrně se natiskl na jeho záda. Nemohl a nechtěl ho nechat takhle odejít. I když měl na něj vztek. To, co předvedl bylo zbytečné. Přesto si nedovedl představit, že by teď odešel. ,,Dokážeš mě vyprovokat tak, jak nikdo jinej." Vzdychl mu zezadu do ucha a usmál se, když se Malfoy přitom šepotu slabě zatřásl a zalapal po dechu.

,,Nápodobně." Vydechl Malfoy potichu.

,,Možná jsou témata, která bysme měli vynechat." Navrhnul Harry v dobré víře, že Draco bude souhlasit a vše bude zase v pořádku, ale blonďák se opět odsunul.

,,Jak jsem dnes již říkal. My nejsme kamarádi a nikdy nebudeme. Můžeme spolu spát, ale mluvit spolu nemá cenu. Jak jsme právě zjistili, ani nám to nejde." A aniž by počkal na reakci, nabral si letaxový prášek do dlaně a postavil se do krbu. ,,Měj se Pottere." Rozloučil se a pak už Harry jen slyšel, jak vyslovil ,,Malfoy Manor" a byl pryč.

Oo

Tohle bylo celé špatně, opakoval si Harry stále dokola, zatímco se převaloval v posteli a nebyl schopný usnout.

Nedokázal pochopit, co se to stalo. Malfoy zničehonic trousil ty urážející a posměšné poznámky, až se neudržel a vrátil mu to stejnou měrou. Možná ještě tou horší. Moc dobře věděl, že Malfoy nechtěl nikdy být smrtijed. Byl k tomu donucen. A Harry to dnes použil proti němu.

Proč se ale choval tak, jak se choval? Zničehonic?

Takhle si Harry ten večer teda nepředstavoval. Myslel, že si dají pár skleniček. Pronesou jen pár zdvořilostních vět a pak se vrátí k tomu, co jim jde nejlépe. Možná by se konečně stalo i to, po čem nejvíc toužil. Ale... pak se to pokazilo.

Malfoy odešel a neřekl jestli se ještě hodlá ukázat.

Dobře, měli dohodu, se kterou Harry souhlasil, že spolu nebudou mluvit, ale tohle přece musí vyřešit. Asi bude riskovat hodně, když to téma zase otevře, ale nemůže to mezi nimi zůstat. To by věci jen zhoršilo.

A Taky...Hermiona říkala, že Malfoy k ní chodí. Mohl by se pokusit zjistit o co jde.

------------------------------------------------

Hermiona si myslela, že jí spánek pomůže. Že se z toho nejhoršího vyspí a bude to lepší. Ale to se pletla.

Ihned po probuzení se jí na hrudi usadila bolest, tak šílená, že se chvíli nemohla ani pořádně nadechnout. A ona, i když odbornice, neznala způsob, jak se jí okamžitě zbavit kromě jedné. Jen při myšlence na jejího manžela se jí chtělo opět brečet.

V koupelně si proto dala dávku uklidňujícího lektvaru a začala se chystat do práce. Svoje povinnosti zanedbávat rozhodně nebude.

Oo

,,Dnes jsi nějaký podrážděný." Pronesla směrem ke svému pacientovi a upila ze své kávy.

,,Každý den nemůže být posvícení." Ušklíbnul se na ni její bývalý spolužák. Ano, občas tomu stále nevěřila. Draco Malfoy. Ten, který ji na škole nadával do mudlovských šmejdů a jednu dobu si určitě přál její smrt, k ní teď chodí třikrát týdně a svěřuje se jí se svými problémy. Nebylo to s ním jednoduché. Stále byl arogantní, namyšlený a snažil se ji přechytračit. Ale změnil se. Tím si byla jistá. Dokonce se většinu času snažil být slušný.

,,To nemůže." Dala mu za pravdu. Měla s tím osobní zkušenost. ,,Tak mi pověz, co se stalo?"

,,O tom bych nerad mluvil."

,,Víš Draco, když mi to neřekneš, tak ti nemůžu pomoct." Snažila se ho přesvědčit. ,,Zase jsi měl ty sny?"

,,Na ty už jsem si zvykl." Mávnul rukou. ,,Můj problém není něco, ale někdo. Strašně mě rozčiluje. Nemůžu ho vystát a někdy mám vážně chuť ho zabít."

Hermiona se zasmála. Lektvar jí vážně pomohl. ,,Připomíná mi to tvé řeči o Harrym ve škole."

Smích ji přešel, když si všimla, jak při vyslovení kamarádova jména Malfoy ztuhl.

,,Mluvíš o něm?" zeptala se. Nemusel odpovídat. Výraz ho prozradil. ,,Co se stalo?"

,,Nic důležitýho. Raději bych mluvil o těch snech." Snažil se změnit téma. Neměl o tom vůbec začínat. Mělo mu být jasné, že Grangerová přijde na to o koho jde.

,,Draco, pokud se něco stalo, měla bych to vědět." Naléhala.

,,Nic se nestalo jasný?" vyjel víc nahlas a víc zuřivě, než sám chtěl. ,,Prostě je to Potter. To stačí. Teď se pojď bavit o něčem opravdu důležitém."

Hermiona, ač si nebyla jistá, jestli je to dobrý nápad, tak přikývla. ,,Dobře, tak mi řekni o tom snu."

Draco se nadechoval k odpovědi, když se dveře do Hermioniny ordinace rozrazily a dovnitř vběhl samotný Harry Potter.

Jakmile spatřil dvojici sedící uvnitř, zarazil se. ,,Pardon." Vysoukal ze sebe. ,,Nevěděl jsem."

Hermiona zakroutila hlavou a postavila se, aby kamaráda vyprovodila na chodbu. Předběhl ji ale Malfoy, který se postavil vedle ní a začal si upravovat sako. ,,To je v pořádku, jsem na odchodu." Pronesl chladně a chystal se odejít.

,,Počkej Draco, nechoď. Harry půjde." Přemlouvala ho a vrhala zuřivé pohledy na svého kamaráda. Kolikrát mu říkala, že vždycky před vstupem do její kanceláře musí klepat. Kolikrát mu kladla na srdce, že většinou mívá pacienty, tak ať dává o své návštěvě dopředu vědět? Ale to je jak mluvit do dubu, opravdu.

,,V pořádku. Dokončíme to příště." Kývnul na ni a protáhl se kolem Harryho a pospíchal rychle pryč.

Hermiona se podívala na svého přítele. Rozzuřeně. Ano, taky si s ním chtěla promluvit o Ronovi, ale nemůže jí přece takhle zasahovat do práce. ,,Tak co jsi potřeboval?" zeptala se ho a ukázala na křeslo ať se posadí.

Harry ale přejížděl pohledem z ní na dvěře a zase na ni. ,,Promiň Hermiono." Omluvil se a bez vysvětlení vyběhl pryč.

Oo

Draco vystoupil na rohož před obrovským krbem v jeho ložnici na Malfoy Manor. Stěží popadal dech, stále zadýchaný z toho, jak z Munga vyloženě utekl.

Zase ten zatracený Potter. To mu nedá ani chvíli klidu?

,,Skřítku." Zavolal do prázdna a v tu chvíli se před ním s lupnutím objevilo malé stvoření.

,,Pán Draco volal?" uklonil se skřítek.

,,Přines mi víno." Poručil a už jen čekal až skřítek před něj naservíruje plnou číši bílého vína.

Pořádně se napil a posadil se na kraj své vlastní postele. Měl vztek. Neuvěřitelný vztek. Na Grangerovou, na Pottera. Ale největší vztek měl na sebe. A taky na ty pocity, které měl, když byl s Potterem. Nemůže v tom pokračovat. Nemůže. Ale...nemůže si pomoct. Sakra.

Nejlepší by bylo držet se od něj co nejdál. Nevidět ho.

Další lupnutí ho vyrušilo z přemýšlení.

,,Pane Draco?" ozvalo se nesměle.

,,Co se děje?"

,,Máte návštěvu."

Návštěvu?

,,Kdo to je?" přece to není? Ne, to není možné. Sám řekl, že by sem nevkročil.

,,Harry Potter, pane."

---------------------------------

Tak další kapitola je za námi a já doufám, že jste si její čtení užili.

Všem moc děkuji za reakce na tu minulou. Jak za hvězdičky, tak komentáře. Chtěla jsem vás všechny, kdo mi nechal komentář označit a jmenovitě poděkovat, ale wattpad nespolupracuje a vůbec mi to nejde :-/. Nechápu, co s tím je. Snad to do příště zjistím :).

A jinak je tu novinka. V neděli 18.8.2019 vyjde první kapitola mého originálního příběhu. Jmenuje se Popcorn Drama a já doufám, že si příběh nenecháte ujít a dáte mu šanci.

Užíjte si víkend.

<3 Vaše Mische <3