Harry se ve svém křesle nervózně zavrtěl. Očima sledoval šálek své už dávno vystydlé kávy, aby nemusel pohlédnout do Hermioniných zkoumavých očí. Ona na něm vždycky poznala, že je něco špatně. A dnes tomu nebylo jinak. Jeho včerejší nepřítomnost na večeři tomu vůbec nepomohla.

Od chvíle, kdy vystoupil z jejich krbu, nezavřela pusu a nenápadně se snažila zjistit, co se s ním děje. Pokoušel se ji přesvědčit, že o nic nejde, ale v tomhle ohledu nebyl nikdy dobrý herec.

,,Naposledy Harry, co stebou je? Jsi zamyšlený, nevěnuješ pozornost tomu, co ti říkám a zdáš se mi smutný." pronesla poněkolikáté vyčítavým tónem.

Ve snaze o uvolněnou polohu si přehodil nohu přes nohu, levou rukou pohladil květinový vzor křesla a konečně zvedl zrak ke své kamarádce.

,,Mám nějaké starosti, ale to bude dobré. Nemusíš se bát." uklidňoval ji. ,,A kde je vůbec Ron?" poukázal poprvé od svého příchodu na nepřítomnost svého kamaráda a Hermionina manžela, ve snaze změnit téma.

,,Poslední dobou stále někam mizí." povzdechla si nešťastně. ,,Netuším kam. Nemluví se mnou."

,,Nemyslíš si snad..."

,,Já nevím co si mám myslet, Harry. Odchází kdo ví kam, za bůh ví kým a nemá potřebu se mi svěřovat. Když se zeptám, tak mění téma."

,,Je to Ron. Ten by ti tohle nikdy neudělal." bránil ho Harry.

,,Snad máš pravdu."

Harry si nedovedl představit, že by si Ron někoho našel a Hermionu podvedl. Bral ji, jako výhru v loterii, i když pořádně nevěděl, co to loterie je. Byla pro něj ženou jeho života. On by ji nepodvedl. Harry by za něj dal ruku do ohně. Tu ruku, kterou se včera dotýkal sám sebe.

Po tom fiasku v uličce za klubem se přenesl domů a dal si dlouhou sprchu, než se uložil do postele. Tam se hodiny převaloval a snažil se z hlavy vytěsnit myšlenky na nenáviděného bývalého spolužáka. Nechápal, co se to s ním dělo. Neměl by mít před očima obraz Draca Malfoye. Ale nedokázal tomu zabránit. Ve chvíli, kdy mu došlo, že se myšlenek nezbaví, zavřel oči a jednou rukou zajel pod peřinu, do svých pyžamových kalhot. Byl vzrušený a jelikož to ve městě nevyšlo, tak si musel pomoct sám. Po celou dobu, než vyvrcholil, myslel jen na jediného člověka. Kdyby se jednalo o jinou osobu, než o něj samotného, musel by se tomu zasmát. Ale ono se jednalo o něj.

,,Harry." zatřásla mu dívka ramenem. ,,Co je? Už nějakou dobu na tebe mluvím a ty nic."

Harry se na ni zamyšleně podíval a přemýšlel, jak položit otázku.

,,Věděla jsi, že je Malfoy zpět?"

K jeho překvapení se bývalá nebelvírka zasmála. ,,Tak o to jde? Potkal jsi ho někde?" vyzvídala. Ale Harry se zamračil. ,,Takže věděla. Proč jsi něco neřekla?"

,,Byl za mnou v práci Harry. Navíc jsem myslela, že o tom budeš vědět od Pastorka."

,,Za tebou v práci?" Hermiona pracovala jako lékouzelník-psycholog u Sv. Munga. Proč by tam za ní Malfoy chodil? To měl nějaké problémy? Psychické? ,,Proč tam za tebou byl?"

,,Víš, že o tom stebou mluvit nemůžu." odpověděla nekompromisně a Harry věděl, že to z ní nevytáhne.

,,Dobře." smířil se s tím. ,,Tak proč by to měl vědět Pastorek?"

,,Ten ho sem nechal zavolat. Skončilo vyšetřování na Malfoy Manoru. Musím tedy říct, že jim to trvalo až moc dlouho." kroutila hlavou nad pomalou prací ministerstva. ,,Vrátili jim ten dům. Proto přijel."

,,Takže se stěhuje zpět?" vyvalil Harry oči. Pořád doufal, že je tu jen na skok a brzy zase odjede. Tím by skončili jeho starosti.

,,Zatím to tak vypadá. Jen nechápu, že ti to Pastorek neřekl."

,,Víš moc dobře, že nemáme nejlepší vztahy. Od doby, co mě přesunul z terénu do kanceláře se mnou moc nemluví." protočil Harry očima. Sám nevěděl, proč se po škole rozhodl stát se bystrozorem. Asi proto, že to od něj každý čekal a on sám netušil, co by rád dělal. Byla to jistota. A myslel si tenkrát, že by v tom mohl být dobrý. A opravdu byl. Ze začátku. Asi po dvou letech ve službě se něco zvrtlo. Harry tu práci začal nenávidět a popravdě na ni i trochu kašlal. Pastorek se ho několikrát snažil přesvědčit, aby si vzal dovolenou a odpočinul si, ale nedal si říct. A dopadlo to tak, že při jedné akci Harry přímo ohrozil život svých dvou kolegů. Naštěstí přežili. Harry dostal dovolenou příkazem a když ho přeřadili do kanceláře, tak ani neprotestoval. Pro všechny je to lepší. Akorát tu práci nesnášel ještě víc, než předtím.

,,Takže bydlí na Manoru?" pokračoval Harry v tématu.

,,Myslím že ano. Ale jistá si nejsem. Prý je to tam docela zpustošené. Proč se o něj tak zajímáš?"

Harry se zarazil. Nemohl jí říct pravdu. Tohle je prostě věc, se kterou se nemůže a ani nechce chlubit. Ale něco říct musí.

,,Je to Malfoy. Známe ho všichni. Co když něco plánuje?" zašklebil se.

,,Jsi jak dítě Harry. On dospěl. Zkus to taky." dostalo se mu rady.

,,Promiň Hermiono, ale tomu se mi nechce věřit." Malfoy byl vždy namyšlený, arogantní zmetek. Nevěřil tomu, že by se změnil. I když v těle Marca se nechoval špatně, ani zle. Ale to byla jen jeho role. Nic víc. Přesvědčoval Harry sám sebe.

oo

Návštěva Hermiony se nakonec protáhla až do večera. Harry se snažil čekat na Rona, aby se s ním aspoň na chvíli viděl. Ten ale nedorazil. Čím víc se den přesouval přes odpoledne k večeru, tvářila se Hermiona nešťastněji. Jediná výhoda toho byla, že se aspoň přestala vyptávat, kde se Harry s Malfoyem potkali. Ale...Harry ji nerad viděl nešťastnou. Rozhodl se proto, že hned zítra navštíví Rona v práci a při té příležitosti z něj vytáhne, co se děje. Hermiona má pravdu v jednom. Tohle chování k němu nesedí. Něco se muselo stát.

Ale byla tu další věc na kterou Harry nemohl přestat myslet. Malfoy se vrátil na stálo do Anglie. Malfoy opět bydlí na Malfoy Manor. Co kdyby...? Ne to je blbost. Nemůže se mu ozvat. A ani nechce.

Nechce...

--------------------------------------------

Z neděle na pondělí Harry skoro nespal. Překvapivě ho nebudily noční můry, ale sny úplně jiného charakteru, ve kterých hlavní roli sehrál jeden velice atraktivní blonďák. I z toho důvodu se těšil do práce. Jasně, byl obyčejný úředník, ale i tak přijde na jiné myšlenky.

Horší bylo to, že na něj nečekaly žádné papíry k vyřízení, takže strávil dopoledne nic neděláním a hloupým seděním na místě. Pil jednu kávu za druhou, protože oči se mu neúprosně zavíraly.

Na oběd nešel, protože mu z únavy bylo trochu zle od žaludku, ale jakmile se jeho kolegové z jídla vrátili, rozhodl se, že si zajde za svým nadřízeným a domluví si dřívější odchod domů. Stejně tu byl dnes k ničemu a aspoň se trochu vyspí.

Cestou do kanceláře vedoucího se zastavil v panské umývárně s úmyslem opláchout si obličej. Při pohledu do zrcadla se zděsil. Vlasy rozcuchanější než obvykle. Obrovské tmavé kruhy pod očima a bělmo v očích zčervenalé popraskanými žilkami. Vypadal otřesně.

Pustil studenou vodu a nechal si ji natéct do spojených dlaní. Zároveň naklonil obličej nad umyvadlo. Zrovna ve chvíli, kdy si obličej oplachoval a začal pociťovat menší úlevu, zaslechl zvuk otevíraných dveří a následné kroky.

Rychle se natáhl pro ručník.

,,Pottere. Říkal jsem si, jestli tu na tebe narazím." ozvalo se mu těsně u ucha.

Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že je to Malfoy. Jakmile se ale stalo, po těle mu přejela husí kůže. Zalapal po dechu, ale hned se uklidňoval. Nechtěl, aby si toho Malfoy všimnul.

,,Malfoy." snažil se o lhostejný tón. ,,Tebe bych tu nečekal. Co tu děláš?"

,,Byl jsem za Pastorkem." pokrčil rameny.

,,Slyšel jsem, že se tu zdržíš?" nechtěl se ho ptát, ale potřeboval znát odpověď.

,,Ptal ses na mě?" výsměšný tón mu zněl z hlasu a když se Harry na něj podíval do odrazu zrcadla viděl, jak se šklebí.

,,Ne, ale Hermiona se zmínila."

Tělo za ním se napjalo. ,,Co ti řekla?" Jak by v těch slovech byla skrytá výhružka.

,,Nic, jen tohle." Harry se pomalu otočil směrem k blonďákovi. Blízkost toho těla mu nedělala vůbec dobře. Byl až nebezpečně blízko. Zády se opřel o umyvadlo a zadíval se do těch šedých očí. Na chvíli se v nich totálně ztratil. ,,Měli bysme si promluvit." vylítlo z něj a hned se sám nad sebou zamračil.

,,Směle do toho, jsem jedno ucho." škádlil ho bývalý zmijozel, ale Harry jen zakroutil hlavou. ,,Tady ne. Víš kde bydlím. Tak přijď dnes v devět."

Jasně viděl, jak se v těch šedých očích zablesklo a přes rty mu prolétl úsměv. Pak ale Malfoy nasadil svou tradiční arogantní masku, odtáhl se od Harryho a začal si upravovat sako. Harry ho sledoval a snažil se nemyslet na to, jak dobře ten člověk vypadá.

,,Pokud budu mít čas, tak se stavím." oznámil mu, aniž by se na něj podíval a odešel. Bez dalšího slova, bez rozloučení.

oo

Harry byl jako na trní. Po příchodu z práce domů začal uklízet. Sám nechápal, proč to dělá. Vždyť o nic nejde. Jen si na chvíli promluví a Malfoy zase půjde. Přesto uklízet nepřestal, dokud se celý dům neleskl a nevoněl čístotou. Pak začal chystat večeři. Dušené maso na zelenině. Jeho oblíbené jídlo. Ale ani se toho nedotknul.

V osm večer se posadil do křesla v obýváku s knihou, kterou poslepl nahmatal v knihovně. Otevřel ji sice, ale nepřečetl ani slovo. Myslel jen na jednu věc.

Jsem idiot. Nadával si.

Nechápal proč ho pozval. Vše důležité si řekli už minule. Nebyl důvod ho zvát. Co mu proboha řekne? Nehledě na to, že Malfoy určitě ani nepřijde.

Mohl by si takhle nadávat celou noc, kdyby ho nevyrušil zvonek u dveří. Chvíli se na ty dveře zmateně díval, než mu došlo, že to musí být on. Draco Malfoy. Jistě, nemá přístup k jeho krbu, takže musí přijít normálně dveřmi.

Harryho ani nepřekvapilo, že blonďák nečekal až mu někdo otevře. Prostě chytl za kliku, dveře si otevřel a v celé své kráse si nakráčel dovnitř, jak kdyby mu to tam patřilo. Zastavil se pár kroků od Harryho, který stále seděl opřený v křesle a nahodil svůj typický výraz.

Harry měl vztek a hodlal mu to dát najevo. V hlavě mu běžela slova, která mu vpálí do obličeje. Postavil se a ...

,,Přišel jsi." to jediné ze sebe dostal.

,,Chtěl jsi to, ne?" samozřejmě že chtěl, ale nahlas by to Harry nikdy nepřiznal.

,,Takže si promluvíme?"

,,Nepřišel jsem mluvit." pronesl blonďák chladně a Harry cítil, jak se ten hlas dotkl jeho kůže. Malfoy se k němu přiblížil. Nedotýkali se, přesto Harryho ta blízkost rozechvěla. Měl potřebu se ho dotknout. I kdyby se jednalo jen o krátký, letmý dotek.

Harry mírně zaklonil hlavu a zadíval se blonďákovi do tváře. Touha. Byla tam. V jeho očích, které najednou nebyly světle šedé, ale hnala se jimi divoká bouřka.

Srazili se. Draco Harryho chytil za krkem a přitáhl si ho k sobě. Setkali se a přitiskli rty. Harry Draca naopak uchopil za boky a snažil se dostat pod jeho košili, aby se dotkl té kůže ze které sálalo horko. Když Draco zasténal Harrymu do úst, jako by v něm něco vybuchlo. Potřeboval se ho okamžitě dotknout. Cítit ho.

Konečně se dostal rukama pod košili a dotkl se té kůže. Dracovo tělo se při tom kontaktu zachvělo. A tentokrát to byl Harry, kdo zasténal.

Ani jeden z nich si neuvědomil, jak dlouho tam stáli, jak dlouho se líbali, jak dlouho se dotýkali. Věděli jen, že najednou byli oba bez košile a váleli se na zemi.

Draco Harryho stále líbal, i když už ne tak nekompromisně. Teď spíš jemně. Jako by ho chtěl opravdu důkladně ochutnat. A tu chuť si zapamatovat. Harry, omámen jeho vůní, mu polibky oplácel. Pak ho k sobě ale přitiskl blíž a roztáhl nohy. Zavrtěl sebou a přitiskl Dracův klín na ten svůj. Draco při prvním doteku zasténal do Harryho rtů. A ještě jednou. Zapletl své ruce do Harryho už tak dost rozcuchaných vlasů. A znovu. Harry ho chytil za zadek. A ještě.

Jejich steny se prolínaly, že si ani jeden z nich nebyl jistý, který komu patří. Ve společném rytmu třeli jeden klín o ten druhý a nepřestávali se líbat. Pak, aniž by přestali přiražet, se Harry trochu odtáhl a zadíval se blonďákovi do očí. A asi ten pohled to odstartoval. Tohle ještě u Draca neviděl. Pohled natolik jiný. Zastřený. Plný touhy a vzrušení. Jako kdyby teď nebylo nic důležitějšího.

Znovu se k tomu klínu přitisknul a začal přirážet rychleji a rychleji.

Draco se mu rozsypal v rukách a Harry měl všechny smysly zahlcené jen jím. Vyvrcholili společně.

Zmijozel se z Harryho okamžitě odvalil. Lehnul si vedle něj na záda a přes obličej si přehodil ruku. Harry ho chvíli zkoumavě pozoroval, ale když se jeho pozice nezměnila, zahleděl se do stropu.

Právě měl sex s Dracem Malfoyem. Teda. Nedá se říct tak úplně sex. Spíš se vzájemně udělali, jak dva puberťáci. Nesundali si ani kalhoty.

Dlouhé minuty bylo v místnosti ticho rušené jen dýcháním obou chlapců. Až se Draco těžce posadil, vzal do ruky hůlku a oba je očistil. Harry chtěl poděkovat, ale nějak nevěděl, co přesně říct, proto se jen mírně usmál, ale bylo to jedno. Malfoy se na něj ani nepodíval. Měl plno práce s košilí, do které se zrovna soukal.

Chystá se odejít, došlo Harrymu.

,,Nedáme si něco k pití?" zeptal se a zároveň se začal taky soukat do košile. Když se obléká Draco, tak on sám nahý nezůstane.

Draco se zarazil a zkoumavě se mu zadíval do obličeje. Jen on sám věděl, co tam hledá. Nakonec ale zakroutil hlavou. ,,Nemůžu. Mám nějaké povinnosti." Ten touhou zastřený pohled byl dávno pryč. Pravý Draco Malfoy, se svou arogancí byl zpět. ,,Možná přístě, Pottere." Tak asi ne.

Harry chtěl říct ještě něco. Cokoli. Ale zatímco hledal slova, Malfoy se doupravil a s obyčejným ,,Měj se." zmizel.

Tak tohle se opravdu povedlo. Tolik snů a představ o sexu s Dracem Malfoyem a skutečnost, ty sny překonala stonásobně. A to vlastně ani k opravdovému sexu nedošlo.

Bylo to neskutečné a to proto, že to bylo až moc skutečné. Hnala je touha, bylo to uspěchané a nedokonalé. A to z toho udělalo něco dokonalého. Harry cítil, že ho Draco chce. Přišel za ním i přes to, že se jedná o něj. A opravdu po něm toužil. Aspoň na chvíli zahodil masku dokonalého aristokrata a nechal se unášet pocity. A pohled na něj byl úžasný.

Harry věděl jistě jen pár věcí.

1.) Rozhodně to chce zažít znovu. A to co nejdříve.

2.) Na to, jak byl celý den unavený, byl si na 100% jistý, že dnes oči nezamhouří.

------------------------------------------

Ahojte. Vítám vás u další kapitoly, která není přesně podle mých představ. Zase mě zlobil počítač a kapitolu mi smazal. A už jsem ji prostě nenapsala tak, jak předtím. Naštěstí budu mít narozeniny a manžel mi slíbil nový notebook :D.

Snad se i tak kapitola aspoň trochu líbila:). Budu ráda, když mi o tom dáte vědět. 

Děkuji za minulé reakce. Jak za hvězdičky, tak komentáře. O vás všech vím a moc děkuju. Jen spěchám a nestíhám vás označit :(. Příště vám to vynahradím. 

Snad jste si čtení užili. 

Krásnej víkend vám přeju <3

Vaše Mischeff <3