Draco. Jeho Draco. Jen jeho. Přesto se teď musí smířit s tím, že se o něj bude muset dělit, protože přijede na dvoutýdenní návštěvu jeho snoubenka. Když mu to předchozí noc oznámil, tak na chvíli nebyl schopen slov. Bylo to tak nespravedlivé.

Pořád věřil tomu, že to nějak zvládnou, že najdou řešení. Ale... co když ne? Co když se to nepovede. Tak měli mít ještě dva měsíce. A ta ženská se prostě rozhodne přijet na dva týdny a o ten čas je připravit.

Samozřejmě se budou navštěvovat. Teda, Harry na Manor nepůjde, ale Draco přijde. A bude chodit co nejčastěji. Přehánět se to ale nesmí, aby Monique nepojala žádné podezření.

Harry se rozhodl ty dva týdny volna alespoň nějak užitečně využít. Najde Rona a zjistí, co se děje. Pokusí se najít řešení pro jeho situaci s Dracem a dnes... dnes si promluví s Gregem, přesně tak, jak mu včera slíbil.

Problém byl ten, že netušil, co mu řekne. O Dracovi nesmělo padnout ani slovo. A to bylo k vzteku. Člověk přece, když je zamilovaný, tak se s tím chce pochlubit. Navíc, kdyby Greg viděl, že Harry není k mání, tak by pochopil a přestal by se snažit. I když po včerejšku je možné, že mu to došlo.

Draco to přehnal, ale Harry by lhal, kdyby netvrdil, že se mu to vlastně líbilo. Vidět, že žárlí. Byl to zase úplně jiný a úplně nový pohled na Draca.

City, které k němu choval, byly den ode dne silnější. Proto bylo tak těžké, ho ráno nechat odejít a smířit se s tím, že si teď jeho vyvolený bude nějakou dobu hrát na vzorného snoubence.

Oo

Říct si, že najde Rona, byla jedna věc, ale vůbec nevěděl, kde by měl začít. Už se o to přece pokoušel, když odešel od Hermiony a nepovedlo se. V čem by to teď mělo být jiné? Jedna věc byla jistá. Jeho, snad ještě pořád, kamarád, možná teď jen trochu zmatený a hledající tu správnou cestu (což se mu zatím moc nedaří), nechce být nalezen a už vůbec ne zachráněn.

Muselo se něco stát. Už dřív.

Kdyby jen věnoval svému příteli větší pozornost. Hermiona si stěžovala na to, že její manžel je jiný, že se s ním něco děje, ale Harry tomu nepřikládal dostatečnou důležitost, protože si myslel, že svého kamaráda dobře zná. Asi se spletl, ale to neznamenalo, že to s ním hodlá vzdát.

Jak se před nedávnem ujistil, v Doupěti stále ještě nebyl vítaný a nebylo jisté, jestli někdy bude. Proto ihned, jak se s Dracem po snídani rozloučili, poslal sovu Gregovi, kde ho žádal o večerní schůzku, v restauraci na Příčné ulici, a sám opustil svůj dům.

Oo

Ministerstvo kouzel bylo snad jediné místo, kde jeho přítomnost nezpůsobovala žádné pozdvižení. Trvalo to dlouho, ale přece jen tam nějakou dobu pracoval, takže si tamní zaměstnanci nakonec zvykly.

Díky tomu se mu podařilo proklouznout na Odbor záhad téměř bez povšimnutí a ani se nenadál, stál v kanceláři Ginny, která tu od ukončení školy pracovala jako asistentka.

„Co tu děláš, Harry?" přivítala ho se zamračenou tváří.

„Ginny...chci si promluvit. O Ronovi."

„Já o něm nic nevím. Už jsem ti to jednou říkala," odsekla a zahleděla se do papíru na svém stole.

„To vím, ale já s ním včera mluvil."

Očekával hodně reakcí, ale s Ginny to ani nehnulo. Pokračovala v zírání do dokumentů. „Ginny? Slyšela jsi mě?"

„Ano. A co? Je v pořádku? Asi je, když jsi tak... klidný. Takže, co chceš po mně?"

„Musíme něco udělat. Něco s ním je špatně. Chodí do Azkabanu za Malfoyem." Nedal se Harry jen tak odbít. A jako by to zabralo. Konečně na něj dívka upřela svůj zrak.

„Za Malfoyem? To je hloupost. On by za ním nešel. Nesnáší ho."

„Proto ti říkám, že se něco stalo. Takže, co uděláme?" Možná to přehnal, když se na ni na konci slabě usmál a spiklenecky mrknul, ale dokud to neudělal, přišlo mu to jako fajn nápad. Dívka, ale opět sklopila zrak.

„My? My neuděláme nic. Jak bychom taky mohli, že? My dva spolu..." uchechtla se ironicky. „Já ho najdu. Teda pokusím se," dodala. A i když se Harry cítil z odstrčení zle, byl rád, že v ní aspoň probudil starost o bratra.

„Dobře," souhlasil tedy. „Ale jsem tu, abych pomohl, ano? Takže kdyby cokoliv, tak mi dej vědět. Stejně jako kdybys zjistila, kde je. Rád bych s ním mluvil."

„Harry, musím pracovat. Mohl bys teď?" Jako kdyby ho vůbec neposlouchala.

„Slyšela jsi, co jsem říkal?" zeptal se víc nahlas, než původně zamýšlel, ale už ho to trochu unavovalo.

„Slyšela." Podívala se na něj a protočila oči ke stropu. Tento rozhovor ji musel vyloženě obtěžovat. „A teď už prosím odejdi."

Oo

Pokud bylo něco, co Hermiona po včerejším setkání s Ronem potřebovala, tak to bylo volno.

A to bylo co říct, protože si ho brala málokdy. I když od ní odešel a ona byla zmatená, nešťastná a zlomená, i tehdy do práce šla, protože si byla jistá, že práce ji pomůže přijít na jiné myšlenky.

Dnes by to ale nezabralo. Ten včerejšek byl... otevřel staré rány, které ovšem zase tak staré nebyly a už vůbec nebyly zahojené.

Místo toho, aby dostala nějaké odpovědi, vynořily se jen další otázky, na které neznala odpověď. A to bylo k vzteku.

Celou noc nemohla spát. Přecházela po bytě a upíjela rok starý vaječný koňak, který měla v lednici. Ani to jí ale nepomohlo.

Oo

Stalo se to v době oběda. Seděla zrovna v křesle, v rukou držela otevřenou knihu a upírala zrak na jednu z jejich stránek. Přemýšlela nad tím, před kým a proč předstírá, že čte, když to nebylo třeba. V tu chvíli její krb zezelenal a po zmizení těch velkých plamenů v něm stál její manžel.

Chvíli na něj jen zmateně zírala a bolestivě se štípala do rukou, protože si myslela, že se jí jen zdá. Ale nezdál.

Bez jediného slova, s nervózním úsměvem na tváři vystoupil z krbu a posadil se do křesla naproti ní.

„Hermiono..." pronesl tiše a zadíval se jí do očí. A teprve jeho hlas jí probudil z toho transu, ve kterém uvízla, jakmile ho viděla.

„Co tu chceš?" vyjela.

„Mluvit s tebou. Jen mluvit. To jsi přece včera chtěla taky." Bránil se ryšavec.

„Máš pravdu," přikývla, „chtěla. Ale včera. A to ty jsi mluvit nechtěl. Co se změnilo?" pokračovala chladně, ale vnitřně se celá třásla.

„Došlo mi, že si zasloužíš nějaké odpovědi. Aspoň něco."

Tohle přesně s Harrym chtěli a plánovali. Najít ho a donutit jej mluvit. Zjistit, co se stalo a on nakonec přišel sám. „Dobře. Tak mluv a začni tím, kde teď bydlíš." Opřela se pohodlněji do křesla a čekala.

Oo

Když Hermiona Harrymu zavolala, aby mu řekla o návštěvě, která od ní zrovna odešla, málem se zbláznil od radosti. Ale jen do chvíle, kdy zjistil, co jí řekl.

Vůbec nechtěl mluvit o tom, co teď dělá a jak tráví čas. Mluvil jen o tom, jak se trápil, předtím, než od ní odešel. V práci, kterou si sice sám zvolil, ale nakonec, po nějaké době, si začal připadat nevyužitý a nepotřebný. O tom, jak těžké bylo žít po jejím boku, když ona je tak skvělá. A o tom všem prý dokázal mluvit přes hodinu.

Neřekl, kam odešel, ani proč se schází s Malfoyem. Jediná věc, která se z toho všeho dá považovat za důležitou je, že je pořád zamilovaný do Hermiony.

„Pořád tě miluju a doufám, že to jednou překonáme," řekl přesně. A ani Hermiona nevěděla, co si s tímhle vyznáním počít.

Kdyby ho včera Harry neviděl ve věznici, tak by tomu všemu možná i uvěřil, ale... viděl ho tam.

Oo

S Gregem se sešel v předem domluvený čas, před restaurací. Když tam dorazil, jeho bývalý kolega už na něj čekal u dveří. Pozdravili se víc než formálně, jako staří známí, kteří si vlastně ani nemají moc co říct a Greg mu přidržel dveře, aby mohl projít dovnitř.

Všiml si ho hned. Seděl přímo naproti vstupním dveřím naproti nějaké ženy. Samozřejmě, že Harry věděl, kdo to je, ale zakázal si na ni myslet. Nevěnoval jí velkou pozornost. Seděla zády k němu, takže ji stejně nemohl nijak hodnotit. Měla kaštanové, lehce zvlněné vlasy pod ramena, ale víc nevěděl. A jít si ji prohlédnout zblízka neplánoval.

Útěchou pro něj bylo, že Draco se rozhodně nebavil. Seděl tam, na tváři něco, čemu by někdo, kdo ho dobře nezná, řekl úsměv. Jenže Harry ho znal a věděl, že to bylo divadlo.

„Můžeme se jít posadit?" zeptal se ho Greg a lehce mu stiskl rameno. A v tu chvíli se na něj Draco podíval.

Jeho perfektně hraný úsměv mu ze rtů zmizel a místo toho se zlostně zašklebil. Probodl Harryho pohledem a v očích mu zářily jasné otazníky.

„Můžeš jít první? Já si ještě odskočím." Počkal na Gregovo přikývnutí a odkráčel na záchody doufajíc, že Draco pochopí, že má jít za ním.

Když vkročil do umýváren spadl mu obrovský kámen ze srdce. Ani nedoufal, že by měli takové štěstí a byli tu sami. Ale povedlo se. Přistoupil proto k umyvadlu a začal si vlažnou vodou oplachovat obličej.

Nebyl připravený na to, že je tu potká. Na to, že ji uvidí. Svou „soupeřku", dá-li se to tak říct.

„Co tady děláš s ním, Pottere?" ozvalo se ode dveří a následovalo klapnutí dveří.

Harry si do ručníku otřel mokrý obličej a otočil se k němu čelem. Dracův hlas zněl naštvaně, ale jeho obličej takový nebyl. Ustaraný, naštvaný s kapkou žárlivosti. Takový byl.

„Dlužím mu vysvětlení..." pokrčil Harry rameny a pokusil se usmát, ale dostal ze sebe jen malé ušklíbnutí.

„To spíš mně. Myslel jsem, že včera jsem ti dal jasně najevo, že si nepřeju, aby ses s ním stýkal."

„Já si taky nepřeju, aby ses stýkal s určitými lidmi. No zřejmě s tím nic nenadělám."

„Jenže já nemám na vybranou," štěkl po něm blonďák a měřil si ho naštvaným pohledem.

Jistě, že neměl, ale to neznamenalo, že kvůli tomu Harry nemůže být smutný, nebo ne?

„Já to přece vím," uznal Harry nahlas to, co si myslel v duchu. „Hele, jsem tu s ním abych mu konečně jasně řekl, že o něj nemám zájem, ano? Nic víc v tom nehledej."

Draco se lehce uvolnil v ramenou a konečně odstoupil ode dveří a víc se k Harrymu přiblížil. Chvíli to vypadalo, že jej chce obejmout, ale nakonec se zastavil těsně u něj a ani se ho nedotkl. „Fajn." Bylo jediné, co řekl.

„Tak... jaká je?" zeptal se Harry opatrně. Sám nevěděl, jestli chce znát odpověď.

„Nudná." Pokrčil Draco rameny jakoby nic a Harry přikývl. Nevěděl, co dalšího by řekl. Zřejmě na něm bylo poznat, jak se mu tahle situace nelíbí, protože Draco se ho konečně dotkl. Byl to krátký, za to intenzivní dotek. Vzal ho za ruku, silně mu ji stiskl a hned zase pustil. Pro Harryho to ale znamenalo hodně. Znamenalo to, že i když tu je s někým jiným, on je ten, s kým tu chce být.

„Netvař se tak, Pottere. Nebyl bych tu s ní, kdybych nemusel, ale matka si myslela, že by bylo dobré ukázat se s ní na veřejnosti, když o našem zasnoubení každý ví," řekl Draco nahlas to, co si on sám myslel.

„Byl jsi za kmotrem?" pokusil se Harry změnit téma. Věděl, že by se tam neměli zdržovat moc dlouho, ale nechtěl se s ním rozdělit.

Draco přikývl, „Ano byl. Jen na chvíli. Neřekl mi nic, co bych sám nevěděl. Není šance se z toho dostat. Prý si mám užít posledních pár týdnů svobody," usmál se smutně.

I když to už Harry slyšel několikrát, jak od Snapea, tak od Draca, stále tomu odmítal uvěřit. Nesmíří se s tím. Nebylo možné, aby mu osud, vesmír, nebo cokoliv, co mělo jejich příběhy na starosti, tohle udělal.

„Jen tak se nevzdáme. Je čas. Třeba na něco přijdeme," usmál se na svého přítele. „Přijdeš dnes večer za mnou?" zeptal se nakonec na to nejdůležitější, protože mu bylo jasné, že se musejí vrátit k osobám, se kterými sem přišli.

„Přijdu. Hned jak se vrátíme na Manor."

Vrátíme na Manor. To znamenalo, že ona tam teď bydlí taky. Ta představa se mu ani trochu nelíbila, ale rozhodl se mlčet. Proč by taky něco říkal, když Draco stejně půjde za ním a nezůstane tam s ní déle, než by bylo nezbytně nutné.

„Fajn, tak se můžeme vrátit." Usmál se Harry a tentokrát se do toho ani nemusel nutit.

Oo

Z umýváren vyšli oba společně. Teda, Harry vyšel první a Draco mu byl hned v patách. Hned za dveřmi ovšem narazili na Grega.

„Tady jsi. Už jsem se bál, že jsi utekl oknem," zasmál se Greg a jeho pohled spočinul na Dracovi. „Pane Malfoyi." Podal mu ruku, kterou Draco přijal a krátce si s ní potřásl. „Přišel jste na večeři?"

„Vy jste muž na svém místě, vrchní bystrozore. Dostal jste mě," pronesl Draco ironicky až měl Harry chuť protočit oči. „Teď mě omluvte, musím se vrátit ke své partnerce."

„Ano, četl jsem, že jste se zasnoubil." Zastavil ho Harryho bývalý kolega. „A nechcete se přidat k nám? Jste Harryho bývalý spolužák a on bude mít jistě radost, když povečeříme společně."

Draco, který má vždy odpověď na jazyku se nadechl, ale mluvit nezačal. Tahle otázka ho překvapila.

„Máme spolu něco řešit, Gregu," připomněl mu Harry.

„Na to je času dost, nemyslíš? Já bych rád poznal osobu, která si získala srdce Draca Malfoye. Navíc..." otočil pozornost zpět na Draca, „... ve Věštci se toho o vás napsalo tolik, že bych rád zjistil, kolik z toho je pravda."

Co to plácá? Ptal se sám sebe Harry v duchu.

„Snad mě omluvíte, ale nechal bych to na jindy," promluvil konečně Draco. „Má snoubenka dnes přijela a rád bych s ní strávil nějaký čas o samotě. Navíc jsem si jistý, že vy samotu taky oceníte," ušklíbl se naposledy a bez dalšího slova se otočil a rychle odešel.

„Co to mělo znamenat?" zeptal se Harry na rovinu, jakmile osaměli.

„Co by? Mohla to být zábava."

„Co přesně by byla zábava?" nechápal Harry. Tohle celý bylo čím dál tím víc divnější.

„No přece sledovat její výraz, až by zjistila, že její snoubenec spí se slavným Harrym Potterem." Odpověděl Greg jako by bez zájmu, přesto s úsměvem na rtech.

______________________________

Ahojte :),

je čtvrtek, takže vám přináším další kapitolu. Snad se bude líbit. Určitě mi dejte vědět, co na ni říkáte, bud hvězdičkou, nebo komantářem. 

Co říkáte na Grega? Jak myslíte, že to zjistil? Nebo Harryho jen zkouší? No uvidíme příště, ale na vaše názory jsem zvědavá.

Kdo mě nesleduje, tak asi neví, že v neděli začne vycházet nový Drarry příbeh "Střípky". Bude to spíš takový můj vánoční dárek pro vás. Vycházet bude každou advetní neděli a ukončena bude bonusovou kapitolou na Štědrý den. Začínáme už tuto neděli, 1.12. Snad se u ní spolu potkáme. 

Tak se uvidíme v neděli? Dáte novému příběhu šanci?

Budu se těšit. A další kapitola tady, vyjde zase za týden :).

Mějte se krásně.

Vaše Mischeff <3