Byla to už jejích třetí večeře v řadě a stále se nesla v docela příjemném a přátelském duchu. Greg, ať už si o něm Harry v práci myslel cokoli, ve skutečnosti nebyl idiot, i když se tak v zaměstnání rád prezentoval. Byl milý, vtipný, hodně upovídaný a večery s ním byly rozhodně fajn. Přesto...

Harry nemohl zapomenout na svůj návrat domů, kde na něj čekal Draco. Byl si ale jistý, že to je špatně. Musel se od toho všeho odtrhnout. Nemyslet na něj, zapomenout, jak jen to půjde a posunout svůj život dál.

Dnes vyšel jeho první rozhovor s Ritou Holoubkovou. Jak se dalo čekat, vzbudil ohromný zájem veřejnosti. Koho by nezajímalo přiznání Vyvoleného? Přiznání, že se mu vůbec nelíbí ženy? Kdo by si rád nečetl o tom, že plno nocí tráví v slzách pod peřinou, protože se bojí, že by rodiče z něj byli zklamaní? Rita splnila slib a ani jedním slovem se nezmínila o Dracovi, ale ten zbytek byl přesně takový, jaký se od ní dal čekat. Jeho slova byla překroucená a většinu z nich ani nevyslovil, ale nemohl na ni. Měli dohodu, kterou hodlal dodržet.

Greg, celý večer předstíral, že mu dnes Denní věštec neprošel rukama a Harry mu byl za to vděčný. Ale jeho zkoumavé pohledy prozradily, že ho až moc zajímá, proč to udělal. Na to ale nebyl připravený a neměl ani po ruce žádnou dobrou lež, která by mu pomohla se z toho dostat. Přehlížel je proto a snažil se usmívat, aby jeho společník uvěřil, že se i dnes dobře baví.

Jako i dva předchozí večery, rozloučili se ihned po moučníku, domluvili si schůzku na následující den a každý si šel svou vlastní cestou domů.

Harryho ani nepřekvapilo, že doma na něj čeká jeho přítelkyně. Věděla o jeho dohodě s Ritou.

„Jak se cítíš?" zeptala se starostlivě, jakmile se usadili do křesel u hořícího krbu s šálkem čaje v ruce.

„Jde to." zalhal jako každý den. Věděl, že ona ví, že lže, ale neměl už chuť se o tom už bavit.

„Harry...dnes za mnou byl. Četl ten článek a myslím, že mu teprve dnes došlo, jak jsi vykoupil její mlčení," oznámila zničeně.

„Nezajímá mě to." Zarazil ji a rukou naznačil, aby nepokračovala. Naštěstí poslechla. Zahleděl se do krbu a pomalu se napil horkého čaje. „Jak se má?" Vydechl nakonec, aniž by se na ni podíval. Nevydržel to. Potřeboval to vědět.

„Je na tom špatně. Já myslím, že byste si měli promluvit, Harry."

„K ničemu by to nebylo." Zakroutil hlavou bývalý nebelvír. „Proč za to tak bojuješ, Hermiono?" zeptal se zvýšeným hlasem. „Byla jsi to ty, kdo mě před ním neustále varoval a teď? Co po mně vlastně chceš?"

Dívka ho sledovala se smutkem v očích. Viděla dnes zničeného Draca, který netušil, jak z této situace ven a teď se dívala na stejně zničeného Harryho. Bylo to opravdu těžké. „Harry, on tě miluje. Chápeš to? Ten Draco Malfoy, který v životě měl rád jen sám sebe, pokud nepočítáš jeho matku, tak ten se zamiloval. A do tebe. Copak to pro tebe nic neznamená?"

Jistěže znamená. Znamená to všechno. Zároveň ale taky vůbec nic. K čemu je, že se zamiloval. K čemu je, že s ním chce být? Když to mít nemůžou? „Měla bys odejít, Hermiono." Pokývl hlavou ke krbu. „Vím, že se snažíš pomoct, ale nepomáháš. Tedy...mně nepomáháš."

Hermiona, která věděla, že tímto jejich rozhovor skončil se zvedla a zamířila ke krbu. Vstoupila do něj a naposledy se na kamaráda podívala. „Harry..."

„Dej na něj pozor, Hermiono." Požádal ji a opět ji přestal věnovat pozornost.

Oo

Zatracený Potter. Jak to mohl udělat?

Když mu ráno přišla sova s Denním věštcem, nejdříve nemohl věřit vlastním očím. Ihned mu bylo jasné, co ten blázen udělal a proč to udělal. Měl by mu být vděčný, to asi ano. Přece jen mu zachránil život. Ale na druhou stranu, tohle? Takhle se nechat tou zatracenou Holoubkovou ponížit?

Chtěl jít za ním. Hned. Moc dobře si ale vzpomínal na večer, kdy ho poslal pryč, aniž by ho nechal cokoli pořádného říct. Je pravda, že on sám tam přišel a přesně nevěděl proč. Netušil, co říct na svoji obranu. Netušil, co říct, aby ho tam nechal. Věděl jen, že ho potřebuje.

Grangerová mu moc poradit neuměla. I když byla ve svém oboru dobrá, tohle bylo i nad její síly. Potvrdila jeho domněnku, že tenhle rozhovor byl jen začátek. Ale to bylo tak nějak všechno. A on se proto celý den motal po Manoru s Věštcem v ruce a přemýšlel.

Neměl to dělat. Ani pro něj. Dokazovalo to jedno. Miloval ho tak moc, že obětoval svůj život, své soukromí, pro to jeho. Jak s tím teď měl naložit? Měl mu poděkovat? Na tohle nic nestačilo a cokoliv by udělal, by se tomu nevyrovnalo.

Oo

Harry, rozladěný krátkým rozhovorem, který vedl s Hermionou, věděl, že musí něco udělat. A to nejlíp okamžitě. Asi moc nepřemýšlel, když ke Gregovi poslal patrona, s pozvánkou k němu domů. Byl to špatný nápad ale nedošlo mu to ani ve chvíli, kdy se jeho bývalý kolega objevil v jeho krbu. Usmívající se, s lahví vína v ruce.

„Ahoj." Usmál se na něj tmavovlasý muž, zatímco ze sebe oprášil saze a přistoupil k němu. „Doufal jsem, že se ozveš."

„Opravdu?"

„Jo." Přikývl muž. „Jen jsem si říkal, kdy to bude."

„No, tak, co si dáš? Kafe, čaj, pivo? Nebo to víno, co jsi přinesl?" a uhnul očima před Gregovým pohledem, kterým ho propaloval.

Muž se k němu přibližoval stále víc. „Kdyžtak potom." Usmál se naposledy a spojil jejich rty.

Harry zamrzl na místě. Zatímco se Greg jemně otíral svými rty o ty jeho, v Harryho nitru vypukla válka a on si vůbec nebyl jistý, jestli ji přežije.

Neprotestoval, když si ho rukou za zátylek přitáhl ještě blíž a neuhnul, když mu druhou ruku položil za pas a pohladil jej po boku. Neudělal nic ani ve chvíli, kdy Greg nasměroval svůj rozkrok proti tomu jeho a trochu přirazil. Zasténal Harrymu do úst a pohyb znovu zopakoval. Harry to ale vůbec nevnímal.

Před očima měl usmívajícího se blonďáka. Toho, kterýho celou školu nesnášel celým srdcem. Toho, kterýho teď stejnou a možná ještě větší silou miloval. Nemyslel na to, že má před sebou vzrušeného muže, který ho jistě chce. Myslel jen na to, že někde jinde, je Draco, který ho potřebuje a on stejně tak potřebuje jeho.

„Harry." Vytrhl ho Gregův hlas z myšlenek. Ani si nevšiml, že už ho nelíbá.

Muž se na něj usmíval a rukama mu rozepínal knoflíčky košile. „Tohle jsem chtěl už dlouho." Zašeptal mu do ucha a rty přejel po jeho tváři zpět ke rtům. Pomocí jazyka je rozevřel a vklouzl jím dovnitř. Líbal ho, zatímco mu nepřestával rozepínat košili.

Takhle by to asi mělo být. Tohle mohla být šance, jak se na něj pokusit zapomenout. Možná, když nechá celou dobu zavřené oči, mohl by si ho představovat. Není to nejlepší způsob, ale pro začátek by to mohlo fungovat.

Chci být s tebou... Po tom všem...s tebou. Ozvala se mu v hlavě slova, která mu Draco řekl v umývárně na ministerstvu. Chvíli předtím, než se všechno pokazilo.

„Gregu." Odtrhl ho od sebe silně. „Promiň, tohle já nemůžu." Dostal ze sebe zadýchaně.

„Teď musím jít." Dodal a skočil do krbu. Bylo mu jedno, že ho tam nechává samotného. Stejně doma nic vzácného neměl a silně pochyboval, že by mu tam Greg kradl. A bylo mu jedno i to, že muž musí být zmatený.

On teď potřeboval něco jiného.

Oo

Už bylo pozdě a možná měl už dávno spát. Ale bylo mu to jedno. Skřítky už několikrát poslal přímo do horoucích pekel, jen aby mu dali pokoj. Nakonec to přece jen udělali, ale jen proto, že jim vyhrožoval, že všem dá nějaký kus svého oblečení.

Seděl na zemi, opřený o zeď. Už ani netušil, co cítil.

„Draco." Ozvalo se ode dveří. A když zvedl hlavu uviděl ho. Stál přímo tam.

Takže už měl i halucinace. Jde to s ním pěkně z kopce.

Pak, aniž by se nadál, klečel Harry u něj a rukama mu zvedal hlavu, aby ho donutil se na něj podívat. „Draco," zašeptal a políbil ho na tvář.

„Kéž by to byla skutečnost." vzlykl blonďák a Harry se smutně zasmál.

„Jsem tady, Draco. Opravdu." A vzal jeho dlaň, kterou si položil na hruď. „Cítíš to? Jsem tady s tebou."

„Harry?"

„Ano." Usmál se na něj a políbil ho.

A bylo to, jako by se konečně vrátil domů. Pokud mu chtěl Draco něco říct, neměl ani nejmenší šanci, vše se to ztratilo v jejích spojených ústech a propletených jazycích.

Ať se stalo cokoli, Harry ho chtěl a neměl žádnou šanci, aby tomu utekl. Jen asi prostě potřeboval tu chvíli s Gregem, aby mu to došlo.

Draco ho objal kolem krku a přitáhl si ho blíž. „Jsi vážně tady," zamumlal, když Nebelvír zvedl hlavu.

„Jsem."

Draco si ho silně přitáhl zpět.

Harryho rty byly horké. Draco zavřel oči a bál se je znovu otevřít. Co kdyby mu Harry najednou zmizel a on zjistil, že to byla jen jeho představa? Přesto polibek oplácel, a dokonce se Harrymu lehce zakousnul do spodního rtu, aby ho donutil víc ústa otevřít.

Jako kdyby se líbali poprvé. Ani jeden z nich pořádně netušil, co má dělat. Byli nervózní a jeden druhého se báli dotknout, na druhou stranu se neustále vzájemně přitahovali blíž a blíž a snažili se načerpat, co nejvíc ze vzájemné blízkosti.

Dracovo tělo se zachvělo. Rukama sklouznul po Harryho zádech a prsty sevřel lem jeho košile. Ještě před pár okamžiky si byl jistý, že se tohle nikdy nestane. A teď tady byli spolu. Prudce a silně tou košilí škubl až se její knoflíčky rozsypaly po podlaze, a aniž by ho přestal líbat, stáhl mu ji přes ramena. Své ruce přenesl na jeho odhalená záda. Přejížděl po nich rukama a vychutnával si hebkost jeho pokožky.

„Draco, počkej." Zašeptal mu Harry do ucha a blonďák se na něj zmateně podíval.

Takže tohle bylo všechno? Teď odejde a opět budou dělat, že se nic nestalo? Zase bude sám?

Ale k jeho překvapení se od něj Harry kousek odtáhl, ale začal mu rukama rozepínat knoflíčky u košile. Draco, který si přál cítit zase jeho blízkost ho zastavil. „Já sám." Položil jednu ruku na tu jeho a jemně ji odtáhl. Pak si začal sám vysvlíkat košili, a to samé udělal i u kalhot. Když Harry pochopil, co dělá, napodobil ho.

Klečeli naproti sobě, oba dokonale nazí a oba vzrušení. Harryho dlaně klouzaly po Dracově ramenou a jeho rty a jazyk ochutnávaly horkou pokožku.

„Chci tě."

Draco vykřikl překvapením, když se zničehonic Harryho ruka objevila v jeho rozkroku. Pevně uchopil jeho penis, ale dlaní nepohnul. „Já tebe taky," zašeptal Draco nazpět zastřeným hlasem, a aniž by přerušil kontakt, opatrně se položil na podlahu a Harryho bral s sebou.

Roztáhl nohy, aby Harry ležel mezi jeho stehny. Oba vzrušeně zavrčeli, když se jejich vzrušené erekce dotkly.

Harry zvedl hlavu, aby se na Draca mohl podívat. Jeden pohled stačil, aby viděl, jak je unavený. Jak dlouho nespal? Možná by ho měl jen uložit a nechat ho spát. Lehnout si třeba vedlě něj a počkat až usne.

„Pottere." Utnul jeho myšlenky Zmijozel a zvedl hlavu, aby ho lehce kousl do krku.

A tak přestal přemýšlet. Sklonil se pro poslední rychlý polibek a pak si klekl tak, aby zůstal mezi jeho nohama. Jednou rukou uchopil blonďákovu erekci a na druhé ruce si naslinil jeden prst, který pak bez dalších řečí a otázek zasunul do Dracova vstupu. Ten se prohnul v zádech a hlasitě vzdychl. Přesto se pokusil nohy roztáhnout ještě víc a usnadnit mu přístup.

Harry, který už byl taky vzrušený nadoraz ihned přidal prst druhý a jakmile si byl jistý, že to Draco zvládne, přidal i třetí.

„Udělěj to." Zakňučel Draco potichu.

A tak to Harry udělal. Vytáhl z něj prsty a místo nich namířil k jeho vstupu svou vlastní erekci. Jednou rukou neustále hladil Draca po boku ve snaze ho uklidnit. Pomalu, kousek po kousku, do něj vstupoval. Vždy mu nechal chvíli, aby si na ten pocit zvykl. To ale Draco nepotřeboval. V jedné chvíli se rukama zapřel o podlahu a silně přirazil boky přímo na Harryho. Ten hlasitě zasténal a sklonil se nad něj. Prsty obou rukou, silně zamáčkl do Dracových ramen.

Ten využil situace, zvedl nohy a obejmul jimi Harryho kolem boků. Dál se ale nehýbal. Počkal až Harry bude připravený pokračovat.

Po chvíli ucítil políbení na rameni, letmé, jak dotyk motýlích křídel. Slíbával mu otisky svých vlastních prstů. A zároveň se v něm začal pohybovat.

Prvních pár přírazů byl opatrný, ale ne kvůli Dracovi. Spíš kvůli sobě. Potřeboval si být jistý, že vydrží. Pak se ale vzdal sebekontroly a zvýšil rychlost i razantnost svých pohybů.

Draco se pod ním prohýbal a ze rtů mu unikalo slastné mručení a Harry na tom nebyl o moc líp. Když si byl jistý, že už dlouho nevydrží, prokouzl rukou mezi jejich těla a uchopil Dracovu erekci. Nemusel ani začít se třením, protože jakmile se ho tam dotknul, blonďák vybouchnul a ten pohled Harryho přinutil ho ihned následovat.

Oo

Leželi vedle sebe. Každý na jednom boku a koukali se jeden druhému do očí. Už uběhla hodina od chvíle, kdy se jejich těla rozpojila. Ani jeden z nich však neřekl ani slovo. Harry na Dracovi viděl tu hroznou únavu a nechápal proč nezavře oči a nespí. Mrkal rychleji než obvykle a neustále měl tendenci se ho dotýkat. Jako by se snad bál, že zmizí. To bylo ono?

„Draco." Přitáhl si ho za pas k sobě a políbil na rameno. „Já nikam nejdu."

Ale ten jen na chvíli zavřel oči, zakroutil hlavou a znovu je otevřel.

„Slyšíš mě?" zeptal se ho Nebelvír. „Nikam se nechystám. Teď půjdeme spát a jakmile se vzbudíme, tak si promluvíme, ano?"

„Nikam nepůjdeš?" ujišťoval se k smrti unavený blonďák.

„Ne." Objal ho a sám zavřel oči. „A teď spi."

____________________________________________

Ahojte :-), já vím, mám jeden den zpoždění, ale snad to bylo naposledy. Myslím, že dneškem se můžu plně vrátit naplno k psaní. Cítím se už líp.

Tak, co říkáte na tu dnešní kapitolu? Drarry chvilka? Dobrý? Máte radost? 

Jak nám napověděl konec kapitoly, v té příští nás čeká rozhovor. Tak uvidíme, co si kluci poví a jak to vyřeší, protože jak víme, Draco nemá na vybranou :-/.

Užijte si víkend a brzy se uvidíme. 

Vaše Mische <3