Pozor!! Bude sex!

....................

„Nechápu, proč neodejdeš. Podle toho, co říkáš, tu práci nesnášíš." Sice nepoložil otázku, ale Harrymu bylo jasné, že očekává odpověď. Leželi v posteli, v Harryho ložnici a povídali si. Popravdě se spíš Draco ptal a Harry odpovídal.

Neměli sex. Po tom, co zmijozel odmítnul odejít, stáli dlouho jenom tak v objetí a pak se jen přesunuli nahoru.

Leželi vedle sebe, oblečení a jen jakoby náhodnými letmými dotyky si stále dokazovali blízkost. Neleželi v objetí, neplenili si vzájemně ústa jazyky, ale přesto to byl další krok. Ještě nedávno by Draco nezůstal. Ihned po sexu by odešel a kdyby zjistil, že sex nebude, tak by se ani nenamáhal.

„Sám nevím." Pokrčil rameny nebelvír. „Asi si nedokážu představit, co bych dělal."

„Jsi Harry Potter. Peněz máš dost. Můžeš si přece dovolit být chvíli bez práce."

„To ano, ale..." najednou ale Harrymu prolétla hlavou otázka, na kterou potřeboval znát odpověď. „Vám po válce přece skoro všechno zabavili. Z čeho žijete? Dům vám vrátili až teď, ale peníze... Vždyť nepracuješ."

Draco se zamračil a donutil tím Harryho se trochu stáhnout. Čekal, že vyletí. Bude křičet, že mu do toho nic není, nebo se sebere a odejde. Teď to přijde.

„Malfoyové si vždy najdou nějakou cestu." Pronesl místo toho blonďák odměřeně.

„Ale jakou mi neřekneš."

„Zatím ne." Potvrdil. „Co dnes večer? Můžu přijít?"

Harry se šťastně usmál, než mu došlo, že už má jiné plány. „Dneska je na ministerstvu večírek. Ale..." napadlo ho, „mohl bys jít se mnou, co říkáš?"

Draco se kysele zasmál. „Promiň Pottere, ale nemusím být u všeho."

Jinými slovy, stále nechtěl, aby se o nich někdo dozvěděl. Harry to chápal. Potřeboval víc času. Byla doba, kdy byl na tom stejně. Na druhou stranu, teď by mu asi nevadilo, kdyby se o nich lidé dozvěděli. Uvažoval nad tím, během jejich nočního rozhovoru. Bylo mu s ním dobře, i když mezi nimi byla stále spousta tajemství. Miloval se ho dotýkat a miloval, když se on dotýkal jeho. Když teď věděl, že se minimálně 36 hodin neuvidí, stýskalo se mu, a to byl přitom stále vedle něj. Miloval tlukot jeho srdce, který zrychlil, jakmile na své kůži ucítil Harryho dlaň. Miloval...

„Takže se uvidíme až zítra?" ujišťoval se Harry a hlasitě vydechl, protože Draco se zasmál a celou váhou se na něj překulil. Díval se na Harryho tvář a v očích měl veselé plamínky. Další věc, kterou miloval. Bylo tak vzácné je v jeho očích vidět.

„Jo, Pottere, zítra. Zatím ale nikam nejdu, takže, co bys řekl na..." nedořekl, protože to už si Harry přitáhl jeho hlavu k sobě dolů a spojil jejich rty.

Oo

Žádná okna, stěny ocelové a snad očarované, aby z nich šel co největší chlad. Kamenná podlaha, na níž stál pouze jeden stůl a dvě židle. Každá na jedné straně. Na jedné z nich seděl Draco a čekal. Nebyl tu poprvé, přesto se jeho pocity ani s uplynulou dobou nezměnily. Zdálo se mu, jako kdyby tu stále byli. Mozkomorové. Každý věděl, že byli vyhnáni hned po válce, ale Azkaban byl jejich přítomností nasáklý.

Byl nervóznější než obvykle, protože to bylo poprvé, co měl opravdu velké tajemství. Doma, když odešel od Pottera, si dal hodně dlouhou a hodně důkladnou sprchu. Přesto ho pořád cítil. Jeho vůně ho obklopovala a hladila ho na duši. Mohl jen doufat, že si toho otec nevšimne.

Dveře se otevřely a stál tam. Vysoký muž s plavými nemytými vlasy. Klopil hlavu k zemi a ruce měl před tělem spoutané řetězem. Na sobě potrhaný a špinavý vězeňský mundůr. Jeho tvář byla zarostlá, přesto si udržela svůj dřívější povýšený výraz, který jasně oznamoval „Já jsem Malfoy. Jsem někdo."

Strážný, který šel hned za ním s připravenou hůlkou v ruce, mu pomohl se usadit a pak se sám postavil stranou. Neodešel. Výsadu návštěv bez dozoru tu neměl žádný vězeň.

„Otče. Vypadáš..." marně hledal slova a ztratil je úplně, když Lucius zvedl hlavu a zahleděl se na něj přimhouřenýma očima. V tu chvíli, jako by Dracovi bylo znovu dvanáct a poslouchal kázání, jak Malfoyové neprohrávají, takže jak je možné, že ho polokrevný Harry Potter porazil ve famfrpálu?

„Mluvil jsem s tvou matkou. Zdála se znepokojena."

„Nemá proč. Nemám přece na vybranou." Pokrčil rameny blonďák.

„To nemáš." Přikývl Lucius chladně. „Máš k rodině závazky a povinnosti. Já se odsud nedostanu, o to se Potter postaral, ale matka si zaslouží lepší život."

„To neříkej." Zaťal Draco ruce v pěst. „Nesváděj to na Pottera. Postaral ses o to sám. Nikdo jiný, něž ty, za tvůj osud nemůže."

„Jak to se mnou mluvíš?" snažil se postavit vězeň, ale dozorce ho ihned slovy usadil zpět na židli.

„Otče. Moc dobře vím, čemu jsem se zaslíbil a taky vím, že není cesty zpět. Takže se s matkou nemusíte bát, že bych se vzpíral. Vždyť ani nemám jak." Sklopil Draco hlavu a zahleděl se na stůl. Nejlepší zábava teď byla počítat jednotlivé spáry táhnoucí se dřevěnou deskou.

„Jsem rád, že si to uvědomuješ. Přesto jsme se s matkou rozhodli, že bude lepší věci trochu urychlit. Zítra vyjde ve Věštci článek, kde bude veřejnost informována. Samozřejmě tam nebude všechno. Jsme Malfoyové." Prohlásil hrdě, zapáchající vězeň, až měl Draco chuť se zasmát. Jen kdyby situace nebyla tak žalostná. Zítra vyjde článek. To znamená, že se Harry všechno dozví.

Jeho život končí, a to se mu teprve zdálo, že pocítil jeho sladší příchuť.

Oo

Tohle neměl šanci zvládnout. Člověk by řekl, že jde jen o hloupý ministerský večírek, ale nebyla to pravda. Vždy se pořádaly za nějakým účelem a nejhorší na tom bylo, že tím býval většinou, tedy spíš vždy, Harry.

Bylo jedno, jak s ním jsou, jako s bystrozorem, nebo kancelářskou krysou nespokojeni, tady se jednalo jen o vizitku. O to, jak je bere venkovní svět. A pro ně musel být Harry stále představován jako hrdina.

Stál u baru a objednával si v pořadí třetí whiskey, aby zahnal nutkání rychle utéct. Na tváři falešný úsměv.

Měl za sebou první kolo focení, s ministrem objímajícím ho kolem ramen. Kinglsley nebyl špatný člověk. Za války jim hodně pomohl, ale post ministra asi změní každého. Chtěl se každému zavděčit a Harry mu to asi ani nemohl mít za zlé.

Kdyby tady tak byla Hermiona, aby si měl s kým promluvit. Nebo ještě líp. Kdyby tady tak byl...

A v tu chvíli musel otočit hlavu, protože se mu zdálo, že ho někdo sleduje. A stál tam. Ode dveří na něj vysílal pohled, kterým říkal „pojď za mnou." Protřel si oči a zatřásl hlavou. Možná by měl s tou whiskey trochu brzdit. Jenže když oči znovu otevřel, pořád tam stál.

Harry se usmál. Přišel za ním? Taky se mu stýskalo a nemohl to vydržet?

Odložil nedopitou skleničku na pult baru a vydal se za ním.

Myslel si, že počká u dveří, ale jakmile blonďák viděl, že Harry jde, otočil se a šel pryč. Harry spěchal, aby mu nezmizel, a přitom dával pozor, aby do někoho nevrazil. Když vyšel ze sálu, viděl zmijozelova záda, jak zachází za roh. Rozběhl se tedy a na poslední chvíli zahlédl jeho vlasy, jak mizí v pánské umývárně. Usmál se a zpomalil.

Oo

Když vešel dovnitř, nevšiml si ho. Napadlo ho, že se asi zavřel do kabinky, aby vykonal potřebu. Přešel pomalu k umyvadlu a zahleděl se do zrcadla. A jejich pohledy se střetly. V Dracově tváři se odrážel smutek a Harry se chtěl okamžitě otočit a zeptat se, co se stalo, ale nebylo mu to dovoleno.

Draco se během vteřiny ocitl těsně za ním a dechem ho pohladil na krku. Harrymu to pohlazení projelo celým tělem, až byl nucen zavřít oči. Pak ucítil jeho rty a jazyk, jak zkoumají místečko pod uchem, kde byl až moc citlivý. Útlé, ale přesto silné ruce ho pevně chytily za boky a přitáhly k sobě.

„Draco." Dostal ze sebe Harry těžce, „tady bysme neměli."

Blonďák ho stále zezadu líbal na krku a Harry měl chuť otočit se a pohltit ta ústa.

„Zamkl jsem. Nikdo nepřijde." Zavrčel vzrušeně odpověď, a to Harrymu stačilo.

Otočil se a zaútočil na ty rty. Zčervenalé líbáním jeho kůže. Po jemnosti nebylo ani stopy, bylo to prudké a bylo to vášnivé, ale Harrymu se zdálo, že přesně takhle to Draco chce. Aniž by si to uvědomil, začal rozepínat knoflíčky na Dracově košili a jakmile mu blonďák stáhl z ramen sako, začal dělat to samé. A to všechno, aniž by se jejich rty rozpojily.

Když byli bez košile, Dracovi ruce se vydaly na pouť po Harryho odhalené kůži a přerušil polibek a sklonil hlavu, aby mohl přejet jazykem po jeho bradavce. Černovláskovi uniklo ze rtů zavzdychání.

Draco, potěšen a povzbuzen tou reakcí, pokračoval v laskání a jeho ruka zatím jela pomalu dolů po Harryho břiše. Zastavil se u opasku Harryho kalhot, zvedl se a zadíval se mu do očí.

Nebelvír se pousmál a sám si kalhoty rozepl. Draco mu úsměv vrátil a pomohl mu je stáhnout společně se spodky. Chvíli počkal, zatímco Harry, skákající po jedné noze, se kalhot zbavoval docela a pak ho zády přitiskl ke zdi a sám si kleknul.

Harry se málem udělal jen při pohledu na něj. Draco Malfoy před ním klečel a fascinovaně se díval. Draco Malfoy se právě chystal si ho vzít do pusy.

Draco vzal do ruky jeho erekci a přejel po celé její délce a pak... pohltil ho ústy a začal ho kouřit. Olizoval jeho špičku a následně jej nasál celého a zrychlil tempo. Harry zavřel oči, opřel hlavu o zeď a rukou zajel do Dracových vlasů.

Tohle bylo kurevsky perfektní, ale nemohl si tu dokonalost užívat dlouho, protože by se na Draca vůbec nedostalo. Jemně zatahal za jeho vlasy a opatrně do od sebe odtáhl a pomohl mu se postavit. Na chvilku spojil jejich ústa a pak do nich zašeptal. „Teď jsem na řadě já." A snažil se si kleknout, ale Draco ho zastavil.

„Ne to ne, Harry. Chci tě v sobě." Zašeptal, sklopil pohled k zemi a otočil se čelem ke zdi, o kterou se opřel.

Slyšel dobře? Řekl mu Harry? Bez přemlouvání, bez zakoktání. Jenom tak?

Přistoupil k němu a obejmul ho pažemi kolem boků, aby mu mohl rozepnout a stáhnout kalhoty a spodky, ze kterých Draco následně vystoupil. Pak si klekl a jemně od sebe oddálil blonďákovy půlky a zajel mezi ně jazykem. Pomalu a opatrně kroužil kolem jeho vstupu a cítil, jak se blonďák uvolňuje. Když jazyk vystřídaly rovnou dva prsty, prohnul se jelo milenec rozkoší a vzdychal nahlas. Harry nikam nespěchal, ale Draco ho pobízel, tak přidal prst třetí.

„Udělej to, Harry. Udělej." Naříkal zmijozel. Jeho jméno z těch nádherných úst na Harryho působilo jako rozbuška. V tu chvíli by pro něj udělal všechno.

Zvedl se do stoje a namířil svou erekci k vlhkému a uvolněnému vstupu. Mírně zatlačil a skoro bez odporu pronikl dovnitř. Měl co dělat, aby okamžitě nezačal přirážet. Pomalu se do něj dostal celou délkou a ze rtů mu unikl hlasitý vzdech, když ho Draco překvapil prudkým přírazem. A tak se Harry přestal bránit a dělal to, co ho lákalo. Přestal se držet zpátky.  V jednu chvíli se nahnul nad blonďáka a mezi přírazy ho několikrát kousl do ramene. Muselo ho to bolet, ale nedal to nijak znát.

Netrvalo to dlouho. Dvě minuty? Maximálně. Obejmul Draca jednou rukou a vzal jeho penis do dlaně a začal jej třít. Ten vzdychal čím dál víc nahlas až pokropil zeď před sebou spermatem. A Harry se udělal hned po něm.

Oo

„Takový překvapení bych si nechal líbit častěji." Laškoval Harry, když se oba oblékli a upravili.

Ale Draco se nezasmál. Vlastně, za celou dobu ani nepromluvil až na těch pár slov během sexu.

„Co se děje?" zeptal se Harry a znovu si vzpomněl na strach a smutek v jeho očích, který viděl v odrazu zrcadla. Ale blonďák jen zakroutil hlavou.

„Pojď, dáme si panáka. Trocha zábavy ti prospěje." a chytil jej za ruku, v pokusu odtáhnout ho do sálu. Blonďák se ale ani nehnul.

„Nemůžou nás spolu vidět." Připomněl, ale nebyl v tom vztek. Spíš smutek.

„Draco." Pohladil ho po tváři. „Já myslím, že už by mohli. Chtěl bych... Já... Chci, aby lidi věděli, že jsem zamilovanej a do koho." Usmál se něžně. Byla to pravda. Tohle dávno bylo mnohem víc než sex nebo zalíbení. Harry ho miloval.

„Neříkej to." Vyhrkl Draco vyděšeně. „Tohle nesmíš říkat."

„Proč ne? Vadí ti to?"

„Tobě to bude vadit. Už zítra. Tohle... Harry slib mi, že až si zítra přečteš Věštce, tak za mnou přijdeš. Přijdeš a vyslechneš mě." Prosil jej.

„O čem to mluvíš? Co se děje?"

„Slib mi to." Naléhal.

„No dobře, slibuju." Pokrčil rameny. Nechápal, ale viděl, že mu na tom záleží.

Draco si ho přitáhl k sobě a opřel své čelo o to jeho. „Chci být s tebou." Zašeptal. „Po tom všem..." ale nedořekl.

Místo toho. „Musím jít."

Oo

Když vyšli z umývárny, Draco se bez dalších slov otočil a hodlal odejít na opačnou stranu než Harry. Ten ho ale v poslední chvíli zadržel a naposledy k sobě přitáhl.

„Musím jít." Zopakoval Draco, ale byla to jen slova. Jeho ruce se obtočily kolem Harryho pasu a pevně ho objal.

„Já vím." Přikývl nakonec nebelvír. Naposledy zesílil stisk a vyhledal jeho rty. Jen poslední polibek, říkal si a pak odejdou, každý na svou stranu.

Jemně ochutnával tolik milované růžové rty, když ho prudké světlo přerušilo.

Zmateně od sebe odskočili a hledali odkud zář přichází.

„Ale ale... to je ale milé překvapení." Ozval se tolik známý a tolik nenáviděný hlas.

„Rito. Tebe bych tu nečekal." Zašklebil se nebelvír, zatímco zmijozel se málem složil k zemi.

_______________________________

Ahojte :),

abych utišila vaši zvědavost, tak rovnou oznamuji, že příště zjistíme, co má Draco za tajemství a pro Harryho to bude docela šok, to vám povím.

Moc vám děkuji za ohlasy u minulé kapitoly. Udělali jste mi velkou radost, tak jako vždycky. Jste prostě nejlepší.

Co říkáte na dnešní část? Samý Drarry chvilky nám na chvíli překazil Lucius a nakonec Rita Holoubková. Co myslíte, že udělá? A co udělají kluci? Dejte mi vědět.

Další část bude za týden. Nejpozději ve čtvrtek (však vy víte :D). No a s některými se uvidím v neděli u Popcorn Drama.

Užívejte, víkend je za chvíli.

Vaše Mische <3.