Už dávno byla noc a Harry spal, ale Draco, ať se snažil sebevíc, usnout nemohl. Seděl proto na parapetu okna ložnice a pozoroval dění venku, což byla nudná činnost. V noci se tam vážně nic nedělo. Pořád bylo ale lepší sledovat, jak se kolem popelnic potuluje bílá kočka než hypnotizovat spícího Pottera.

Člověk, který si uvědomí, že cítí něco jako náklonost k někomu jinému, by se měl asi cítit dobře. Mělo by to být povznášející, v břiše by mu měli lítat motýli. Toto uvědomění způsobuje radost. Takže Draco by teď měl být šťastný.

Cítil toho hodně, ale štěstí mezi těmi pocity nebylo.

To zjištění přišlo jen tak najednou. Už dýl věděl, že ho k Potterovi něco hodně přitahuje, ale nelhal, když si myslel, že jde opravdu jen o dobrý sex. Sváděl na to všechno. Stesk po něm, potřebu dotýkat se ho... všechno. Byl smířen s tím, že jednou si prostě bude muset zvyknout na to, že se s ním musí rozloučit. Na život bez hodně dobrého sexu se dá zvyknout.

Pak se to ale stalo. Bylo to chvíli po tom, co vyvrcholil a Harry byl stále v něm pracující na svém vlastním uspokojení. Dracovi prolétlo hlavou, že to nebude trvat dlouho a už ho nebude moct vidět a trávit s ním čas. A o to šlo. Nemyslel na to, že s ním nebude mít sex, ale že nebude moct být s ním, jenom s ním. A bolelo to. Při představě, že brzy přijde doba, kdy se mu ten otravný Nebelvír nebude motat do života ho začaly štípat oči, což bylo zvláštní, když mu tělem stále procházelo potěšení z orgasmu, který chvíli předtím zažil.

Nerozbrečel se. To by jako Malfoy nikdy nedopustil, takhle ukázat slabost před někým jiným. Harry ale okamžitě poznal, že se něco děje. Tak jako vždycky.

Jestli odejdeš, tak už se nevracej. Řekl mu, a to byla poslední kapka. Pokud si předtím ještě mohl nalhávat, že to byla jen nějaká chvilková slabost, tak po těchto slovech už ne. Nedokázal odejít, i když věděl, že by měl. Musel zůstat.

„Jak dlouho tu sedíš?" Vytrhl ho z přemýšlení Harryho rozespalý hlas. Neotočil se na něj, přesto věděl, že vstal z postele a přešel až k němu.

„Nemůžu spát."

„Draco, to, co jsem ti předtím řekl...já..."

Tak a byto to tady. Ještě o tom nemluvili. Po tom, co ho Harry donutil zůstat, nebylo do řeči ani jednomu z nich. Harry ho prostě chytil za ruku a odvedl do ložnice, kde si lehli a nemluvili.

„Mrzí mě to." Dopověděl nebelvír a jeho slova donutila Draca otočit se na něj.

„Chtěl jsi ať zůstanu, ne?"

„No, ano, ale asi jsem to neměl dělat takhle..."

„V tom případě se nemáš proč omlouvat. Asi bych to udělal taky." Přiznal blonďák, ale ani ne tak Harrymu, jako sám sobě.

„Takže se nezlobíš?" vyslovil muž s jizvou na čele svoji obavu.

Jak by se mohl zlobit? Zrovna na něj? Viděl strach v jeho očích. Bál se odpovědi a blonďák měl chuť seskočit z toho parapetu, obejmout ho a jen držet. On sám to potřeboval. Potřeboval slyšet, že všechno bude v pořádku. Jenže nic v pořádku nebude. To mu ale říct nemohl. Odvrátil proto hlavu zpět k oknu. „Nezlobím."

Oo

Harry trávil sobotní odpoledne s Hermionou. Původní plán na víkend byl jiný. Doufal, že Draco zůstane až do neděle, ale nemohl, bohužel. Odešel hned ráno, ani se nenasnídal, se slovy, že se uvidí zase v neděli. Několikrát mu to musel zopakovat, protože Harry se nemohl zbavit pocitu, že je něco špatně. Draco si stál za tím, že se nezlobí, kvůli pátku, ale... Kdo by si byl jistý. Byl to Draco Malfoy. Zmijozel.

S ním si člověk nikdy nemohl být v ničem jistý. Tedy až na jednu věc. Měl ho rád. Svým vlastním způsobem, ale měl. Viděl to na něm. Ve chvíli, kdy chtěl odejít a on se ho rozhodl zastavit. Když mu řekl, ať už se nevrací, pokud odejde, bylo to tam. V jeho očích. Harry věděl, že nikam nepůjde snad ještě dřív, jak Draco. Nebylo to fér, ale nelitoval toho, že to udělal. Posunuli se tím zase o kousek dál. Harry to poznal, ale dokázal si to přiznat i on?

„Jsi zamyšlený, Harry. Děje se něco?" zeptala se Hermiona už poněkolikáté toho dne. Seděli v jedné mudlovské kavárně a dávali si kávu a zákusek.

„Nic se neděje." Pokrčil Harry rameny. „Co Ron, něco nového?"

„Ne a ocenila bych, kdybychom se o něm nebavili." Odsekla nebelvírka naštvaně.

„Fajn, promiň. Já jen...je těžké dělat, že se nic neděje."

Hermiona krátce přikývla, ale přesto si trvala na svém. Nechtěla a nemohla se o něm bavit. Pořád ji to bolelo.

„Radši mi řekni, co nového u tebe? Co ten tvůj tajemný neznámý?" zajímala se a dávala si záležet, aby se neprozradila. Slíbila Dracovi, že bude mlčet. A nehodlala svou část dohody porušit. Potřebovala ale zjistit, jestli i on dodržel tu svoji.

O nějaké dohodě neměl Harry ani ponětí. „Stýkáme se." Usmál se. „A je to dobré. Myslím tím, hodně dobré, Hermiono. Začínám si myslet, že by z toho mohlo vážně něco být." Přiznával zasněně, ale dával si pozor, aby ne neprořekl a nevyslovil jméno svého milence. To by Dracovi radost neudělalo.

„Nepovídej." Nevěřila Hermiona. „Takže se pořád stýkáte? I teď?"

„Jak to myslíš?" zasmál se Harry.

„Kdy jsi ho viděl naposledy?"

„Nevím, proč tě to zajímá, ale dnes ráno."

Hermiona se zarazila. Tohle nečekala. Opravdu věřila slovu Draca Malfoye, když tvrdil, že se s jejím kamarádem přestane stýkat. Měli přece dohodu. Něco za něco. Správně by teď měla říct pravdu. Harry si ji zasloužil vědět.

„Harry, dobře teď poslouchej moji otázku a pořádně si rozmysli, co mi odpovíš, ano?"

„Co tak vážně Hermiono?" smál se jí pořád nebelvír, který netušil, o co jí jde.

„Jen mě poslouchej." Zopakovala Hermiona. „Ten člověk, se kterým se stýkáš. Je to Draco Malfoy?"

Harry se zastavil v půli pohybu, během kterého si hodlal dát sousto čokoládového dortu do úst. Nechal ruku klesnout zpět na stůl a vyvalil na kamarádku oči. „Cože?"

„Jen mi prostě odpověz. Je to jednoduchá otázka. Ano, nebo ne?" naléhala.

„Jak tě to napadlo?" snažil se vykroutit z odpovědi. Ano, slíbil, že nic neřekne, ale nenapadlo by ho, že na to přijde sama.

„Nemusíš odpovídat." Pokrčila rameny Hermiona a sledovala, jak si kamarád oddechl. Hned ale dodala. „Nemusíš odpovídat, protože už jsi to vlastně udělal."

Harry po ní střelil pohledem. „Nikomu to neříkej. Slíbil jsem mu, že budu mlčet."

„A nepřijde ti to zvláštní? Proč ty tajnosti?"

„Není připravený jít s pravdou ven a abych řekl pravdu, nejsem si tím jistý ani u sebe. Není kam spěchat." Pokrčil rameny nebelvír a konečně si dal vidličku s dortem do úst.

„Harry, řekl ti, proč ke mně chodí?"

„Ano, kvůli svým nočním můrám."

Zmetek. Tak na tohle se vymluvil. Ano, je pravda, že je měl a několikrát je probírali. Hlavní důvod jeho návštěv byl ale úplně jiný.

„Měl by ses ho zeptat znovu. Protože to není jediný důvod."

„Jak to myslíš?"

„Tak jak to říkám. Neřekl ti všechno." Mohla to říct hned, ale chtěla dát Malfoyovi ještě šanci, aby to udělal sám. Chápala, že to není nic lehkého svěřit se s takovou věcí, ale... musel to udělat.

Oo

„Chci s tebou mluvit, matko." Oznámil blonďák pozdě večer ženě, která jej přivedla na svět. Celý den se tomu vyhýbal, protože měli povinnosti, kterým se museli věnovat. Teď už byli ale sami.

„Konečně mi řekneš, proč jsi včera nedorazil? Překazilo to plány." Vyčetla mu.

„Zvládli jsme to všechno dnes, ne?" Ušklíbl se Draco, ale ihned nahodil svůj typický výraz. „Kvůli Potterovi. Poslední dobou je hodně otravný." Rozhodl se pro částečnou pravdu. „Chce se přátelit, tak jsem si řekl, že není špatné mít ho na své straně."

Narcisa se na něj srdečně usmála. „To víš, že to není špatné. Určitě to v mnoha věcech pomůže. Navíc, není zase tak špatný. Hodně nám po válce pomohl, ale to přece víš. Jak se má? Má nějakou přítelkyni?"

Draca zabolelo v žaludku a na srdci se mu usadil kámen. „Zase tak se o něj nezajímám."

„Dobře." Přikývla a ukázala mu na křeslo, které stále kousek od toho jejího. „Tak se posaď a řekni mi, co máš na srdci."

Draco přešel k baru a nalil si pořádnou sklenici whiskey, kterou do sebe celou obrátil a vypil na jeden zátah. Hned ji doplnil a teprve potom se usadil naproti své matky.

„Nechci to udělat, matko."

Ženě zamrzl úsměv na rtech. „Jak to myslíš, Draco?"

„Tak jak to říkám. NE-CHCI TO U-DĚ-LAT." Zopakoval a znovu se napil.

Narcissa se uvolnila v ramenou a pohodlně se v křesle opřela. Zahleděla se do planů v ohně v krbu. Chvíli bylo ticho, až by si Draco myslel, že usnula, kdyby neměla otevřené oči.

„Jsi jen nervózní. To přejde." Usmála se na něj po chvíli opět širokým a uvolněným úsměvem.

„Ty to nechápeš. Tohle nepřejde. Já...potřebuju to zrušit." Naléhal.

Ale to už se žena tyčila přímo nad ním, zuřivý výraz ve tváři. „Tak to máš smůlu. Tohle není večeře, kterou si můžeš zrušit, protože se ti na ni nechce. Slíbil jsi to. SLÍBIL. Pro mě. Neudělala jsem toho pro tebe dost? Neudělal toho otec pro tebe dost? Chceme jednu jedinou věc a ty jsi souhlasil. Takže máš smůlu. Věděl jsi moc dobře, že tohle rozhodnutí je konečné." Křičela na něj zlostně, ale po chvíli se uklidnila. „Draco, věděl jsi to přece od začátku. Nejde s tím nic dělat. Teď už ne."

Věděl to, ano, ale kdo mohl tušit, že se stane tolik věcí? Miloval matku, ale aby řekl pravdu, tak už si ani nepamatoval, jak s něčím takovým mohl souhlasit.

„Zítra se vrátíš do Londýna a zažádáš si o návštěvu u otce. Ten ti tyhle myšlenky vyžene z hlavy." Přikázala ještě žena a nechala Draca samotného.

Ten chvíli sledoval nedopitou sklenku ve své ruce a pak se rozpřáhl a švihnul s ní o stěnu. Broušené sklo se roztříštilo na milion malých kousků. Doufal, že ho to uklidní, že mu to pomůže. Nepomohlo.

Oo

Harry nezamhouřil oči celou sobotní noc. Pořád nemohl dostat z hlavy rozhovor s Hermionou. Věděl, že se o něj kamarádka bojí. Vždycky byla přehnaně starostlivá, až ho to někdy štvalo, ale tento rozhovor byl jiný. Jako by věděla něco, co on ne. Snažil se z ní něco dostat, ale ona pořád jen opakovala ať si promluví s Dracem.

Chystal se na to, ale... co když, že je to zase jen Hermionina starostlivost a nic se neděje? Nakonec bude riskovat svůj rozvíjející se... vztah? Ano, přiznejme si, že je to vztah. Draco se naštve, že Hermiona o nich ví.

Přesto mu šrotovalo hlavou, co nebelvírka říkala. Co mu Draco mohl zatajit? Ona si byla jistá, že by to měl vědět.

Už předtím se čas do jeho příchodu vlekl, ale teď? Připadalo mu, že se zastavil úplně.

Jenže, jak se měl na ten rozhovor připravit? Pokud šlo o Draca, tak člověk neměl moc možností. Bylo to k smíchu. Kohokoli jiného by se prostě rovnou přímo zeptal, ale u Draca musel postupovat opatrně.

Pořád tu byla možnost nechat to být, ale nemohl. Musel s ním mluvit a museli k sobě začít být upřímní, protože... Protože mu na Dracovi záleželo.

Bylo krátce po šesté večer, když plameny v krbu konečně zezelenaly a Draco vystoupil na jeho rohož. Vypadal naprosto dokonale, tak jako vždy a Harryho na chvíli opět přepadlo nutkání, nechat vše být a jen si užívat. Naštěstí ho to rychle přešlo.

„Ahoj." Pozdravil ho s mírným úsměvem, zatímco vstával z křesla a přecházel k němu.

Draco neodpověděl, rychle mu vykročil naproti a surově ho popadl.

Harry byl uvězněn v pevném objetí a dokázal vnímat jen jeho ruce a ústa a jazyk... byl ztracen.

„Draco." Pokusil se marně odtáhnout, protože jmenovaný ho nehodlal pustit. Líbal ho, jako by to mělo být naposled v životě. A bylo to příjemné, až by člověk lehce zapomněl, že jeho plány byly jiné. To si ale Harry nemohl dovolit.

„Malfoyi, potřebuju s tebou mluvit." Zopakoval rázněji a lehce ho zatahal za vlasy, aby jej od sebe odtáhl.

Blonďák se na něj zmateně podíval. V očích touhu smíchanou se zvědavostí a zároveň ostražitostí. Aby nebelvír předešel dalšímu vášnivému útoku na svou osobu, ustoupil o pár kroků dál, což blonďákův zmatek ještě znásobilo.

„Fajn." Vyštěkl na něj. „O co jde?"

Harry netušil, jak začít. Měl celou noc a skoro celý den na přemýšlení, ale čím víc přemýšlel, tím víc byl v pasti. Proto se rozhodl být prostě upřímný s tím, že to nějak dopadne. „Mluvil jsem s Hermionou." řekl prostě.

Dracův zmatek vystřídalo zděšení a najednou si byl Harry jistý, že Hermiona nelhala.

„Neřekl jsem jí o nás, ale uhodla to sama." Snažil se ještě obhájit, i když nechápal proč.

„Co ti řekla?" promluvil Draco, stále vyděšený.

„Nic konkrétního. Jen... prý mi něco tajíš. Pravý důvod tvých návštěv u ní?"

Draco se zhroutil do křesla. Zavřel oči a oběma rukama si podepřel hlavu. Musel něco vymyslet, ale v tuhle chvíli, jako by všechno přestalo existovat. Jeho jinak velmi dobrá schopnost rychle přemýšlet byla pryč.

Otřásl se, když ucítil ruku na svém rameni a uslyšel Potterův uklidňující hlas. „Nic se neděje. Nemusíš se bát mi to říct, ať je to cokoliv."

„Nic nechápeš, Pottere." Zakroutil hlavou.

„Tak mi to vysvětli. Chci si o tom promluvit."

To už Draco ale odhodil jeho ruku a znovu se postavil. „To chceš pořád. Je to stále dokola. Pořád chceš jen mluvit." Vyjel po něm.

„Protože je to pro mě důležitý. Pokud máme pracovat na našem vztahu, tak..."

„O čem to mluvíš, Pottere? Není žádné my, ani žádný náš vztah." Prskal Draco. „To, že jsem přiznal, že jde o víc jak o sex na tom nic nemění."

Lhal. Věděl to a taky mu bylo jasné, že to ví Potter, ale co měl dělat? Zítra si půjde zažádat o návštěvu u otce. A ať chce nebo nechce... ale on chce. Chce Pottera.

„Fajn. Tak vypadni." Řekl Harry tvrdě a odvrátil se od něj. Hodlal odejít nahoru do své ložnice a nechat jej tam samotného. Nemusel vidět, jak od něj zase odchází, protože tentokrát už ho nehodlal zastavit. Byl to začarovaný kruh. Kdykoli se mu zdálo, že jsou dál, udělali zase krok zpět.

„Ne." Tiše vyslovené z blonďákových úst ho donutilo se zastavit. Otočil se zpět na něj a viděl Draca, zničeného a bezbranného.

Nemohl jinak. Nemohl odejít a nemohl ho tam nechat jen tak stát. Vykročil k němu a beze slov si ho přitáhl k sobě. Nepromluvil, jen ho držel. Netušil totiž, co by řekl.

„Zatím ti to nemůžu říct." Promluvil po chvíli Draco tiše. „Dozvíš se to, ale až bude správný čas. Stačí to tak?"

A Harry stále neschopen slova jen zpevnil stisk a slabě přikývl do prohlubně jeho krku.

Oo

O několik desítek kilometrů dál, ve starém domě, seděl mladý muž, v křesle, v obývacím pokoji. V ruce držel fotografii, ze které nemohl spustit oči.

„Stále na ni koukáš? Jen se trápíš." Vyrušil ho z přemýšlení ženský hlas. Zrak ale nezvedl. Nemohl.

„Co mám dělat jinýho?"

„Rone. Bude to dobrý. Jen ještě vydrž."

Ale zrzavý muž se jen smutně usmál. „Ona mi to nikdy neodpustí, Ginny. Je konec."

--------------------------------------------

Ahojky :),

plním, co jsem slíbila, takže kapitola je tu. Dnes jsme uzavřeli první desítku a můžeme se vrhnout na tu další :).

Co na kapitolu říkáte? Napadá někoho, co má Draco za tajemství? A Ron? Příště se nám objeví Lucius. Máte ho rádi? Já abych se přiznala, tak ani trochu :D.

Zítra odjíždíme na chatu s kámoškama, takže další kapitola tentokrát, až opravdu, za týden, ve čtvrtek. V neděli jen z chaty nahraju novou kapitolu Popcorn Drama. Takže, kdo z vás čte příběh Jindry a Davida, tak nebojte, kapitola normálně bude :).

Moc děkuju za komentáře a hvězdičky k minulé kapitole. Moc mě potěšily. A dejte mi zase vědět, co říkáte na tuhle.

Mějte se krásně a užívejte sluníčka a tepla.

Vaše Mische <3