Nenáviděl Draca Malfoye. NE-NÁ-VI-DĚL. A pokud měl chvíli pocit, že to mohlo být jinak. Že by mohli mít společnou alespoň jednu věc (čti touhu, po tom druhém), tak ten pocit byl pryč.

Ten zmetek si dovolil přijít k němu domů. Mít s ním ten úžasný skoro-sex a pak si v klidu odejít se slovy ,,Možná příště". Od té doby uběhnul měsíc a nic. Měsíc??!!

První týden Harry nedočkavě čekal každý večer na jeho návštěvu. Z práce spěchal, nedočkavý a nervózní, aby nakonec šel pozdě v noci zklamaně do postele.

Za celou dobu si nedovolil pomalu vystrčit nos z domu, kromě práce. Co kdyby náhodou... Nešel dokonce ani za Ronem, jak si sliboval. Zjistit, co se s ním děje. Hermioniny pozvánky odmítal a na její pokusy, že by tedy zašla ona k němu, taky kroutil hlavou.

Byl sám. Teď si to uvědomoval víc, než kdy dřív. Nikoho neměl. Ron s Hermionou už dávno nebyli těmi přáteli, co ve škole. Ať se Hermiona snažila sebevíc. Měli svůj vlastní život, vlastní problémy. Kolegy v práci mohl jen těžko považovat za přátelé. A o tom, že měl nějaký soukromý život, byl přesvědčený jen Věštec, ve kterém denně vycházely hloupé články o jeho osobě.

Nesnášel Draca Malfoye za to, že mu zkazil jeho radost ze čtvrtků, které si opravdu užíval do doby, než potkal jeho, v těle Marca. Do té doby byl spokojený a přesvědčený o tom, že mu vlastně nic nechybí.

Teď? Představa, že by znovu do klubu zašel ho děsila. I když jej několikrát napadlo, že by tam mohl zajít, že by tam Malfoy třeba zrovna mohl být a nějakým zázrakem by se zase setkali. Ale ne. Nebude se vnucovat.

Tímhle měsícem, kdy se neukázal, dal Harrymu jasně najevo, že o žádné pokračování nemá zájem. Harry si byl jistý, že tu touhu, kterou v jeho očích viděl si jen namlouval. Byl to prostě pořád jen Malfoy. Ten arogantní blbec. Stejný, jako ve škole.

Přesto Harry nemohl dostat z hlavy vzpomínky. Na chvíli, kdy se jejich rty spojily. Na chvíli, kdy se poprvé dotkl jeho holé kůže. Na chvíli, kdy se jejich klíny o sebe otřely...

Ale dost.

Nemůže na to myslet. Prostě je po všem. Bylo to fajn, ale život jde dál.

oo

Seděl u sebe doma. Skloněný nad pracovním stolem, když ho vyrušil rachot v krbu. Leknutím zvedl hlavu a zahleděl se do něj. V první chvíli se mu nadějí málem zastavilo srdce. Za což si v duchu okamžitě vynadal do pitomců. Draco Malfoy nemá přístup do jeho domu přes krb. Nebyla žádná šance, že by to byl on. A taky že ne. Na rohoži před krbem stála Hermiona.

,,Hermiono." vystřelil ze svého místa k ní. ,,Co tady děláš?"

,,Co bys asi tak řekl? Jdu pro tebe."

Zmateně přejel očima její oblečení. Červené šaty? Takové, které si nevezmete na návštěvu.

Sakra. Zapomněl.

,,Zapomněl jsi." zkonstatovala Hermiona očividné. ,,Ani se nedivím Harry. Jsi už nějakou dobu duchem nepřítomný. Takže se obleč a jdeme na večeři."

Nebyl to vyloženě příkaz, ale něco v jejím tónu Harryho přesvědčilo, že nemá cenu se s ní dohadovat. A vlastně proč ne? Řekl si přece, že musí jít dál a zapomenout na to, že se stalo něco neobvyklého.

,,Tak chvíli vydrž." a odběhl do ložnice.

oo

,,Takže Hermiono, co Ron? Je to lepší?" zeptal se během předkrmu v jejich oblíbené restauraci, v Prasinkách.

,,Dneska se budeme bavit o tobě Harry." zvedla zrak od svého talíře.

,,O mně?" jistě že věděl o co jí jde, ale... Ale.

,,Tak mluv. A bez vytáček."

Na chvíli se zamyslel. Je pravda, že by si potřeboval promluvit jako sůl. Jsou ale věci, které jí říct nemohl. Které nemohl říct nikomu. Na druhou stranu, by mohl vynechat jména.

,,Někoho jsem potkal." začal opatrně a sledoval, jak se jeho kamarádce blýsklo v očích štěstí.

,,Harry, to je skvělé, ale to jsi mi přece mohl říct. Mám z tebe velikou..."

,,Zadrž, zadrž. To není všechno." přerušil ji. ,,Potkal jsem ho v jeden čtvrtek." odmlčel se a počkal na její kývnutí, které mu dalo jistotu, že se pochopili. ,,Vzal jsem ho domů. Jo já vím, že to nedělám, ale nějak jsem si nemohl pomoct. Byl to taky kouzelník Hermiono a ráno se ukázalo, že stejně jako já, byl pod mnoholičným lektvarem."

,,Takže ví, kdo jsi." zašeptala Hermiona a upila z poháru bílého vína.

,,Ví, ale o to nejde. Pak jsme se sešli ještě jednou a od té doby se neukázal."

,,Takže nemohl dostat strach z toho, že jde zrovna o tebe?" zajímala se.

,,To si nemyslím. Strach tohoto typu k němu moc nesedí. Navíc přišel podruhé i když už věděl, kdo jsem." vysvětloval a zároveň jí naznačil ať chvíli mlčí, jelikož jim číšník sbíral ze stolu špinavé nádobí a doléval víno.

Když u stolu opět osaměli Hermiona pokračovala.

,,No a líbilo se vám to oběma stejně?" ptala se hodně potichu a pomalu, jako by se bála, že svou otázkou kamaráda naštve.

,,To vážně nevím." pokrčil rameny. ,,Ještě před měsícem bych přísahal, že ano. Ale jelikož se neukázal...Nevím. Každopádně od té doby jsem mimo." přiznal nakonec.

Hermiona ho chvilku zkoumavě pozorovala, jakoby hledala v jeho očích a obličeji, zda jí řekl všechno. Nakonec přikývla.

,,No, máš pár možností." Harry při těch slovech znova zvědavě vzhlédl.

,,Za prvé, budeš pořád čekat, jestli se objeví nebo ne. Tu možnost bych ti nedoporučovala. Za druhé, zjistíš kde bydlí a půjdeš ty za ním a za třetí, zapomeneš na to. Najdeš někoho jiného." dokončila výčet.

Harry nemusel zjišťovat kde bydlí. Moc dobře to věděl. Ale tuhle možnost zavrhnul už před pár týdny.

,,Máš pravdu, zapomenu na to. O nic vlastně nejde." a i přes to, že věděl, že ji neoblafne, nasadil svůj falešný úsměv.

,,Mrzí mě to Harry. Už jen to, že je to taky kouzelník. Bylo by to skvělé, kdybyste si rozumněli a něco spolu začali. Nemusel bys nic skrývat. Je to vážně velká škoda."

,,Dost Hermiono. Ptala ses, co mi je. Já ti to řekl, tak už se o tom nemusíme bavit, dobře?" zastavil ji a pustil se do hlavního chodu.

oo

Zbytek jejich večeře proběhl v poklidu. Svěřit se, Harrymu pomohlo. Ne o moc, ale aspoň tak, že dostal chuť na kousek svého oblíbeného čokoládového dortu.

Nakonec se i Hermiona svěřila, že problémy s Ronem stále trvají a že už neví co dělat, aby ho donutila mluvit. Harry sám sobě slíbil, že za ním zajde. Musí.

Když dojedli a dopili, požádal Harry o účet a Hermiona se odskočila upravit na dámské toalety.

Harry přemýšlel co s dnešním večerem. Měl by třeba zkusit jít do klubu? I když není čtvrtek? Minule to byla sice katastrofa, ale někdy to prolomit musí.

V duchu si plánoval, jak doprovodí Hermionu domů a pak se rychle přemístí k sobě, pro mnoholičný lektvar, když ho vyrušil smích od dveří restaurace.

Zvědavě zvedl hlavu a zadíval se na přicházející pár. A málem ho kleplo. Opravdu. Mít v ruce ještě příbor, tak by ho upustil na zem. Pít zrovna víno, tak je sklenice rozbitá. Takhle mohl jen vyjeveně koukat s otevřenou pusou.

Do restaurace si v celé své kráse nakráčel Draco Malfoy ve společnosti Pansy Parkinsonové. Jejich bývalé spolužačky. Asi jí zrovna řekl něco hodně vtipného, protože se smála jak puberťačka.

Harry,rozhodnutý dělat, že tam není, v klidu počkat na Hermionu a pak odtud zmizet, opět sklonil hlavu a myslel jen na to, už se jejich směrem nepodívat. To se mu dařilo, dokud neuslyšel svoje jméno z úst Pansy.

Chtě nechtě, hlavu opět zvedl a v tu chvíli se jeho pohled setkal s tím blonďákovým. Malfoy přimhouřil oči, jako by snad špatně viděl do dálky a potřeboval pohled zaostřit. Nakonec ale pozvedl levý koutek úst do malého úšklebku, něco Pansy pošeptal do ucha a zatímco ona si šla sednout ke stolu pro dva, ke kterému ji zavedl číšník, Malfoy se vydal jeho směrem.

Harry se několikrát zhluboka nadechl a do kalhot si otřel dlaně, které se mu začaly potit. Beze slov a snad i bez výrazu sledoval, jak si to Malfoy nakráčel přímo k němu a bez svolení se posadil na Hermionino místo.

,,Pottere." kývnul směrem k Harrymu na pozdrav. ,,Už je to doba, co?"

Harry měl chuť ho praštit. Jen kdyby tady nebylo tolik lidí. I když se díval směrem k Malfoyovi, i tak cítil pohledy všech přítomných. No jistě, tohle se jen tak nevidí. Harry Potter a Draco Malfoy u jednoho stolu. To zaujme.

,,Chtěl jsem se ti ozvat." pokračoval blonďák, když Harry neodpovídal a krátce se zasmál, když jeho pohled po těch slovech ztvrdnul.

,,Chtěl?" vycedil skrz zuby Harry.

,,Chtěl." přikývl Draco. ,,Nebuď jak dítě, Pottere. Můžu se stavit dneska, jestli máš zájem?"

Jistě, že nemá. Rozhodl se přece, že už to nechá být. Nebude se o pozornost doprošovat.

Viděl, že Hermiona se vrací z toalet a proto se postavil k odchodu. Blonďák se na něj podíval, čekající na odpověď.

,,Otevřu pro tebe krb." šeptl Harry a spěchal za kamarádkou.

oo

Harry nečekal, že by sebou Malfoy hodil. Vlastně by se vůbec nedivil, kdyby se neukázal. Poslední čtyři týdny ho něco naučily. Přesto ihned po příchodu domů otevřel krb, aby blonďák mohl bez problémů projít.

Bylo pro něj velkým překvapením, když neuběhla ani hodina a bývalý spolužák si vypochodoval z jeho krbu.

Harry, aniž by se na něj podíval, přešel ke svému baru a začal nalévat whiskey do dvou sklenic. ,,Parkinsonová tě pustila?" neodpustil si poznámku a bylo mu jedno, že vynechal pozdrav.

Malfoy, který ze sebe stále oprašoval pozůstatky popela z krbu, se zarazil. ,,Tohle nedělej Pottere. Nechovej se jako holka."

,,Já se chovám jako holka?" zalapal po dechu bývalý nebelvír a konečně se na Draca podíval. Ten se mu vyloženě vysmíval do obličeje.

,,Podívej Pottere. My dva spolu nechodíme, ani..."

,,Já si nemyslím, že spolu chodíme." zasmál se Harry a protočil oči.

,,Dobře." přikývl Draco a nepatrně se k Harrymu přiblížil. ,,Takže myslíš, že bysme mohli začít s něčím nám oběma příjemnějším? Nepřišel jsem si povídat."

,,To už jsi říkal minule a pak jsi odešel a měsíc se neozval." vyčetl mu Harrry, i když ho to samotného štvalo. Nechtěl mu ukázat, že opravdu čekal, ale nemohl si pomoct. ,,Takže mi řekni Malfoy, o co ti jde?"

,,U Merlina." chytil se Draco za hlavu. ,,Musíme tohle celý pojmenovávat?" a ukázal prstem ze sebe na Harryho. ,,Nemůžeme prostě dělat to, co nám oběma vyhovuje?"

,,Jistěže ano." kývnul Harry. ,,Ale odmítám čekat až ty se uráčíš ozvat."

,,Mohl jsi za mnou přijít ty. Já ti návštěvy nezakázal." ušklíbnul se na něj znovu Malfoy.

,,Jak si jistě vzpomínáš, nemám na Manor ty nejlepší vzpomínky. Tak promiň, že jsem se tam nehrnul." Vyhrkl ze sebe Harry, ale hned měl chuť se chytit za pusu. Nebezpečná půda.

,,V tom případě mi ale nevyčítej, že jsem se neozval." Malfoy jakoby ta slova ze sebe vyplivnul. ,,Tohle celý byla chyba." zakroutil hlavou a znovu se otočil ke krbu. ,,Měj se Pottere."

,,Počkej." zastavil ho Harry na poslední chvíli. ,,Omlouvám se jasné. Jsem unavený. Pojď si dát skleničku." a podával mu pití, které před chvílí nalil.

Draco se sice otočil, ale jeho pohled byl tvrdý. Šedé oči Harryho probodávaly. ,,Já se ale nepřišel napít. Možná se budu opakovat, ale my nejen, že spolu nechodíme, ale nejsme ani přátelé. Nikdy jsme nebyli. Rozumíme si, uznávám, v jedné jediné věci a to je postel. Takže buď máš zájem, nebo nemáš. Ale já si tu s tebou nebudu povídat nad skleničkou."

Harrymu ta slova doslova vyrazila dech. Na chvíli se zamyslel a hledal vhodnou odpověď. Jistě, věděl, že nejsou přátelé. A věděl i to, že spolu nechodí. A v duchu se smál tomu, že to Malfoye vůbec napadlo.

Ale, že by si nemohli dát ani skleničku? Pronést pár zdvořilostních vět?

,,Takže, jak si to představuješ? Po sexu se sbalíš a půjdeš? Nic víc?" zeptal se, ale odpověď znal.

,,Tak nějak." přikývnul blonďák. ,,Podívej, pořád jsme to my dva. Ať je to jak chce. Ale musím uznat, že se mi to s tebou líbilo a chtěl bych to zažít znovu. A víc než jednou, ale je to na tobě."

Nepoložil otázku, ale Harry ji v jeho slovech stejně poznal. Dal mu na výběr. Mohl říct ne a už se nemuseli nikdy vidět. Vzpomněl si ale na ten měsíc čekání. Celou dobu věděl, že to chtěl zažít znovu a to se nezměnilo. Dokonce i teď, když stojí Malfoy pár metrů od něj a nevysílá žádné signály, tak i teď ho šíleně přitahuje a má chuť se pro něj natáhnout a pokračovat v tom, co mezi nimi začalo.

,,Fajn." přikývl Harry a sledoval, jak se blonďávův obličej nepatrně rozzářil. Harry překonal vzdálenost mezi nimi a natáhl směrem k Malfoyovi ruku. ,,Ale nebudu pokaždé čekat měsíc, než se rozhodneš přijít."

,,Pottere. Nebyl jsem v Anglii, dobře? Jinak bych se ozval." vysvětlil Malfoy neochotně a přijal Harryho ruku, aby si mohli potřást.

Harry přikývnul a zároveň spolkl otázku ,,kde byl". Nehodlal porušit Malfoyovu podmínku ani ne po pěti minutách. Nemohl ale říct, že by se mu neulevilo. Byl pryč. Nemohl přijít, nebylo to tím, že by nechtěl. A i když mohl poslat aspoň sovu, Harry se cítil líp. Zároveň tím popřel slova o tom, že Harry mohl přijít za ním. Věděl, že by tam nešel. Jen se ho snažil vyprovokovat.

,,Dobře." usmál se Harry. ,,Takže co teď?"

,,Nooo." protáhl blonďák a přistoupil k Harrymu ještě o krok blíž. ,,Podle toho, jak jsi mi vyčítal, že jsem se neozval, to vypadá, že se ti po něčem hodně stýskalo." mluvil tlumeným hlasem a Harry, který věděl, kam tím míří hlasitě polkl. ,,Takže co kdybysme šli nahoru a ty mi ukážeš po čem a jak moc?"

----------------------------------------------------

Tak po týdnu tu máte další kapitolu :). Asi u toho už zůstanu a budu vydávat vždy ve čtvrtek, nebo v pátek.

Moc děkuji za ohlasy na tu minulou. Jako vždy jste mě potěšili. Jste úžasní.

Snad se vám líbila i tahle. Je to první kapitola, kde nebyl vůbec sex :D. Říkala jsem si, že je na ni čas :D.

Užijte si víkend. Já mám v sobotu oslavu narozenin, takže to bude asi náročné. 

Tak zase příští týden u další kapitoly <3

Vaše Mische <3