Pohled Johna

Rozhodl jsem se to Jane objasnit.
„Prosím,  sedni si."Nabídl jsem jí aby si sedla, ale ona chvíli váhala a pak si sedla.
Kolem stolu nás i s ní sedělo deset.
Nenápadně si nás prohlížela a nejspíš poznala Marka, který se jí před tím pokusil zabít.

„Jak ti to říct...... jsi napůl upírka a na půl vlkodlak. Tvá máma byla vlkodlak a já jsem upír... tvůj otec.
Upíři a vlkodlaci se jak jistě víš nemají moc rádi, ale ona byla jiná.
Miloval jsem Mary, ale pak tě čekala a mi nevěděli co dělat.
Když si se narodila, tak tě máma dala k vlkodlakům aby si byla v bezpečí víš.
Proto si nemohla ani bojovat.
Museli se o tebe postarat, když by na tebe přišla rada starších upírů......
zabili by tě!"Řekl jsem a bylo vidět na jejím výrazu, jak se to snaží pobrat.

Pohled Jane

„Moje máma se jmenovala Mary?"Zeptala jsem se.
„Ano."Odpověděl John.
„A co když mi lžete?!"Zakřikla jsem i když nechtíc.
„Jamesi, prosím ty víš."Řekl a přistoupil ke mně mladý asi devatenáctiletý kluk.
„Zavři oči Jane."Řekl a chytl mě za ruku.
Před očima se mi odehrála asi minulost či co.

Seděla tam dívka a byla mi docela podobná a vedle ní kluk asi to byl John.
Seděli vedle sebe a drželi se za ruce.
Přišli dva muži a dvě ženy a začali se mezi sebou hádat.
Podom každý chytl jednoho z těch dvou a začali se o ně přetahovat, ale oni se drželi za ruce a nechtěli se pustit. Nakonec je od sebe odtrhli a ta dívka začala brečet.
Připomínalo mi to  Romea a Julii.
Ona se proměnila a on na ni zíral.
Pošeptala mu, že ho miluje a zmizela.
Běžela lesem v podobě bílé vlčice a stékaly jí slzy.
Potom se zastavila a proměnila.
Čekala miminko a pak jsem slyšela jen křik a pláč dítěte.
Seděla tam na zemi a držela nejspíš mě v náruči.
„Miluji tě sluníčko,..... Jane."Řekla a se slzami v očích mě odnesla do našeho domu.
Nechala mě tam a šla pryč, ale cestou ji zabili asi upíři....
Já sem tam pak vyrůstala a vnímala jsem kolem sebe přítomnost upírů.
Snad proto mi teď tolik nevadí.
A pak konec tma.

Ten dotyčný mě pustil a mně hned došlo, že ho tam tak křečovitě držím.
Naštěstí jim v žilách neproudí krev, ale i tak měl moje nehty zaryté do masa. Usmál se na mě.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Keyla i Jiro mi celou dobu lhali.......