"Lurile... Luri... Prosím vstávej... Nenechávej mě tady..." Ozývalo se tiše ze tmy a Luril otevřel oči. Skláněl se nad ním plačící Sayo, na jehož nohách měl položenou hlavu, a hladil Lurila po tvářích. "Sayo?" Přivřel zmateně oči, položil mu ruku na čelo a všiml si, že jeho kamarád není jediný kdo se nad ním sklání a pozoruje ho. "C-Co je?" Posadil se a rázem jakoby všichni spatřili ducha ale Sayo se mu rychle vrhl kolem krku a odmítal se pustit. Slzami smáčel jeho tričko a šeptal něco ve smyslu, že ho nechce opustit a že ho má rád. "Omlouvám se ale... Ve spánku jsi přestal dýchat a i když jsme se snažili, nemohli jsme tě přivést zpět takže... tohle je pro všechny šok." Vysvětlil mu jeden voják a Luril se zamračil. "Já vám dám šok. Nesahejte na mě! Nebudete mě vyhazovat někam do zákopů s tím, že jsem chcípl!" Zavrčel vztekle a v mysli se zděsil. Od kdy mluví takhle? Jak vůbec mohl vědět co by s ním udělali? Raději pevně objal svého kamaráda, začal ho uklidňovat a ostatní nechal vyjeveně civět na jeho maličkost. Pohledem přelétl Rijala který stále spal a pak i Soru. Ta vypadala už mnohem lépe než předtím ale ani tak neměla vyhráno. Jeho pozornost ale náhle upoutal kluk v jeho věku který v nákladním voze předtím nebyl. Patřil k Felis (kočičí rasa). Měl zlatavou srst, delší ofinu, šátek na čele s ohnivým vzorem a rudé oči, které zdánlivě bez zájmu zkoumali okolí a každého v blízkosti. Jejich pohledy se v jednu chvilku střetli a Luril poznal, že jsou si velmi podobní. Ale v čem přesně?

"Vystupovat! První jednotka odnese raněné! Druhá jednotka rozdá jídlo! Třetí raněné ošetří! Čtvrtá sestaví stany!!" Rozlehly se rozkazy po prázdné louce jen pár minut po té, co vozidla zastavila. Vojáci pohotově začali plnit své úkoly a k večeru už byli všichni umístění ve stanech pro šest osob. Luril byl samozřejmě s Rijalem a Sayem ale přibyla k nim i Sora protože se nevědělo, kde má byť jediného člena rodiny a oni jí znali. Poslední místo bylo zaplněno postarším mužem který ale nevypadal vůbec dobře. Měl skrz na skrz prostřelené břicho a Luril tušil, že se nedožije rána. "Už je to lepší strejdo?" Ptal se Rijala který se před malou chvílí vzbudil a podal mu polovinu bagety, kus sýra a kelímek s vodou který každý dostal na příděl. Rijal stále neodpovídal slovy kvůli vyčerpání ale vděčně kývl a přisunul k sobě už spícího synka, který měl na tvářích ještě nezaschlé cestičky od slz. Luril dal jídlo i Soře a s tím svým si sedl před stan. Pozoroval vojáky u nedalekého ohně. Ukusoval z bagety. Poslouchal bolestné skučení z mnoha okolních stanů a náhle se zděsil. "Rajská hudba pro uši, že ano?" Ozvalo se pobaveně v jeho hlavě a on poznal, že jde o hlas z lesa. Ale jak? Ten les je na míle daleko a podruhé, jak hlas vyžadoval, ke stromu nepřišel. Tak co dělá tady?! V marné naději na útěk se od stanu rozeběhl kamsi k polní cestě lemované keři. "Raději stůj. Budeš toho litovat." Broukl klidně hlas ale Luril neposlechl a ještě zrychlil. "Hodně štěstí, teď už nebudeš mít sílu na útěk ani pořádný odpor. Já tě varoval." Ozvalo se znovu dunivě v jeho hlavě těsně před tím něž proběhl keřem, do někoho naboural a spadl na zadek. "Auu... Omlo-" Nedokončil větu když se podíval na osobu před ním. Žaludek se mu stáhl strachem a ihned se začal po zemi od osoby vzdalovat nespouštějíc jí z očí. "Ahoj, nečekal jsem že zrovna ty bys to mohl přežít ale... tím líp pro mě." Zavrněl oplzle Saburo a s šíleným úsměvem vykročil za Lurilem kterého chytil za vlasy a surově si ho přitáhl k rozkroku. "N-Ne! Prosím!" Snažil se od něj Luril odtáhnout. "Za-Zavolám vojáky!! Nech toho!!" Začal už být naštvaný ale v hlase i duši stále hlodal nepřekonatelný strach který se nedal přehlédnout. Saburo ho ignoroval, rozepnul si poklopec a z kalhot vysvobodil svůj úd který pár tahy rukou nabudil a pak ho s úšklebkem otřel Lurilovi o tvář. Ten se stále snažil Sabura donutit pustit jeho vlasy aby mohl utéct. "JÁ NECHCI!!!!" Zařval z plných plic a prudce se odtáhl když ho Saburo chytil za bradu aby mohl zasunout svůj penis do jeho pusy.

- TAK!! :D Já mám dojem a příjemný pocit že tady to je aspoň trochu zajímavé (za to může určitě ta tuna gumítků a sušenky!!! XD) Co myslíte vy? :3 A jak to asi bude dál? :D Unikne tomu slizákovi Luril a nebo ne? :< Klidně pište-pište co si myslíte!! :D třeba tím trošku pozměníte děj...(no nevim XD) Každopádně jsem moc rád a děkuji že tohle čtete :') Nevěřil jsem že by to někoho zajímalo a snad vás tento příběh bude bavit i dál :D 

<3 !!!!!!!! MÁM VÁS VŠECHNY ČTENÁŘE RÁÁD !!!!!! <3 (by mě zajímalo, kdo tenhle konec vůbec četl XD)