!!!VAROVÁNÍ!!!

 V této kapitole bude hoodně krve a nechutností. Nedoporučuji slabším povahám a každý čte na vlastní nebezpečí! (pochybuji že umím tak skvěle popisovat ale raději to sem napíšu než aby mě pak chtěl někdo zabít :D)

"Nechci? Ale já se tě neptal jestli chceš nebo ne!!" Zavrčel Saburo, pevněji stiskl Lurilovo vlasy a svůj penis mu nekompromisně strčil do pusy. "Zkus kousnout a tvůj otec se už nevrátí." Vyhrožoval a začal přirážet. "Já tě varoval, příště snad poslechneš." Ozvalo se s ozvěnou Lurilovi v hlavě a on, neschopný čehokoliv na svou obranu, jen zavřel oči a modlil se za konec který přišel brzy v podobě bílého sperma. Luril se zakuckal a chtěl se už konečně odtáhnout aby mohl ten hnus vyplivnout ale Saburo ho nenechal, a tak byl donucen polknout. "M-můžu... už jít..?" Zeptal se se slzičkami v očích když už ho Saburo nechal odtáhnout se. "Proč už prostě nezdrhneš? On tě nenechá! Pochop to!" Ozvalo se mu opět v hlavě a Saburo se odporně usmál. "Ale jistě že můžeš jít... se mnou." Zavrněl, chytil ho za límec a táhl za sebou. "NE!! PUST MĚ!! NECH T-" Začal protestovat ale silná rána do tváře ho umlčela a poslala v bezvědomí k zemi.

***

"Hej, vstávej. Vzbuď se! Slyšíš?! Už se rozednívá." Ozývalo se hlasitě v jeho mysli a tak se začal probouzet. "Nech zavřené oči a poslouchej." Ozvalo se znovu a tak díky předchozí zkušenosti tentokrát udělal jak mu hlas poradil. Slyšel mluvit Sabura, ten hlas už pozná kdekoliv, ale nerozuměl jeho slovům ke kterým se přidala další, tentokrát od někoho jiného. Za nedlouho rozpoznal že se baví spolu tři osoby ke kterým patřil i ten prasák. Víc se začal soustředit na to, co osoby říkali a neskutečně se zděsil když neznámý řekl: "Už chci narvat ptáka do té rozkošné prdelky."
Zděšení bylo tak silné že i přes zákaz hlasu se prudce zvedl a rozeběhl neznámo kam ale... Obojek připevněný k provazu ho v okamžiku zastavil. "Ne, ne, ne, ne, ne!" Naříkal a snažil se kousáním poškodit provaz který ho držel u stromu. Tím vším na sebe jen upoutal pozornost těch tří kteří už šli k němu s úmyslem si užít. Dva z nich patřili k Felis, měli stejně jako Saburo šedivou srst a mohlo jim být kolem čtyřiceti. Co Lurila překvapilo, bylo to, že Saburo se jen s úšklebkem opřel o strom zatím co ti dva se svlékli, Lurila povalili, odpoutali od stromu, začali vzrušovat a strhávat z něj oblečení.
"N-e..." Zakňučel celý udýchaný z toho jak se jim snažil vzdorovat. Jeden z těch dvou, stejně jako Saburo předtím,  ho chytil za vlasy a dal mu svůj penis do pusy zatím co druhý mu nadzvedl zadek a bez váhání do něj pronikl. "Mhhhh...!!!" Zaskučel tlumeně, do očí se mu vehnaly slzy a křečovitě sevřel mezi prsty trs trávy. Oba Felinové začali rychle a tvrdě přirážet a vzdychat. Lurilovi se z toho všeho opět začalo zatemňovat před očima ale náhle jakoby se vedle něj zhmotnil jeho vlastní stín. Já už šílím!! Pomyslel si, ale v tom stín promluvil. "Můžu tě z toho dostat ale... nebude to žádné hezké řešení." Usmál se šíleně. "Mám ti pomoct?" Naklonil lehce hlavu a očekával reakci. Lurilovi svitla naděje. V tu chvilku mu bylo jedno jak, ale hlavně že se z tohohle dostane což stín vycítil a začal se přetvářet na cosi... Hmotného co mělo dlouhé, šlachovité a úzké končetiny, ostré pařáty, odporné jehlicovité zuby, téměř žádnou srst, vyhublé tělo, pokřivený 'úsměv', popelavou kůži a čistě bílé, hrůzu nahánějící propadlé oči. Luril se neskutečně zděsil a snažil se od té ohavnosti dostat, takže sebou začal všemožně kroutit a Felina který zasouval do jeho pusy, silně kousl, takže vyjekl bolestí ale než stačil Lurila uhodit, všiml si té bestie jejíž 'úsměv' se ještě rozšířil. Tlapou se ohnala po tom druhém a ten bolestně vykřikl a dopadl na zem. Jeho tělo bylo v pase roztrhnuté a on naposled pohlédl stvůře do očí ještě před tím, než mu jedním skusem rozdrtila lebku na kaši. Druhého Felina čapla do tlamy a rychlím škubáním hlavy ze strany na stranu ho během chvilky roztrhala. Krev byla všude, vnitřnosti se váleli po zemi i vyseli na větvích a hlava která byla z poloviny sežraná až na kost, přistála přímo před Lurilem který se strachy ani nehnul. Až do teď. Celý od krve se chytil za lokty a popadal dech ale nezvládl odtrhnout pohled od té hrůzy i když tak moc chtěl. Až po chvilce, kdy se všechny pocity vydrali na povrch, vyděšeně zařval a začal se nemotorně od místa šoupat dál kde se  po několika pokusech zvedl na nohy a utíkal tak rychle jak uměl. Natržené pozadí teď bylo to poslední co by ho mohlo ve zběsilém útěku zastavit. V dálce zahlédl nákladní vozy ke kterým stočil svůj směr a za chvilku už objímal jednoho z vojáků kolem nohy s brekem a snažil se ze sebe vysoukat co se stalo což... bylo velmi obtížné protože ze šoku nebyl schopný promluvit.

-Asi mám v sobě nějakého démona protože nechápu jak jsem to mohl napsat :<

Jinak chci moc poděkovat za +-550 přečtení!! nic takového jsem opravdu nečekal :3

 doufám že jste čtení přežili aa snad ahoj příště!!! :D komentář i hlas potěší!