Na ulicích byl silný rozruch a věčně šli slyšet různé rozkazy, ale v jednom domě se právě spouštěl začátek Tohoto příběhu.

"Jsi můj šikula. Až se vrátím, tak bude vše jako do teď... Ne. Bude to lepší. Nikde do té doby nezlob abych na tebe mohl být pyšný." Mluvil otec se svým synem. "D-Dobře." Popotáhl synek a otce láskyplně objal. "Nenecháš mě tu dlouho, že ne? Že se vrátíš brzy?" Zeptal se Starostlivě a ještě víc stiskl otcovu uniformu. "Slibuji že se vrátím hned jak to pude" Řekl otec a synka stiskl v pevném a dlouho trvajícím objetí. "Nástup do vozů!!" Vyrušil je hlas z ulice. "Už musím jít... Sbohem Lurile. Starej se o sebe i ostatní" Dal mu lehkou pusu na čelo, tím se Otec se svým synem rozloučil a odešel. "S bohem..." špitl téměř neslyšně Luril, zatím co sledoval vzdalujícího se otce a po tvářích mu stékaly slzy.

╬╬╬╬〠╬╬╬╬╬╬╬╬╬╬〠╬╬╬╬╬╬╬╬╬╬〠╬╬╬╬╬╬╬╬〠╬╬╬╬╬

- Ano, tato první část je hodně krátká protože bych rád zjistil, jestli by to teoreticky někoho vůbec bavilo. (A Jsou čtyry hodiny ráno.. víc prostě nevymyslím :D) Nevím jak často bych byl schopný přidávat kapitoly, ale jednou do týdne bych to SNAD zvládl. NIC NESLIBUJU!!! (možná budou mít kapitoly 2000 slov.. ale to ještě MOOOC DOBŘE zvážím) Byl bych moc rád za podporu protože tohle je první příběh, který píšu úplně sám. Nemám s tím zkušenosti takže případné rady, pochvaly, nápady a výtky rád uvidím a podle nich zkusím do budoucna upravovat své psaní. Na obrázku je Luril a jeho otec. (∪ ◡ ∪) Zatím ahoj čtenáři :3