Otočil další stránku a pousmál se nad nadpisem. Na tuhle dvojici je vlastně docela zvědavý. Nestává se často aby měl někdo příležitost nahlédnout do soukromí jednoho z náčelníků minulosti a vidět ho i jinak než jako velkého váženého válečníka.

Jaká tajemství mohl mít,že museli být ukryta tímto způsobem?
Zhluboka se nádechl než začal číst lehce kostrbaté písmo na hranici čitelnosti.

***

,,Tak je to tady."povzdechl jsem si a urovnal si slavnostní oblečení. Věděl jsem co mě čeká a do čeho jdu ale stejně mě to neděsilo o nic méně.

,,Byla to tvoje volba."ozval se za mnou hlas, který jsem si myslel že už neuslyším. Popravdě jsem očekával,že už mě nikdy nebude chtít vidět.
Vždyť jsem to byl já kdo zahodil vše co jsme spolu prožili do kolonky nežádoucí.

,, Tlamoune, ... já.."chtěl jsem před ním nějak obhájit svou volbu.

,,Já vím, opakuješ mi to stále dokola. Kmen potřebuje aby jsi počal budoucího náčelníka a Valka je dobrá partie.
Má vůdčí schopnosti, je silná a bude schopná potomka ochránit před Hanlivcem pokud někde padneš. Tohle vše už jsem slyšel."zopakoval mi má slova a já zas znovu mohl jednom zírat na muže, který tu předemnou stojí.

,, Musí to tak být. Kmen očekává,že se ožením a budu mít rodinu. Syna stejně silného a schopného jako já."pronesl jsem tu otřepanou frázi co do mě hučeli rádci kdykoliv jsem přišel na sněm.

I ostatním náčelníkům to přišlo podezřelé a někteří dokonce navrhovali aby na jeho místo nastoupil Hanlivec, který už se oženil. ,,Nemám na výběr, pokud chci zůstat náčelník. "

,, Je to skutečně to co chceš?"zeptal se muž proti mě zlomeným hlasem, když mu nejspíš skutečně došlo,že já těmi dveřmi projdu a ožením se.

,, Vždycky jsem chtěl rodinu, někoho kdo by na mě čekala když se vrátím po dlouhém čase na moři a dítě kterému bych mohl být vzorem. Naučit ho vše co umím a znám. Být pro něj tím čím pro mě otec nikdy nebyl, oporou."během těch slov stočil svůj pohled na okno.
Už nemá moc času, obřad bude při západu slunce. Nemohl tak vidět jak si ta skutečně nejdůležitější osoba v jeho životě otřela z očí slzy a pak nasadila odhodlaný výraz.

,, Miluješ jí?"zeptal se zničehonic nic čím vyvedl z míry i mě.

,,Je to moje nejlepší přítelkyně a to je také důvod proč jí bez většího zaváhání sveřím vše co mám."řekl jsem s pousmáním a unaveně si protřel tvář. Už bych to chtěl mít za sebou. ,,Oba víme,že je jen jedna osoba ,kterou miluji."

,,V tom případě nebude jediná kdo tu pro tvého dítě zbyde."řekl rozhodně a já věděl,že se za tím skrývá ještě něco víc.,, Dohlédnu na to aby ses z každé výpravy vrátil živý."

Tohle byl vikingský slib, další z řady co už jeden druhému dali ale v tomto bylo ještě něco navíc. Já to slyšel, i když to možná bylo tím,že ho znám pomalu lépe než sebe.

Pokud by si měla Valhalla vzít jednoho z nás, bude to on kdo se vrhne do její náruče první abych se já mohl vrátit k rodině.

Utřel jsem si zbloudilou slzu, nestyděl jsem se protože on může vidět veškeré mé slabosti a stejně mě to v jeho očích udělá pouze silnějším.

,, Nikdy jsem to takhle nechtěl. Nechtěl jsem se do tebe zamilovat jen abych ti potom zlomil srdce a pošlapal vše co jsem ti slíbil."řekl jsem vážně a on se na mě usmál. Pohladil mě po tváři a věnoval mi náš nejspíš úplně poslední polibek.

,,I když to bylo jen na pár okamžiků nelituju, bylo to nejlepší v mém životě."řekl a mě se sevřelo srdce. Stále se trochu bojím,že odejde. Možná je to sobecké chtít je mít oba ale já si svůj život ani bez jednoho nedokážu představit.

,, Neopustíš mě?"zeptal jsem se na náčelníka možná až příliš slabě ale on to pochopí.

,,Nikdy, ani Valhalla nás nerozdělí. Ne na příliš dlouho."poté odstoupil a došel ke dveřím. Chtěl tím naznačit to co už vím dávno. Už je čas.

Bylo zbytečné se ptát jestli půjde také, on bude po mém boku za každé situace. Otevřel jsem dveře a tam na okraji obklopená všemi těmi lidmi stála má budoucí žena.
Byla nádherná a úplně z ní sálala ta touha po svobodě ale stejně tu čekala na mě abych jí mohl zpoutat svazkem do kterého nás oba nahnali okolnosti.

Tak vzhůru do zatracení, protože můj skutečný život tak jak bych ho chtěl nejspíš čeká až ve Valhalle. Tam budu moc prožít celou věčnost s těmi na kterých mi záleží.

***

Když dočetl poslední řádek už si velice nevikingsky utíral slzy co mu utekli. Tak je zkrátka citlivý a ne kámen jako většina

Tohle ho skutečně dojalo, ani nevěděl jak téže to měli. Tlamoun se nikdy nezmínil o tom jak moc pro něj bývalý náčelník znamenal ale musel uznat,že dodržel slovo. Až do posledního svého dne byl Škyťákovi jako druhý táta a stál za ním i když jeho nápady vypadali šíleně.

Povzdechl si a byl rád, že měl příležitost poznat alespoň jednoho z těch mužů. No a jako obvykle litoval,že neměl nikdy šanci se seznámit s samotným Kllidasem velikánem. Nejspíš nebyl velký jen svou postavou ale i tím co vše byl ochoten obětovat pro dobro svého lidu a své rodiny.

Protřel si oči od zbytků slz a otočil na další stránku. Tentokrát by to měl být příběh ve kterém zná oba aktéry.
Tak uvidí, co na něj sběratelky vymyslely tentokrát.