Byl tak nadšený,že bez zaváhání otočil na další stránku aby si mohl přečíst další příběh.

O Nočním Běsovi na kterém létal velký cvičitel draků slyšel snad všechny příběhy nebo si to alespoň myslel než našel tohle knihu.

Miluje dračí příběhy a na tenhle konkrétní se skutečně moc těší.
Už jen kvůli poznámce napsané drobným písmem hned pod nadpisem.

Tento příběh rozhodně nepochází ze světa, který je vám domovem.

Asi to bude zvědavosti, kterou má v rodině.

***

,,Tady bude mírná doleva."řekl Škyťák a ukázal mi na mapě co přesně má na mysli. Já jsem ho sice vnímal jen napůl ale přikyvoval jsem a to mu očividně stačilo. Myšlenky se mi dnes motají kolem úplně jiných věcí než je závod.

,,No a tady na nás bude čekat skupina dinosaurů s mamutem."zkoušel mou pozornost když už mu přišlo,že příliš nevnímám ale tentokrát mu tahle zákeřnost nevyšla.

Otevřeli se dveře mého pokoje a jako první mě uhodila do očí bílá barva jejich vlasů. Usmál jsem se a přijal polibek od mé modrooké přítelkyně.

,, Ashley, jsem rád , že jsi tady."usmál jsem se a objal jí. Je pro mě něco jako talisman pro štěstí.

,, Čau Flash.."pozdravil Škyťák trochu otráveně a ona se stejně jako vždy zašklebila při jeho pozdravu. Skutečně tohle oslovení nesnáší a možná o to víc ho baví jí tak říkat.

,,Ty seš zkrátka cvok, jinak si ty tvoje přezdívky neumím vysvětlit. "Řekla s ušklebkem a poklepala si na čelo. ,, Stejně tak nechápu proč on je Bezzubka?"

Zasmál se a zakroutil nad ní hlavou. Jako by nevěřil,že ho někdo nedokáže pochopit jeho logiku.,, Viděla jsi ho někdy s chráničem zubů?"

,,To říká ten pravý, Škyťáku. Já alespoň k přezdívce nepřišel podle zvuků co vydávám."řekl jsem pobaveně a vyplázl na něj jazyk.,, Když jsem spolu začali jezdit tak v každé zatáčce téměř vyšlytl povel a jinak zarytě mlčel."

Škyťák zrudl rozpaky a já s Ash jsme se rozesmály jako cvoci.

,,Tady přidej plyn."ozval se hlas mého navigátora z vedlejší sedačky a já splnil jeho povel. Sice už nejsem v závodech zelenáč ale každý mi přijde jako ten úplně první.

Zapadl jsem do automatického jednání při řízení a moje myšlenky se rozutekli úplně všude. Nejčastější ale k mé minulosti.
Nechce se mi ani věřit,že už je to deset let co si k sobě Škyťák se svým otcem vzali problémového kluka z ulice. Neulehčoval jsem jim to, to ani v nejmenším ale oni vytrvali a udělali ze mě muže kterým jsem teď. Vděčím jim za vše.

Proto jsem také začal závodit, abych jim to mohl alespoň nějak oplatit. Chtěl jsem jim dokázat,že jsem se změnil a chci žít jako právoplatná součást společnosti.

No a i když jsem byl součástí jejich rodiny dávno, teprve nedávno se to stalo oficiální a máme i stejná příjmení. Ne,že bychom je tedy nějak moc využívali. Přezdívka od mého nevlastního bratra se stala tak známou,že se v novinách, časopisech ani televizích neobjevím jinak než jako Bezzubka.

A to jsem z nás dvou já ten podobnější divé šelmě. Nenechávám mu ale nic dlužné, kdykoliv dělám nějaký rozhovor nebo s někým mluvím oslovuju ho a mluvím o něm jako o Škyťákovy a to se popravdě také dost líbí.

,, Bráško, přestaň myšlenkama kroužit kolem své přítelkyně a soustřeď se na cestu. Za chvíli jsme venku z rovinky a začnou zatáčky spolu s bojem o umístění. Víš, že to tu bývá vždycky dost hustý."řekl Škyťák a zlehka mi poklepal na rameno. Měl pravdu, jako vždy ale to neznamená,že mu to někdy přiznám.

Začal jsem se soustředit na cestu a to právě včas. Náš náskok totiž dojelo černý závodník co se očividně také s ničím nemazal. Ještě jsem ho na závodech neviděl ale jedno mi je jasné,dnes to bude buď já a nebo on.

Jeli jsme bok po boku až do předposlední zatáčky. To se na mě začal lepit jako by mě chtěl vyhodit z dráhy. Ještě než Škýťá zareagoval jsem šlápl na brzdu a musím říct, že to bylo za pět dvanáct. Úplně jsem viděl jak z nás udělá vrak. Od té chvíle jsem jel po jeho boku z vnější strany aby takovou prasárnu neměl šanci zopakovat.

Ze všech sil jsem se snažil vyhrát ale byli jsme vyrovnaný. Jako dva draci z jednoho hnízda, já jsem přidal a on přidal také. Poslední zatáčku jsme jeli už tak synchronizovaně,že jsem si říkal jestli nás nepojí nějaká magnetická přitažlivost.
No a přesně jak jsem čekal, projeli jsme cílem úplně na stejno.

Zastavil jsem a vystoupil, protože mám v plánu tomu zmetkovi trochu upravit fasádu za to co předvedl v té zatáčce. Škyťák šel už automaticky, aby mě mohl zabrzdit než to přeženu.
Když vystoupil jeho navigátor musel jsem se na něj ale otočit, protože jeho kroky zničehonic utichly. Koukal na bruneta jako by to byl duch a v očích měl ještě něco. To jsem identifikovali nedokázal, protože jsem to u něj ještě neviděl.

,,V-Viggo?"zadrhl se a já bych se tomu za normálních okolností zasmál, možná mu to i v budoucnu předhazoval ale pro tuhle situaci se to nehodí.

,,Ale drahoušku, snad si neočekával, že už se nikdy nepotkáme. "Řekl hrubší mužný hlas, který působil,že by tě těmi správnými slovy mohl přimět i dojít až do záhuby. Minimálně do kolosálních problémů, i já takové typy znával. Hrají si s kořistí jako kočka s myší, a kořist jen málo kdy z toho vyjde se zdravou kůží i rozumem.,,Nebo ano? V tom případě by si mě dost ranil."

Protočil jsem nad tím výlevem oči a úplně ho přestal vnímat když z auta vystoupil řidič. Měl delší černé vlasy a oči, které byly jako magnet na pozornosti. Byl to takový ten odstín hnědé, tak světlí až byl skoro žlutý a tyhle oči téměř žlutě zářili. Takové jsem ještě neviděl.
Mohli by klidně patřit nějaké nelítostný šelmě nebýt těch emocí co v nich hráli.
Moje smaragdy v tom jantaru uvízly stejně jako kdysi i jiný tvorové a neuvědomil jsem si, že pokud v něm zůstanu příliš dlouho už nikdy nebudu moct odejít.

,,Co to bylo za sviňárnu v té předposlední zatáčce?"vyštěkl Škyťák, který se už očividně probral ze svého omámení a poměrně účinně z toho pomohl i mě.

,, Drahý, pokud jste chtěli bezkontaktních sport, měli jste se dát na kulečník. Tady se občasnému styku nevyhneme."odpověděl za ně Viggo a ten dvojsmysl neunikl nikomu. Dokonce i jeho řidič po něm hodil ten typ pohledu ' a to jako really?!' , což mě moc nepřekvapuje. Pomalu to znělo jako pozvánka na čtyřku.

,,No, pokud jste se chtěli chovat jako prasata měli jste se nechat zavřít na farmu."odfrkl jsem si a pohledem na tribuně hledal Flash.
Ano, když u toho není tak jí tak také říkám ale to ona nemusí vědět. Nebyla tu a já to napůl čekal.
Jen výjimečně se ukáže na mém závodě i když je to hlavně o tom,že má dost svých zájmů aby jí bylo líto obětovat nějaký čas sedění na tribuně a čekání na mě.

,, Ať tam hledáš cokoliv, není to tam."řekl Viggo a já už se napůl smiřoval s nějakou další oplzlou poznámkou ale on mlčel. Což bylo snad ještě děsivější. Ten chlap by neměl mlčet, protože to co by nejspíš vymyslel by se mi určitě nelíbilo.

,,Co jsi tím chtěl říct?"zeptal jsem se po chvíli přemýšlení, protože to nevyřčené se mi nelíbilo. Chtěl jsem aby mluvil konkrétně.

,,To nech být."řekl s křivým úsměvem a kývl hlavou na svého parťáka. ,,Co kdybychom šly oslavit naše vítězství?"

,, Společně?"zeptal jsem se překvapeně, protože jsem už dlouho neslyšel o tom, že by se dva týmy kdy jeden druhému svým způsobem ukradl první místo, si šli společně připít na vítězství.

,, Samozřejmě, "řekl okamžitě a ten jeho úsměv mě vyděsil. To ale nikdy nepřiznám.,, Chci mít příležitost strávit víc času s drahouškem a Nox se potřebuje alespoň trochu socializovat."

Jeho řidič se zamračil ale neprotestoval což samo o sobě dávalo za pravdu Viggovi. Očividně ani hádat se mu nechce. To by mohlo být ještě skutečně zajímavé.

Otočil jsem se na Škyťáka, který měl takový zvláštní odlesk v očích a tvářil se trochu nerozhodně než, spíš pro sebe přikývl.

,,Tak dobře Viggo,"řekl a já nějak už věděl ,že jediný kdo mi bude dělat společnost je ten tajemný Nox.
Drahý Škyťák totiž bude mít nejspíš lepší věci na práci.

Zavedl nás do nějakého svého oblíbeného podniku, který mi nic neříkal ale Škýťa vypadal,že už tu byl. Sedli jsme si k rohovému stolu a než jsem se nadál už před nás Viggo pokládal sklenice s něčím co jsem nemohl nazvat jinak než podezřelým obsahem.

Ono to ale možná bylo tím jak na mě už na první pohled Viggo působil. Byl podezřelý a to bez ohledu na to jaké na něj dělá Škyťák oči. Určitě spolu něco mají nebo měli či dokonce chtějí mít...

Nejsem homofóbní a rozhodně neodsuzuji ale tento muž mi zkrátka nepřišel pro mého brášku dostatečně dobrý. Přesto jsem se tím příliš dlouho nezalamoval, protože mi nedali šanci.

Zapředli spolu vášnivý rozhovor do kterého jsem neměl šanci se zapojit. Takže mi nezbývá nic jiného než následujících několik desítek minut jen v tichosti sledovat oči muže naproti mě.

Ty nejkrásnější oči jaké jsem kdy viděl, ani pomněnkové jaké měla Flash se jim nemohli rovnat. No a když jsem si to uvědomil docela mě to vyděsilo. Nikdy jsem na mužskou krásu nehleděl tak jako na krásu děvčat.

Přesto jsem ale teď pozoroval jeho na druhé straně stolu. Uhelné prameny jenž svobodně žili vlastním životem jako pírka v křídlech havranů. Pleť měl bledou jako by se sluníčku spíše vyhýbal než ho vyhledával. Ústa většinou měla neutrální výraz ale když od našich navigátorů uslyšel,že řekli nějakou pitomost malinko mu cukl koutek.

Viděl jsem v něm to něco co jsem ještě neměl příležitost v nikom zahlédnout.
Ani ve své přítelkyni. Bylo to zvláštní porozumění co mezi námi proběhlo v tom tichu toho večeru.
Já i on jsme tu byly uvězněni spolu v tom okamžiku.

Nezáleželo na tom,že jsme spolu neprohodili ani půl slova a i přes to všechno když to skončilo nechtělo se mi odejít. Na stole stali už prázdné sklenice ale my se stále k tomu vstát a projít dveřmi zpět do světa kde se vlastně neznámé neměli.
I když nás Škyťák s Viggem ponoukali k pohybu nechtělo se nám.

Nakonec jsem udělal to jediné co mi v tuhle chvíli přišlo vhodné. Napsal jsem na papírek své telefonní číslo a bezeslova mu ho vtiskl do dlaně. Jeho pohled párkrát přeskočil z papírku na mě a zase zpět než s malým zaváháním mé jednání zopakoval aby mi vtiskl své vlastní číslo do dlaně.
Tím byla tato tichá dohoda uzavřena.

Oběma je nám s tím druhým příliš dobře abychom se už nikdy nepotkali nebo jen jako dva závodníci na jedné trati. Byla by toho škoda když už jsme se seznámili.
Svým způsobem jsem v tom vycítil něco víc, že on pro mě nakonec v životě bude mít daleko větší význam než si teď dokážu představit.

Věnoval jsem mu ještě malý úsměv než jsem se nechal svým navigátorem tentokrát nasměrovat ze dveří a ukončil tak tuto podivnou oslavu polovičního vítězství.

***

Fíha, tak to bylo...ani neví co by o tom měl říct. Spoustu z těch věcí ani neznal ale příběh sám o sobě mu dával smysl.

Ten hlavní kluk měl představovat Bezzubku, Flash byla nejspíš bílá běska ale kdo byl ten poslední kluk s Viggem...
Jedině snad, ale to není možné.

I když ve světě kde má Škyťák něco s Viggem nespíš může existovat i další noční běs a to ten se žlutýma očima.

Docela by ho zajímalo jak to s těmi dvěma dopadlo, protože i když měl v tom světě Bezzubka přítelkyni tak to mezi ním a tím druhým bylo... NĚCO...

Třeba se nakonec dali dohromady ale to on už nezjistí, bohužel. Povzdechl si a otočil na další příběh.
Dost by ho zajímalo kdo to vlastně je ta Kamikazi.