O pár let dříve. Ještě než se Mirtis stala smrtí:

Zasněně jsem pozorovala azurovou oblohu, která se na mě usmívala. Slunce hladilo mojí tvář a občas mi polechtalo mojí nožku. Zpěv ptáčků přerušila moje sestra.
,,Mirtis!" křičela přes celou louku. Její křik zavinil, že všechna zvířata z okolí se rozutekla. ,,Mirtis!" zvolala Eileen znovu. Ležela jsem ve vysoké trávě, takže mě nemohla vidět. Natáhla jsem ruku, aby mě uviděla.
,,Tady jsem Eileen."
Nechtěla jsem se zvedat, a tak jsem čekala, až ke mně dojde.
Zavřela jsem oči, když se nade mnou objevil stín.
,,Ano?" prohlédla jsem si mou mladší sestřičku. Rty měla roztažené do krásného úsměvu a její hnědé oči jiskřily štěstím. ,,Za chvíli bude oběd," podala mi svou ruku, abych vstala. S velkou námahou jsem se zvedla.

Chtěla jsem ještě ležet v trávě a poslouchat milostné písně ptáků, ale nechtěla jsem rozzlobit maminku tím, že přijdeme pozdě. Tak jsme tedy šly lesní pěšinkou, která vedla do města. Bydlely jsme v malém domku kousek od tržiště. Vždycky když jsem udělala domácí práce, utíkala jsem do lesa. Jen Eileen věděla, kde mě najde. Moje sestry jsou velmi společenské, ale já jsem trávila svůj volný čas buď na louce, nebo u jezera. Občas jsem si vyrazila s kamarádem Jacobem na lov zajíců, jednou si mi dokonce podařilo zastřelit laň. Nechtěla jsem ji zabít, ale naše rodina hladověla. Byla to ta nejkrutější zima, kterou si pamatuju. Sestry se v domě choulily k sobě a já mrzla na lovu. Oklepala jsem se z té hrozné vzpomínky.

Dál jsem s Eileen kráčela lesem a z dáli jsem slyšela vřískot a smích dětí. ,,Co se děje?" zeptala jsem se mladší sestřičky, protože tuhle dobu všichni obědvali.
,,Bude se konat slavnost."
Ano, slavnost slunovratu. Hudba, tanec a víno. Hlavně to víno. Sice mě Jacob pozval, aby jsme si tam spolu zatančili, ale těšila jsem se hlavně na to víno.

Přišlo mi divné, proč si Jacob vybral za partnerku na slavnost mě, ale neodmítla jsem ho. V celé vesnici bylo hafo krásných dívek, ale on si vybral mě. ,,S kým tam jdeš?" optala jsem se Eileen, když jsme byly na kraji lesa.
,,S Davidem," zčervenala a chytla se nervózně svojí zástěry, kterou nepřetržitě svírala, dokud jsme nedošly na kraj města. Matně jsem si vybavila světlovlasého klučinu, který chodil na trh prodávat mléko. Myslím, že je syn pastýře.
,,David? To je ten, co prodává mléko a má modré oči?"
,,Jo. To je on," uculila se.
Teď jsem znala důvod, proč Eileen ráda chodila na trh.
,,A co ty a Jacob?"
,,Co já s Jacobem?" podivila jsem se. Nechápala jsem, o čem mluví. ,,No kouká na tebe jako na zjevení," mrkla.
Nechápavě jsem se na ni zahleděla. ,,Myslím si, že se mu líbíš," prohrábla si své husté ohnivé vlasy. Mlčela jsem. S Jacobem jsme jenom kamarádi, ale nad tou otázkou jsem musela přemýšlet. Líbím se mu?

Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. ,,Jacob se na všechny dívky kouká jako na zjevení a navíc jsme jenom přátele," zdůraznila jsem.
,,A kdo tě pozval na slavnost?"
Trefila do černého. Jacob mě pozval. Můžu se mu líbit?
Neodpověděla jsem, protože jsem moc dobře věděla, že ví s kým tam jdu. Hukot lidí utlumil naší konverzaci. Přípravy na slavnost byly v plném proudu. Děti pobíhaly a podávaly svým rodičům dekorace, aby je všude vyvěsily. Pořád jsem přemýšlela nad Jacobem, takže jsem si neuvědomila, že už jsme došly k našemu skromnému domečku.
,,Na co čekáš?" zeptala se mě Eileen. Stála ve dveřích našeho domu. ,,Na nic," odpověděla jsem stroze a vešla domů. Přivítala mě vůně pečeného chleba a brambor. Mamka stála u kamen a míchala vývar. Starší sestra Rose seděla u stolu a šila mi roztrhanou zástěru. Na tyhle věci jsem šikovná nebyla. Uměla jsem ulovit zajíce, ale zástěru jsem si nedokázala zašít.
,,Ahoj," pozdravily jsme s Eileen sborově.
,,Jdete včas," položila mamka talíře na stůl. ,,Umyjte si ruce!" poručila jako, kdyby jsme pořád byly malé holčičky. S Eileen jsme naráz vyrazily k vědru s vodou. Mamka zatím rozlila polívku.
- - - - - - - - - -
Slunce začínalo klesat za obzor, když jsme dorazili na velkou plošinu za městem, kde se měla slavnost odehrávat. Slunovrat je oslavou chvíle, kdy jsou den a noc v rovnová­ze, je to
čas nestrannosti, kdy každý může shodit své těžkosti a prostě si užívat. Muzikanti začali hrát na flétny, housle a bubny. V davu jsem se snažila zahlédnout Jacoba. Sestry mě opustily, aby si našly tanečníka. Mamka tančila s naším sousedem. Vydala jsem se tedy ke stolu s jídlem. Nabrala jsem si borůvkový koláč a jahodový dort. Sedla jsem si pod obrovský dub.

Když slunce zmizelo za obzorem, dav na plošině ještě víc zhoustl. Po chvíli jsem se vydala pro něco k pití. ,,To bych nedělal," řekl velice známý hlas. Do poháru jsem si nalila víno a otočila se k té osobě.
,,Jsi překrásná," řekl Jacob.
,,Ahoj a děkuju," koukla jsem se na své bílé šaty s drobnými květinami. Z květin jsem si upletla věneček, abych ladila k šatům. ,,Proč bych to neměla pít, Jacobe?"
,,Opiješ se."
,,A co když si chci užít?" Obsah skleničky jsem naráz vypila. ,,Tak tedy smím tě požádat o tanec?" ušklíbl se.
Jeho modré oči se propalovaly do mého těla. ,,Ano smíš."
Přijala jsem jeho rámě. Měla jsem neodbytný dojem, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi. To jak se na mě díval a usmíval, nikdy jsem si toho dřív nevšimla.

Nevnímala jsem, jak dlouho jsme spolu tančili. Nechala jsem se unášet hudbou. Vnímala jsem jen jeho a hudbu. Nalila jsem si další sklenku vína, už ani nevím kolikátou. Náhle jsem ucítila tlak na boku. ,,To se nedělá," pokáral mě Jacob. ,,Takhle mi utíkat." Zahihňala jsem se jako malá holčička. Své ruce obmotal kolem mého pasu.
Dychtivě jsem vypila sklenku vína a vymanila se z jeho sevření. ,,Chyť si mě, jestli to dokážeš," zakřičela jsem na něj a utíkala k starému dubu.

Nemohla jsem se s ním srovnávat. Byl tak zatraceně rychlý! I když vypil taky pár skleniček vína.
Chytl mě za ruku a strhl mě sebou do trávy. Nepřestávala jsem se smát. ,,Vyhrál jsem," řekl vítězoslavně. Teprve teď jsem si uvědomila, jak se naše obličeje skoro dotýkají.
,,Jacobe," zmohla jsem na jediné slovo. Ztěžka jsem dýchala a náhlá blízkost to ještě zhoršila. Lokty byl
nade mnou opřený o trávu. Nemohla jsem utéct, i kdybych chtěla. Zpříma se mi koukal do očí, na malou chvíli se jeho pronikavé modré oči zastavily u mých rtů. Nezbedné prameny vlasů mu spadly do obličeje. S velkou obtíží jsem polkla.
,,Mirtis," řekl skoro až zadýchaně. Otevřela jsem rty, abych něco řekla. Cokoliv...
Z mých úst nevyšla ani jedna samohláska. Místo toho Jacob sklonil hlavu a letmo přitiskl svoje rty na ty moje. Potom mě políbil naléhavěji, jako kdyby si nemohl pomoct. Odtáhl se, rty pootevřené. Byl to tak krátký polibek, ale přesto jsem se cítila šťastná. Srdce mi zběsile bušilo a pocítila jsem nával horka. ,,Já," vyšlo konečně ze mě. Chtěla jsem se zeptat, jestli ten polibek pro něj něco znamenal, ale nakonec jsem z toho vycouvala. ,,Mám žízeň. Skočíš mi prosím pro vodu?"
Přikývl a bez dalších slov odešel.

Potřebovala jsem přemýšlet, i když s tím alkoholem v krvi to nebylo snadné. Za prvé Jacob mě políbil. Za druhé nebránila jsem se tomu. Za třetí.... co je za třetí?? Radši se půjdu projít. Mezi davem jsem se snažila najít Jacoba, ale nikde nebyl. ,,Mirtis!"
,,Ahoj," přistoupila ke mně světlovlasá dívka stejného věku. ,,Ahoj Leez," pozdravila jsem kamarádku své sestry.
,,Neviděla si Jacoba?" zeptala se. Byla očividně šťastná.
,,Ne. Co mu potřebuješ?"
,,Umíš udržet tajemství?" přistoupila ke mně blíž.
Přikývla jsem. A pak vyslovila větu, která mě naprosto šokovala. ,,Jsem těhotná."
Chvilku jsem na ni zírala s otevřenou pusou.
,,S Jacobem?"
,,Jo," usmála se. Nemohla jsem tomu uvěřit, i když Jacob nevěděl, že je Leez těhotná, byla jsem na něj naštvaná. Věřte mi naštvaná je slabé slovo. ,,Když ho uvidím, vyřídím mu, že s ním potřebuješ mluvit," snažila jsem znít, co nejpříjemněji.
,,A slibuju, že to nikomu neřeknu," dodala jsem.
,,Děkuju," zmizela Leez v davu.
Nezmohla jsem se udělat jediný krok. Stála jsem na místě omráčená tou větou:
Jsem těhotná s Jacobem. Co jsem si myslela, že by mě mohl mít rád? Spal a líbal každého, koho potkal a já mu naletěla! ,,Mirtis?" ozval se za mnou Jacob. Prudce jsem se otočila. Potlačila jsem slzy.

Stál tam s nevinným výrazem a jeho černé vlasy mu spadly do obličeje. Vzala jsem si od něj pohár vody. Měla jsem sto chutí mu vlepit facku, na kterou nikdy v životě nezapomene! Místo toho jsem se vřele usmála a vylila jsem vodu na jeho ,dokonalý účes'. Potlačil vykřiknutí. Voda stékala pomalu až na jeho košili. ,,Co?" vyšlo z něj, když se pokoušel utřít obličej.
,,Už nikdy se mě nedotkneš, je to jasný?!" zvýšila jsem hlas.
Pořád na mě koukal udiveně.
,,Ale já.." nedořekl to, protože jsem se rozmáchla a vlepila mu facku. ,,A už nikdy tě nechci vidět!" zařvala jsem.
Kruci proč reaguju tak přehnaně? Stál přede mnou bez jediného slova.
,,Jo. Leez s tebou potřebuje mluvit. Gratuluju," otočila jsem se k odchodu. Nechtěla jsem se na něj už dál dívat. Každý pohled na něj mi ubližoval ještě víc. Se slzami v očích jsem se rozeběhla k mému domovu.

Je tu další kapitola. Tentokrát se děj odehrává ještě, než se Mirtis stala smrt, když byla ještě člověk s dobrým srdcem. Kapitoly se budou protínat. Občas kapitola před smrtí a pak několik po. Snad se Vám kapča líbila. Moc děkuju všem za vote a komentáře.
Vaše AnetPilaov