Flashback. Příprava na Fejinu a Jimovu svatbu. Z pohledu Fejy:

,,Máš nádherné vlasy," pochválila mi je Astrid.
,,Děkuji ti."
Zatímco, mi As pomáhala s účesem na svatbu, v hlavě se mi rojilo tolik otázek, ale As mě předběhla.
,,Kdy jsi poznala Jima?" otázala se.
,,Včera," odpověděla jsem.
,,Cože?" vyjekla nevěřícně.
,,No jo. Jsme jak Romeo a Julie. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled."
Ruce jsem si dala do klína.
,,Víš, že takové vášně mají prudké konce? Vzpomeň si Romea a Julii. Vždyť zemřeli tak tragicky." Její hlas zněl vážně.
,,Co by se mohlo stát?"
As zakroutila hlavou.
,,Nevím, ale dejte si pozor," napomenula mě.
,,Dobrá. Ty a Jim...bylo mezi Vámi něco?" optala jsem se.
As se zakuckala. Dala bych nevím co, abych mohla vidět její tvář.
,,Ne. Jsme jen přátelé. Velmi mi pomáhá."
,,Aha. A jak si skončila jako..." odmlčela jsem se.
,,Jen to řekni. Děvka." V jejím hlase jsem nezaslechla žádnou ostudu. Už, jak mě Jim sem dovedl, věděla jsem, kde se nacházím-nevěstinec.

,,Nestydím se za to. Rodiče mě vyhodili z domu. Co jsem měla jiného dělat?" pronesla.
,,Promiň mi. Já jsem si myslela, že je Jim tvůj věrný zákazník."
As se znovu zasmála.
,,To opravdu ne. Občas mi dává peníze. To je pravda, ale ne za služby, které poskytuju."
,,To se mi ulevilo," přiznala jsem.

As mi do vlasů zapletla drobné květiny a půjčila mi sametově bílé šaty.
,,Moc ti to sluší, Fejo. Jsi dokonalá nevěsta."
,,Děkuji," odpověděla jsem.
Prohlédla jsem se v zrcadle, které mi As půjčila. Měla pravdu. Vypadala jsem naprosto kouzelně. As mi vyčesala vlasy nahoru, aby tak vynikly moje lícní kosti. Na rty mi nanesla rudou rtěnku, prý až z Paříže.

As odešla z pokoje, abych si mohla obléct krémově bílé šaty se zlatou výšivkou na hrudníku. S jiskřičkami v očích jsem si prohlížela ten skvost. Až na drobné úpravy v pase mi dokonale padly. Narovnala jsem si nařasené rukávy a znovu pohlédla do zrcadla.
Už jsem se nemohla dočkat, až uvidím Jima. Ty jeho šedé oči plné lásky a touhy...

Tohle jsem nikdy s nikým nezažila- touhu a lásku zároveň. Pokaždé když jsem se na Jima podívala, rozbušilo se mi srdce. Dokázala bych pro něj udělat cokoli... Taková tedy byla láska? Spalující a romantická. Jiskra zažehla oheň. Ale musíme si dát pozor na to, aby oheň nezpůsobil požár. Tak jak řekla Astrid.

Nikdy nepřestanu milovat Jima, i kdyby mě měli upálit na hranici. Nikdy nás nic nerozdělí, ani moje rodiče nebo smrt. Láska je totiž silnější než smrt. Dobro ne vždy zvítězí nad zlem, ale láska k tomu druhému, by mohla změnit svět. Kdyby se lidi milovali a ne nenáviděli, nebylo by zlo. Ale dobro nemůže být bez zla. Světlo zase bez tmy.

Zamyšlená na těmito slovy jsem nepostřehla, že někdo vešel do pokoje.
,,Jsi nádherná," řekl mužský hlas a já nadskočila.
Hned jsem poznala Jima. Lenivě se opíral o rám dveří. Přitom se mu na tváři vyloudil úsměv, až se mu udělali ďolíčky na bradě. Na sobě měl nádhernou černou vestu barevnou jako půlnoc sama. Zlaté výšivky kolem zápěstí se stáčely do pravidelných spirál. Jedna mi dokonce připomněla srdíčko.
,,Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Jdu si pro svou nevěstu," řekl a zvědavě si mě prohlédl.
,,Víš, že ženich nemá vidět nevěstu před svatbou?" nadhodila jsem a nespouštěla jsem pohled z jeho svítivých očích, jenž mě též probodávaly.

,,Vím. Ale kdo by mi odvedl princeznu k oltáři? Vždyť by si tam ani nedošla, má drahá," usmál se lišácky a natáhl se pro polibek. Jenže mě zvedl do náruče a já vypískla radostí. Omotala jsem ruce kolem jeho krku a cítila, jak se pod jeho vestou napnuly svaly.
,,Princezna by si nějak poradila, můj milý."
,,To mu věřím, má drahá, ale jistota je jistota," odpověděl Jim.
Jim se ke mně znovu naklonil, ale v té chvíli vletěla do dveří Astrid.
Bože! Proč? Chybělo tak málo a měla bych ty jeho sladké rty na těch mých.
,,Ach, ty už jsi tady Jime. Omlouvám se, jestli jsem Vás vyrušila," As sklopila oči k podlaze.
,,V pohodě Astrid," odpověděl jako první Jim. ,,Moc děkuji, že si nám pomohla. Jsem ti dlužníkem."
,,Ne to já Jime." As se sehnula pro košili, která ležela na zemi. ,,A teď běžte vy dvě hrdličky, ať Vás spolu nikdo nenačapá," připomněla nám Astrid.

Jim přikývl. ,,Ještě jednou ti moc děkuju As. Zatím nashle."
Jim vykročil ke dveřím, kde stála As stále svírající bílou košili.
,,Ahoj," řekla Astrid a dala Jimovi pusu na tvář.
Pocítila jsem nevýslovné píchnutí u srdce. Neřekla bych, že budu žárlit kvůli takové maličkosti jako pusa na tvář, ale bylo to tak. Zamrkala jsem, abych zakryla ten vražedný pohled v mých očích. Kysele jsem se usmála.
,,Ahoj As," rozloučila jsem se.
Než stihla As odpovědět, Jim vykročil vstříc našemu štěstí.

Ahoj. Co říkáte na novou kapitolu? A co říkáte na Astrid? Jak se Vám líbí? Vaše AnetPilaov