Flashback
Z pohledu Jima. Poté, co se pohádal s otcem a usnul vedle Feji:

,,Ne!! Ne!!"
Zase se mi zdál ten samý sen, jak umírá můj bratr Harry.
Zavinil jsem jeho smrt. Já. Kdyby jsem jen tehdy nevykřesal tu jiskru, žil by.
Usmíval se na mě a pořád by mě škádlil.
,,Jime! Byl to jen ošklivý sen," konejšila mě Feja.
,,Fej, já jsem vrah."
,,Co?" otázala se.
Pověděl jsem jí všechno. O tom, jak můj bratr přinesl křesadlo a já jsem vykřesal jiskru, která zavinila požár.
,,Fej, způsobil jsem jeho smrt."
Místo toho, aby se na mě zamračila, usmála se na mě. Její úsměv mi přišel ten nejkouzelnější a nejkrásnější na celém světě. I její tvář jako kdyby stvořil anděl sám.

Tehdy, jak jsem jí potkal v lese, byl jsem jí dočista okouzlen. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Že láska na první pohled neexistuje? Existuje.
Vedle mě leží ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy potkal. Její úsměv mě naprosto odzbrojil.
,,Není to tvoje vina, Jime. Není to ničí vina."
Feja mě pohladila po paži.
,,Není to ničí vina," zopakovala. Sklopila pohled na mou hruď a naprázdno polkla.
,,Vezmi si mě," pronesl jsem.
,,Co?" V očích jí zajiskřilo.
,,Vezmi si mě. Nemám prsten ale vezmi si mě."
Feja otevřela pusu. Nemohla pochopit, co jsem právě řekl.
,,Ale já...Ty jsi bohatý a já jsem chudá," zakoktala. ,,Nemám, co bych ti mohla nabídnout."
,,Fejo, já chci jenom tebe."
Překvapeně zamrkala.
,,Vždyť blouzníš, Jime," namítla celá rudá.

Vstal jsem tedy z postele a obešel jí. Klekl jsem si přední na jedno koleno.
,,Fejo Singlerová, staneš se mojí manželkou?" zeptal jsem se a vzal jí za ruku.
Stříbrné oči se jí zalily slzami.
,,Ano! Tisíckrát ano!"
Feja mě pevně objala. Její horké slzy dopadly na mou hruď.
,,Nic nás nerozdělí. To ti slibuju má drahá Fejo," řekl jsem.
Sevřel jsem jí ještě pevněji. Vzal jsem její obličej do rukou. Můj dech se zrychlil, když jsem se sklonil a přitiskl svoje rty na ty její. Byly tak jemné a přitom sladké jako med. Jemně jsem jí líbal na ty její slaďoučké rty, až jsem se sám ptal, jak Bůh mohl stvořit tak krásnou ženu? Fejin dech zakolísal. Nechtěl jsem se odtáhnout, ale musel jsem, aby nabrala dech. Spokojeně si položila čelo na to mé.
,,Miluju tě," řekla a já jsem měl pocit, jako kdyby se ta díra v mém srdci naplnila.
Usmál jsem se. ,,Já tebe taky."

Pohladil jsem jí po dlouhých vlasech černých jako půlnoc sama. Po chvíli jsem se k ním přivoněl. Voněly jako růže.
,,Vezmeme se hned při úsvitu," oznámil jsem.
,,Nemůžu chodit Jime."
,,No tak tě tam odnesu," řekl jsem.
Feja se rozesmála. ,,Dobře."
Znovu jsem se vrhl na její rty. Tentokrát jsem do polibku vložil vášeň a touhu. Tichounký stén jí unikl z úst. Já jsem se k ní ještě víc žádostivě přilepil. Byl jsem, jak nadržený puberťák, který se nemůže dočkat sexu. Ale ještě žádné techtle mechtle nebude. Ještě nejsme sezdáni. Toužil jsem po ní tak moc...

Odtáhl jsem se od ní. ,,Zítra má lásko se s tebou ožením a pak se jen můžeš těšit na svatební noc."
Fejiny uši zčervenaly.
,,Ty liško podšitá. Pamatuješ si, co jsi řekl? Jsem nádherná a sebevědomá žena. Takže můj snoubenče se těž na zítřejší noc."
,,A teď jdeme spát, aby jsi byla zítra ta nejkrásnější nevěsta."
Oba jsme se lehli do postele, když se náhle Feja zvedla.
,,Nemám nic na sebe!" vykřikla.
,,Neboj všechno zařídím lásko," uklidil jsem ji.
Vzal jsem ji za ruku a políbil ji. ,,A teď spi."
,,Ale, ale... Jak to všechno uděláme?"
,,Domluvíme se ráno," zívl jsem.
,,Dobrou noc."
,,Dobrou noc Jime."
Feja si lehla vedle mně a přitom jsme si navzájem hleděli do očí. Její oči jsou jako dvě stříbrné lůny. Bělostnou pleť má jako čerstvě spadlý sníh a rty má rudé jako krev. Je prostě dokonalá žena. ,,Dobrou."
,,Dobrou."
Stiskl jsem její ruku, a tak jsme oba usnuli.

Probudil jsem se dvě hodiny před úsvitem. Jakmile jsem vstal z postele, probudila se i Feja.
,,Dobré ráno lásko," zašvitořil jsem.
,,Dobré ráno."
S povzdechem se protáhla a rukou si pročísla vlasy.
,,Co kotník?"
,,Je to lepší," přiznala.
,,Ale stejně tě do kostela odnesu," natáhl jsem se pro pusu, zatímco jsem si oblíkal kabátec. Jemně jsem Feju pohladil po tváři. Ta se zářivě usmála. Odtáhl jsem se, abych se mohl obléct. Její laskavé oči se na mě dívaly, když jsem se zavazoval šňůrku u kalhot.
,,Svěřím tě do rukou mé dávné kamarádky. Ta tě upraví a půjčí ti šaty."
,,Dobře," uculila se.
,,Vyrážíme madam!" řekl jsem po chvíli. Zvedl jsem Feju do náruče a ta vypískla. Její neposlušné rty jsem umlčel polibkem.

Šel jsem temnými uličky města Greensperg a v náručí jsem nesl Feju. Ta občas zavřela oči.
,,Broučku jsme tu," oznámil jsem.
Feja otevřela své stříbrná kukadla a hlasitě zívla. Opatrně se postavila na zem. Přitom se o mě opřela. Pořádně jsem zaklepal na velké dubové dveře. Za chvílí je otevřela třicetiletá žena s výstřihem snad až k zemi.
,,Přejete si něco pane?" zamžourala.
,,Paní McTavishová jste to vy?" otázal jsem se.
,,Jime? Chlape jeden! Dlouho jsi tu nebyl."
,,Potřebuju mluvit s As," zamumlal jsem.
,,Hned ti ji přivedu," řekla brunetka a odešla pryč.
,,Kde to jsme?" zeptala se zmateně Feja.
Než jsem stačil odpovědět, ve dveřích se objevila Astrid. Její hnědé oči mě důmyslně pozorovaly. Pak se jí na rtech objevil překvapený úsměv.
,,Jime!"
As mě náhle objala. ,,Co tu děláš?"
Všechno jsem jí do detailů vysvětlil. Feja postávala za mnou a nervózně podupávala nohou.
,,Předem splněno," odpověděla Astrid.
,,Díky."

Ahojky! Jak se máte? A jak se Vám líbí kapitola? A co říkáte na tak náhlou svatbu?
Vaše AnetPilaov