Flashback
Když bylo Feje osmnáct let a bydlela pořád u rodičů:

Utíkala jsem, jak se jen mohla. Právě jsem se pohádala s otcem. Doslechl se, že jsem se prý vyspala s každým mladíkem ve městě. Což je odporná lež, kterou si měšťané o mně vymysleli.
Nikdy jsem ani žádného muže nepolíbila. Otec té lži věří.
Nevěděl, že celý den trávím v lese. Mohl se jen dovtípit, co asi dělám celý ty dny.

Setřela jsem si z obličeje zatoulanou slzu. Mamka se mě snažila bránit, ale marně.
Přidala jsem ještě víc, až se všechno změnilo ve změť barev. V tu chvíli se mi smekla noha po kluzkém kořenu. Než jsem stačila zareagovat, sletěla jsem na zadek. ,,Au!!" vyjekla jsem.
Z kotníku mi vystřelovala ukrutná bolest. Natáhla jsem nohu a zadržovala příval slz. Se zatnutými zuby jsem se pokusila vstát, ale nešlo to. Jak se jen dostanu domů?

Porozhlédla jsem se po okolí. Nikdo tu nebyl, ale přesto jsem to zkusila. ,,Pomoc!! Je tu někdo?" zařvala jsem, čímž jsem vyplašila všechna zvířata okolo. Povzdechla jsem si a opřela se o strom. Rychle jsem si sundala levou botu. Můj kotník byl divně vykloubený, až jsem se lekla. Pevně jsem zavřela oči. Doufala jsem, že někdo půjde kolem a pomůže mi.

Mohla uběhnout hodina, co jsem seděla opřená o strom, když jsem najednou uslyšela zběsilé praskání větviček. Někdo běžel obrovskou rychlostí přímo ke mně. Ten člověk se každou chvíli přibližoval. Usoudila jsem, že je to muž, protože žena by se nepohybovala tak neohrabaně. Pohla jsem hlavou zrovna, když se zpoza křoví objevila mužská postava.

,,Zatraceně!" vykřikl muž, když zaškobrtl a dopadl přímo přede mně.
Ušklíbla jsem se.
,,Vidím, že nejsem jediná, kdo tady padá."
Muž zvedl zablácenou hlavu, čímž odhalil šedé oči. Dosud jeho blonďaté vlasy teď byly plné špíny a listí. Jakmile si uvědomil, že jsem viděla celý jeho pád, zčervenal a vyskočil rychle na nohy. Opucoval ze sebe špínu a prohrábl si dlouhé vlasy po ramena.

Znovu jsem na muže podívala. Celý svět se zúžil jen na tuto krásnou chvíli. Nevěřila jsem na lásku na první pohled. Ale tento muž... S tím bych mohla strávit celý život. Láska na první pohled jaké klišé. Tohle, ale nebyla láska na první pohled, byla to láska na třetí pohled. Když se na mě světlovlasý muž usmál, ztratila jsem jakékoliv zábrany. Usmála jsem se také a celý svět se znovu se mnou zatočil.

Z transu mě probral hluboký hlas. ,,Jste v pořádku slečno?"
,,A vy?" odpověděla jsem.
,,Já jo, ale vy ne," ukázal na můj nateklý kotník. ,,Mohl bych Vás o něco požádat?" optal se.
,,Jistě."
,,Nic jste neviděla," řekl mladík.
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Jen tu upadla Vaše hrdost.
Jasně. Budu dělat, že jsem nic neviděla," souhlasila jsem.
Zarazil se. ,,Vaše oči...."
Povzdechla jsem si.
,,Co je s nimi?"
,,Jsou nádherné," dokončil větu.
,,Nádherné?" zakoktala jsem.
,,Ano," odpověděl jednoduše.

Oba jsme se na chvilku odmlčeli, ale pak jsem se odvážila promluvit:
,,Mohl by jste mi prosím pomoct? Mám vymknutý kotník."
,,Jasně."
Blonďák ke mně přistoupil a zvědavýma očima si prohlédl moje zranění. ,,Máte ho vymknutý. Musím ho vrátit do původní polohy."
Přikývla jsem.
,,Bude to bolet."
V jeho hlase zněla obava.
,,Já vím," řekla jsem přiškrceným hlasem.

Položil své velké ruce na můj kotník. Sotva se ho dotkl, já chtěla křičet bolestí.
,,Na tři," řekl a já zatnula zuby. ,,Raz. Dva..."
V tu chvíli mou nohou projela mučivá bolet. Mladík se spokojeně usmál, když viděl, jak se mu to rychle povedlo.
,,Kde je tři?!" vyjekla jsem.
,,Na tu jsem zapomněl," lišácky se usmál.
,,Ach tak," zkřivila jsem ústa.

Bez jakéhokoli varování mě zvedl do náruče. Vyjekla jsem a hned jsem mu dala ruce kolem krku. Jeho svaly se pod tenkou košilí napnuly.
,,Feja," představila jsem se, zatímco mě muž nesl v náručí.
,,Jim," odpověděl mladík.
,,Kde bydlíš?" zeptal se.
,,Kousek od náměstí. Blízko pekárny."
,,Jo, tam to znám. Já bydlím v Greenovic statku."
,,Mohla bych Vás o něco požádat?" zeptala jsem se.
,,Jistě, ale když si budem tykat," uličnicky se usmál.

,,Ta otázka bude dost... divná," vysoukala jsem ze sebe.
,,Do toho," vybídl mě.
,,Mohla bych u Vás..."
Jim se na mě zamračil.
Hned jsem to pochopila, pořád jsem mu vykala.
,,Mohla bych u tebe na pár dní zůstat? Vím, že jsme se teprve teď seznámili, ale já se zrovna nechci vracet domů.
Jsem pro tebe jen cizí holka, ale mohla bych spát klidně ve stáji někde na seně."

Jima moje žádost očividně zarazila. Otočila jsem obličej, aby jsem mu viděla do tváře.
,,Mám nějaké neshody s rodiči. Můj táta se doslechl, že jsem...."
Jim mě předběhl.
,,Že jsi se vyspala s každým mužem ve městě?"
Zděsila jsem. I on to ví, i když bydlí daleko od města.
,,Ty tomu věříš?" optala jsem se.
,,Ne. Jsi nádherná žena, a taky velmi sebevědomá. Nemyslím si, že by jsi dovolila někomu.."
Horlivě jsem přikývla.
,,Jsi asi jediný," zamumlala jsem.
,,Můžeš u mě přespat, ale za jedné podmínky."
,,Za jaké?"
,,Nikdo o tom nesmí vědět. Můj otec by mě asi přizabil, kdyby mě přistihl, jak si tě vodím do pokoje."
,,Počkat..... Ty jsi Jim Green?" nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Ano to jsem," řekl hrdě.

Jim byl dědicem obrovského statku na kraji města. Byl jediný syn Barda Greena.
,,Co si dělal ty? Před čím si utíkal, Jime?"
,,Taky jsem se pohádal s otcem. Potřeboval jsem se odreagovat."
,,Aha. Proto si spadl přímo přede mě? Potřeboval jsi se odreagovat?"
Jim vybuchl smíchy. ,,Ano."

Bolest v kotníku se o trošku zmenšila. Do plic jsem nasála Jimovu vůni. Voněl jako mentolové bonbóny. Chutnal by tak, kdybych ho políbila? Tu myšlenku jsem rychle zaplašila, když se Jim zastavil na rozcestí cesty. ,,Vezmu to oklikou přes pole."
,,Dobrá. Nejsem moc těžká? Když tak můžu jít pěšky."
,,V žádném případě! Máš vyvrtnutý kotník," řekl a v jeho hlase zněla obava.

Na poli bylo celkem rušno. Lidé zasévali obilí, aby měli co jíst. Přitom si zpívali, nebo broukali jednu a tu samou písničku. Přidala jsem se k ním. Potřebovala jsem zapomenout na tu bolest v kotníku a na tu hádku s otcem. Když jsem zpívala, jakoby všechny starosti uplavaly.
,,Máš nádherný hlas."
,,Děkuju. Mám ho po matce," řekla jsem.
,,Ukazují si na nás," poznamenal Jim.
,,To je mi fuk. Má pověst je už stejně zkažená."
Ale ty Jime... Ty by jsi stál za hřích.

Ahojky! Je tu další část příběhu Ve spáru stínů. Jak se Vám příběh líbí? A co říkáte na Jima?
Vaše AnetPilaov