Součastnost:

Na náměstí bylo celkem rušno. Šla jsem zrovna od matky. Vyřídila jsem jí tu úžasnou novinku, že její vnučka žije. Zamyšlená jsem si nevšimla muže přede mnou, a tak jsem do něj nechtíc vrazila.
,,Omlouvám se pane."
Když jsem to dořekla, naskytl se mi pohled na mého zamračeného otce.
,,Co tu děláš? Ty se mi ještě opovážíš chodit na oči?!" zařval otec.
,,Nerozčiluj se. Hned ti z očí zmizím," řekla jsem v klidu.
Otočila jsem se na odchod, ale otec mě zarazil.
,,Jak to se mnou mluvíš?!"
,,A jak mám s tebou mluvit? Jsi jen  obyčejný pekař," pokrčila jsem rameny.
To otce rozpálilo do běla. Chytl mě za paži a zatřásl se mnou.
,,Vypadni odsud!!"
S velkou silou do mě strčil, až jsem spadla na zem.
,,Proklínám tě!" vykřikla jsem, když jsem dopadla tvrdě na zadek.

Nenáviděla jsem ho. Jak jen může být můj otec tak zlý??
Rychle jsem vstala a opucovala si zadek. Můj otec na mě pořád chrlil zlostné pohledy. Najednou se ale rukou chytl za hrudník, kde by mělo být srdce, a spadl na zem jako pokácený strom. Okamžitě se kolem něj seběhli lidé. Volali na něj a snažili se ho oživit. Já stála na místě jako v transu.
,,Viděl jsem to!" vykřikl jeden muž.
,,Ona ho proklela! Je to čarodějnice! Chyť tě jí!" ukázal na mě ruku. Pak se na mě všichni vrhli. Křičela jsem a tloukla rukama kolem sebe a snažila se vymanit z něčí sevření. Někdo mě hrubou silou táhl pryč. Zmítala jsem se, ale bylo mi to prd platné. Když člověka nařknou z čarodějnictví, nic s tím nemůže dělat. Jenom čekat, až ho odsoudí na smrt.

Ocitla jsem se v kopce pro zloděje.
Horním otvorem dovnitř slabě mrholilo a foukal chladný vítr. Byla mi strašná zima. Choulila jsem se ke zdi a snažila se odhadnout, kolik by mohlo být hodin. Otvor nade mou potemněl, a když padla noc, všude kolem zavládla naprostá černota. Vzduch v kobce páchl hnilobou a já si připadala jako v nějaké jeskyni, pohřbená zaživa.

Až kolem poledne následujícího dne se dveře od kobky otevřely a já věděla, že jdu na smrt. Něčí ruce mě vytáhly ven a já se ocitla na náměstí plných lidí. Rozhlédla jsem se kolem
a spatřila spoustu známých tváří. Na náměstí postavili velký stůl a za ním seděli na židlích dva zavalití muži. Kolem mne stál jeden hubený muž, který mě měl hlídat, abych nezdrhla.
Jeden muž před mnou vstal a promluvil:

„Existují důkazy, že zde přítomná Feja Singlerová, způsobila smrt Bena Singlera pomocí kouzel a též zavinila záhadnou smrt Jima Greena."

Tohle byl absolutně nesmysl! Jak mě můžou obvinit z toho, že můj otec dostal infarkt?!
Po přečtení dalších obvinění byli předvoláni svědci. Většinou to
byli měšťané, které jsem znala.
Některá svědectví byla naprosto absurdní, jako třeba Lucyino, že jsem podle ní kouzly svedla Willa. Pravda byla, že Lucy neskutečně žárlila, že jsem se s Willem vyspala. Toužila po něm a udělala by nevím co, aby se mě zbavila. Po chvíli se před soud postavila Jimova matka.
,,Zabila mého syna! Upalte ji na hranici!" vykřikla.

Nikdy bych neřekla, že mě lidé budou tak nenávidět. Co jsem jim udělala tak strašného?

Jimova matka odešla a místo ní přišel před soud Will. Ani se na mě nepodíval. A to jsem s ním ještě včera sdílela lože. Já blbá jsem si myslela, že mě může mít rád. Ale zmýlila jsem se.
Miloval mě jenom Jim a já jeho. Když William promluvil, zatajil se mi dech.
,,Očarovala mě svým kouzlem. Podlehl jsem jí. Přinutila mě, abych se s ní vyspal! Je to čarodějnice!"
Nic jsem nenamítala. Věděla jsem, že to je marné. Už jsem se smířila se smrtí. Ale přeci jenom mě bolelo srdce, když jsem věděla, jak se mi chtějí všichni pomstít.

Vousatý muž promluvil:
,,Feja Singlerová je obviněná z čarodějnictví a za západu slunce bude upálena hranici."

Jakmile to dořekl, zbledla jsem jako duch. Vybrali mi tu nejhorší smrt, která může být. Připoutali mě ke sloupu a já se musela celej den dívat, jak staví dřevěnou hranici. Nelitovala jsem toho, že jsem se zamilovala do Jima. I když teď tu stojím čekajíc na smrt, nelituji toho. Už jsem se těšila, až Jima potkám v nebi. Bolelo mě u srdce, že musím opustit Jackie, když jsem ji teď našla. Ale život je nevyzpytatelný.....

Když slunce pomalu zacházelo za obzor, rozbrečela jsem se. I přes slzy jsem se snažila vnímat tu krásu života a smrti. Ve chvíli, kdy se obloha zbarvila do růžové, se přede mnou objevila Regana. Její oči byly temné a v ruce svírala košík s bylinkami.
,,Ahoj," pozdravila mě.
,,Ahoj," řekla jsem stroze.
,,Přišla jsem, jakmile jsem se to dozvěděla. Promiň mi. Už s tím nemohu nic dělat," omluvila se.
,,Za nic se neomlouvej. I kdyby si tu byla, nic by si nezměnila. Považují mě za čarodějnici.... Tak jsem."
Regana sklopila hlavu a znovu zopakovala:
,,Je mi to líto."
,,Postarej se o Torrie. Je to jediný, co mi zbylo. Až bude velká, tak jí prosím řekni, jak moc jsem jí milovala a je mi líto, že ji takhle musím odpustit," řekla jsem tiše Reganě a ta mi slíbila, že jí to řekne.

Pak Regana zmizela v davu lidí. Těsně po jejím odchodu, přišli ti dva soudci.
Lidé se kolem mne shromáždili a čekali, co se bude dít. Tlustý muž mě odvedl, až k hranici, kde mě připoutal provazem, abych neutekla. Lidé vykřikovali mou smrt a přitom vyhazovali pěsti do vzduchu. Jakmile jsem uviděla kata s loučí v ruce, zavřela jsem oči.
,,Jdu za tebou Jime," zašeptala jsem.
Pak jsem jen slyšela zvuk praskání ohně a svůj vlastní řev.