Součastnost:

Regana mě pozvala na oslavu narozenin její dcerky Torrie. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, co bych jí dala k narozeninám. Pak jsem ze staré krabice vyhrabala plyšového medvídka, jenž kdysi patřil mé malinké dceři Jackie. Vzpomněla jsem si na její úsměv a na to, jak se ke mně vždycky sápala, když měla hlad. Jaký člověk by dokázal ukrást matce dítě?
Robin byl taková stvůra, že to udělal.

Když odbyla půl druhá hodina odpoledne, vyrazila na hrad, abych tam byla včas. V jedné ruce jsem nesla košík s bylinkami jako dárek pro Reganu a v druhé ruce jsem měla medvídka pro Torrie. Doufala jsem, že se jí bude líbit. Už z dálky jsem spatřila velký kamenný hrad, jenž patřil významnému skotskému klanu McDuncenovým. U velké kované brány si hrály děti s míčem, ale i na nádvoří bylo živo. Po chvíli hledání jsem našla Reganu vedle hnědovlasého muže, jenž se zdál být její manžel. Regana mi zamávala a naznačila, abych k ní přišla.

,,Ahoj," pozdravila jsem je.
Oba dva odpověděli stejně.
,,Fejo, toto je můj manžel Aleck,"
představila mi Regana svého manžela.
Podala jsem mu ruku. ,,Moc mě těší."
,,I mě," odpověděl Aleck anglicky se skotským přízvukem. ,,Potěšení je na mé straně. Regana mi o Vás hodně vyprávěla."
,,A kde je oslavenkyně?" optala jsem se.
,,Hraje si támhle s dětmi u brány. Torrie! Pojď jsem prosím!" řekla Regana a hned k nám přiběhla černovlasá holčička. Jakmile jsem jí pohlédla do šedých očích, zalápala jsem po dechu. Vypadala úplně stejně jako Jackie. Akorát Jackie byla mrtvá.
Jaké jsem měla vlastně důkazy? Jen dopis a čepičku, kterou jsem našla poblíž řeky.

Torrie se na mě usmála a já měla pocit, jako kdyby se na mě usmíval Jim.
,,Torrie tohle já má dobrá přítelkyně slečna Singlerová. Fejo tohle je Torrie," představila nás navzájem Regana.
,,Moc mě těší Torrie. Já se jmenuju Feja."
,,I mě Fejo. Maminka mi říkala, že jste taky bylinkářka," vyhrkla Torrie.
,,Ano jsem. Prý máš dneska narozeniny. Tohle jsem ti přinesla," podala jsem jí plyšového medvídka.
Torrie se usmála a řekla:
,,Mockrát Vám děkuji."
,,Patřil mé dceři," řekla jsem a hned jsem toho zalitovala.
Torrie se usmála.
,,Je tady? Můžu si s ní hrát?"
,,Ne Torrie. Ona zemřela," vyšlo ze mně.
,,To je mi líto," řekla hned Regana a dala mi ruku na rameno. ,,Torrie běž si hrát. Dort bude až za chviličku," poručila Regana své dceři a ta hned odcupitala za dětmi. Reganin manžel se mezitím někam vypařil, a tak jsem tam zůstala stát s Reganou sama.

,,Torrie ti není podobná," poznamenala jsem.
,,Jo, to je možná tím, že je adoptovaná," řekla Regana a mě se zastavilo srdce.
,,Cože?"
,,Našla jsem jí v lese. Chudinku jí někdo hodil do řeky.  Zachránila jsem ji a vychovala, jako kdyby byla moje," vysvětlila Regana.
Podívala jsem se na Torrie. Mohla být moje dcera? To jsem nevěděla, ale mohlo by to být možné.
,,Kolikátého jsi jí našla?" zeptala jsem se.
,,Zrovna v tenhle den před osmi lety."
Pocítila jsem neuvěřitelné štěstí. Torrie byla moje dcera. Přesně v tenhle den před osmi lety jsem Jackie ztratila.
,,Je to moje dcera," řekla jsem a ucítila strašnou úlevu. Já Jackie našla.

,,Cože? Vždyť jsi říkala, že je mrtvá," vyjekla Regana.
,,To jsem si myslela. Ale je tady. Má malá Jackie," zahleděla jsem se na ní, jak si hraje s ostatními dětmi.
,,Mohla jsem si to myslet," poznamenala Regana, ,,už jak jsem tě poznala. Máte s Torrie stejné vlasy. Jak to, že byla v řece? Chtěla ses jí zbavit?"
,,Ne! Chraň mě Pán Bůh. Unesl jí jeden můj nepřítel. Chtěl se mi pomstít a povedlo se mu to. Ale teď je tady. A ví to, že je adoptovaná?"
,,Ano, ví to," odpověděla Regana.
,,Je toho na mě trochu moc. Nepůjdeme si někam sednout?"
,,Jistě," řekla hned Regana a ukázala na lavičku vedle vchodu do hradu.
Když jsem si sedla na lavičku, zamotala se mi hlava. Našla jsem Jackie... Mou malinkou Jackie. Smysl mého života.

Ahojky! Jak se máte? A co říkáte na Jackie alias Torrie? Jste rádi, že ji Feja našla?
Nechci nic říkat, ale už se pomalu blížíme ke konci.
Kapitola je věnována _smallprincess_.
Vaše AnetPilaov