Flashback. Pár týdnu po svatbě:

Seděla jsem skrčená u jídelního stolu a uždibovala chleba, který jsem měla před sebou na talíři. Hlasitě jsem si povzdechla, až jsem přilákala matčinu pozornost.
Zrovna myla nádobí od snídaně a zpívala si svou oblíbenou písničku o Zlatých střevíčcích. Zvedla své hnědé oči a zeptala se:

,,Je všechno v pořádku Fejo?"
Měla jsem sto chutí vykřiknout, že není, ale to bych se jen prozradila. Jima jsem vídala jen večer po setmění, aby nás nikdo nenačapal. Šetřil peníze, aby jsme mohli odjet někam hodně daleko třeba do Londýna. Zatímco šetřil, já musela tvrdnout doma s našima a předstírat, že je všechno při starém. Včera jsem Jima náhodou potkala na trhu. Schválně jsem upustila kapesníček, aby mi ho pak mohl donést domů. Bohužel otevřela dveře matka, a tak jsem ho jen letmo zahlédla. Dnes jsme se měli sejít u Astrid v nevěstinci.

Zvedla jsem hlavu a odpověděla:
,,Jasně. Co by se mělo dít?"
Matka si mě změřila přísným pohledem, jako kdybych lhala.
,,Jen mi připadáš taková.... zvláštní poslední dobou."
Odsunula jsem talíř s chlebem, ale mamka ne a ne se vrátit k práci.
,,Musíme ti s otcem něco říct má drahá." Matka sklopila oči, čímž jsem poznala, že půjde o něco vážného.
,,A co?" otázala jsem se.
,,Asi bych radši počkala, až otec přijde domů, má drahá," odbyla mě matka. Když se matka vrátila k práci, šla jsem si zašít zástěru a přemýšlela o tom, co mi asi rodiče chtějí říct.

Usilovně jsem přemýšlela, až jsem se píchla jehlou do prstu. Malinkou rudou kapku lesknoucí se na mém prstů jsem oblízla a dala se znovu do práce. Když v tom do dveří vrazil můj otec, nabručený jako nikdy jindy. V jeho pohledu se skrývala zloba a nenávist. Ještěže jsem po něm zdědila jenom černé vlasy. Nechtěla jsem být jako on. Odvrátila jsem od něj oči, a ani ho nepozdravila.

,,Hezké ráno Bene," řekla matka mému otci.
Ten jen zabručel a sedl si ke stolu, kde jsem před chvilkou snídala já.
,,Už je to domluvené Evelyn," oznámil otec a já nechápala oč jde.
Matka si povzdechla a řekla:
,,Tak jí to řekni Bene."
Nastražila jsem uši a podívala se na otce. Ten se nadechoval, aby něco řekl, ale asi nemohl najít správná slova. Pak ale prostě řekl:
,,Domluvil jsem ti sňatek s Robinem Harrisonem."

Dočista se mi zastavilo srdce.
,,Cože?!!"
Zvedla jsem se ze židle a odhodila šití.
Jak mohli tohle udělat za mými zády?!
,,Fej, už si dost stará na vdávání. A Robin je skvělá partie," promluvila matka, aby mě uklidnila.
,,Já si ho nevezmu!" vykřikla jsem.
,,Ale vezmeš si ho Fejo!" zařval otec a bouchl pěstí do stolu.
Nadskočila jsem hrůzou. Otec na mě ukázal prstem.
,,Ty si ho vezme a žádný odmluvy!"
,,Ale...," nedořekla jsem to, protože mě matka utnula pohledem.
,,Zítra Robin přijde na zásnuby," oznámila matka.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Co budu krucinál dělat?
Robin přijde na zásnuby zítra... To mám fůru času s Jimem zmizet!
Budu předstírat hodnou holčičku a kývnu na sňatek s Robinem. Mezitím s Jimem odjedu hodně daleko a budem spolu žít šťastně až do smrti.

Přikývla jsem a usmála se.
,,Vezmu si ho."
Když jsem to dořekla, otec se vítězoslavně usmál.
Z věšáku jsem si vzala plášť.
,,Teď mě prosím omluvte."
Nasadila jsem si plášť a rozběhla jsem se k lesu. Běžela jsem, jak mi jen nohy stačily. Když jsem doběhla k místu, kde jsem se seznámila s Jimem, sesunula jsem se k zemi a hlasitě se rozplakala.

O pár hodin později:

Seděla jsem v křesle a popíjela sklenku červeného vína, které mi donesla Astrid. Čekala jsem, až Jim přijde. Usrkla jsem si znovu té červené tekutiny a nevědomky jsem si začala zpívat písničku, co ráno zpívala máma.
,,Moje střevíčky jsou jako ze zlata,
když je mám připadám si hrozně bohatá,
ty si vezmu jen v onen slavný den
až si sednem do kočáru ty a já."
Mezitím jsem podupávala nohou a usmívala se na celé kolo.

,,Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty na ráz všechny lidi kolem přivábí,
budou v onen den zářit tobě jen,
až si sednem do kočáru ty a já."

Můj zpěv přerušil příchod Jima.
,,Nádherně zpíváš, má lásko."
Okamžitě, jak jsem ho spatřila, tak jsem se k němu rozběhla a pořádně ho objala. Objetí mi oplatil stejně silně.
,,Ach, Jime! Mám špatnou zprávu."
Jim se odtáhl a zeptal se:
,,Jakou?"
,,Rodiče mi domluvili sňatek s Robinem Harrisonem. Zítra má přijít na zásnuby. Musíme utéct Jime," zdůraznila jsem. ,,A to rychle."
Jim pokýval hlavou.
,,Dobře. Utečeme zítra večer. Už mám docela hodně peněz. Napsal jsem dopis jedné dvorní dámě královny. Už nás očekávají v Londýně. Fejo, já budu hrát pro samotnou královnu Alžbětu!"
,,Och Jime, to je úžasné. Budeme bydlet v Londýně! V samotném paláci!" Znovu jsem Jima objala.

Oba dva jsme si sedli na postel a vymýšleli plán, jak zítra utečem.
Já budu pořád předstírat hodnou holčičku, a když mě zítra přijde Robin požádat o ruku, tak kývnu. O půlnoci se vykradu z domu a poběžím k pomníčku, kde už na mě bude čekat Jim. Pak na koních, které Jim vezme z otcovi stáje, odjedeme pryč. Byl to výborný plán. Neměl žádnou chybu.

Přitulila jsem se k Jimovi a řekla:
,,Snad to vyjde, Jime. Budeme konečně svobodný. Nic a nikdo nám nebude bránit v cestě."
,,Ničeho se neboj Fejo. Ten plán je dokonalý," snažil se mě Jim uklidnit.
Přikývla jsem a dál si hrála s lemem od šatů. Jim mi nadzvedl bradu, aby se mi mohl podívat do očí.
,,Miluju tě," řekl a já si přála, aby už byl zítřek a mohli utéct. Než jsem stačila odpovědět, kratičce mě políbil na ústa. V touze si polibek zopakovat jsem ho políbila o to vášnivěji. Tímhle by jsme se mohli bavit celý večer, ale za hodinu jsem se musela vrátit domů, než mě matka před spaním přijde zkontrolovat.

Prostě jsem Jimovi nemohla odolat. Ještě teď jsem si vzpomínala na naší svatební noc. Probíhala zrovna v téhle posteli. Tu noc jsme ani jeden oko nezamhouřil. Milovali jsme se až do rána. Dokonce tak náruživě, až spadl ze zdi obraz. Zasmála jsem se té vzpomínce a poddala se vášni.
,,Jime tentokrát se musíme krotit. Minule jsme zničili Astrid obraz," řekla jsem tiše.
Jimovi rty se odlepily od mého klína.
,,Neboj se," zasmál se a já se na něj vrhla.

Ahojky! Jsem tu s další kapitolou. Myslíte, že vyjde Jimův plán? A co říkáte na Fejina otce?
Vaše AnetPilaov