Naruto za sebou zavřel dveře. Poléval ho oprávněný pocit nervozity, úzkosti a strachu z toho, co na něj teď čeká.

,,Tak zítra, Naruto," mrkla na něj usměvavě TenTen a zamykala zadní vstup pro zaměstnance.

,Jestli se zítřka dožiju,' pomyslel si mladík ani nevěděl proč.

,,Jasně, zítra. Měj se TenTen a pozdravuj Nejiho."

,,Určitě budu. Příště tě prý v těch zatracených piškvorkách porazí." zamávala mu se smíchem a odcházela ke svému zaparkovanému autu.

,Kéž by byl duel v piškvorkách to jediný, co bych musel řešit,'

Naruto cítil lehkou závrať, když vrávoravě obcházel kavárnu ze zadní části k přední, kde čekal Yahiko a Sasuke. Doufal jenom a modlil se k bohu, aby tam jenom čekali a nenašel je v klubíčku rvačky.

º•º•º

Přání se díkybohu splnilo. Postavil se vedle Yahika a podíval se na Sasukeho, který stál proti nim.

,,Tak co chceš? Povídej. Máš dvě minuty, pak odcházíme." řekl pevně odhodlaný.

,,Nemůžeme mluvit v soukromí?" Sasuke jednoduše naznačil, že mu je přítomnost zrzka značně nepříjemná.

,,Ne, nemůžeme. Nemám před Yahikem tajnosti, takže to vyklop nebo odcházíme rovnou." zamračil se na něj.

,,To, co si viděl v tom klubu-"

,,Bylo co?! Zkrat? Zaháněl si snad smutek?" skočil mu do toho vztekle Naruto, který nehodlal poslouchat jeho lži a výmysly.

Sasuke posmutněle přikývnul a lehce sklopil hlavu. Cítil se jako idiot. Oprávněně.

Naruto se ušklíbnul.

,,To je všechno, co si mi chtěl říct? Proto si tu několik hodin seděl a čekal na mě, než skončím v práci?"

,,Chtěl jsem tě poprosit o odpuštění a o šanci," vydechl Sasuke.

,,Nevěřím tomu, že to doopravdy chceš, Sasuke... Já už se v tobě nevyznám. Přijdeš mi trochu jako schyzofrenik. Jednou se chováš mile, podruhý jako totální kokot. Uvědom si, co chceš, sakra."

,,Chci tebe," vyhrknul tmavovlasý.

,,Mě už ale nedostaneš. Ne potom, co jsem si s tebou zkusil. Nevím, co bych dal za to, aby se za těmi prázdninami udělala dlouhá a tlustá čára a já už tě nikdy víc nemusel spatřit a nemusel s tebou mluvit. O prázdninách to začalo a po prázdninách skončilo. A nic víc nikdy už nebude." zamítnul okamžitě Naruto, ,,Jdeme Yahiko, ztrácíme tu čas," podíval se na svého přítele a otočil se.

Sotva oba dva udělali dva kroky a Naruta Sasuke chytil za rukáv. Blonďák se mu instinktivně vysmekl a Yahiko pohotově zareagoval tím, že Sasukeho chytil za límec kabátu a donutil ho tak se postavit na špičky.

,,Nešahej na něj. Ještě jednou se ho dotkneš a zlámu ti ruce." zavrčel mu dost nebezpečně do obličeje.

,,Můžeš to zkusit," odsekl mu Sasuke do obličeje a vztekle si ho měřil pohledem.

,,Yahiko pusť ho, nestojí ti za problémy," ozval se Naruto.

,,Kdo to vůbec je, Naruto?!" vztekal se Sasuke, kterého tahle věc zajímala od začátku, co tohle týpka spatřil.

Zrzek ho pustil zpět na zem, ale stále ho ostražitě pozoroval.

,,Můj bejvalej," odvětil jednoduše Naruto.

,,Bejvalej, co tě opustil proto, že nechtěl zbytek života strávit na farmě? Bejvalej, co tě podváděl?!"

Yahiko zatnul ruce v pěst. Ještě chvíli a skočí po něm a tentokrát to nezůstane jenom u toho, že ho lehounce vyzvedne na špičky. A Naruto si toho byl vědom.

,,Jo, to je přesně on a víš co? Je mi s ním fajn. Omluvil se mi a já jeho omluvu přijmul, protože byla opravdová a od srdce. Ne jako ty tvoje hloupý lži."

,,Naruto, prosím," černé oči se upnuly na snědou tvář.

,,Ne, Sasuke, už přestaň! Mezi náma prostě nikdy nic nebude! Táhni už do hajzlu ke všem zpropadenejm čertům! Umřel jsem pro tebe, vzpomínáš?! Už pro tebe neexistuju! Tak už mě nech sakra bejt!" zařval už na něj vztekle blonďák, popadnul zrzka za paži a spěšně ho táhnul pryč.

º•º•º

,,Nechtěl by ses mi trošku svěřit s tím, co tohle mělo znamenat?" nadhodil Yahiko zvědavě, když už šli po ulici sami dva.

,,To je na dlouhý a nudný povídání, než bych skončil, tak by končilo i kino," uchechtl se Naruto.

,,Nemusíme tam jít, můžeme jít ke mně," navrhl Yahiko.

,,Nevím, jestli je to dobrý nápad," zarazil se blonďák.

,,Nemysli si, že se na tebe vrhnu, chci si jen popovídat," rozesmál se obraně Yahiko.

,,Hm, tak fajn. Stejně mě na kino přešla chuť." přikývnul nakonec Naruto a podvědomě věděl, že dneska se na internát už nedostane, ,,Jen si vyřídím jeden hovor, jo?" dodal vzápětí.

º•º•º

,,Do prdele, Sasuke! Tohle už vážně přeháníš!" vztekal se Itachi, když vcházel do zatuchlého bytu.

On jediný měl klíč.

V bytě byla tma. Prostorem se táhnul zápach kouře z cigaret a marihuany. Všude bordel a poházené prázdné flašky od alkoholu.

,,Zbláznil ses sakra?!" lamentoval, když vešel do obývacího pokoje a našel Sasukeho rozvaleného na gauči.

Volal mu. Brečel mu do telefonu. Naléhal. A Itachi slíbil, že přijede. Přece jenom je to jeho mladší brácha ať už je jakýkoliv, Itachi tu pro něj prostě bude.

,,Asi jo," odplivnul si Sasuke a namáhavě si sednul.

Loknul si z rozdělané láhve a s bouchnutím jí položil na konferenční stolek. Rudýma očima se podíval na svého staršího bratra.

,,Co se to sakra s tebou stalo?" nechápal ho Itachi a sednul si vedle něj.

,,Jestli tohle je láska... Tak ať jde o dveře dál, nemám zájem," zavrčel bolestně Sasuke.

,,Nechápu,"

,,On... Má asi někoho jinýho... Dneska jsem ho viděl," vydechl.

,,Divíš se?"

,,Asi... Asi ani ne,"

,,Asi? Sasuke, já... Nechci ti tady dělat přednášky a dávat ti nějaký rady. Vím, že to nesnášíš, vím, že jsi dospělej a vím, že by sis to stejně k srdci nevzal." zavrtěl černovlasý muž hlavou.

,,Možná teď nějakou tvoji radu potřebuju,"

Itachi se na něj překvapeně podíval.

,,Vidíš, co se mnou ten kluk udělal? Totálně mi posral psychiku, jsem z něj úplně, ale jakože úplně v prdeli, Itachi! Vím, že jsem posral spoustu věcí, ale vím, že ho miluju. Podívej se na mě, Itachi. Dřív jsem byl vyrovnanej, nic mě nerozhodilo, dobře možná jsem byl až moc chladnej a arogantní, ale na to se ženský a chlapi balili nejlíp. A teď? Dělám jednu kokotinu za druhou, žárlím jako dobytek a... A... Jsem prostě v hajzlu," složil hlavu nešťastně do dlaní.

,,Jsem rád, že sis to konečně uvědomil," uchechtl se Itachi.

,,Takže? Nějaká bratrská rada na to, jak si zlepšit život a dostat ho zpět?" podíval se na něj Sasuke upřeně.

Itachi se na něj smutně usmál.

,,Zapomeň na něj. Tohle už nespravíš, Sasuke... A já... Já už se za tebe přimlouvat nebudu, protože naposled se to pěkně zvrtlo a všechno tohle odstartovalo."

,,Nemůžu na něj zapomenout, chápeš?"

,,Jedině tak se ale dáš do normálu, Sasuke,"

,,Jenže tohle dělám proto, protože ho nemám,"

,,To si jenom namlouváš. Děláš to proto, protože ho nemůžeš mít. Protože je to první člověk, co tě vůbec dokázal odmítnout a ne jenom jednou. To tě hecuje k tomu, aby si dělal takový voloviny... Dalo by se blbě říct, že on je tvoje droga, na kterou sis navyknul a ty teď potřebuješ sakra dlouhou odvykačku."

Sasuke se zamračil.

,,To nedává smysl," zavrtěl hlavou, která ho třeštila.

,,Víš... Možná kdyby si nejdřív přemýšlel, než něco řekneš, mohlo to být všechno jinak. Kdybys od něj tenkrát neodjel, i když ti řekl, ať zmizíš, mohlo bejt všechno jinak. Kdybys tenkrát nešel do klubu a nehledal tam děvky, se kterýma strávíš noc, mohlo to bejt všechno jinak... Já se ti snažil dovolat a chtěl jsem tě varovat, že tam jedeme, ale nezvedal si mi telefon."

,,Itachi, ale já ho miluju," 

,,Sasuke mrzí mě to, ale tohle už podle mě není láska. Chováš se občas jako psychopat. Psychicky ho mučíš, jen abys ho dostal na kolena a on se k tobě přispěchal schovat před okolním světem. Jenže to on nikdy neudělá. On je prostě jinej, než ty, které si poznal. Nedělej to jemu i sobě ještě horší, než to je." skoro ho prosil.

,,Fajn, myslím si, že těch chytrej keců a rad jsem slyšel už dost... Pomůžeš mi tu uklidit?"

,,Jasně bráško," zvedl se z gauče a rozhlédl se po pokoji, ,,Já začnu uklízet a ty se jdi vysprchovat. Pak mi pomůžeš."

Sasuke vstal namáhavě z gauče.

,,Díky," zamumlal vděčně.

Po dlouhé době se k němu choval fakt mile. A chtěl, aby to tak už zůstalo.

º•º•º

,,Tak tohle jsem teda nečekal," uznal překvapeně Yahiko, když Narutovo vyprávění dospělo zdárného konce.

,,No... Tohle všechno jsem nečekal ani já," vydechl sklesle blonďák a napil se nalitého vína.

,,Můžu nějak pomoct?"

,,Vymaž mi vzpomínky na něj, jestli to zvládneš" uchechtl se Naruto ironicky.

,Kéž by to šlo. Kéž by nikdy ty zkurvený prázdniny nebyly.'

Yahiko se na chvíli zamyslel. Nakonec vstal z křesla, které stálo naproti druhému, ve kterém se Naruto choulil a přešel k němu. Rukama se opřel o opěradla a naklonil se k tomu ztrápenému tvorečkovi.

,,Vím, že jsem slíbil, že nic nezkusím, ale nemůžu na to přestat myslet od chvíle, co jsem tě viděl v baru," zašeptal tiše zrzek a jemně přitisknul svoje rty na ty jeho.

Naruto zůstal překvapeně sedět a ani se nehnul.

,,Prosím... Dovol mi, abych ti pomohl zapomenout," zašeptal mu Yahiko do rtů.

Jen, co to dořekl, Naruto tiše zasténal, propletl ruce v jeho zrzavých vlasech a přitáhnul si ho k sobě, nepřestávajíc ho, tentokrát o něco dravěji líbat.