Poslední část :( 

Druhý den ráno se Naruto konečně po zdárné operaci probral. Opatrně zamrkal a rozhlédl se po bílém pokoji, zaposlouchán do otravného pípání přístroje.

,,Naruto," vydechnul Sasuke, který už v tu chvíli seděl přišpendlený u jeho postele a držel ho jemně za ruku, ,,Tak moc mě to mrzí!" oči se mu opět zaleskly.

Ze včerejška na dnešek vůbec nespal. Itachi s ním jel pro jistotu domů a ostatní se vydali zpět na chatu.

,,N-nemá tě c-co mrz-et," vydechl namáhavě blonďák a jemně se pousmál.

,,To víš, že má. Kdybych se nechoval jako totální debil a neodjel, nemuselo se tohle vůbec stát!" trval na svém Sasuke a cítil, jak mu spadl neskutečný balvan ze srdce, když zjistil, že se na něj jeho blonďák nezlobí.

,,T-to ni-nikdo nemo-hl vě-dět,"

Sasuke ho jemně políbil na líčko.

,,Vydrž chvilinku ano? Zavolám doktora, že si se probral, aby tě mohl přijít zkontrolovat. A taky musím zavolat vašim a ostatním, že jsi vzhůru." zamumlal mu něžně do ucha a na pár minut zmizel.

º•º•º

Doktor provedl Narutovi běžnou prohlídku po operaci, seznámil ho s jeho zraněními, průběhem hojení, zeptal se ho na pár otázek, nechal mu tam prášky na bolest a s příslibem, že se zastaví zase k večeru, nechal dva chlapce o samotě.

,,Vaši už jsou na cestě. Stejně jako Kiba a ostatní." sdělil mu Sasuke a přisedl si zpět k jeho posteli.

,,Takhle... Jsem si Silvestra... Moc nepředstavoval," ušklíbnul se blonďák, z jehož nosu stále trčela dýchací trubice.

Sasuke se smutně usmál a sklopil hlavu. Chytnul mu ruku do své a obalil jí druhou dlaní. Bylo mu prostě nanic.

,,Mrzí mě to," zopakoval znovu.

,,Sasuke... Přestaň to už říkat, ano?" pomalu pootočil hlavu jeho směrem.

,,Hned bych si s tebou vyměnil místo,"

,,Jistě... A pak bych tu takhle... Šaškoval já,"

,,Koukám, že humor tě pořád nepřešel," zamračil se lehce Sasuke, ale na jeho rtech hrál slabý úsměv.

,,Mě? To nikdy, ttebayo,"

,,Jak ti je? Bolí tě něco?"

,,Bolí mě úplně... Všechno," vydechnul popravdě.

Cítil se jako přejetý parním válcem minimálně na třikrát. Hlava mu duněla a cítil, že tam má něco, co tam prostě normálně nepatří. Bříško měl napuchlé v místě stehu a nohu v sádře měl ztěžklou a neustále mu připadalo, že mu na ní sedí slon.

,,Chceš prášek?"

,,Ne... Ještě ne... Dá se to... Vydržet,"

,,Nehraj si tu na hrdinu, Naruto. Proto tu ty prášky máš." zamračil se černovlásek.

Naruto na chvíli zavřel oči a pak je zase otevřel. Sledoval, jako ho pozorují černé hloubky, ve kterých se zračila starost, strach a obavy. Ale především láska.

,,Nechceš něco přinést? Nemáš na něco chuť?"

,,Pochybuju, že bych něco pozřel," zamručel mladík na posteli, ,,Jediný, co chci je... Abys tu byl se mnou,"

,,Budu tady dokud mě nevyhodí," usmál se na něj sladce Sasuke a opravdu velmi jemně ho pohladil po čele.

º•º•º

O necelou hodinku později se otevřely dveře pokoje a dovnitř naklusala Kushina společně s Minatem a ostatními Narutovými přáteli.

,,Naruto! Jsem tak ráda, že jsi se už probral!" vydechla úlevně rudovlasá žena a Sasuke jí ihned uvolnil místo na židli u postele a vzdálil se kousek od nich.

,,Jak se cítíš?" ptal se ho vyšší a starší blonďák.

,,Je mi na nic," ušklíbnul se popravdě mladší.

Postel mu obklopil dále Kiba, Shikamaru, Hinata a Ino.

Sasuke je s úsměvem všechny pozoroval.

,,Mrzí mě... Tvoje auto, Kibo," zamumlal blonďák směrem k hnědovláskovi.

,,Na auto ti sere pes, důležitější seš ty," mrknul na něj hnědovlásek.

,,Všechno zaplatím," dušoval se blondýn.

,,To už se nabídnul Sasuke,"

Naruto pohledem vyhledal svého partnera a naznačil mu, aby přistoupil k nim. Natáhnul k němu pomalu ruku a Sasuke ho za ní s úsměvem chytil.

,,No to to trvalo," ušklíbla se rudovláska.

Oba chlapci se na ní překvapeně podívali.

,,Nejsem slepá chlapečci, ani blbá... Navíc... Když u nás Sasuke byl na prázdniny, načapala jsem vás, jak si na jeho narozeniny spíte v náručí," mrkla na ně spiklenecky.

Oba dva jako na povel zrudli.

,,Uhm... Eh, no... No... Rád bych se k vám nastěhoval... Pokud s tím nemáte problém," zakoktal se lehce Sasuke a pevněji sevřel Narutovu ruku.

,,Vážně?" zeptal se překvapeně Minato.

Sasuke rozhodně přikývnul.

,,Slíbil jsem to Narutovi, když s tím nebudete mít problém. Navíc... Navíc vám někdo bude muset pomáhat, když Naruto nebude chvíli schopný ničeho a bude se muset šetřit. Až bude zdravý, přes týden můžeme bydlet u mě. Ve městě jsem si koupil byt a oba to máme blízko do školy a na víkend budeme jezdit k vám." 

Naruto se na něj láskyplně usmíval. Nečekal, že by se do toho vrhnul až tak moc po hlavě. Ne, že by mu to stěhování nevěřil, jen nečekal, že to udělá takhle brzo. Zahřálo ho u srdce.

Návštěva se zdržela asi dvě hodiny, než je nechala opět o samotě. Slíbili jim, že se zítra opět staví.

,,Nečekal jsem, že to vezmeš až tak hopem," usmál se Naruto na Sasukeho.

,,Co jako? To stěhování?" podivil se černovlásek.

Naruto zlehka přikývnul.

,,Všechno, co jsem ti včera řekl, jsem myslel smrtelně vážně Naruto. Ty jsi to jediné, co v životě chci."

,,Mlč, nebo začnu brečet... Seš tak sladkej, až z tebe dostanu cukrovku," uchechtl se blonďák a bylo mu opravdu do breku.

Tak dlouho si přál slyšet takováhle zamilovaná slova od Sasukeho, až se toho konečně dočkal.

º•º•º

- Silvestr –

,,Proč to tu tak zdobíš?" zajímal se zvědavě Naruto, kterému začínalo být s podivem o mnoho lépe.

Sice stále trpěl bolestmi, ale už to bylo mnohem snesitelnější.

,,Je přece Silvestr, ne?" zamumlal Sasuke a věšel na nemocniční záclony různé ozdoby.

,,Víš, že ho slavit nemůžu, nebo teda... Víš, že tu nikdo nemůže zůstat do půlnoci," zamumlal posmutněle.

,,Já jo," ušklíbnul se Sasuke.

,,Co?" vydechl překvapeně blonďák.

,,Víš... Táta má všude známý a mezi jeho známé patří i říďa týhle nemocnice. Domluvil se s ním, že tu budu moci dneska přespat na gauči," kývnul hlavou k ne moc pohodlnému kusu nábytku.

,,To jako vážně?" 

Narutovy oči se rozzářily, jako kdyby poprvé spatřil vánoční stromeček.

Sasuke přikývnul a usmál se.

,,Navíc máme navečer zajištěný videohovor s Kibou a ostatními. Chtějí to s námi oslavit aspoň přes telefon... Máš skvělý kámoše."

,,Jo, já vím... Ale to ty už taky," 

Naruto se opatrně na posteli posadil. Nebo se respektive více opřel do natřásaného polštáře. Sádra na noze mu moc pohybu nedovolovala.

,,Už chci odtud vypadnout, je to tady děsný," zamumlal.

,,Jsi tu teprve třetí den," ušklíbnul se Sasuke. 

,,No a minimálně mě jedenáct dalších ještě čeká," zabručel, ,,Nejsem zvyklý ležet v nemocnici,"

,,No a co budeš potom dělat, až budeš doma a nebudeš vlastně moct nic, viď?" zhrozil se naoko Sasuke.

,,To mi ani nepřipomínej. Zblázním se, ttebayo. Vážně." 

Sasuke dověsil poslední ozdobičky na záclonu a pak přistoupil k nočnímu stolku, aby Narutovi nalil horký čaj do skleničky.

,,Nemusíš se o mě tak starat," zamumlal blonďák rozpačitě, když mu Sasuke ještě jednou načechral polštář za zády a upravil peřinu.

,,Dělám to rád," pokrčil rameny Sasuke.

,,A pak to budu mít na talíři až do konce života," protočil Naruto očima.

,,Co do konce života, ještě v posmrtným životě ti to budu připomínat," zasmál se Sasuke.

,,Tak to ti pěkně teda děkuju,"

º•º•º

S Kibou a ostatními se spojily kolem jedenácté hodiny večerní. Signál byl poměrně dost dobrý a videohovor se jim tudíž vůbec nesekal. Sasuke si přitáhnul židli blíž k Narutově posteli, aby viděl pořádně viděl na displej tabletu, který sem přinesl. Přes telefon by to bylo nanic. 

,,Chybíte nám tu kluci," usmívala se na ně Ino.

Opět byli na Kibově chatě. A dokonce tam s nimi byl i Itachi.

,,Taky bysme tam s váma rádi byli," ušklíbnul se Naruto, ,,ale takhle je to lepší než nic,"

,,Jak je ti?" zajímal se Itachi.

,,Už docela dobře," usmál se Naruto.

,,Jsem ti říkal, že je to držák a tys mi to nevěřil. Když tohohle kluka neskolím já, tak už nic." zavrtěl Kiba hlavou.

Sasuke se ušklíbnul.

,,Hele moc se netlem, už jsem si vybral nový auto!" vykřiknul Kiba, jako kdyby ho to napadlo teď.

,,Jó? Já myslel, že na auto kašleš," nedal se Sasuke.

,,No když ses tak hezky nabídnul, tak jsem nad tím pouvažoval a navíc," vztyčil ukazováček jako při nějaké přednášce o dobrých mravech, ,,V té situaci, která byla nebylo vhodné, abych si začal na internetu vyhledávat nový auta." pronesl vážným hlasem ale jeho černé oči se smály.

A nahlas se rozesmáli všichni. Věděli, že to Kiba nemyslí vážně.

º•º•º

Pomalu se blížila půlnoc. Konverzace stále nevázla a všichni se bavili jako kdyby byli pohromadě. Sasuke s Narutem měli jediní samozřejmě nealkoholické pití, takže se jenom střízlivě smáli opileckým řečím kamaráda Inuzuky.

,,Hele, je to tady... Deset... Devět," začal odpočítávat Itachi.

,,Osm... Sedm..." přidal se Shikamaru.

,,Šest... Pět..." mumlala Hinata.

,,Čtyři... Tři..." Ino vesele objímala Kibu kolem ramen.

,,Dva... Jedna..." zašeptali Naruto se Sasukem dohromady.

,,Šťastný Nový rok!" zahlaholili všichni zvesela.

Sasuke se naklonil nad Naruta a jemně ho políbil.

,,Jak na Nový rok, tak po celý rok," zamumlal mu měkce do rtů.

,,Zapomeň, ttebayo, že budu každej Silvestr ve špitále," uchechtl se Uzumaki a přitáhl si ho do hlubšího polibku.

Tablet sjel až k jeho nohám a ani jeden nevnímal veselý smích a hovor, ťukání skleniček a opileckého blábolení, jelikož byli oba pohroužení do novoročního polibku.

Uvažuji, že možná napíšu Epilog, nebo bonusovou kapitolu, kde vysvětlím, jak se k tomu například postavil Yahiko. Ale to až bude čas :)
Snad se Vám druhý díl líbil a s koncem jste už více spokojení, než s tím předešlým :D
Moc Vám zase děkuji za Vaši podporu, hlasy a komentáře <3