Blížíme se pomalu ke konci. Čeká nás ještě pár kapitol ^-^

Naruto usnul až dlouhou dobu potom, co Sasuke odešel. Nejdřív si pěkně a dlouho pobrečel a zanadával do polštáře, který tlumil všechny jeho nářky a vzlyky. Pak, úplně vysílený usnul bezesným a neklidným spánkem.

º•º•º

S náladou na bodu mrazu se ráno po ranní očistě objevil v kuchyni, kde seděli jeho přátelé a zuřivě o něčem debatovali. Teda až na Hinatu. Ta se jako vždy držela dost stranou. A na Sasukeho. Ten tam nebyl.

,,Co je to tu za zuřivou debatu hnedka po ránu?" zamumlal ještě značně ospale.

,,Sasuke zmizel," oznámil mu Shikamaru.

,,Cože?" najednou byl blonďák probraný až až.

,,Nemá tu auto a jeho věci tu taky nejsou," zamumlal Itachi, ,,telefon nebere, na zprávy neodpovídá,"

Narutovi vynechalo srdce pár úderů. Začínal se ho zmocňovat pocit tolik nenáviděného strachu.

,Můžu za to já? Co když si něco udělá? To bych si neodpustil, sakra!'

,,Nestalo se mezi váma něco?" zeptala se ho Ino zvědavě.

,,V-včera byl u mě v pokoji," vydechnul Naruto, ,,povídali jsme si docela dlouho. Pořád mě přemlouval, abych mu dal šanci, ale já jsem mu řekl, že se prostě bojím." začal Naruto zmateně.

Itachi se zamračil.

,,Snad stokrát jsem mu říkal, ať to na tebe netahá," vydechnul.

,,Kam mohl jet?" zeptal se Naruto.

,,Asi... Asi domů," pokrčil rameny Itachi, ,,za našima by určitě nejel,"

,,Tak proč nebere telefon?"

,,Třeba jen ho nechce vzít od nás," odvětil černovlasý a se vyzývavě se na Naruta podíval.

Blonďák vytáhnul z kapsy telefon. Najel si v seznamu kontaktů na Sasukeho jméno, zmáčknul vytáčení a přiložil si telefon k uchu.

,,Hlasová schránka," oznámil po pár vteřinách zničeně.

Sklopil hlavu a zatnul pěsti.

,,Kibo? Půjčíš mi auto?" podíval se na svého kamaráda.

,,Je ti k dispozici," hodil po něm klíčky od auta.

,,Itachi ty máš klíčky od Sasukeho bytu?"

Černovlásek přikývnul.

,,Skočím pro ně," a odešel do svého pokoje.

,,Co máš v úmyslu?" zeptal se ho Shikamaru.

,,Pojedu za ním. Určitě jel jenom domů."

,,A co mu chceš jako říct?" 

,,Ať se vrátí zpátky,"

,,Naruto," začala Ino posmutněle, ,,neznám ho tak dobře jako ty, ale myslím si, že on se sem vrátit chtít nebude. Ne, když ví, že tě nemůže mít."

,,Nemůže bejt přece na Silvestra sám," zamračil se Naruto.

,,Tady jsou, pamatuješ si adresu?" objevil se tam znenadání zpět Itachi a podal Narutovi klíčky od Sasukeho bytu.

,,Jo, pamatuju, díky," a vypařil se.

º•º•º

Během cesty do města se Naruto neustále snažil spojit se Sasukem. Ať už telefonicky nebo krátkými zprávami. Nenapsal mu, že k němu jede. Ještě by zdrhnul někam jinam. Pokud tedy byl doma. V což Naruto doufal, že ano.

,,Volaný účastník hovor nepřijímá," oznamoval mu neustále dokola robotický ženský hlas, že měl chuť s tím telefonem mrsknout z okna.

,,Kurva, Sasuke, vezmi ten telefon!" hudroval vztekle.

º•º•º

Do města dojel o hodinu později a k Sasukeho bytu se dostal o dalších dvacet minut déle. Všimnul si, že tam stojí jeho auto a zhluboka si vydechl. Pak ale znervózněl. Co když tam někoho má a zahání svůj smutek? Stejně tak jako před pár měsíci v tom klubu.

,Jestli jo, rozbiju hubu oběma... Ne... Přísahám, že Sasukeho zabiju,' pomyslel si vztekle, když vystupoval z Kibova auta.

º•º•º

Opatrně a tiše odemkl. Zul se, sundal si zimní bundu a první kam zamířil byla kuchyně a z ní šel do obývacího pokoje. Našel ho tam, jak sedí na gauči v ruce flašku s nějakým alkoholem, telefon před sebou na konferenčním stolku a nepřítomně hleděl do zdi. Nevšiml si ho. 

Blonďák znovu a schválně vytočil jeho číslo. 

 Tichým bytem se rozezněla melodie.

Sasuke se podíval na volajícího a hovor okamžitě vytípnul.

,,Nech mě být, prosím," zamumlal tiše k telefonu.

,,Nenechám," ozval se konečně Naruto.

Sasuke sebou úlekem cuknul.

,,To je vychování nebrat někomu telefon a neodpovídat na zprávy?" vstoupil Naruto do pokoje.

,,Jak si? Co tu? Co?!" vydechl Sasuke několik otázek.

,,Přijel jsem pro tebe. Proč si jako odjel? Proč si nikomu nezvedal telefon?" spustil na něj vyčítavě blonďák.

,,Chtěl jsem být sám a," zamumlal Sasuke a uhnul pohledem, ,,nechtěl jsem tě zbytečně uhánět... Když to stejně nemá smysl. Chtěl jsem ti dát čas, ať si to všechno promyslíš sám, beztoho, aniž bych tě nějak ovlivňoval."

,,Myslel jsem, že tebe jen tak něco nezlomí," ušklíbnul se jemně Naruto.

Sasuke se na něj ztrápeně podíval.

,,Tys mě zlomil tak moc, že bych měl radši zlomený všechny kosti v těle,"

Naruto si povzdechl a sedl si vedle Sasukeho na pohovku.

,,Vrať se, prosím," řekl.

Černovlásek zavrtěl hlavou.

,,Proč ne?"

,,Za prvé, nehodlám poslouchat Kibovi narážky, že jsem srab a zdrhnul jsem, protože už bych po něm fakt skočil a za druhé, nemůžu prostě bejt jen tak v tvojí přítomnosti a nesmět se tě dotknout."

,,Doteď si to snášel,"

,,To byla jenom přetvářka,"

,,Itachi má o tebe starost, měl by ses mu ozvat," domlouval mu.

,,Ví, že nejsem malý děcko,"

,,Sasuke... Nikdo by neměl konec roku slavit sám. Jak na Novej rok, tak po celej rok, ne?" snažil se na něj usmát.

,,Takže další rok s tebou, ale zároveň bez tebe? Dík, ale to radši budu celej rok sám." ušklíbnul se.

Naruto si povzdechnul.

,,Já... Nenasralo mě ani tolik to, že jsi poprvé odjel... Nasralo mě to, že si se pak vrátil a řekl si mi, že nechceš zahodit svou úspěšnou budoucnost, aby si mohl kydat hnůj a starat se o smradlavý zvířata. To mě urazilo a odrovnalo úplně, víš? Prostě... Farma je můj život. Narodil jsem se tam, vyrůstal tam a žiju tam... Mám to tam rád a nechci se toho vzdát. A ten kdo to prostě nepochopí, nemá v mým životě, co dělat." 

Sasuke pevněji sevřel hrdlo láhve.

,,Já vím, ani nevíš, jak mě to mrzí. Vůbec jsem nevěděl, co jsem říkal." sklopil hlavu.

,,Pamatuješ, jak si se mě ptal, proč jsem se porval s Kibou, když si mě našel ležet na louce?"

,,Jasně, že pamatuju, neřekl si mi proč jste se do sebe pustili,"

,,Kvůli tobě," vydechnul blonďák.

,,Kvůli mně?" překvapeně se na černovlasý mladík podíval.

Naruto přikývnul.

,,Jo. Kvůli tobě. Říkám jim všechno. Všechno, co se mi stane. Všechny moje trápení ale i úspěchy. A ty si byl dost žhavý téma hned potom, co se profláklo, že jsem teplej." ušklíbnul se Naruto, ,,No a... Řekl jsem jim, co se stalo... Co jsi mi řekl a co jsem ti řekl já. Kiba po mě zničehonic vyjel, že jsem totální idiot a ztratil jsem šanci na normální život a štěstí. Nechápal jsem ho. Přišlo mi divný, že by se tě zrovna on zastal. Tak jsme se začali štěkat. Řvali jsme na sebe tak moc, že nás z hospody vyhodili. A před hospodou jsme se poprali."

Sasuke na něj nevěřícně hleděl. A pak zkusil úplně poslední věc, která ho v ten moment napadla.

,,Jestli mi dáš šanci, já s tebou na tu farmu půjdu. Nastěhujeme se tam a můžeme tam být spolu. Klidně zahodím svůj pohodlnej život a budu plít s Kushinou záhonky, s Minatem jezdit traktorem a tobě pomáhat se zvířaty. Klidně budu vstávat v půl šestý ráno, abych ti pomohl sebrat vejce a nakrmit a pustit zvířata. Budu ti pomáhat štípat dříví, klidně se naučím dojit i krávy, jen... Jen mi dej šanci, Naruto... Prosím... Protože já... Miluju tě tak moc, že mám pocit, že mě to zabije." jeho nádherné černé oči se zaleskly slzami a schválně použil Narutovu větu z předešlého večera. 

Naruto ohromeně poslouchal to vyznání, které mu Sasuke vyskládal jako na stříbrném podnose.

,,S-Sasuke," zašeptal.

,,Myslím to vážně, Naruto. Nikdy jsem nic tak vážně nemyslel. Je mi fuk, že pohodlný džíny vyměním za selský montérky. Hlavně, že budu s tebou."