Naruto se probudil s příjemným pocitem tepla, které proudilo z nahého těla za ním. Zamručel si spokojeně se zavřenýma očima a ještě více se natisknul k tělu za sebou. Potřeboval vypustit páru a Yahiko mu v tom včera večer naprosto skvěle pomohl. I po těch letech si oba dva moc dobře pamatovali, co ten druhý má rád. Jako například Yahiko miloval, když se mu při kouření Naruto díval do očí. Děsně ho to rajcovalo a Naruto měl zase rád tvrdší oslovování a když si ho Yahiko bral vestoje. 

,,Krásné ráno," zamručel mu ochraptělý hlas do krku.

,,Krásné ráno," zopakoval Naruto s úsměvem a otočil se ke svému společníkovi čelem.

,,Jak si se vyspal?" zajímal se Yahiko.

,,Po dlouhý době fakt výborně," řekl popravdě blonďák a protáhnul se takovým stylem, že se jejich rozkroky o sebe navzájem otřely.

,,Mmh, to nedělej, blonďáčku," zavrněl zrzek.

,,Proč?" uculil se dětsky Naruto a pohyb zopakoval.

To vyburcovalo staršího chlapce k tomu, aby ho přišpendlil v pár vteřinách pod sebou.

,,Protože bych ti mohl znova projet hezky prdelku," zavyhrožoval mu s úsměvem.

,,To bych si nechal klidně líbit," culil se dál.

,,Neměl bys jít do školy?" pozdvihl se smíchem Yahiko obočí.

,,A ty do práce?"

,,Dneska mám pracovní schůzku až ve dvě," odvětil Yahiko.

,,A já musím do práce až ve tři, tak co takhle zůstat spolu, hm?" napadlo Naruta a začal kreslit na Yahikově hrudi zajímavé obrazce.

,,To není vůbec špatný nápad," zavrněl druhý a přivlastnil si jeho rty.

Yahiko si navlhčil dva prsty a ihned s nimi začal kroužit kolem Narutova vchodu. Jedním okamžitě zlehka a opatrně zavítal dovnitř. Tělo pod ním se slastně prohnulo a ústa vydala překrásný sten.

,,Miluju když vzdycháš pod mými doteky," zapředl zrzek a opatrně přidal i druhý prst.

Nemusel dnešní ráno tolik dbát na přípravu jako předešlý večer. Naruto byl poměrně ještě dost uvolněný a roztáhnutý, takže to všechno ulehčoval.

,,Bože, už mi ho tam strč a neprodlužuj to," zanaříkal hraně Naruto a pohnul se proti jeho šikovným prstům.

,,Ale, tady je někdo nějakej nedočkavej," uchechtl se Yahiko, ale jeho přání milerád vyhověl.

º•º•º

,,Ty dneska celej záříš hele," ušklíbla se TenTen na pořád se usmívajícího Naruta, ,,že by náruživá noc?" tipla si.

,,I ráno a dopoledne a kousek odpoledne," zamrkal na ní Naruto se smíchem.

,,Tak to se divím, že chodíš," rozesmála se a naskládala si na tác šálky s čajem a kávou.

,,Drží mě jenom síla vůle a vidina vydělaných peněz," smál se Naruto a odložil další osušený hrnek na pracovní desku.

,,A kterej to byl? Zrzek nebo černovlásek?"

,,Zrzek,"

,,Ten taky nebyl k zahození, ale před Nejim ani muk," zasmála se, popadla tác a zmizela ke stolu, kde seděl jeden zamilovaný pár.

Naruto nad tím zakroutil jenom hlavou. Netušil proč, ale teď, když byl sám, najednou si opět vzpomněl na Sasukeho a to, jak včera opět naléhal. Musel si povzdechnout. Yahikova včerejší přítomnost opravdu způsobila to, že na něj na chvíli zapomněl a nemyslel na něj, ale to trvalo jenom do doby, než od něj musel odejít. Měl takový nepříjemný pocit, že se včera něco stalo. Rozhodně nechtěl zjišťovat, jestli má pravdu nebo ne. Byl pevně přesvědčený, že když dokáže Sasukeho vymazat ze svého života, bude mu líp. Vymaže všechny vzpomínky na to, co se stalo po prázdninách a nechá si jenom ty prázdninové vzpomínky. Na to bude rád jednou myslet a vzpomínat, ale na to, co se dělo potom, už ne.

Vůbec nechápal, jak se mohl Sasuke věčně takhle měnit. O prázdninách za nimi přijel sebestředný, arogantní, namyšlený idiot, co si myslel, že mu patří svět a všichni se mu budou na kolenou klanět. Postupem času se začínal měnit a stával se z něj skvělý společník a milenec, a Naruto cítil, jak začíná konečně podléhat jeho kouzlu. Kéž by ty prázdniny nikdy neskončily, kéž by se zastavil čas a ony trvaly napořád. Jenže skončit musely a s nimi skončilo i to všechno, co vlastně ani pořádně nemělo šanci na život. Nechápal, proč za ním pak ještě párkrát přijel. Tajně doufal v to, že když se s ním ,,naposledy" loučil, že ho zadrží. Doběhne ho. Místo toho odjel a nedal o sobě přes rok vědět. A najednou se tu objeví Itachi s prosbou, ať si s ním promluví. A opět tu stojí ten stejný kluk, jako před rokem. Možná ještě s větším egem a sarkastickým humorem, než předtím. Nechápal, jak se chvíli mohl chovat jako totální krypl a potom zase jako ten kluk, do kterého se bohužel zamiloval. Pořád nevěřil tomu, že jim sám od sebe koupil byt.

Naruto to bral jenom jako záminku, jak ho dostat do postele. Díkybohu odolal. I když mu to pořád nahlodávalo svědomí a po debatě s Ino se rozhodnul za ním jet. A to viděl, mu vyslalo do těla definitivní impuls, že prostě jim není dáno, aby byli spolu. A život mu pak do cesty poslal zpátky Yahika. Kdo ví, jak se to mezi nimi vyvine. Jestli se spolu budou scházet jenom za účelem sexu, nebo se z toho stane i něco víc. Blonďák sám nevěděl. Yahiko už jednou zradil jeho důvěru a on ztěžka dával druhé šance. Nehledě na to, co bylo předtím a co je teď.

,Nejlepší by bylo, kdybych mohl zmizet někam hodně hodně daleko,' povzdychnul si v duchu a začal skládat utřené nádobí do poliček.

º•º•º

Dny pomalu a líně plynuly dál a blížil se vánoční čas. Venku začínalo přituhovat, stromy už byly úplně holé a občas dokonce i zasněžilo. Všude se začínaly objevovat vánoční ozdoby ověšené na pouličních lampách, na náměstí se objevil obrovský a mohutný nádherně ozdobený strom.

Naruto se procházel ulicemi a začínal šmejdit po krámkách, aby začal pomalu nakupovat dárky pro rodinu a nejbližší. Od toho incidentu před kavárnou o Sasukem neslyšel jedno jediné slovo, ani ho neviděl. To samé platilo o Itachim. Jako kdyby se po nich najednou země slehla. Byl za to rád, ale malinké části jeho duše se přece jenom po Sasukem stýskalo, i když mu dělal ze života peklo. Jeho vztah s Yahikem byl zatím takový zvláštní. Byli to takoví přátelé s výhodami. Chodili spolu na kafe, ven, do kina, na večeře, několikrát se spolu vyspali. A když se to vzalo kolem a kolem, Naruto byl, dá se říci, spokojený. Když byl s ním, nemyslel na toho černovlasého ďábla, a když byl sám, snažil se soustředit na všechno možné kolem sebe, jen aby na něj nemyslel.

º•º•º

Sasuke si začínal pomalu a s Itachiho pomocí dávat zase vlastní život do kupy. Pro všechny případy přestoupit na jinou vysokou školu, v bytě uklízel, přestal si tam vodit známosti na jednu noc. Přestal skoro chodit do klubů a začínal se více soustředit na studium. Tak nějak si tam Itachiho z půlky nastěhoval. Byt byl pro oba dost velký. Však ho taky kupoval pro sebe a Naruta, aby mohli být spolu. Píchlo ho u srdce, když mu na mysli vyvstala vzpomínka na něj a rychle zavrtěl hlavou, aby jí zase hezky pěkně vyhnal.

,Ne. Mám zakázáno na něj myslet.' opakoval si v duchu.

Kavárně, kde mladík pracoval, se vyhýbal obloukem jenom proto, aby ho tam náhodou nespatřil a nedej bože, aby ho tam nespatřil ještě s tím zrzkem. To už by se asi neovládnul.

º•º•º

,,Skočím si do města jo? Kouknu se po nějakých dárkách." oznámil Sasuke, když nakouknul do Itachiho provizorního pokoje.

,,Nemusíš mi oznamovat kam jdeš, jseš plnoletej," zasmál se na něj od knihy Itachi.

Sasuke protočil očima.

,,Jen abys věděl, že tu nebudu,"

,,V pohodě, zvládnu to tady. Snad na mě nezaútočí nějakej bubák nebo lupič." poškleboval se Itachi.

,,Blbečku," zavrtěl s úšklebkem Sasuke hlavou a zavřel za sebou dveře.

Vzal na sebe teplejší černý kabát, natáhnul si rukavice, obtočil si šálu kolem krku a na hlavu si nasadil čepici. Hlásili, že dneska se dostanou teploty až pod nulu a on nechtěl riskovat, že se nachladí.

Zavřel za sebou dveře a vydal se to zmrzlých ulic. Venku se už stmívalo a to bylo teprve půl pátý odpoledne.

Zamířil do nejbližšího obchoďáku, kde tušil, že nakoupí aspoň většinu dárků. Zbytek může dořešit zase potom. Poslední dobou přestal jezdit autem a více se procházel. Ten čerstvý vzduch mu hodně pomáhat a občas se šel jen tak sám od sebe projít městem. Jen tak. Nešel za nějakým účelem.

º•º•º

V obchoďáku to hýřilo lidmi. Zřejmě nebyl jediný, kdo dostal nápad o koupi dárků. Lidé nosili plno nákupních tašek a různých krabic. Vypadalo to, jako kdyby se chystali na nějakou apokalypsu, než na Vánoce. A to ještě ani pořádně nenastalo to šílené slevové období, kdy Sasuke odmítal jít vůbec do ulic.

º•º•º

- O hodinu později –

Sasuke stál zrovna před jednou výlohou a uvažoval, jestli má do toho krámku vejít nebo ne. V rukách třímal už několik tašek a přemýšlel, že pokud tam něco vyhlídne a koupí, jestli se s ještě větším nákladem chce táhnout domů. Z uvažování ho vyrušil někdo, kdo do něj zřejmě dost neúmyslně narazil.

,,Ježíš, pardon! Omlouvám se! Neviděl jsem přes ty pitomý krabice! Omlouvám se! Jste v pořádku? Nestalo se vám nic?" slyšel povědomý hlas, když se zvedal ze země, protože ten náraz byl opravdu silný.

Zvednul hlavu a jeho srdce se rozbušilo jako o závod.

,,S-Sasuke?" vydechl Naruto.

,,Naruto," kývnul černovlásek a postavil se.

,,O-omlouvám se, nebylo to schválně, neviděl jsem tě," omlouval se mu stále dokola modroočko.

,,To je v pohodě, stane se," řekl Sasuke a snažil se nasadit neutrální výraz i tón hlasu.

Posbíral svoje tašky a odložil je k výloze.

,,Počkej, pomůžu ti," nabídnul se mu hned, když viděl, jak blonďák srovnává tašky a krabice.

Měl toho překvapivě hodně.

,,Díky," pousmál se blonďák.

º•º•º

,,S tímhle se chceš plahočit pěšky jako na intr?" vydechl překvapeně Sasuke, když všechno srovnali.
Narutův internát byl od tohoto obchoďáku dost daleko, pokud si pamatoval.
,,N-ne, mám tu auto,"
,,Máš auto?" Sasuke nepřestával být překvapenější.
Blonďák lehce zrudnul.
,,Naši mě donutili udělat si rychlokurz na řidičák a pak mě přemluvili, abych dal část úspor na koupi auta, že mi přispějí," zavrtěl hlavou.
,,Pomůžu ti to odnést, chceš?" navrhl Sasuke.
Nechtěl se prostě jeho přítomnosti jen tak vzdát. Najednou se mu zase rozzářil jeho temný svět.
,,To bys byl hodnej," přikývnul Naruto a nepatrně se chvěl.

º•º•º

,,Jsi tu autem?" zeptal se blonďák, když zaklapnul víko kufru.

,,Ne, pěšky, teď moc autem nejezdím. Dávám přednost procházkám."

,,Chceš hodit? Všimnul jsem si, že venku pěkně přituhlo a začalo sněžit." nabídnul se mu ochotně Naruto.

Sasuke chvíli váhal. Nevěděl, jestli je to dobrý nápad. Mohl by se zase přestat ovládat.

,,Jo, budeš moc hodnej,"

,,Tak sedej," zazubil se na něj Naruto a otevřel dveře řidiče a sedl si za volant.

Sasuke hodil svoje tašky na zadní sedadla a nastoupil si jako spolujezdec.

,,Páni, dlouho jsem si nenechal vozit zadek," zasmál se úlevně.

,,To víš, není to zase tak špatný," ušklíbnul se blonďák a nastartoval.

Sasuke si připnul pásy a na malý moment se na něj z profilu zadíval. Pořád byl děsně nádhernej. Ty vlasy, oči, tvář, i tělo, které bylo momentálně zakrytou velkou vrstvou teplého oblečení.

º•º•º

,,Tak... Jak to jde?" zeptal se tiše a poměrně dost krotce Sasuke.

,,Ale jo, docela to jde," pousmál se Naruto a zatočil na křižovatce doprava, ,,škola v pohodě, zvládám jí řekl bych levou zadní a v práci pohodička."

,,A co ten zrzek?" Sasuke se hodně snažil, aby to vyznělo jako normální otázka, ale moc se mu to nepodařilo.

Spíše to vyznělo jako odplivnutí.

,,Přátelíme se," odvětil Naruto.

Nechtěl mu sdělovat nějaké podrobnosti v jejich vztahu. Rozhodně neměl chuť se hádat.

,,A co ty?" zajímal se raději zase o něj.

,,Celkem to jde. Přestoupil jsem na jinou vejšku a hledám si nějakou práci, abych se zabavil. Sice mi otec nabízel, že bych mohl pracovat u něj, ale to se mi zatím nechce. Nepotřebuju bejt pod dohledem." ušklíbnul se Sasuke, ,,Tady můžeš zaparkovat,"

Naruto zajel na malé parkoviště před malým čtyřpatrovým panelákem.

,,Díky za odvoz," usmál se na něj mile černovlásek.

,,Není zač," kývnul Naruto.

Sasuke vystoupil z auta a přešel k zadním dveřím, aby vytáhnul svoje tašky.

,,P-p-půjdeš nahoru?" zakoktal se lehce nervózně.

Naruto se zhluboka nadechnul.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Sasuke," zamítnul pomalu.

,,Nic nezkusím. Bude to v pohodě. Navíc... Navíc nahoře by měl být Itachi. Tak nějak jsem si ho tam zpola nastěhoval." nechtěl se jen tak vzdát.

Viděl ho po několika týdnech.

Naruto chvíli přemýšlel. V duchu zvažoval pro a proti.

,,Tak fajn. Ale jenom na chvíli." přikývnul nakonec, ale stále se cítil dost nejistě.

Sasukeho srdce zaplesalo radostí.

º•º•º

,,Itachi?! Sem doma! Mám tu návštěvu, pojď sem!" houknul Sasuke dovnitř bytu, když se zouval v předsíni a věšel kabát na věšák.

Nikdo se však neozval.

Sasuke se zamračil a následován Narutem vstoupil do kuchyně, kde na ledničce visel magnetem přidělaný lísteček.

Šel jsem za Sasorim. Vrátím se brzo.

,,Eh, teď vypadám jako idiot, co?" uchechtnul se Sasuke nervózně.

,,Blbá shoda náhod," pokrčil Naruto rameny.

,,Jestli chceš... Můžeš jít. Nebudu tě tady držet." polknul Sasuke lehce zklamaně.

,,Když už jsem tady, chvíli tu pobudu," rozhodnul se Naruto, kterému se zase nechtělo hned se oblékat a zmizet.

Černovláskovi se nepatrně ulevilo.

,,Chceš kafe nebo čaj?" nabídl mu.

,,Čaj, prosím. Potřebuju se nějak zahřát. Je tam docela kosa."

,Zahřál bych tě ani nevíš, jak moc,' pomyslel si Sasuke.

,,Jasně, hned to bude. Támhle je obývák, tak si udělej pohodlí. Za chvíli to přinesu." mávnul k průchodu z kuchyně.

Naruto se tedy rozešel do obýváku. Musel uznat, že zatím, co viděl, tak to byl pěkný prostorný byt. Trochu ho zabolela myšlenka, že tu vlastně s ním mohl teď bydlet. Jenže bohužel...
Usadil se na pohovce a rozhlížel se kolem sebe, aby se nějak zabavil.

Sasuke po chvilce přinesl dva hrnečky, ze kterých se kouřilo. Jeden položil před Naruta a druhý si nechal v rukách. Posadil se vedle něj, ale v dostatečné vzdálenosti od něj, aby si nemyslel, že po něm chce hned vystartovat. Neměl to v plánu. Rozhodně ne. Ne pokud on nebude chtít.
Na chvíli zavládlo trapné ticho. Ani jeden netušil, jak by měl začít konverzaci. Oba jenom s tichým srkáním usrkávali horký ovocný čaj s medem.

,,Chodím k psychologovi," zašeptal nakonec poníženě Sasuke.

Naruto se na něj překvapeně otočil.

,,K psychologovi?"

,,Jo, dohodil mi ho Itachi. Je to jeden jeho známý."

,,Proč?" 

,,Kvůli tobě," vydechnul Sasuke.

,,Kvůli mně?" nechápal Naruto.

Netušil jestli se náhodou teď nemá urazit nebo se naštvat nebo cítit lítost.

,,Jo. Totálně si mi převrátil život. Začal jsem se chovat jako totální idiot."

,,To už si se choval ještě předtím, než si přijel na prázdniny," uchechtnul se Naruto.

Sasuke po něm šlehnul pohledem, ale nakonec se musel taky ušklíbnout.

,,Jo, máš vlastně pravdu, ale potom, co nám to nevyšlo, to se mnou šlo vážně z kopce. Divím se, že se na mě Itachi opravdu nevykašlal, jak sliboval a je tu pořád pro mě."

,,Je to tvůj brácha,"

,,Je to nejlepší brácha na světě, ale ne, že mu to řekneš, moc by si pak myslel,"

,,Neboj se," zasmál se Naruto.

Začínal se cítit o něco líp.

,,Víš... Potom, co jsem tě viděl s tím zrzkem-"

,,Jmenuje se Yahiko," skočil mu zamračeně Naruto do řeči.

,,Když jsem tě viděl s tím zrzkem," na poslední slovo dal Sasuke velký důraz, ,,tak jsem se z toho zhroutil. Zavolal jsem Itachimu a chtěl po něm, aby přijel. A on tu vlastně zůstal... Promluvili jsme si a já souhlasil s tím, že bych možná potřeboval odbornou pomoc. Nebo se aspoň vyzpovídat někomu, kdo se vyzná v psychice člověka." sklopil Sasuke hlavu.

,,Netušil jsem, že jsem ti tolik ublížil. Neměl jsem to v plánu, ale ty si mi to taky nedělal moc jednodušší."

,,Já vím," přikývnul Sasuke, ,,Vůbec nechápu, jak jsem se mohl najednou tak změnit. I když bych to dřív nepřiznal, ty prázdniny s tebou byly to nejlepší v mým životě. A můžu za to jenom já, že se to posralo... Pořád si to vyčítám."

,,Stejně by nám to neklapalo, Sasuke. Došlo mi to potom, co si odjel a potom, co jsem s tebou zase mluvil."

,,Nedali jsme tomu šanci, Naruto," podíval se na něj smutně.

Naruto cítil, že se opět dostávají do situace, ve které se rozhodně zase ocitnout nechtěl.

,,Sasuke... Bavme se o ničem jiném, prosím. Tohle nemá smysl. Mluvili jsme o tom už několikrát a vždycky jsme si akorát vjeli do vlasů." brzdil ho blonďák.

,,Asi není šance, že bychom spolu byli co?" zkusil to naposledy Sasuke.

Naruto se na něj jenom smutně podíval a zavrtěl hlavou.