Spousta z vás byla zvědavá na to, jak vlastně pokračoval Narutův a Yahikův vztah, jak se Yahiko vypořádal s tím, že dal Naruto nakonec přednost někomu jinému. Takže... Jak jsem slíbila, tady to máte ^-^

Byly to právě tři dny po Novém roce, kdy se blondýnkův telefon rozezněl nemocničním pokojem. Trochu unaveně natáhnul ruku po zvonícím aparátu, který ležel na bílém nočním stolku, a když se zahleděl na jméno volajícího, srdce v hrudníku se mu splašeně rozbušilo. Děkoval bohu, že je tu teď sám a Sasuke se tu ještě dobrou chvíli neukáže. Musel ho odtud skoro vyhnat, aby se šel konečně taky prospat pořádně domů. Ne, že by mu jeho přítomnost tady vadila, naopak byl moc rád, že ho každý den chodil navštěvovat a zabavit ho v dlouhé chvíli, ale viděl na něm, jak začíná být unavený. Proto se s ním domluvil, že není potřeba, aby za ním chodil hned, jakmile se povolí návštěvní hodiny, ale aby ještě chvilku vyčkal. Však na sebe budou mít pak ještě dostatek času, až ho odtud pustí domů.

Mírně roztřesenými prsty klepnul na dotykovém displeji na zelené sluchátko a přijmul hovor.

,,A-ahoj, Yahiko," zamumlal na pozdrav.

,,Ahoj, Naruto! Tak se poslušně hlásím, že jsem konečně dorazil domů. Hrozně se ti omlouvám, že sem se ti tak dlouho neozval, ale měl jsem toho vážně až nad hlavu, tak co kdybych se za tebou stavil a popovídali bychom si?"

Yahikův hlas zněl chvílemi posmutněle, jak nejspíše litoval toho, že si na něj neudělal čas, a chvílemi rozradostněně, když mu navrhoval, že by se sešli.

,,N-no," zakoktal se rozpačitě Naruto, ,,j-já bych moc rád, ale... Ale jaksi to nejde, heh."

,,Uhm, ty ještě nejsi na intru, nebo už máš jiný plány?"

,,Moje plány šly tak trochu stranou," nedalo mu to a musel se uchechtnout.

,,Cože? Tomu nerozumím. Stalo se něco?"

Blondýnek si zhluboka povzdychnul. Asi musel jít s pravdou ven, i když se mu nechtělo přidělávat Yahikovy potíže, ale zase neměl jediný důvod mu zatloukat.

,,No... Jsem v nemocnici," polknul nasucho.

Na druhém konci jasně zaslechl zalapání po dechu.

,,A-ale u-už je to dobrý! Jsem v pořádku! Za chvíli mě pustí, nemusíš mít zbytečně strach. Starají se tu o mě dobře, mám všechno, co potřebuju."

,,Kde jsi?"

Uzumaki sebou trochu trhnul, když zaslechl tu starostlivě pronesenou otázku.

,,V-ve fakultce," odpověděl mu.

Pak už jenom zaslechl tútání telefonu. Překvapeně se na přístroj, který mu hlásal, že hovor byl ukončen, zahleděl. No... Asi by se měl připravit na blížící se návštěvu.

***

A opravdu. Netrvalo to ani třicet minut a dveře nemocničního pokoje, ve kterém blonďatý mladík ležel, se zprudka otevřely. Mezi nimi stanula vysoká postava se zrzavými rozčepýřenými vlasy, oříškovýma očima a vyděšeným pohledem.

,,Proboha, Naruto!" vydechl Yahiko starostlivě.

Zavřel za sebou už o něco tišeji dveře a přiskočil k bíle povlečenému lůžku.

,,Jsi v pořádku? Jasně, že nejsi, krucinál! Proč se tak blbě ptám?! Jak se ti to stalo? Proč si mi to nezavolal? Jak dlouho tu budeš ještě ležet? Nechceš něco donést?" zasypal ho naprostou hromadou otázek, že blondýnek netušil, na kterou má odpovědět dřív.

,,Rád tě vidím," řekl místo toho s mírným úsměvem na tváři.

Panické chování jeho bývalého milence mu nebylo moc příjemné. Chtěl, aby se uklidnil.

,,Byla to nehoda, nemohl jsem za to."

,,Co se stalo?"

,,Měl jsem autonehodu."

,,Autonehodu? Jakou autonehodu? Tys řídil v tomhle počasí?"

Naruto protočil očima a tiše si povzdechnul.

,,Jel jsem s partou na Kibovu chatu a... Jel s náma i Sasuke a Itachi," začal potichu vyprávět.

,,Sasuke? Myslíš toho malýho zmetka?" zavrčel Yahiko a v jeho hlase byl jasně patrný náznak počínajícího vzteku, ,,Proč jel s váma? A kdo je k čertu Itachi?"

,,Itachi je jeho starší brácha a jeli s náma proto, protože jsem se se Sasukem usmířil. Chtěli jsme bejt kamarádi, jenže..." uhnul raději pohledem stranou.

Jeho tváře mírně zrudly.

,,Nechceš mi říct, že za tohle může on, že ne?"

Teď už byl Yahikův vztek doslova hmatatelný.

,,Proboha, ne! Nemůže za to!" vyhrkl blonďák rychle a opatrně si poposedl na posteli.

Už teď si nadával v duchu, že ten hovor vůbec přijmul. Měl dělat mrtvého brouka a ozvat se Yahikovy až by byl propuštěn z nemocnice.

,,My... Pamatuješ si, jak jsme si volali?" zeptal se ho.

,,Jistě, že ano. Nabízel jsem ti bydlení. A to pořád platí," přikývnul Yahiko.

,,N-no... On nás Sasuke slyšel. Přišel tenkrát ke mně do pokoje a zaslechl to, jak se spolu bavíme."

,,Proč za tebou vůbec takhle pozdě večer chodil do pokoje?"

,,Asi... Asi si chtěl promluvit... No... A-a tak jsme spolu mluvili. Hodně jsme mluvili. No a... On pak druhý den zmizel. Vzal si Itachiho auto a odjel pryč."

,,A hádám, že ty si za ním jel, aby si ho přemluvil, ať jede zpátky, že?" procedil zrzek mezi zuby.

Blondýnek přikývnul.

,,Jo... Přesně tak. No a... Cestou zpátky jsem se táhnul za jedním autem. Dělalo machrovinky, než mu to uklouzlo a já to do něj omylem narval."

,,Takže za to vlastně stejně může ten malej krypl. Měl jsem mu tu hubu rozmlátit už tenkrát," vyplivnul Yahiko naštvaně.

Naruto zamračeně mlasknul. Už už otvíral pusu, že něco řekne na Sasukeho obranu a vyjasní Yahikovi, jak to mezi nimi od té doby skutečně je, ale to by se nesměly už podruhé za den otevřít dveře a v nich stanout přesně ten, o kterém se nyní bavili.

V zrzkovi najednou zavířila tak silná vlna vzteku a agrese, že si nepamatoval, kdy to cítil naposledy. Rychle jako blesk se přiřítil k černovláskovi, který vypadal poněkud zaskočeně, vtáhnul ho do pokoje a rovnou jej hrubě narazil na zeď vedle dveří. Držel ho za lem bundy přišpendleného na bílé stěně, že se Sasuke sotva špičkama bot dotýkal země.

,,Yahiko, přestaň!" vyhrknul poplašeně Naruto a strachy sebou trhnul.

,,Ty malej smrade! Jak se vůbec opovažuješ sem ještě lízt?!" zavrčel mu naštvaně do tváře.

Sasuke na něj chvíli překvapeně mrkal, než si konečně vybavil vzpomínku na to, kdy tohohle zrzka viděl vlastně vůbec poprvé. Zamračil se stejně jako on a momentálně se snažil ignorovat osten žárlivosti, který jej nepříjemně bodnul do srdce.

,Co tu kurva dělá?!'

,,Yahiko, nech ho bejt, krucinál!" vyhrknul znovu poplašeně Uzumaki.

Kdyby mohl, vysoukal by se hnedka z postele a udělal tomuhle divadýlku rychlou přítrž.

,,Řekni mi jeden jedinej dobrej důvod, proč bych mu neměl rozmašírovat ksicht," podíval se na něj hnědoočko přes rameno.

,,P-protože," polknul blondýnek, ,,protože ho miluju a-a chodíme spolu."

,,C-cože?" vydechl Yahiko nechápavě a překvapeně mladého Uchihu pustil ze svého stisku.

Otočil se, aby mohl Narutovy pořádně hledět do mírně zarudlé tváře. Přeslechnul se snad? Doufal, že ano.

,,Miluju ho, Yahiko," zopakoval Naruto a zatnul pěsti, aby sám sebe ubezpečil, že je to pravda, ,,dali jsme se v den tý nehody dohromady."

,,Zbláznil ses?! Copak nevíš, co ti celou tu dobu dělal? Vždyť si se mu naservíroval na stříbrným podnosu! A koukej, jak si dopadnul!"

Uzumaki se zamračil.

,,Myslím, že moc dobře vím, co mi dělal. Udělali jsme za tím taky hodně tlustou čáru a smazali to," odvětil mu pevně.

Sasuke se neslyšně přikradl k blondýnkově lůžku a s pohledem upřeným do zlostné tváře se k němu sklonil a políbil ho na přivítanou do vlasů. Přes rty mu přelétnul rychlý potěšený úšklebek, když zaslechl, jak Yahiko zalapal nasraně po dechu.

,,Smiř se s tím, že jeho prostě nedostaneš," ozval se poprvé.

,,Nějak moc si teďka vyskakuješ, když už tě nedržím, co?!" prsknul po něm zrzek.

Uchiha ledabyle pokrčil rameny.

,,Kdybys mě nechal mluvit, určitě bych ti toho hodně řekl," zamumlal nezaujatě a propletl si s Narutem na lůžku prsty.

Yahiko zatnul pěsti.

,,Přestaň si vyskakovat!"

,,Hele, uklidněte se, jo? Nebudete se tady rvát, když já do toho nemůžu zasáhnout," vmísil se do toho opět modrooký.

Yahiko se na něj zamračeně podíval. V oříškových očích se mu stále leskla silná nechápavost.

,,Tys jako vážně dal přednost jemu přede mnou?" zeptal se ho.

,,Yahiko," povzdechl si Naruto a hryznul se do spodního rtu, ,,my dva jsme byli jsme byli jenom kamarádi s výhodama. To přece víš. To, co mezi náma kdysi bylo, už vyprchalo a... Mrzí mě to, ale já už by se do tebe znova zamilovat nedokázal. Jsem rád, že jsme se stali aspoň přáteli, ale láska už mezi náma prostě nemá šanci. Mrzí mě, jestli sis to myslel, nebo jestli jsem ti dal nějakej důvod si to vůbec začít myslet."

Zrzkova brada spadla o několik centimetrů níž. Jo, dobře, jasně, že si myslel, že je tu určitá možnost, že to s Narutem dá znovu dohromady a navážou tam, kde kdysi skončili. Nikdy ho nepřestal mít tak úplně rád. Sice se na nějakou dobu odmiloval, ale věřil, že ta zamilovanost přijde hnedka, co by se jejich vztah stal skutečným.

,,Ty... To nemůžeš myslet vážně, že ne? Děláš si ze mě teďka jenom srandu, abych přestal myslet na to, že ležíš tady."

Yahiko se stále nepřestával mračit. Dokonce u toho i mírně vrtěl hlavou. Možná jenom proto, aby té kruté realitě skutečně uvěřil.

,,Kolikrát ti to musí ještě říct, než to pochopíš?" prohodil Sasuke znuděně a odfrknul si.

Lhal by, kdyby mu tahle situace nezahřívala jeho už tak dost velké ego, avšak bylo nutno podotknout, že za těch pár dnů, co konečně dostal to, po čem tolik toužil, hodně zkrotl.

,,Sasuke," mlasknul nespokojeně blondýnek na lůžku a zpražil ho nerudným pohledem.

Černovlásek si jenom znovu odfrknul.

,,Mohl... Mohl bys nás nechat o samotě?" zeptal se ho tiše Naruto.

,,To myslíš jako vážně?"

Uchiha několikrát nechápavě.

,,Prosím... Počkej na chodbě," poprosil ho.

,,Uhm, fajn," nespokojeně přikývnul a krátce jej na rozloučenou políbil do vlasů.

Nemocniční pokoj opouštěl s temným pohledem, ve kterém se však vítězně blýskalo.

Když konečně osaměli, Naruto si zhluboka povzdechnul.

,,Mrzí mě to, Yahiko. Opravdu, ale... On byl tak neodbytnej-"

,,Nutí tě snad, aby si s ním byl? Vyhrožuje ti?!" vyhrknul zrzek nehledě na to, že svého bývalého milence nenechal ani domluvit.

,,N-ne! Ne! To vůbec ne! Já jen... Uhm, je to těžký na vysvětlování, ttebayo."

Yahiko se nakonec odhodlal k tomu, aby přistoupil o něco blíž. Zmoženě si přitáhnul blízkou nemocniční židličku a svezl se na ní.

,,Pořád si na něj myslel, co? I když jsme spolu trávili čas," podotknul suše.

,,Hm," přitakal blondýnek, ,,vlastně jsem ho nikdy nepřestal milovat. Ani po tom, jaký naschvály a hnusárny mi prováděl. Snažil jsem se od něj nějak odpoutat, ale prostě jsem to nedokázal."

,,Seš s ním šťastnej?"

,,J-jo... Sice... Sice jsme spolu oficiálně jenom pár dnů, ale můžu odpřisáhnout, že teď je úplně jinej," pousmál se nadšeně.

,,Hmm."

,,Nechci, aby si na mě byl naštvanej, nebo byl z toho smutnej."

,,Neměl jsem se tě tak lehko tehdy vzdávat," zamručel zrzek, ,,ale... Pokud si s ním šťastný a vybral sis jeho, nebudu ti dělat problémy. Jsem dospělý, nějak se s tím hold vyrovnám. Budu ale rád, když zůstaneme aspoň přáteli."

Naruto se na něj rozzářeně usmál.

,,V to doufám!"

***

Když se Yahiko s mladíkem rozloučil a objevil se na nemocniční chodbě, spatřil černovlasého mladíka, jak ležérně sedí s nohou přehozenou přes nohu na plastové židli. S rukama v kapsách přistoupil k němu a svrchu se na něj podíval.

,,Upřímně se mi nelíbí, že si vybral tebe, ale nebudu mu bránit ve štěstí, když si myslí, že ho najde s tebou. Ale věř mi, že s ním budu pořád v kontaktu... A jestli se jenom jedinkrát dozvím, že je z tebe utrápený, smutný, nebo v depkách, že jsi mu ublížil, najdu si tě a zlámu ti všechny kosti v těle," promluvil k němu nelítostným hlasem.

Sasuke se na něj díval s naprosto kamennou tváří, než jí proťal mírný úšklebek.

,,Nemám v úmyslu mu ublížit. Nikdy. On je to, na co jsem čekal a co budu chránit až do smrti."

Zrzek se na něj ještě chvíli trochu naštvaně díval, než jenom cosi nesrozumitelně zamručel a pomalu se rozešel k východu z nemocnice, doprovázen uhlově černýma očima.

Uchiha mu ještě několik sekund propaloval záda zahalená v bundě, než se s tichým povzdechem sebral a zamířil do pokoje naproti, kde se na něj z postele vesele zubila jeho sladká blonďatá budoucnost. 

***

Nuže, doufám, že se vám bonusová kapitolka aspoň trochu líbila a že jste spokojení s tím, jak to nakonec celé dopadlo :)