Naruto celý zbytek dne byl myšlenkama mimo. Vůbec nechápal, proč by ho tu Itachi měl vyzvedávat. Paranoidně přemýšlel, jestli tohle setkání byla náhoda nebo jestli to bylo plánované. Když se totiž letos v prváku s Itachim střetnul na ulici, na tuhle brigádu ještě nechodil a ani o ní vlastně ještě nevěděl. Takže to plánované být nemohlo. Pak se s Itachim a jeho mladším bratrem potkal v jednom baru, kam rád chodil s klukama z pokoje nebo s ostatními třídově staršími a jeho věku bližšími spolužáky z gymplu. To taky musela být jenom náhoda, jelikož se Itachimu nezmiňoval, že tam chodí.

º•º•º

,,Tak zase zítra," mávnul s úsměvem na Yoshimiho a vydal se před kavárnu, kde už stepoval starší z Uchihových bratrů.

,,Ahoj," pozdravil ho nervózně.

,,Ahoj," kývnul mu na pozdrav Itachi.

,,Proč si se chtěl sejít?" zeptal se ho narovinu blonďák a změřil si ho pohledem.

,,Mohli bychom si jít někam sednout nebo pospícháš?"

,,Podle toho jestli je to důležité,"

,,Je to důležité," přikývnul Itachi.

,,Týká se to jeho?" 

Blonďák to jméno nechtěl ani vyslovovat. 

Itachi se na chvilku zarazil, než znovu přikývnul.

,,V tom případě se s tebou nemám o čem bavit a jel si sem úplně zbytečně," zamračil se blonďák.

,,Naruto vyslechni mě, prosím,"

,,To nemá koule na to, aby se mi postavil on sám? Musí posílat svýho brášku?" vyprsknul na něj opovržlivě.

,,Neposlal mě, jsem tu sám od sebe. Navíc ani neví o tom, že jsem mu pověděl, že jsem tě zase potkal. Neřekl jsem mu to."

,,Jak si vůbec věděl, že tu makám?!"

,,Nevěděl, byla to náhoda," pokrčil starší muž rameny.

,,Co chceš, Itachi?"

,,Promluvit si,"

,,Řekl jsem, že pokud se to týká jeho, nemáme se o čem bavit, skončilo to. Vlastně... Vlastně to ani nezačalo." 

,,Naruto... Sasuke je na tom fakt bídně,"

,,A co mi je potom?!" rozpřáhnul vztekle Naruto ruce a zvýšil hlas.

,,Trpí kvůli tobě!" i Itachi přidal na hlase.

Stáli před kavárnou na prázdné, už lehce potemnělé ulici, kde je osvěcovala jenom pouliční lampa.

,,A ty si myslíš, že já kvůli tomu debilovi netrpěl?! Víš, jak mi bylo?! Dovedeš si to představit?! Asi těžko! Tak mi tu laskavě přestaň vykládat, že trpí kvůli mně!"

,,Chytnul se opět blbé party," Itachiho hlas se zase zklidnil.

Nehodlal tu dělat scénu, i když byli na ulici sami. Zatím.

,,To není ale můj problém Itachi. Já nejsem jeho chůva, co ho má napravovat. Je to jeho život a jak si ho žije je jeho věc." mračil se na něj. 

Opravdu tohle nebyl jeho problém. Sasuke si žil svůj život a on ten svůj. Bohužel ho žil každý jinak a zvlášť a ne společně, jak Naruto a zřejmě Sasuke kdysi chtěli.

Itachi si povzdechnul. Tušil, že asi takhle bude reagovat. Nedivil se mu. Sasuke mu všechno řekl, neměl důvod lhát nebo si vymýšlet, to nikdy nedělal. K Itachimu byl vždycky naprosto upřímný a řekl mu, jak se věci mají.

,,Hele Itachi, jsem rád, že jsem tě zase viděl, ale budu muset jít, protože tahle konverzace nevede konce a zbytečně bychom se tu dohadovali," ukončil tohle přihlouplé setkání Naruto rozumně a dospěle.

Itachi se k němu natáhnul a podával mu přeložený papírek se svým telefonním číslem.

,,Byl bych rád, kdybychom si o tom mohli promluvit v klidu a normálně, a tys mě vyslechl. Mám o Sasukeho starost, pochop, je to můj mladší brácha... Až... Až si budeš chtít promluvit, zavolej. Kdykoliv, klidně i o půlnoci." řekl jen, otočil se a lehce poraženecky odcházel.

Naruto chvíli zíral na jeho vzdalující se postavu, než se otočil a odcházel od kavárny také. Papírek si uklidil do kapsy. Ne, že by měl v plánu Itachimu někdy volat ohledně Sasukeho, ale mít jeho číslo by se třeba mohlo někdy v budoucnu hodit.

º•º•º

Následující den Naruto stejně nedokázal myslet na nic jiného, než na ten podezřelý rozhovor s Itachim. Jistě, chápal, že je to jeho starší bratr a má o něj starost, jen nechápal, proč přišel zrovna za ním. Jaké horší party by se mohl mladý Uchiha chytit? Horšího než byl Juugo a Suigetsu, Naruto nepoznal. Karin nepočítal. To se ani nedalo.

Proplul školním dnem, který se táhnul, jak smrad a nenacházel konce. S úlevou přijal školní zvonek, který drnčel a křičel a oznamoval, že je konečně konec.

º•º•º

,,Dneska máš taky brigádu?" zeptal se Gaara, když spolu vycházeli ze školy.

,,Jo, ale dnes jenom do šesti,"

,,Zajdeme pak na jedno?"

,,Nevím, potřebuju něco vyřešit a netuším, na jak dlouho to bude," pokrčil rameny blonďák.

,,Co s tebou dneska je? Jsi celej den nějakej divnej... Vlastně už od včerejška, co jsi přišel." podíval se na něj zkoumavě jeho spolužák a zároveň spolubydlící.

,,Včera jsem měl jenom zajímavej rozhovor. Nic víc. Podrobnosti když tak až dneska večer." odpálkoval ho zlehka.

º•º•º

Itachi otevřel dveře příjemné kavárny a vstoupil dovnitř. Byla přeplněná lidmi. Prodral se k baru, kde už na něj vykukovala blonďatá a usměvavá hlava. Nečekal, že se Naruto ozve takhle rychle, o to víc to ale utvrzovalo jenom fakt, že Narutovi na Sasukem pořád záleží.

,,Ahoj," pozdravil ho a sednul si na jedinou volnou židli.

,,Ahoj, končím za deset minut. Dáš si něco?" zajímal se blonďák mezitím, co umýval hrníčky od kávy.

,,Černý čaj, díky," kývnul mu.

,,Hned to bude,"

º•º•º

- O dvacet minut později -

,,Půjdeme?" objevil se znenadání vedle černovláska blonďák, již připravený k odchodu.

,,Jo," kývnul Itachi a zvedl se z barové židle.

Zaplatil, nechal solidní dýško, popadnul kabát a po boku s blonďákem, který se s úsměvem loučil, vyšli z kavárny.

,,Kam jdeme?" zajímal se Naruto.

,,Do jedné hospůdky, mám chuť na něco ostřejšího, než je černý čaj," ušklíbnul se Itachi a zabočil do vedlejší ulice.

Naruto ho jako poslušný psík následoval.

º•º•º

O několik set metrů dále vešli do malé útulné hospůdky, kde sedělo jenom pár štamgastů.
Usadili se u volného stolu a oba si objednali pivo.

,,Tak mluv, co je s ním?" pobídnul ho Naruto, když servírka odešla od jejich stolu.

,,Upřímně nevím ani, kde mám začít," pokrčil rameny Itachi.

,,Co třeba od začátku?"

Černovlásek se ušklíbnul.

,,Fajn, tak teda od začátku... Když se Sasuke vrátil po prázdninách z farmy, byl skoro jako vyměněný. Oznámil nám, že s těma dvěma idiotama a tou krávou se už nehodlá stýkat. Naše to strašně potěšilo, ale já jsem si všimnul, že je trochu jiný. Promluvili jsme si a z něj vypadlo, že se do tebe asi zamiloval, ale že to nemá budoucnost. Mě bylo jasné, že se do tebe zamiloval už v době, kdy jsme u vás slavili Sasukeho narozeniny... Donutil jsem ho, aby za tebou jel a promluvili jste si oba dva v klidu." začal a na chvíli zmlknul, když přišla servírka a přinesla jim objednané pivo, které před ně postavila na tácky.

Naruto ho kývnutím hlavy pobídnul, ať mluví dál, když zase odešla.

,,No a on se pak vrátil, s tím, že jste se pohádali," podíval se na něj.

,,Neřekl bych, pohádali, jen jsme si vyměnili názory. Možná trochu ostřeji, ale hádkou bych to nenazval." odvětil Naruto.

,,A on za tebou jel podruhé, že?"

,,Jo, jel,"

,,A tys ho opět vyhodil,"

,,Jo, co jsem měl jako dělat jinýho? Nejsem hej ani počkej, a rozhodně se z něj neposeru jenom proto, že se uvolil jet několik desítek kilometrů." zabručel blonďák.

,,Přijel totálně vytočenej. Takhle jsem ho dlouho nezažil. S mámou a tátou se pohádal, vlastně i se mnou, když jsem za ním přišel do pokoje, protože tam mlátil do věcí, jako blázen."

Narutovo obočí vystřelilo vzhůru. On sám taky byl k nevydržení, ale až když Sasuke potřetí a naposledy odjel.

,,No a... Šlo to s ním z kopce. Kam se hrabe Juugo a Suigetsu... Seznámil se s několika dalšími kluky, kteří nastoupili na stejnou vejšku jako on. A začali se hodně bavit a trávit spolu čas. Jenže ne nijak v dobrým. To, že přijde domů ožralej, to už naši nějak zkousli. To, že přijde domů občas zfetovanej, už zkousli o trochu hůř, protože pořád se choval relativně normálně. Ale to, že utrácí v nějakým pajzlu za kurvy, sedmkrát ho přivezli policajti, protože tropil výtržnosti na ulici, vyvolával rvačky a potyčky, to už vážně nezkousli. Sasuke špiní dobré jméno naší rodiny..." uzavřel pomalu Itachi a sledoval každý pohyb v Narutově tváři.

,,A co s tím mám společného já? Nebo spíš... Co chceš jako po mě?" nechápal ho Naruto.

,,Chci vědět, co k němu cítíš,"

,,Itachi... Já... Já to taky neměl lehký, ale nikdy bych se třeba k tomuhle nesnížil. Jo... Porval jsem se se svým kámošem kvůli němu, ale to bylo tak všechno. Dokážu se s tím vyrovnat sám a nepotřebuju k tomu fet a děvky a dělat problémy takový, že k tomu musí přijet fízlové..." 

,,To není ale odpověď na to, na co jsem se ptal,"

,,Ty ses ale na nic neptal," ušklíbnul se blonďák.

,,Co k němu cítíš?" 

Itachi dal důraz na konec věty, aby vyzněla otázka.

,,Nevím. Sám mám v sobě zmatek. Zklamal mě, zradil mě, využil mě. Co bych k němu měl podle tebe cítit?"

,,Potřebuju, aby si mi pomohl ho z tohohle dostat, protože to zavání opravdu velkým průserem,"

,,A jakou po mě chceš pomoc? Mám s ním snad začít chodit, aby se zklidnil nebo co?! Mám bejt znovu jeho povyražení?!" vyjel na něj tichým hlasem.

,,Já už na něj nestačím, Naruto. Zbýváš už jenom ty."

,,Pochybuju, že se mnou bude chtít mluvit,"

,,Miluje tě,"

,,Jo, jistě a proto třikrát odjel,"

,,Napotřetí jsi měl na výběr,"

,,Kdyby mě miloval, neodjel by, ani kdybych mu to řekl," pokrčil rameny Naruto.

,,Bože proč jste oba takt tvrdohlaví mezci?!" nechápal Itachi.

,,Co po mě chceš?"

,,Promluv si s ním,"

,,Fajn! Stejně bys nedal pokoj, dokud bych nesouhlasil. Dej mi jeho číslo." protočil očima Naruto.

º•º•º

Sasuke se s nezájmem díval na cizí číslo, které mu druhý den odpoledne volalo. 

,,Uchiha Sasuke, prosím?" představil se.

,,Ahoj Sasuke," 

Černovláskovo srdce přestalo na pár sekund tlouct. Nasucho polknul. Mohl to být on?

,,N-Naruto?" vydechl opravdu překvapeně.

,,Můžeme se sejít?" 

,,Jasně... Kdy?"

,,V pátek končím v půl jedný a pak mám čas do půl desátý, než mi pojede poslední autobus domů,"

,,Fajn. Tak... Tak v pátek. Vyzvednu tě před školou, platí?"

,,Platí. Tak se měj, musím už jít, mám něco na práci."

Sasuke se překvapeně díval na svůj mobil, který držel v ruce. Kdo mu na něj dal číslo? Proč se s ním chce sejít? Myslel si, že to o prázdninách byla pro ně konečná. Přes jeho tvář proletěl samolibý úšklebek.

,Nemůže mi odolat. To je jasný.'