Překvapení💖

Bylo 5. prosince.
Po ulici chodily skupinky lidí v klasických kostýmech čerta, Mikuláše a anděla.
Všude se rozléhalo cinkání řetězů, křik i smích dětí, blekotání a koledy, za které děti požadovaly sladkosti.
Denča ten večer byla doma a sledovala to celé z okna.
Vtom se ozvalo bušení na dveře.
Denisa vyjekla a leknutím nadskočila.
Než si stihla vzpomenout, jestli má zamčené dveře do svého pokoje, už dovnitř vcházela trojice postav.
Mikuláš s dlouhým bílým plnovousem, čert, celý umazaný od popela a bíle oblečený anděl s pozlacenými křídly.
Hned za nimi vešla její matka s vždy připraveným foťákem v ruce.
,,Máámíí, já říkala ať je nepouštíš! Vždyť sem byla hodná!" stěžovala si Denča a tiskla se ke zdi, aby byla od těch postav co nejdál.
,,Ale Denisko, vždyť je to tradice." uklidňovala ji se smíchem máma a z jejího foťáku vyšlehl oslepující blesk.
,,Takže ty říkáš, že si byla letos hodná, holčičko?" zabručel nevěřícně Vašek, převlečený za čerta.
,,Jo." dupla si Denča.
,,No nevím, nevím...Cestou sem sme potkali tvoje bratry a ti to netvrdili." kroutila hlavou dívka v kostýmu anděla, ve které Denča záhadně vůbec nepoznala Nelu.
,,Franto, Václave, já vás zabiju!" sykla potichu pro sebe Denisa.
,,Tak nevím. Byla hodná, nebo ne? Co myslíte vy, maminko?" dumal Fanda pod plnovousem a otočil se na ženu s fotoaparátem.
,,No, mohla by se lépe učit..." zamyslela se.
,,A co úklid? Co úklid?" naléhal čert.
,,Pravda, Denisko, mohla bys tu častěji uklízet." pokýval hlavou Mikuláš a důležitě otevřel starou knihu ,,Tak teď se podíváme, co je o tobě psané v Knize hříchů. Seš hodná na brášky,...".
Čert, který mu koukal přes rameno ho chvatně opravil ,,Tady se píše na JEDNOHO brášku!".
,,Ano, ano, čert má pravdu." potvrdil anděl ,,Prý si drzá na Vaška.".
,,Nejsem, nejsem!" bránila se Denča ,,To je tisková chyba! On je drzý na mě!".
,,Tak klid, mladá dámo!!" zavrčel čert.
,,Tak si myslím, že je čas na ty dobré vlastnosti." navrhl anděl a Mikuláš se slovy ,,Taky si myslím." otočil stránku a začal předčítat.
,,Píše se tu, že pomáháš mamince, seš hodná na dívky svých bratrů," čert měl co dělat aby nevybouchl smíchy, na andělovi bylo na okamžik vidět, že se červená, Mikuláš se pousmál a pokračoval dál ,,ráda se dělíš a hodně čteš.".
Maminka všechno souhlasně odkývala.
,,To bychom měli." liboval si čert ,,Teď bych rozdělil odměny a tresty.".
,,T-tresty?" koktala Denča.
,,Ano." kývl anděl ,,Ale máme i nějaké ty odměny.".
Tak anděl dal Denče pár bonbónů a adventní kalendář, čert ji obdaroval zmrzlou bramborou, maminka si je s vyděšenou Denisou vyfotila a doprovodila je ven.
Ve dveřích se potkali s právě přicházející Katkou, která nápadně hodila očkem po čertovi.
Ten jí to oplatil a Mikuláš ho musel popohnat, aby vůbec odešel.
,,Zdá se mi to, nebo je ten čert každý rok hezčí?" zeptala se Katka a mrkla na paní Kailovou.
Ta se usmála a poslala ji za Denčou.
,,Pořád se jich bojíš?" povzdechla si, když uviděla svou kamarádku, která rozdýchávala vyděšení.
Denča kývla a Katka jí, jako každý rok, pomohla se rozptýlit předčasným vyjedením adventního kalendáře s tím, že nový můžou koupit zítra cestou ze školy.